Boboking komentáře u knih

Velmi interesantní kniha i příběh. Spíše mi to připomínalo divadelní jednoaktovku s jedním hercem. Autor se zaměřil především na psychologii hlavního hrdiny pana Blank. Jen ten "překvapivý" závěr ... no nejsem si jistý, zda jsem ho nějak správně pochopil.

2 21.03.2011

Je skutečně pozoruhodné, jak díla autorky jako J. Austenové, dokáží i po dvou stoletích neustále přitahovat čtenářskou pozornost. Možná právě tím naprosto odlišným pohledem na morálku, společenské konvence a s tím spojenými problémy na poli citů, jsou tyto příběhy jistou příjemnou náplastí na duši nám čtenářům, kteří žijí v době až možná přílišné otevřenosti a bezstarostnosti. Díla těchto prvních spisovatelek moderních literárních dějin nejsou příliš rozsáhlá, proto je značně zajímavé, když se na trhu objeví i něco zatím neznámého. A do této kategorie patří i nejnovější přírůstek z nakl. Čas – Hledání štěstí“ – rané a nevydané prózy Jane Austenové a Charlotty Brontëové.
Osobně mám rád, když kniha obsahuje doslov či předmluvu. Často než se pustí do čtení samotného příběhu, nejdříve si přečtu doslov, protože kvalita doslovu většinou koresponduje s kvalitou samotné knihy. A v případě tohoto titulu doslov J. Snětivého je napsán brilantně. Co mě na něj nejvíce zaujalo, je věta : „Její (Austenové) juvenilie pak označil znalec jejího díla Richard Jenkyns za „divoké“ a připomínající skeče Monty Pythona.“ Ano, kombinace Austenové a šílenců z montypythonů mi připadala … přinejmenším zvláštní. Ale skutečně po přečtení musím u části příběhů s tímto názorem souhlasit. Už v první povídce J. Austenové „Catharine, aneb, Altánek“ je přes klasický austenovsky stavěný příběh cítit jistou frivolnost. Především postava tetičky Percivalové dokázala vykouzlit na tváři jemný úsměv. Ale za skutečně neuvěřitelně groteskní, až fraškovitý příběh se dá považovat povídka „Vesnička Evelyn“. Příběh pana Gowera a rodiny Webbových je založen na obráceném vnímání hodnot. Přitom značně dobře napsaný příběh není naivní, násilně vtipný. Jednotlivé závěry jsou více než úsměvné. V tomto duchu se nese většina další krátkých příběhů a divadelních skečů.
Poslední čtvrtina knihy je věnována juveniliím Charlotty Brontëové. Dominuje jim především povídka „Hledání štěstí“ , pohádkově laděný příběh, který mi svojí myšlenkou tak trochu připomíná styl „Alchymisty“ od P. Coelho. Osobně jsem si více cenil tří textů, které Charlotta věnuje společnému životu a dílu svých dvou sester Emily a Anne.
Jak jsem už psal, kniha je příjemnou ukázkou tak trochu jiné tvorby těchto svou velikánek světové literatury. Humornější a fantastičtější. Přesto stále čtivé a pro ně tak typické.
Kromě doslovu se Josef „Pepson“ Snětivý postaral o překlad dílka Charlotty Brontëové, příběhy Jane Austenové přeložila Kristýna Julinová.

1 14.03.2011

Knižní aspirant na bestseller roku 2011 na českém trhu.

Jižanská Amerika je známá svojí společenskou „netypickostí“. Je nám předkládána jako země lidí, kteří se nad ničím příliš nerozmýšlejí, kde každý si musí pomoct sám, zbraně se ozývají velmi rychle a v rasových otázkách se nejraději drží po staletí zavedených postojů. Prostě každý by měl vědět, kam má patřit – bílý k bílým, barevný k barevným.
Takto nám to předkládají vypravěči amerického jihu jako slavná Flannery O'Connorová, Lewis Nordan aj. V roce 2009 se do řad amerických vypravěčů jihu přidala i Kathryn Stockettová (*1969) se svým bestsellerer „Černobílý svět“ (orig, The Help). Knihu psala pět let, dostala čtyřicet pět odmítnutí od literárních agentů, ale nakonec se jí prodalo přes dva miliony výtisků a v knižní hitparádě The New York Times se udržela více než rok.
Autorka nás přenese do 60. let minulého století, do Jackson, hlavního města státu Mississippi, které se stále jako většina míst amerického jihu dělilo demograficky i geograficky na dvě části – na bílé Jackson a černé Jackson. V každé trochu lepší bělošské rodině bylo naprosto běžné, přímo historicky a ekonomicky dané, že v ní pracuje černošská služebná, které se stará o celý chod domácnosti – uklízí, pere, vaří a v neposlední řadě se stará o výchovu dětí svých zaměstnavatelů (pánů). Ale už i v tomto světě, kde každý zná své místo a životní poslání, se začínají objevovat trhliny. Jsou tu první hlasy hlásající stejná lidská práva pro všechny, jsou tu první oběti za tyto „nezdravé“ názory.
Příběhy těchto hospodyň je vyprávěn ve třech pohledech. Jeden nám vypráví starší hospodyně Aibileen, svobodná žena, které nedávno zemřelo jediné dítě. Žije jen prací, v klidu bez odmlouvání chápe, co je jím osudem, jak jsou rozdány karty. Druhou je Minny, další černošská hospodyně, která je vyhlášenou místní kuchařkou, matka několika dětí a manželka muže, který rád rodinné problémy řeší alkoholem a ranou pěstí. Minny ale na rozdíl Aibileen si vše nenechá líbit a k hubaté odpovědi nemá daleko. Třetí postavou je slečna Skeeter, dcera zdejšího vlivného farmáře, která má místních poměrů a života už dost, a po studiu na vysoké škole se rozhodne hledat práci literární redaktorky a spisovatelky. Ale dívka bez praktických zkušeností nemá téměř žádné šance získat takový post. Na radu jedné redaktorky má vzít jakoukoliv práci v zdejších novinách a sama se snažit napsat něco zajímavého. A tak se zrodí nápad napsat zpovědi černošských hospodyň o životě a práci v rodinách bílých boháčů. Je to ale záležitost, které hospodyně nemusí stát jen místo, ale s velkou pravděpodobností i život.
„Černobílý svět“ je typický jižanský příběh, který sice nedosahuje chladné a šokující brutality jako příběhy Flannery O'Connorová, ale přináší více autentického pohledu na stereotyp této části Ameriky. Autorka se ho snaží předkládat co nejpřístupnějším stylem, bez zbytečných stylistických experimentů. Tím se stává přístupnějším co nejširšímu čtenářstvu, což dokazuje úspěch knihy v USA. Tři různé pohledy nejen nabízejí různorodost pohledů na rasové problémy, ale Stockettová tím dokázala neustále udržovat jistý stupeň napětí, který pak graduje až v tragikomickou závěrečnou pointu, pro některé možná až nechutnou. Určitě pro nás bude ale nejvíce šokující, jaký životní styl se vyznával (a možná na Jihu stále vyznává) v celkem nedávné době, v zemi největší svobody.
V překladu Jany Kordíkové vydalo nakladatelství Euromedia – Knižní klub, 2011.

BoboKing

18 14.03.2011

Vtipné, napínavé, zajímavý svět. Se těším na pokračování.

1 11.03.2011

Drsný dokument v komiksu o životě v palestinských táborech v pásmu Gazy. Je tedy dosti protiizraelský, vlastně protižidovský. Nevýhodou je jistá monotónost životních osudů, protože v tomto prostředí asi moc různorodosti život nenabízí. Relativní chudoba a častý pobyt v kriminálech. Výsledkem je neřešitelnost problému jak z pohledu palestinců, tak i z mého.

1 28.02.2011

S vtipným nadhledem skvěle napsaný komiks z několikaměsíčního pobytu v Severní Koreji. Především ty ironické poznámky o oficiální statní propagandě versus realita. Doporučuji.

3 28.02.2011

Dočetl jsem třetí knihu z cyklu CAL LEANDROS "Běsnění" a opět to byla super jízda. Akcí nabitá urban fantasy, u které se nedá vůbec říci, že s přibývajícími díly má klesající atraktivnost. Naopak autorka snad ještě "více tlačí na pilu" a děj je agresivnější, a to i v používání skutečně černého, suchého humoru. Stále více si říkám, jak tato pěkná světlovlasá milovnice psů dokáže psát tak chlapsky drsné příběhy? Hlavním záporákem tohoto dílu je Sawney Beane, postavy ze skotských legend z 15-16. století, která měla se svým klanem pobít a snít asi tisícovku lidí (dodnes se handrkuje, jestli skutečně existoval). A jak je patrné, taková postava dokázala v dnešním New Yorku udělat pěknou paseku. Skutečně super oddechovka, které chytí a nepustí.

5 23.02.2011

Když jsem v knihkupectví narazil na tento titul, díky obálce jsem si vzpomněl na román K. Vonneguta „Snídaně šampiónů“, jehož alter ego Kilgore Trout zde své vědeckofantastické romány nacházel v temných zákoutích knihkupectví, kde se slibovaly wide-open beavers inside (přehlídka rozcapených bobrů - uvnitř). Ale u této knihy obal klame, žádné wide-open beavers uvnitř nejsou. Pro některé čtenáře to bude možná zklamáním, ale většina se stejně jako já nad povídkami dobře pobaví.
Příběhy o vztazích mezi muži a ženami jsou staré jako písmo samo, a myslím, že se o nich bude psát, dokud bude existovat na světě aspoň jeden muž a žena. Vztahy můžou být různé - milostné, erotické, vášnivé či nenávistné. Jen si vybrat. A o většině z těchto vztahů píše i český autor, muzikant, zpěvák, skladatel a textař Josef „Pepson“ Snětivý (*1973) v své nové sbírce povídek „Dopisy v nevratných lahvích“.
Obecně bych o kvartetu povídek mohl říci, že my muži v nich vystupujeme jako trubci, kteří myslí spíše penisem než rozumem. První tři povídky toho jsou ukázkovým důkazem. Když jsem se začetl do prvního příběhu „Odjeďte z tohoto světa“, okamžitě mi v mysli zazněla jedna nemravná říkanka z dob socialistických, kdy si povídaly dvě lehké děvy, jedna z Ostravy a druhá z Prahy. Ostravská si stěžuje, že horník du-- celou noc, zatímco Pražanda s úsměvem kontruje tím, že pražský úředníček má ho jak malíček. Takovým úředníčkem je i hrdina příběhu, který žije pod pantoflem své úžasné, stále žádoucí ženy. Která ale jím pohrdá, jako slabochem a společenskou a sexuální nickou. A co takový zamilovaný ňouma je schopen udělat změnu image? I tu nejstupidnější věc! Povídka „Rožmberské zastavení“ má spíše ženskou hlavní hrdinku, ale jen z jednoho důvodu - ukázat, jak lehké to mají štíhlé, vyvinuté blondýnky v životě. Zvláště když kromě svých vnad používají i mozek.
Příběh „Jednadvacet let poté“ otvírá už známý názor (mužů), že sem tam úlet, nebo tvrdohlavější přístup, je u muže akceptovatelný jev, u žen ale nic takového nemůže neexistovat. Ale nakonec povídka překvapila nečekanou závěrečnou pointou.
Příběh, který se svojí myšlenkou vymyká předešlé trojici, je poslední povídka „Klub nespokojených“. Už po prvních větách je poznat, že zde se tak trochu zabrouzdá do metafyzických končin. Jsme stále zde na zemi, přímo v Praze, v podivné zkrachovalé hospodě, kde stále vegetuje pár štamgastů. A jednoho dne nečekaně do ní vstoupí Poutník. A vše se najednou začne měnit, není radno před ním vyslovovat banální životní přání. Je to taky jediná povídka, kde snad jsem vycítil, že zde se dává naopak na frak ženám. Hláška Hostinského, že nevěří bytostem (ženám), které čtyři dny krvácí, a stejně nezemřou, byla takovou třešničkou na dortu.
Jak je tedy patrné, celá sbírka je laděna v humorné, či ironické atmosféře. Postavy jsou krásně emočně i milostně nevyrovnané, že by člověk nad nimi někdy i zaplakal. Přesto ale autor příliš nezacházel mimo realitu. Krásné na knize je to, že přes všechnu její nadnesenost je přesto ze života (snad kromě té poslední). Moje první setkání s mistrem Snětivým bylo více než příjemné a překvapivé. Kniha by neměla uniknout vaší pozornosti, a tím myslím jak čtenáře, tak i čtenářky.
V roce 2009 vydalo nakl. Daranus.

1 17.02.2011

Román „Ženy s krátkými nehty“ je další, dle krátké autobiografie v knize, už sedmý zářez autora na spisovatelské pažbě. Sám jsem zatím četl jeho povídkovou knihu „Dopisy v nevratných lahvích, 2009“, která vyzařovala autorovým humorem, mnohdy lehce peprným, a jistým nadhledem pro současnou společnost. Jasným základním tématem jeho knih jsou vztahy, lásky, sex atd. Ano, nic tak nehýbe světem jako přírodou podporovaná sexuální přitažlivost druhého pohlaví. A není se co divit, sám autor to na svém webu vtipně přiznává výrokem „…Zejména vzhledem k tomu, že produkce dětí mě moc baví a duo bych chtěl časem rozšířit...“ Když se začtete do anotací jeho knih, zjistíte, že autor asi rád popisuje jisté autobiografické zkušenosti. Hrdina je často hudebník, v nejlepších letech, a hlavní hrdina tohoto románu Martin dokonce vlastní malé nakladatelství a sám píše. Prostě jako by Pepsonu z oka vypadl. Jen možná ty milostné a rodinné vztahy jsou více fiktivní, aspoň ve srovnání s jeho webovým životopisem na www.pepson.cz.
Hlavním hrdinou je Martin Lipavský, udržovaný muž v nejlepších chlapských letech, který už poznal všechny krásy života - svatba, rozvod, peníze, chudoba, kupa sexu, i erotická abstinence. Od mládí hraje, ale Anděla nikdy nezíská, a v současnosti se živí jako spisovatel a nakladatel, který je rád za každou prodanou knížku. Děj knihy začíná při křtu jeho dalšího „bestselleru“, při kterém se neuvěřitelnou shodou náhod potká s třemi ženami svého života. Se svou bývalou manželkou Jolanou, sexuální bohyní, krásnou Sabinou, mírně zakřiknutou, ale kráskou plnou nadějí, a pak s Dagmar, ženou přímo vamp, právničkou z high society. Z každou z těchto krásek měl v mladších letech erotická dobrodružství. Proto se po dlouhé abstinenci rozhodne, že osud mu tím určitě naznačuje cestu k radostem pozemským. Ale náš už kapánek stárnoucí pražský Don Juan je spíše jen hračkou v rukách svých bohyň. Pod příslibem povyražení, i možná déletrvajících vztahů, se Martin zamotává do podivné hry na podnikání, kterým se rozhodnou některé z jeho milých zbohatnout. A jako každý samec vidící možnost užití si nádherných oblin a jiných zákoutí ženského těla, se slepě propadá do stále většího průšvihu.
Autorův vypravěčský talent je nepopiratelný. Vše vypráví s humorným nadhledem, používá rád moderní řeč plnou slangu a novotvarů, texty píše v esemeskách i se smajlíky. I choulostivé scény nakonec píše s takovou jazykovou fantazií, že každý se začervená, ale přitom je to ještě v mezích slušnosti.
Josef Pepson Snětivý jakoby vyplňoval mezeru na trhu, kde máme romány pro ženy (všechny ty Monyové a Obermannové), ale kde romány pro muže … vlastně v tomto smyslu nejsou!
Jak říká slavný český cimrmanolog Miloň Čepelka na přebalu knihy: „Určitě vám ale budou Ženy s krátkými nehty potěšením. Inteligentní a vtipná četba.“
V nakladatelství Čas vyšlo v roce 2010.

17.02.2011

Pro příznivce klasické hororové literatury není určitě titul „Carmilla“ ničím novým. Vždyť českých vydání tohoto slavného příběhu je už několik. Ať už jako součást antologií, např. slavné klasiky „Rej upírů“ či „Zelený děs“, nebo i samostatně. Ve většině případů se jedná o vydání, která překladatel nejen přeložil do češtiny, ale i upravil či moderněji převyprávěl. Nejnovějším přírůstkem do bibliografie tohoto významného irského autora hororových či strašidelných příběhů Josepha Sheridan Le Fanu (1814-1873) je „Carmilla“ , kterou do češtiny přeložil a převyprávěl Josef “Pepson“ Snětivý (*1973), český spisovatel, hudebník a majitel nakladatelství Čas.
Děj příběhu se odehrává ve Štýrsku v první polovině devatenáctého století, na téměř bohem zapomenutém zámku, kde žije hlavní hrdinka Laura se svým otce, Angličanem nízkého šlechtického původu. Jejich život se pomalu a klidně odehrává den po dni, plné jistého uspokojivého stereotypu. Kromě několika sloužících nemá mladá dívka Laura příliš mnoho možností s kým si promluvit, či navázat přátelství. A proto se vždy těší na ty krátké okamžiky, kdy se u nich objeví někdo na návštěvě. Především na schovanku Bertu blízkého generála Spielsdorfa , na chvíle důvěrných setkání a rozhovorů se svým vrstevníkem. Ale letos žádné radostné setkání nebude, protože Berta nečekaně zemřela. Vše to snad osud vynahradil nečekaným příjezdem neznámé a krásné dívky Carmilly, které Lauřin otec nabídl azyl. Od toho okamžiku se ale život Lauře začíná měnit.
„Carmilla“ je klasický upíří příběh, který vyšel desítky let dříve než světově proslulý „Dracula“ od Bram Stokera. Svým pojetím má možná blíže ke gotickým románům, než k hororům, a převyprávění Josefem Snětivým tomu ještě trochu pomáhá. Jeho pojetí příběhu je více emotivní, a to především tím, že Snětivý chápe „Carmillu“ jako eroticko - lesbickou novelu. Což zdařile obhajuje ve svém skvěle napsaném doslovu. Když tedy jsem pro srovnání přečetl asi nejznámější převyprávěnou verzi z dílny Josefa Voláka, rozdíly v autorských pojetích byly markantní. Už v první kapitole čtenář objeví značné odlišnosti. Zatímco Volák jejich sporadická setkání popisuje: „Na delší nebo kratší dobu mě navštěvovaly mé mladé přítelkyně z okolí, ale já jejich návštěvy nikdy neoplácela. Takto vypadaly naše pravidelné společenské styky.“, autor nové verze to předkládá jinak, skutečně erotičtěji, za použitím výrazů jako: „…takovými představami, jsme pak ukájely v měkkých dívčích objetích. … Není tedy divu, že jsme vyhledávaly každou příležitost k dívčímu milování…“ Je to ale přesně ve stylu, jak se od tohoto „Don Juána“ naší literární scény dá očekávat. Člověka, jehož curriculum vitae končí slovy: „Miluje muziku, knihy, historii, sport a v neposlední řadě ženy na všechny způsoby.“ Kniha je přesně taková, jaká se dá očekávat od autora knih jako „Ženy s krátkými nehty“ či „Dopisy v nevratných láhvích“, které jsem měl to potěšení přečíst. Tedy čtivý, moderně napsaný příběh s lehce erotickým nádechem.
V době jisté renesance příběhů z devatenáctého století, a to především děl od Austenové či sester Brontëových, na čemž má značný podíl i vydavatelská činnost Josefa „Pepson“ Snětivého, je tedy „Carmilla“ dalším zajímavým titulem nejen pro příznivce klasického pojetí strašidelné literatury.

1 17.02.2011

Z knihovny jsem si přinesl komiks Grandville : fantasie Bryana Talbota - scénář a kresba Bryan Talbot. Večer jsem ho hned přečetl. Kniha zaujala hned od začátku jak příběhem, tak kresbou. Drsný, akční a přitom mi to připadalo originální. Steampunkový příběh z časů, kdy Anglie byla socialistická republika, která patřila do nedávna napoleonské Francii. Je to vlastně detektivka. Zajímavostí je , že postavy lidí zde jsou zvířata. Lidé se zde objevují, ale jako negramotná a tupá spodina. Skvělý komiks.

3 12.02.2011

Amelie nezklamala. Autobiografický příběh jejího návratu do milovaného Japonska, její nečekané milostné vzplanutí k Japonci a vlastně popis života a zdejší společnosti na počátku 90. let minulého století. Knihu přes mírně pomalejší rozjezd nakonec jsem přečetl běhel jednoho večera. Překvapivě i značně humorně napsaná. Dějem se odehrává před knihou Strach a chvění.

2 10.02.2011

Tuto knihu jsme už četl dvakrát, a pro silné "žaludky" skutečně super kniha.

08.02.2011

Jedním slovem FANTAZIE!

2 08.02.2011

Je to neobvyklý pohled na tématiku koncentryčních táborů za holocaustu. Musím ale říci, že osobně mi připadala kniha taková průměrná, přes témat emočně slabá.

3 08.02.2011

Naprostá špica!! Hodně obdobné jako Garfield, ale přece jen trochu jiné.

Nádherný grafický román jak po stránce obsahové, tak především po grafické. Will Eisner byl a je komiksový mistr.

07.02.2011

Kniha pro silné povahy. Chlap ne chlap, probrečel jsem celou knihu!!

4 03.02.2011

Fantastický příběh. Když si člověk vzpomene, jak Vatikán bouřil proti Šifře mistra Leonarda, tak toto by ho mělo "nakrknout" ještě více. Ten příběh psaný z pohledu Ježíše, kdy sám popírá jakékoliv mesiášství či roli Božího syna, a naopak druhý příběh z pohledu Piláta, který zde je vykreslen jako čestný a vlastně obět celého toho "případu" jménem Ježíš Kristu, jde vlastně proti vžité podobě této události. Zcela jedinečná kniha!

2 03.02.2011

Jedinečná kniha! A podle Publishing Trends (z Grand Biblio 1/2011) taky nejprodávanější kniha ve světě v roce 2010.

2 03.02.2011