bee88maja komentáře u knih

Fotka knihy na mne blikala snad z každého bookstagramu. Ale nechávalo mě to chladnou. Nezjišťovala jsem si, o čem Šikmý kostel vůbec je. Pak mi kamarádka pěla chválu, že to musím přece přečíst, vždyť je to o "Tvém rodném kraji,přece!!". Ok, koupím si prví díl kroniky a uvídím.

Po otevření obálky a uzření mapky Horní Suchá, Orlová, Karviná, Fryštát... Kraj z kterého pocházím. Nostalgie zapracovala a tak jsem se nechala vtáhnout do historie nejen hornictva.

Když na straně 30 své slzy držíte silou vůle, říkám si: "Sakra!!!" Tahle kniha bude drsná. Každou další kapitolou jsou osudy hlavních postav srdceryvnější. Za mne je to masakr. Rozepře česko-polské pociťuje pohraničí do dnešních dnů... a já už více chápu tu polskou ukřivděnost. V hodinách dějepisu se k podobným materiálům nedostanete a je to škoda, když nejsou hodiny dějepisu více věnovány místní problematice...

Jedno vím jistě, další díly si s určitostí přečtu. Jelikož pamětníci z mé rodiny už bohužel nemohou vyprávět, abych se dozvěděla víc....

Děkuji Karin Lednické za možnost nahlédnout pod pavučinu historie, s kterou jsem spjatá....

28 01.06.2024

Klasika všech klasik, když jsme si jednotlivé příběhy/pohádky před spaním předčítali, byla to zábava, a fascinace - s jakou lehkostí Jan Werich používá češtinu, jazyk. :) Obdivuhodné.

19 29.10.2021

Jedním slovem - Masakr, jedním slovem - Hrůza, jedním slovem - mrazivé!!!

Kniha u které od první kapitoly máte vztek a slzy v očích. Emocionalní horská dráha. Podložena realitou. Nepřestane mě udivovat jakých bestialit je lidská bytost schopná a jaké argumenty používá k ospravedlnění svých činů. Blivno je mi. Smutno je mi. A nejhůř se cítím, když lidé zapomínají, a tyhle hrůzy neberou za bernou minci. To už je dávno... jo i čarodějnice upalovaly dávno, ale přece to teď nezačneme zlehčovat a nevrátíme se do dob středověkých? Nebo si to vážně někdo přeje? Je to lidská přirozenost? Ničit a ubližovat? Luciferúv Efekt všude kam se podívaš, měl jste pravdu pane P.Zimbardo....Dej člověku moc a strach, a zavládne chaos a utrpení.... :(

Knihu bych doporučila všem, kteří potřebují osvěžit paměť , a všem kteří nemají ponětí, co se tady v 50.letech dělo...Svobodu je třeba si chránit, nevíš dne ani hodiny, kdy o ní můžeš lusknutím prstů přijít...

17 03.12.2024

Číst podobnou knihu, je něco, co se mi zarývá do mého pudu pro spravedlnost, cit a logiku. Knihy jsou tu, aby nás poučily, ale bohužel ti, kteří by měli být poučeni, po moudrých knihách nikdy nesáhnou...Děsivé, smutné, ale stálé aktuální.

17 11.08.2017

Každý mne odrazoval od 100 stran nudného textu o rybařině. A co jsem našla? Hloubavý a strhující text o překážkách v životě, a jeho zdolávání, o síle duše. Symbolické a ohromující. K tomuto textu Ernesta Hemingwaye se budu ráda vracet.

17 30.06.2017

Miluji knihy, při kterých mám z šoku pootevřenou pusu a kulím oči. Tohle je jedna z těch knih, kdy nasávám atmosféru stránku za stránkou. Rudo před očima a nejen díky mimořádným ilustracím, ale z té tachykardie, kterou text místy může vyvolat. Fascinovaná jak tohle může být možné, a věru, když neznáte jiný svět, s kterým byste mohli porovnávat, pak věřte, že si asi zvyknete. Narodila jsem se do "svobodného" světa, a tak tyto texty ve mně budí hrůzu, ale zároveň začínám mít více pochopení pro lidi, kteří nespatřují v takovémto světě zlo. Svět je plný manipulace a přesvědčovacích taktik, a prohlédnout, zda se naše přesvědčení mýlí, když v něm žijeme desítky let, není tak jednoduché, jak se pro člověka žijícího ve "svobodném" státě může jevit.

Za mne každopádně knížka, kterou si budu připomínat, kam až to může zajít, pokud se necháme unést kouzlem ideologie a kultu osobnosti.

16 09.05.2023

Jelikož nejsem z těch, co zažil sametovou revoluci, zajímalo mě, jak ta doba (alespoň přibližně) před mým narozením vypadala. Kdo to vlastně byl V. Havel? V téhle knize jsem narazila na člověka se všemi klady i zápory, filosofa a humanistu. Naivního snílka s heslem pravda a láska zvítězí. Lidsky si mě získal. A je mi jen líto, že dnes se už věří jen lžím a nenávisti. Smutné.

16 10.06.2017

Dočteno. Moc se mi do poslední části nechtělo, ale nakonec to byl zase dotek minulosti, dotek dejavu, vzpomínky. Číst o místech které znáte a v jazyce, který jste slýchavali. Jakoby část Vás najednou procitla a vše v knize se dotklo nějaké zapomenuté části uvnitř Vás....

Bylo to zase plné hněvu, slz. Dobové fotografie a zasazení reálných osob a jejich příběhů mi vždy vyžene husí kůži po celém těle. Kraj mé krve, kraj ze kterého jsem odešla, protože mě dusil. Kraj kam mě to vždy bude táhnout, protože kořeny....protože...

Opět skvělá kniha, ale ze série se mi nejvíc líbil první díl... Děkuji za celou sérii, za připomenutí, že kraj plný uhlí a drsnoty má taky emoce....

14 24.11.2024

Člověk, co světem chodí, vždy bude ze svého příkoří obviňovat jiné. Je to zcela logické a přirozené, říká se. Za mor přece mohli ve středověku také Židé. Označme viníka a hned se některým lépe dýchá, lépe žije. Když svůj mokvající hněv můžou někam směřovat. To, že to lepší žití, je na úkor jiného života, je už vedlejší... Přerod hlavní postavy mě závěrem knihy zvedal ze židle...

Když pátrám v minulosti a čtu díla, která popisují historické události jako je holokaust nebo jinou epochu lidstva, mrazí mě. Protože je až zarážející, jak se nic ve své podstatě nemění. A bubáci jen převlékají kabáty. Proč se vlastně člověk ještě nenaučil empatii? Proč je pro něj přirozenější nenávidět? Proč se nepoučí z dějin? Pomyslný klid získávat vyvražďováním a pleněním? Opravdu?

Vždyť ze všech ve finále zbyde ten pomyslný popel... že, pane Kopfrkingl?

14 28.04.2024

Téměř devadesát let staré dílo, a stále aktuální. Čapek byl vizionář, a jeho vize se proměňují v realitu všedních dní.

"Raději my, než oni" a pořád čekáme, že naše chyby napraví prozřetelnost, či jiná síla. Protože politika, ekonomie...

Idealismus v kontrastu s narcismem. Pokrytectví každého jednoho člověčenství. Jo i moje a taky tvoje!!! V hloubce upřímného humanismu, skrývá se neduh lidstva. Neduh práv a výkřiků. Hlaveň namířená do obličeje a my urputně zavíráme oči a doufáme, že se to neděje, že to někdo napraví, že za to nemůžeme, protože my tu"zbraň" v ruce přece nedržíme....

14 20.02.2024

Nicota, všechno kolem pokrývá sníh nebo popel. Za mne velmi silný příběh. Ta neurčitost v kontrastu s velmi drsnou surovostí, pod oparem metafor. Depresivní vhled do kontrastu morálky a pudovosti člověka... ve finále reálnější, než vyhlídky na ráj s piňacoládou v ruce...

14 16.01.2024

Můj maraton s Julii Caplin pokračuje. Tentokráte jsem se mrkla do Kodaně, "pohyggovala" jsem, co se dalo. Svíčka sem, svíčka tam. Erotická scéna tentokráte stála opravdu za to. Vrr vrr. :) :) Ovšem ten epilog, prosím pěkně, tohle mi nedělejte, jinak ty zbylé 3 knihy(co mi ze série chybí) číst ani nebudu !!! :D :D Bylo to nutný? ... samozřejmě, že kecám :D tuto sérii dokončím, i kdybych si měla vytrhnout všechny chlupy z těla!!! haha :)

Sama se divím, že mi z toho všeho není ještě blivno, cukříček sem, cukříček tam. Jestli já si na toho drsňáka jen nehraju :D :D:D Mohu se pouze domnívat, že asi budu větší romantik než cynik.

Touha a chtíč zcestovat svět, poznat hygge atmosféru. uvolnit se, "uštrykovat" si svetr. Upéct dort podle babičky Kačerové, nebo šneky strejdy Donalda (inspirace by Kuchařka mladých svišťů, pokud neznáte :))))

Asi bych chtěla poznat národ, který je podle statistik nejšťastnější na světě, sbalme kufry, nasedněme do aut/vlaků/letadel a hurá jděme tomu naproti, a poznejme, jak je iluze a fantazie autorky daleko od reality. :)

14 01.03.2023

Když se vás minulost drží, jako klíště. Z Jejíhož podhoubí jste vzešli a vzepřít se je tak upřímně složité... Kdo nemá za sebou temné "houby"...Zřejmě těžko tento příběh pochopí... Všem bojujícím houbařkám přeji víc sil a odvahy vymanit se z nadvlády hnijícího mycelia ;)

14 30.08.2020

Petra Dvořáková je pro mne vždy zárukou kvality. Ani tentokrát jsem nešáhla vedle. Svižné ,a když na každé druhé stránce Vás maminka Barborky vytáčí do běla, tak je to myslím důkaz skvěle napsané knížky. Emocema jsem se zmítala, jako ta vrána. Zakráká, a je najednou pryč, ale uvnitř silně rezonuje, jakoby rezidua slov, chtěla mi vyklovat oči...

13 12.11.2024

Když téma deprese otevře někdo, kdo sám trpí...lépe se pak derete skrze slova a ponoříte do pocitů...Hledání lepšího života, mamon všedních dní. Beznaděj proměňující se v naději. Tohle bylo velmi citlivě zarámováno, do světa knih... Co kdybychom měli možnost, žít jinou allternativu svého života, co bychom si vybrali? Kdo miluje život a ani jednou nepochyboval o smyslu svého bytí, knihu nejspíš nepochopí.... Za mne ale skvělý počin a vhled do filosofující mysli, která balancuje nad propastí bytí a nebytí....

13 06.10.2024

Polární záře, ryby, humři, krevety, gejzír, koně, oheň, svíčky, ledovec a v neposlední řadě dvě srdce.

Vtipná příhoda z knihy mi připomněla vlastní zážitek z cesty po kanálech v Holandsku. Když Vám taková obyčejná ovce může takměř způsobit infarkt, srdce buší o závod, jsou to vteřiny, minuty a pak uslyšíte šťastné Beeee Beee a neslyšné žuchnutí kamene ze srdce to celé dokresluje.

Napada mne otázka: Jsou Islanďané opravdu tak živelní a nespoutaní, jak se o nich píše? Nebo si to pro jistotu budu muset zajet ověřit, a poznat na vlastní kůži? :)))

13 05.03.2023

Japonský styl mne prostě baví... jak pomalu plyne. Děj se rozbaluje jako okvětní plátky sakury. Myslím, že téma cestování v čase bylo mile uchopeno. I pár slz ukanulo do pomalu chladnoucího hrnku s kávou... Aligato minulosti, budoucnosti i přítomnosti. :)

13 28.01.2023

Četla jsem tě dlouho, a to jen proto, že jsem věděla, že to bude opět "drsné". A když se člověk necítí na příval smutku a beznaděje, tak se do stránek neponoří s takovou chutí a vervou.

Přemýšlím pokaždé nad nesmyslnou krutostí páchanou lidským pokolením...

Tvrdost a síla a nezdolnost....

Slzy se valí jako hrachy...soucit...zmar...

Asi jsem to trošku víc prožívala, když jsem si uvědomila, že podobné příběhy zažívali i mí pokrevní příbuzní... Jako kdyby se sepnula nějaká geneticky daná vzpomínka...Mrazivé a zároveň milé...nostalgické...

Děkuji i za ilustrativní přílohu s fotografiemi...hezky se pak dokreslí kontext doby a místa...

Úplně se hrozím, co přinese třetí díl a poválečná doba...ale bezpochyby se do něj začtu, až budu mít sílu na další nálož vzpomínek a smutku... :)

12 24.08.2024

Blaničtí rytíři, probuďte se !!! Už je čas !!! Křičím do tmy, ze spaní - jako reakci na soudobou politickou situaci.
Bojím se o svobodu, do které jsem se narodila. Bohužel Češi jsou národ, který stále čeká až jej někdo zachrání, až někdo za ně oddře to, co by sami jako svobodní občané měli zvládnout. A tak nám tu po 30 letech hrozí další nesvoboda.

Opuštěná společnost, je knihou, která by měla být zařazena k povinné četbě všem voličům. Ovšem jak všichni víme, kdo nechce být v oblasti politiky vzdělán, tomu ani tisíc knih nepomůže.

12 16.08.2018

Po prvních stránkách jsem si říkala: "Panebože, zase další spisovatel, který fanaticky strká falus do všeho a všude, jen aby pobouřil společnost, píše se rok 1939 !!!Ok, chápu." Tuhle knížku asi nedočtu :) To prostě nedám.

V půlce jsem se už zamýšlela nad absurditou lidstva, respektive - jak moc se dnes lišíme od lidí z roku 1939, jak moc jsme se v sociálních otázkách posunuli? Systém bohatý a chudý nepřekonal doby středověké, i když se chlácholíme, že o dnešní chudé je dobře postaráno, je to opravdu pravda? Není to jen bublina, ze které neumíme vystoupit? Je rozdíl, když na položené otázky odpovídá chudý a bohatý.

S poslední stranou jsem už chápala, proč je John Steinbeck nositel NC za literaturu a proč si tato kniha vysloužila Pulitzera.

Hrozny hněvu budou pro mne dílo nadčasové, připomínající mi, že se dnes vděčností šetří, laskavostí jakbysmet. Vnímám aroganci na každém rohu, místo všeobjímající hojnosti pro každého, kdo si požádá, kdo bojuje, kdo pracuje. Sociální kritika společnosti, levicové smýšlení. Říkejte tomu, jak chcete. Být uprchlíkem/chudákem nebylo a není jednoduché, ať se píše rok 1939 nebo 2023...Tečka.

11 17.04.2023