beníček komentáře u knih
O něco lepší než první díl, přesto jazykově kniha opravdu nevyniká. Strohý přepis spisového materiálu, hovorová čeština, opakování vět a výrazů, nedůsledná redakční práce. Stačí půjčit v knihovně a odložit. Trvalá hodnota to určitě není.
Obsahově jistě zajímavá kniha, kterou trochu sráží způsob, jakým je napsána. V podstatě se jedná o přepis spisového materiálu k daným případům. Některá fakta, přestože se v textu objeví, nejsou v závěru ani vysvětlena a není tedy zřejmé, proč je autor uvádí. Lepší je Štočkova kniha, kde se jedná o spontánní vyprávění, logicky sevřené a kde jsou všechna fakta vysvětlena a dána do souvislostí. Tady tomu bohužel tak není. Knihu sráží také hovorová čeština, která je v přímé řeči užita.
Naprosto příšerný překlad. Překladatelka neumí pořádně česky.
Úsměv a nadhled nad nelehkým životním příběhem svým i svého syna a rodiny opět nabízí Ivanka Devátá. Bohužel řada situací se opakuje a už byla uvedena v předchozích knížkách.
Nepřesvědčivé bohužel, veškerá autorčina interpretace vůbec nebere v potaz Masarykův duševní stav, jeho depresivní onemocnění, závislost na narkotikách, pravděpodobný rozvoj psychózy, pokud něco v případu Masaryk chybí tak to jsou posudky psychiatrů a psychologů a ochota přijmout skutečnost, že jmenovaný byl nemocný člověk, který nebyl dobře léčen. Osoby tvrdící, že jej zabily, jen v rámci svých výpovědí sledovaly své cíle a není proto nikterak podivné, že jejich svědectví nebylo bráno při celkovém vyhodnocení případu vážně. Podstatný je závěr státního zastupitelství, který je v knize uveden a ten smetl argumentaci autorky zcela ze stolu.
Kniha je určitě přínosná. Autor velice málo kombinuje různé druhy pramenů od různých původců, dost často přepisuje celé dokumenty, aby rozšířil délku textu, bez zhodnocení jejich obsahové hodnoty pro text jako celek. Jako absolventská práce velmi dobré, ale na vydání by to chtělo více doplnit, analyzovat fakta, použít další literaturu a diplomové práce k problematice procesu, obsahově je to dost často plytké.
Poutavý, i když místy neuvěřitelný příběh už trochu zastaral. Hrnčířovi se velice dobře podařilo vyjít z Foglarových románů a po svém vytvořil epický příběh ze stínadelských motivů. Sice rezignoval na vylíčení osobnostních vlastností hrdinů, jejich myšlenkový svět a výchovnou stránku, ale to vůbec nevadí, protože dětského čtenáře knížka určitě zaujme. Líbila se mi zdůrazněná faktická přenositelnost Stínadel na různá místa, nejen jejich vázanost na Prahu a zpřítomnění příběhu, který nepůsobí tolik vzdáleně. Rovněž zakomponování ženského prvku nijak neruší. Tolik typické Foglarovo tajemno a místy hrůzné líčení děje příběhu schází, ale opět to svědčí o tom, že autor nevytvořil plagiát a ani z jeho knížek jako jiní Foglarovi pokračovatelé nekořistil.
Milá a pozitivní kniha, kterou každý někdy potřebujeme. I když se příběh mohl spíše odehrávat v časech minulých, i dnes potěší.
Čtivě napsaný příběh. Způsob vedení expedice a sbírání poznatků je více méně dobově podmíněn a dnes už překonán. Nesmyslné vraždění živých tvorů je zcela nepřijatelné. Čtenáři může dnes také vadit určitá územní rozpínavost a nabubřelost čitelná z proslovů hlavních hrdinů. Souvisí s geografickým umístěním jejich domoviny a zejména vlastní mentalitou.
Populárně zpracovaná kniha o životě a díle Jaroslava Foglara nabízí pohled spíše povrchní a shovívavý. Žádné závratné nové skutečnosti nenabízí, přestože autor pracoval s Foglarovými deníky a mohl jít více do hloubky faktograficky i tematicky. Při rozboru výtek literárních odborníků k Foglarově díle je vidět, že knihu nepsal literární teoretik a znalec filozofie, ale jen nadšený čtenář Foglarova díla. Argumentace autora v konfrontaci s dobovými kritiky tak bohužel ne vždy obstojí. Válečná historie Jaroslava Foglara je sepsána nedostatečně, zajímavé by bylo rozebrat jeho příspěvky do časopisů Správný kluk a Zteč. Neuvedení zdrojů snižuje ověřitelnost uváděných informací. Dílo nejspíše vznikalo ve spěchu, čemuž napovídají některá opomenutí, což je škoda, snad v budoucnu vyjde obsáhlejší Foglarova biografie.
Z hlediska obsahu poskytuje dílo zajímavé údaje o autorovi, které do určité míry korigují jeho stylizované paměti. Jako literatura je to bohužel slabší kus, což ovliňuje i skutečnost, že zápisky psal autor jen sám pro sebe. Editor knihy se nevyznamenal, jelikož v řadě autorových záznamů se čtenář vůbec nevyzná, chybí vysvětlivky, poznámky a rejstříky. Navíc vydané deníky ani nejsou úplné, některé pasáže vydány nebyly, jelikož měly příliš osobní obsah, tudíž badatel o Foglarovi si stejně musí zajít do PNP, aby si deníky prošel sám v originále. Vydání je připraveno tak nějak na půl cesty.
Příběhům schází nápad, učast Fifinky v soutěži ve vaření je vysloveně recyklace. To už tady bylo.
Kniha je skvěle graficky připravená a také výborně vytištěná, takže jí odpustím i ty faktografické nepřesnosti.
Velmi dobře napsaná kniha, která se snaží G. Husáka vystihnout ve všech aspektech jeho osobnosti. Vedle poměrně suché faktografie politických událostí neopomíjí ani osobní stránku popisovaného jak jednal, jak se choval, včetně jeho zálib. Přes poměrnou šíři záběru a rozsah textu se zdá, že se autor mohl víc věnovat událostem po zvolení Husáka prezidentem. Období 1975 - 1989 je poměrně stručně vylíčeno, přestože materiálu je k dispozici poměrně dost. Postrádám také analýzu Husákových vystoupení proti normalizační opozici (Charta 77 ad.). Kniha v určitých detailech obsahuje jisté nepřesnosti a omyly, což vzhledem k její šíři je pochopitelné. Ne vždy se taky vydařil překlad ze slovenských předloh, s nimiž autor pracoval.
Autor rozhodně nepřistoupil k tématu Stínadel a světa Jaroslava Foglara s pokorou. Ze stylu počátečních kapitol je zřejmé, že se mu nepsalo lehce. Následně začal prefabrikovat motivy Foglarovy stínadelské trilogie, ať už ukrytých kronik, stromu gingo, létacího kola apod. Knize schází nápad a pro Foglara tak typické napětí a postupné odhalování minulosti. Přestože autor zasadil osud a dětství Jana Tleskače do doby počátku dvacátého století, dětským hrdinou dal do úst řeč mládež dvacátého prvního století, což působí značně rušivě, protože tento způsob řeči nebyl tehdejší mládeži vlastní. Pokud by si autor prostudoval historii sirotčinců za doby monarchie, zjistil by, že sirotčince nevypadaly jako vězení, jak se částečně líčí. Ve vztahu k Foglarovi je značně nepochopitelné, proč autor lokalizuje Stínadla do Prahy, když ani Foglar je nijak z jím opakovaně osvětlených důvodů územně nevymezil. Stejně tak zanášení náboženských otázek a víry do osudů hrdinů nebylo Foglarovi vůbec vlastní. Vztah mezi Komourem a Tleskačem je vylíčen vůbec zvláštně, neustálé oslovování „ušáku“ působí spíše výsměšně a nesvědčí o jejich rovnocenném kamarádském vztahu. Foglarovi hrdinové by se k užití fyzických zvláštností jedince při kamarádském oslovování neuchýlili. Problematické jsou také autorem aplikované vulgarismy (s. 179, 184), ty by se u Foglara rozhodně neobjevily. Výchovná složka v knížce není vůbec obsažena. S postavami není možné se ztotožnit, jejich charaktery jsou jen mlhavě naznačeny. Nejbizarnější situací je oloupání a rozdělení pomeranče mezi hlavní hrdiny na přilepšenou, neboť pro běžného občana byly tehdy pomeranče takřka nedostupné. S ohledem na zpracování jinak lákavého tématu Jana Tleskače by bylo žádoucí, aby se ho ujal také jiný autor, který by téma uchopil lépe a promyšleně s pochopením a úctou k Foglarovi, protože současné zpracování nepovažuji za dobré.
Kniha je sice blízká svým stylem foglarovkám, avšak chybí ji detailnější popisy prostředí. Zobrazení myšlení a duševního světa postav je poměrně silně opomenuto na úkor líčení děje. Děj je poměrně dynamický, jedna situace střídá druhou, neškodilo by proto tyto peripetie a uvažování a jednání postav více propracovat. Některé naznačené a dějové linky jsou navíc nedotažené. Rozsah publikace je velice krátký a rozšiřuje jej použitá sazba. Dospělý čtenář sice zápletku záhy rozlouskne, ale dětského čtenáře knížka uspokojí.
Na čtenáře knihy hned v jejím úvodu čeká pravopisná chyba. Celkově je na publikaci znát sestupná tendence kvality scénářů příběhů a především hodně odbyté výtvarné provedení seriálů Jaroslavem Němečkem. Kvalitní kresba s detaily je skutečně jen záležitostí obálky knihy.
Kniha, která obsahuje mnohé nelogičnosti a není dostatečně propracovaná. Jednou jsou odcizené židličky v kůlně, podruhé před kůlnou. Hoši s Rikitanem museli odevzdat klíče od věže, přitom později po zapečetění věže Stopař vytáhne klíče a věž a klubovnu odemkne. Sdružení Hochů od Bobří řeky má stále strach z Praporu a Přístavních povalečů a bojí se zákazu činnosti, přitom z jiného odstavce vyplývá, že Rikitan vyjednal s ústředím povinné mládeže nařízené Nepřítelem, že docházka do schůzek se jim bude počítat jako přítomnost v této službě. Proč by se tedy pořád báli zákazu, když de facto jim byla činnost povolena. Bobříci nejsou dost promyšlení. Z doby okupace rozhodně šlo napsat lepší příběh, než který je předkládán.
Pěkná kniha, nikoliv ale v novém vydání od Albatrosu, kde došlo k velkým stylistickým úpravám. Řada násilných formulačních změn ubrala na původní kráse.