ber-tram komentáře u knih

A přece existuje kladenský primát na scéně biografů! Rekonstruované kino Sevastopol získalo jako první v tuzemsku 70 mm formát a na širokoúhlou Kleopatru se sem v šedesátých letech sjížděly zájezdy z celé republiky! Viz str. 20, další údaje a reminiscence spíše pro pamětníky, fanoušky a patrioty nežli pro každého obyvatele Kladna.

1 18.04.2016

Všímat si drsného zevnějšku neznamená totéž jako pozastavovat se nad zjevnými povrchnostmi. Autorka jakoby si v povídkách nevěděla rady, k čemu se vlastně přiklání; bohuŽELARY… 27/08

1 08.04.2016

Inspirace k tomu, že není nic horšího než si v divoké přírodě sáhnout na dno - prázdného zásobníku... Věřte, že surový film z. r. 1972 je daleko průraznější než poetizující kniha, kterou jsem louskal ve slovenštině, nebyvše v r. 2008 ještě českého překladu. 26/08

1 05.04.2016

Poslední magnát - nedokončený román, který by ani nemusel začít. Patetický a zmatečný koktejl rádoby ostrých loktů a sladkobolného kýče. Autor se v Hollywoodu fakt asi těžce potácel a řítil ke krachu. Z piety to včetně dovětku »jak to mělo pokračovat?!« přeložil zase Dorůžka a já to z úcty k němu a k soundtracku Maurice Jarreho přečetl. Mimochodem, i film z r. 1976 byl pro režiséra Kazana posledním. Trefný komentář z csfd? »kdyz je nudna predloha, ani hvezdne obsazeni neumi varit jen z vody« 14/16

1 29.03.2016

Vyzrálý, dospělý (předposlední románový) Marlowe vstupuje na scénu vybaven již notně obroušeným ostrovitpem, zato zatvrzele vyhraněným charakterem. A dokonce to tentokrát dopadne poměrně uvěřitelně! Aneb kde se napohled šestáková zábava setkává s literárním uměním. 12/16

1 23.03.2016

Spolu s Hitlerjugend stálo za to naklonovat také druhou polovinu příběhu, aby neskončil tak uspěchaně, jak svižně začal. Stejnojmenný film na motivy knihy působí vyrovnaněji a podmanivěji – dík hlavnímu obsazení. 14/08

1 25.02.2016

Forma dobrá, jen poněkud mělká. Tvar má poetický, a náplň fádní. Vlastně jsem tuhle zbohatlickou love story přečetl proto, že jsem od Fitzgeralda dosud nic nečetl a že ji přeložil muzikozpytec Dorůžka. A že to bylo víckrát zfilmováno? Nechápu, proč se kdo namáhal. Neviděl jsem, vidět nechci, pouze odhaduji, co by řekla moje babička: film stál za starou belu, ale hráli tam hezký lidi. 8/16

1 23.02.2016

Působivé, pane Neff, opravdu působivé. A deprimující, kór když jsem to dočítal v jednu po půlnoci - druhou polovinu knihy už na jeden zátah. Místopisné i personální reálie (obzvlášť Praha a i ti politici) autenticitu Vaší katastrofické vize nesporně zvyšují. Fakt si ale myslíte, že by to byl v praxi tak prudký sešup k barbarství? Takovejhle fofr?! A má cenu číst první verzi Tmy nebo bych si zkazil nynější superlativní dojem?! 7/16

1 22.02.2016

Hluboký spánek mě vyškolil - byl to jakýsi nultý ročník - nedostatečně! Ve druhé chandlerovce to kupodivu také nějak (…dost kostrbatě) kriminalisticky dopadne, ale musíte se k tomu promanévrovat mířenou palbou sarkastických frků a invektiv nenuceně odkapávajících z potlučené kušny hlavního protagonisty. Získávám nápadný dojem, odkud mají Kulhánek s Kopřivou načteno! 6/16

1 10.02.2016

Sotva jsme tu končinu párkrát provandrovali, přistála mi pod stromečkem tahle laskavá knížka! Ruku v ruce s ní jsem jakoby prstem po mapě mohl opakovaně provandrovat totéž a dozvědět se o historii, legendách a reáliích tamní divočiny mnohem víc, než postřehly pouze oči, když se tamtudy rozhlížely naživo.

1 04.02.2016

Ne že bych knihu přímo zhltal, na to se zaobírá nepříliš atraktivními žánry pro mé ucho (takhle kdyby byla o filmové hudbě nebo o metalu!), ale přečetl jsem ji s hlubokým zaujetím, protože málokdo dokázal tak kultivovaně, jako dr. Dorůžka, v rozumných proporcích a živým jazykem přiblížit směrodatné vývojové osy hudby ve 20. století. Doporučení každému, kdo chce posílit základnu svých hudebních vědomostí i chuť k dalšímu průzkumu.

1 02.02.2016

Slovní hříčka v názvu trefně odkazuje na Čelakovského písmáckou nádeničinu, s jakou dával dokupy almanachy lidové slovesnosti. Dva sběrači tvrdé hudby na tom nebyli o moc líp.
Dneska? Kdejakou kapelu si vygooglíte, páč má vlastní webovky, profil v databázi tvořené samoobslužně přímo fanoušky...
Ale před takřka čtvrtstoletím, bez internetu, bylo skromné okénko v tištěné encyklopedii poctou i reklamou, a jen čas ukázal, zda signalizovalo popularitu nebo zapomnění. I po těch letech si v Ohlasech (připouštím, že trochu z nostalgie) vždycky milerád zalistuji.

1 22.01.2016

Leckdo s jednosměrkou v palici by to mohl pobrat jako senzační návod k použití, zvlášť dneska, kdy hájíme životní prostor před invazí zvenčí. Autor totiž pramálo moralizuje a bez obalu epicky líčí, jak likvidační mašinerie technicky skvěle fungovala, byť to v ní, připusťme, sem tam kapánek nehumánně zaskřípalo. Dění v lágru nesledujeme zpovzdálí, nýbrž přímo očima zúčastněných, mimo jiné také psa »člověka«, do něhož se evidentně načas převtělil hlavní hrdina. 2/16

1 13.01.2016

U mystérií tohoto druhu netrpělivě čekám, co je oním »jádrem pudla« a jak to vlastně celé dopadne. Jaký moment je tím kruciálním? Završí autor příběh brilantním logickým šokem, jenž unikal čtenářovi, nebo to jenom nějak zaonačí do ztracena, nevěda si už rady, kudy ve zinscenované spleti událostí dál?! Na první otázku padla odpověď průhledná - nešlo o nic jiného než o důsledky vynuceného koitu s hybridem - a na druhou neurčitá - nijak to přímo nedopadne, konec zůstává otevřený, živený znepokojivou vidinou potenciální epidemie. Kruh nicméně drží strhující otáčky, je napsán střízlivě čili se čte jedním dechem.

1 05.01.2016

Spíše pro ověření, že nejvděčnější od Čapka jsou pohádky a povídky z obou kapes, jsem se prokousal triptychem, údajně vrcholem jeho tvorby. O zápletky tu v zásadě nejde (1. podvedený vidlák, 2. nehoda aviatika zohaveného k nepoznání, 3. ajznboňák tak obyčejný až kromobyčejný), poněvadž slouží k rozvíjení úvah na téma kdo, proč, odkud a kam? Nejvíce epický je Hordubal, nejvíce se filozofuje v Obyčejném životě, Povětroň se třepetá uprostřed, takže to má jakousi gradaci. Nicméně Čapkovu jedinečnou květomluvu si stejně nejlíp užívám v pohádkách a povídkách. 42/14 3,6/15

Šostakoviče adoruji díky filmové hudbě, o které v závažných memoárech nepadne skoro ani slovo, leda ve společensko-ideologických souvislostech. Tvorba pro film evidentně byla skladatelova úlitba režimu a zároveň spolehlivý zdroj obživy.
Přiznávám, že jsem paměti přečetl nadvakrát, a to s mezerou několika let. Připadaly mi totiž strašně deprimující, takže jsem je v půli odložil, a až dočtením si zpětně potvrdil, že deprimující opravdu jsou. Jeho žití asi bylo pochmurné a nešťastné, přinejmenším on ho tak vnímal. Ale sarkastickým humorem a břitkými úsudky perlil i na sklonku života, kdy zasedl k jeho sepisování.

1 30.12.2015

Po ubohém Víkendu za Zuydcoote mě rafinovaně stylisticky komponovaný a námětem pozoruhodný román (z říše zvířat a v jádru protiválečný) na pár dní přikoval k židli. Merle dokáže být sugestivní, děkuji soundtracku k filmu, že mě přitáhl k literárnímu předobrazu! 4/15

1 28.12.2015

Kdyby protěžovaný film neprošlapal cestičku, ani bych o knížce nevěděl. Nápadná je pouze skandálním námětem, avšak formálně docela obyčejná. V mém čtenářském deníku debutujícímu Schlinkovi nicméně ještě dám důvěru, asi prostřednictvím Spravedlnosti podle Selba. 5/15

1 23.12.2015

Film bezva, knížka finta – na ty, kteří mají jako kultovní zafixovaný film a totéž očekávají od knížky. V ní se budou marně snažit poznat v Grimmovi šarmantního Belmonda a udržet prst na tepu rozháraného, byť slušnou pointou korunovaného děje. Ale jak jsem v LK zajásal, vida na přebalu klauna! „Taková pizza, mňam, mňam, mňam!!!“ 14/15

1 10.12.2015

Jen se nepřesytit jedním autorem, varoval jsem se před Lidožroutem, který sdílí stejný svazek s Tmavou Studnicí a o stupínek ji překonává. Drží přímočařejší kriminální tempo, je pikantnější a neřeší se tu triviální krádež (to ostatně ne ani v Tmavé Studnici), byť to tak zpočátku vypadá, nýbrž rafinovaný mord. 27/15

1 01.12.2015