Boboking
komentáře u knih
Osiřelo dítě
Daniela Mičanová
Povídky, na rozdíl od většiny současného čtenářstva, je mám rád. A sbírku Osiřelo dítě považuji za velmi zdařilou. Od krimi, mystery až skutečně horor. Snad jen jedna z povídek mi "nešla přes hubu", a to Zelený Jura. Z krimi se líbila Kletba Doroty K, kde si Sýkora spíše dělal srandu ze soudruhů bývalé VB. Naopak ponurou a depresivní krimi nabízí Goffa v Jizvy a šrámy. Lidová duchařina a mystery, to je Sirotek, Pan řídící či Šest neděl. Ale pro mě vrcholem je skutečně hororový Kousáček od Vavrečky, to všechna čest, ani jsem nedutal... Prostě skvělá sbírka, kterou s klidem doporučuji.
Maska smrti
David Dalglish
Po třech desetiletích čtení fantastiky už málokdy narazím na něco, co mě "překvapí, pohltí". Zde se autor snařil o fantasy moderní, ne "černobílou", kdy nikdo není jasně "hodný" či děsně "zlý", hrdinové mají pocity, vnitřní rozpory. Moderní je i zakomponování LGBT prvku do příběhu, což nemusí být všem "po chuti". Oceňuji myšlenku, že hrdinové spíše dostávají "na prdel", na druhou stranu jsou detailní popisy šermířských bojů až moc zdlouhavé a nezáživné. A samozřejmě, je to jen začátek cyklu, na dokončení příběhu si čtenář musí počkat ve "dvou pokračováních". Já je ale už číst nebudu... Příběh sám, ani stylisticky, mě tak nezaujal.
Severní Korea
Jan Šibík
Přiznám, fotky ničím nepřekvapí. Jak už v krátkém textu píše autor (fotograf), naprostá většina fotek z KLDR je autentická, propagandistická, po desetiletí se smí fotit to stejné a stejné... A unikátní fotky "bez cenzury" Korejců u cesty vypadají stejně jako kterékoliv fotky z asijského venkova. Myslím, že pod slovem "Severní Korea" si představujeme něco démonického, hrůzného, ale to se asi zatím vyfotit nikomu nepodařilo. To si najděte foto a zážitky z Afghánistánu, Sýrie, pásma Gazy, středoafrických zemí... Možná ještě hrůznější země než KLDR.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Za mého mládí hrůzu Šumavy naháněl max. Král Šumavy. To teď změnila tato autorka. Upřímně řečeno, samotný příběh je tam minimální, hrdinové jsou (spolu se čtenářem) vhozeni do situace a poraďte si jak chcete. Živí ale asi z toho nevyjdete. Základem je atmosféra zmaru a beznaděje. To dělá z knihy ten požitek. Prostě po Surmanové a Karikovi další "náš" autor, co umí vyděsit a přitáhnout ke knize. Doporučuji a chystám se na další její díla.
Hory, mlha, láska a já
Tessa Randau
Prostě klasická motivační kniha, o sebezdokonalování partnerských vztahů. Jako chodec jsem ocenil především propojení s turistikou. Nějak neurazila, ani nepřekvapila. Prostě my muži nejsme tak empatičtí :-)
Suzy
Jana Pacáková
Hlavní roli zde hraje spíše atmosféra, než samotný děj. Příběh nepřekvapí, ani neurazí. U těchto knih hraje velkou roli místo, kde je čtete, jak říkal Škvorecký. Sám večer na půdě, nebo cestou ranní špičkou v metru či busu ... a rozdíl bude "cítit" :-)
Malý Buddha: Cesta za štěstím
Claus Mikosch
Až pohádkovým jazykem napsaný "motivační, pozitivní" příběh, který ale ničím nepřekvapil. V jednoduchosti je krása - toho je kniha příkladem.
Kafka v kostce
Nicolas Mahler
Zajímavé a i úsměvné... Prostě netradiční pohled na fenomén jménem Franz Kafka, na kterém si mi líbily nejen postřehy autora, ale i fakt, že i on potvrzuje, že pochopit či interpretovat dílo tohoto "podivína" je mimo lidské síly...
Zloděj těl
William King
Dočteno, bo jsem chtěl zkusit oblíbeného autora. Bohužel děj i postavy mi připadaly takové stereotypní. Dobrá "řemeslná" práce, čtivá, ale bohužel předvídatelná, ničím nepřekvapující. Proč sáhnout po pokračování jsem neviděl. Fajn oddechovka do vlaku či letadla.
O andělovi
Pavel Čech
Jak už tu někdo napsal, je to takové melancholické krasosmutneni. Jako vždy úžasné propojení textu a vizuálu. Jen trocha toho "úsměvu" mi chyběla.
Znič to jméno
Jana Jašová
Zajímavý námět, ale za mne nezajímavě napsáno. Postavy se mi neustále "motaly", protože trochu mi to připomínalo systém nekonečných seriálů - každá spala s každým , a když ne, tak aspoň po něm toužila. Nepřidalo tomu ani neustále se opakující vnitřní touhy a rozepře pětice ženských postav. Nijak to s krimi linkou nesouviselo a monotónně se to opakovalo.
Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
Svět dospělých popisovaný očima dítě, ještě z dob socialistických. I přes místy lehce úsměvnou naivitu dětského pohledu na svět, nic veselé.. Silně jde cítit jistá "nenávist" k tehdejšímu socialismu. Osobně ale na mne nejsilněji působily osudy těžce nemocných dětí v nemocnicích, opuštěných, bez přítomnosti rodičů, umírajících v osamocení... Jako "starý cíťa" jsem to probrečel.
Třetí světlo
Claire Keegan
Poklidný irský venkov očima malé dívky, které je na prázdniny odtržena od rodiny, aby zjistila, že jinde život může být lepší. Za poklidným vyprávěním je stále cítit napětí, skrývající se za rodinným tajemstvím.
Větrné duše
Mons Kallentoft
Přečteno a trochu zklamání. Kouzlo severských krimi je i v té osobnosti hrdin(k)y, to provázání jeho osobního života s případem, ale zde je toho "balastu" až moc, a stále se opakujícího. Stejně jako ta krutá "třešinka" úplný závěr. Život je sviňa, ale v tomto podání je to takové "primitivní"...
Eva
Verena Kessler
Po úžasné knize "Nives, co to povídáš?" jsem se začetl do další knihy z této edice a opět nejsem zklamán. Čtyři odlišné ženy, které spojuje téma mateřství. Pro každou to znamená jiný osud - chce dítě a nemůže, nechce z ekologických a klimatických problémů, má tři a je na pokraji zhroucení a jedna měla a přišla o něj. Spíše tedy pochmurné, ale realistické příběhy, ve kterých autorka skvěle dokázala vykreslit jednotlivé hrdinky s odlišnými problémy. A přestože je to silně "ženské" téma, v každém příběhu je samozřejmě muž a i čtenář-muž knihu ocení.
Labuť a lovec
Jiří Březina
Pro mne tematicky netradiční příběh a tedy i zajímavá změna v našem "knižním rybníčku". Autor promine, ale prostě pravěk, se vším svým "pohanským", nezvyklým a především krutým. Jiný svět, jiná doba, jiné myšlení a způsoby. Jen ten závěr jsem asi zcela nepochopil. Tím ale nijak kniha neutrpěla, jen já :-)
Noční dům
Jo Nesbø
Nesbo není jen Harry Hole, ale i psychologické povídky, či skvělé humorné dětské knihy... Tak proč ne horor? I když je to horor? Nesbo si totiž v knize Noční dům doslova se čtenářem hraje. Je to kniha "matrjoška", tedy příběh, který je v příběhu, a ten zase v příběhu... Ve své podstatě je to paranoidní či schizofrenní příběh na hororové bázi. Vklouznete do hororového příběhu jako po másle, ale pak přijde II. část a co to?!?!? A pak III. část a ...WTF?!?! Za mne dobré čtivo, které si trochu hraje s vaší psyché.
Lesní poutník
Adalbert Stifter
Už roky jsem o tomto milovníku šumavských lesů a strání slyšel, konečně jsem ho tedy i zkusil a přečetl. Člověk si musí zvyknout na ten jazyk a styl 19. století, ale pak už jsem propadl příběhu a popisům. Melancholický příběh založený na jiných mravech a společnosti, než známe dnes, který potěší milovníky hor a přírody, a překvapí na křesťanskou morálku nezvyklým pojetím dobra a životního poslání. Ano, "dobro" a "slušnost" doslova z knihy prýští, ale takový byl autorův smysl tvorby.
Mráz (grafický román)
Bernard Minier
Ke knižní řadě Martin Servaz jsem se ještě nedostal, zkusil jsem tedy tuto komiksovou verzi. Jistě je proti šestisetstránkové knize dosti osekaná, přesto komiks své kouzlo i logiku, skvělou kresbu, a tedy své krimi napětí.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Vlastně povídka, kterou nejlépe vystihuje věta z anotace"...je hymnou života, oslavou radosti navzdory uplývajícímu času a ódou na ženskou touhu." Krásný jazyk, úžasná obálka, a příběh o ženách, jejich touhách a myšlenkových pochodech, které asi ale mnohem více pochopí a ocení čtenářky.
