BohyněKuchyně
komentáře u knih

Příběh na střídačku vypráví matka Alena, otec Jiří a jedna z dcer, Pavlína. Spolu se sestrou Janou a rodiči žijí děvčata v domě s babičkou a dědou, rodiči Aleny. Startujeme v roce 1985, hrdinové románu nás provedou přes sametovou revoluci, až téměř do dnešní doby. Rodina, ve které je snad všechno špatně. Věčně nespokojená matka Alena, která ze svých životních neúspěchů viní všechny ve svém okolí. Jen na sebe zapomene. Její muž, alkoholik a tyran, jehož pití Alena zlehčuje a snaží se stále omlouvat. Na láskyplnou péči o dcery už tak nějak chybí čas. Od svobodného života po roce 1989 dospělí očekávají něco jiného, než se reálně děje. Rozčarování ze svobody je jen utvrdí v tom, že všechno je na nic a oni jsou chudáci. Příběh s autobiografickými prvky, ze kterého vážně mrazí. Ale četl se skvěle a můžu doporučit všem.


Knížku a zároveň autorku jsem objevila u kamarádky. Severské detektivky, to je moje. A ani Kristina Ohlsson nezklamala. Nečekejte velký krvák (až ke konci trochu). Spíš postupné rozkrývání záhady zmizení oblíbené učitelky. Ta šla v bouři ven a už se nevrátila. Všichni předpokládají, že se utopila v moři. Seznámíme se s Marií Martinssonovou, sympatickou vyšetřovatelkou, kterou týrá její manžel. Zároveň se v den, kdy učitelka zmizí, přistěhuje do městečka August Strindberg, finanční ze Stockholmu, který se rozhodl překopat svůj život a otevřít si tady vetešnictví. Mezi Marií a Augustem začne vznikat přátelství, ale Marie má víc než dost práce se zločinem a vlastními problémy. August naopak renovuje bývalý pohřební ústav, kde bude otevírat svou novou živnost.
Rozmotává se zapeklitý případ a při tom se odhalí také jedna velká pravda a další zločiny z minulosti.
Kniha se mi velice dobře četla a těším se na další díl, který už mi leží na nočním stolku.


Tuhle skutečně skvělou autorku jsem objevila díky knížce Musím tě zradit. Byla to láska hned od prvních stránek. Nejinak tomu bylo s knihou Sůl moře. Děj knihy je zasazen do posledních chvil druhé světové války. Sledujeme osud Joany, Emilie a Floriana, ale také vojáka Adolfa, který má velké karierní ambice. Zdravotnice Joana pochází z Litvy, Emilie je děvče z Polska, které otěhotnělo po znásilnění ruskými vojáky a Florian je trochu umělec a trochu podvodník a zloděj, který ve svém batohu skrývá poklad. Všichni mají společnou cestu. Chtějí opustit zemi na lodi jménem Wilhelm Gustloff. Jdeme s nimi část jejich cesty, dozvíme se jejich osudy a vydáme se na širé moře. Jenže loď čeká obrovská tragédie. Knížka odhaluje část dějin, která není až tak známá. Autorka píše skvěle a nutí nás zamyslet se nad životními hodnotami. Doporučuji všem.


Mám ráda příběhy z doby komunistické. Vždycky je to takové připomenutí toho, že můžeme být rádi jak to teď funguje. Kniha Lucie Hlavinkové se nevěnuje až tak dopodrobna politické situaci, ale vůbec to nevadí. Z příběhů hrdinů tohoto románu jde bohužel až moc dobře poznat jak děsná doba to byla. Strach z toho, že kdekoliv promluvíte, může se to obrátit proti vám. Kniha se výborně četla.


Mám přečteny všechny knížky od Julie Caplin, které u nás vyšly. Ano, jsou trochu předvídatelné. Hlavní hrdinka má život na nic, proto se rozhodne odstěhovat někam, kde to bude lepší. Tam je to těžké, jasně. Ale ona je skvělá, se vším se vypořádá, láska jako trám, něco se pokazí, zase se usmíří a happy end. Miluju tyhle knížky! Život je v nich snadný a Julie Caplin píše tak, že knížku nechcete odložit a chvíli se vám po ní stýská. Jo, a taky chci na Island. Hlavní hrdinka Lucy totiž dostane za úkol šéfovat hotelu na Islandu. Tady to ale vypadá, že straší a taky, že ji tady někdo nechce. Jenže si hned padne do oka s fešným Alexem, který ji tahá po výletech a pomáhá jí. Jenže on Alex taky není jen tak obyčejný barman. Takže se všechno zamotá a rozmotá a happy end. No jak jsem psala. Doporučuji, jako všechny knížky od této autorky.


Na Jiřího Březinu jsem narazila až po vydání jeho poslední knihy Mizení. Hned jsem si sehnala předchozí díly a pustila se do čtení. Byl to perfektní nápad, protože jsem opravdu nadšená. Od knížek jsem se nemohla odtrhnout a mám pocit, že s každou další knížkou mě Březina baví víc a více. Nejsou to sice takové ty detektivky, kdy až do poslední stránky netuším, kdo je pachatel. Tady se spíš trefím, někdy dříve, někdy později. Ale to nic nemění na tom, jak jsou knížky čtivé a jak je ráda čtu. V Promlčení mě bavilo prolínání minulosti a současnosti, i ty "obyčejné" vraždy.


Na knize Cyklistka jsem objevila autorku Janu Poncarovou. A zůstávám v němém úžasu. Tak příjemně čtivou knížku už jsem dlouho nedostala do rukou. Jana Poncarová má krásný sloh a zřejmě i úžasné náměty na knížky. Protože už se chystám i na další její díla. Příběh baronky Blanky mě úplně pohltil. Co zpočátku vypadalo jako příjemná lovestory, se překlopilo do mnohem hlubšího příběhu. Příběhu, který mě nutil opět se zamyslet nad tím, jak moc dokázala válka zničit lidské životy. A potom ten pocit nespravedlnosti, jak moc s naší zemí zamával život pod vládou komunistů a slavného Sovětského svazu. A také nad tím, jak jsou někteří lidí odvážní a nezlomní. Baronka Blanka má můj velký obdiv, ale také autorka příběhu, která její osudy dokázala tak úžasně vykreslit. Líbí se mi, že při psaní příběhu vycházela ze skutečných osobností, o kterých jsem si po přečtení knížky dohledala ještě spoustu informací. Opravdu děkuji za krásný zážitek a těším se na starší kousky.


Je to King? Není to King? Nesbo mi tentokrát hodně připomněl mého oblíbeného autora. Podle mě, povedené. Bavilo mě moc, děj mě přitáhl a byla jsem napnutá jak struna. Mrazivá atmosféra, dovedu si představit, že podle téhle knihy někdo natočí film. Závěr trochu divočina, ale proč ne.


Skvělá detektivka, která se četla velice dobře. Zdánlivá sebevražda na kolejích se při bližším ohledání ukáže jako chladnokrevná vražda. Detektivka Kay Hunterová (mně už známá z prvního dílu série) se pouští do vyšetřování, ale jak už to bývá, nemá moc času. Protože se objevují další vraždy a hlavně se bohužel přijde na to, že i některé "sebevraždy" z minulosti jsou vraždami. Když Kay konečně přijde na klíč, které osoby umírají (i když zatím neví proč), začíná boj o čas, aby zachránili ty, kteří jsou ještě v ohrožení života.


Na další díl ze série o detektivu Patrikovi a jeho ženě, novinářce Erice jsme si museli pěkně dlouho počkat. Těšila jsem se opravdu hodně, protože celou sérii jsem zhltla na posezení. Jak už zmiňuje pár recenzí přede mnou, chvilku mi trvalo než jsem se začetla. Ale pak to stálo zato a naladila jsem se na starou dobrou Camilla vlnu. Opět oblíbená Fjällbacka (si říkám, že ti už musí být vyvraždění jako Midsomeru) a vražda známého fotografa, který měl těsně před bombastickou výstavou. Rodina i jeho přátelé jsou otřeseni, ale ono to bohužel není všechno. Následují další vraždy, ale protože nechci spoilerovat, tak nenapíšu kdo bude další na řadě. Opět se zajímavě odvíjí vedle sebe dva příběhy. Jeden ze současnosti a jedna stará, špatně vyšetřená a zapomenutá vražda Loly. Ženy, která bývala mužem a vychovává sama svou dceru. Ta bohužel zemře s Lolou při požáru. Ale samozřejmě, že nic není takové, jak se zdá...


Knížku jsem nečetla, ale poslouchala jako audioknihu. Byla to moje první audiokniha a zamilovala jsem se! Jan Meduna vše skvěle odvyprávěl a vtáhnul mě do děje. Z toho jsem měla trochu strach, protože jsem s audioknihami neměla zkušenost. Příběh je naprosto skvělý. "Četla" jsem ho po návratu z Islandu, takže jsem si krásně vybavovala prostředí, ve kterém se odehrává. Kalmann, hlavní hrdina, žije v malé vesničce na severu Islandu. Miluje svého dědečka, který už bohužel žije v domově důchodců a Kalmann tak v jeho domě zůstal sám a pokračuje v rodinné tradici. Loví žraloky a nakládá je. Tato specialita je velice zvláštní a měli jsme možnost ji ochutnat. A Kalmann prý dělá druhého nejlepšího žraloka (kterému se říka hakarl) na Islandu. Žije se mu hezky. Je trochu jiný, trochu pomalejší a bohužel ho občas přepadne záchvat agresivity. Občas si taky něco nepamatuje. Jediné, co mu chybí, je nějaká hodná žena, která by s ním žila v jeho domku. Jeho poklidní život se zvrtne v okamžiku, kdy při pátrání po polární lišce objeví ve sněhu krev. A zároveň zmizí místní podnikatel a "král vesnice". Roztáčí se kolotoč pátrání, vzpomínek, příběhů. Neskutečně milá kniha!


Jsem nadšená a dávám plný počet! Zhltla jsem jedním dechem. Je v tom smích, je v tom smutek, je v tom obrovské životní moudro a mnoho, mnoho k zamyšlení. Knížka, kterou jsem určitě nečetla jednou, ale budu se k ní vracet.
Hlavní hrdinky Josefína má 11 a její rodiče nejsou moc šťastní. Maminka teda vůbec, ta zjevně ztratila naději na život, se kterým by byla spokojená. Tatínek přežil svou smrt a od té doby je chytrý jak rádio a má pocit, že má patent na rozum. Babička má alzheimera a trochu všem komplikuje život. A děda? Tak ten s nimi nežije a vlastně nikdo neví proč. Vsaďte se, že se v téhle knížce najdete tak trochu i vy. Paleta mezilidských vztahů je v této útlé knížce dost pestrá a já se těším na další knihu této autorky.


Druhá knížka, kterou jsem od autorky četla. Odbočka v lesích mě celkem bavila a Jiné místo ještě více. Možná i proto, že děj je zasazený do lesů kolem Luhačovic, což je kousek od nás. Monika a Oliver spolu chodí krátce a vydají se spolu na několikadenní výlet z Prahy do Luhačovic. Oliver Monice koupí kolo a chce strávit pár dní cyklistikou na Moravě. Na kola vyrazí hned po příjezdu, je ošklivé počasí, padne mlha a Oliver se ztratí. Po zbytek knížky ho Monika neúspěšně hledá. Nejen v lese, ale taky v domě starých manželů. Všechno je velice zvláštní, Oliver pořád nikde a Monika se čím dál více bojí. Co se mi moc, moc líbilo, byla opravdu napjatá a ponurá atmosféra příběhu. Jsem spokojená také s vysvětlením celé "záhady". Ta mě bavila více než v předchozí knížce. Opět mi bohužel nebyla moc sympatická hlavní hrdinka. Ale na to si u autorky zvykám. Celkově povedené, příjemně mrazivé... Na konci knihy vás navíc čeká bonus. Pod QR kodem se skrývá napínavá hra :-)

Jediné, co mi vadilo na téhle knížce, bylo jméno hlavní hrdinky. Pardon, ale Fiona u mě bude navždy ta zelená holka od Shreka. Ale jinak opět klasická Julie Caplin. Fiona je fotografka, která vyhrála pobyt v Tokiu, kde ji má čekat známý japonský fotograf, který ji vezme pod svá křídla. Jenže tomu to nějak nevyjde a na letišti čeká Gabe. Taky známý fotograf, ale toho Fiona fakt nechtěla potkat. Byla do něj kdysi zamilovaná, zkusila ho políbit a moc to nedopadlo. Zdá se ale, že si Fionu nepamatuje. Má plnou hlavu japonky Jumi, která je jeho múza a tak trochu nešťastná láska. Všechno je pěkně zamotané, ale samozřejmě se to rozmotá a budou spolu žít šťastně až do smrti. Tedy až potom, co Fiona pochopí smysl života a Gabe se naučí život zase milovat.


Podobný scénář každé z knih Julie Caplin aka Jules Wake mi vůbec, ale vůbec nevadí. Její knížky používá pro odlehčení od těžší literatury, těším se na ně jak malá a jsem moc ráda, že jich mám ještě pořád dost nepřečtených a že je tahle autorka dost plodná :-)
Hlavní hrdinka románu Pláž v Chorvatsku Maddie vystudovala dějiny umění, ale už se tak nějak smířila s tím, že umělkyně z ní nebude. Potřebuje si však vydělat nějaké peníze a tak přijme nabídku starat se o hosty na jachtě, která pluje podél chorvatského pobřeží. Práci jí dohodila kamarádka, jejíž bratr Nick se na lodi plaví se svou přítelkyní Tarou a jejími přáteli. Z počáteční antipatie mezi Nickem a Maddie se samozřejmě vyklube láska jako trám. Není to spoiler. Takhle je to ve všech knížkách Julie Caplin. Něco spolu zažijí, Nick se ukáže, že není takový kretén, jak vypadal a Maddie se samozřejmě splní i její pracovní sen. Miluju!!! A po každé knížce této autorky chci jet do míst, o kterých píše. Tak bacha na to!


První knížka od autora. A líbila se mi moc. Téma smrti malých dětí je pro mě sice noční můrou, ale přesto mě knížka nadchla. Skvěle vygradovaná, sympatické postavy detektivů. Najdou se dva mrtví chlapci a velice brzy i spojení s případem, který se stal před lety. Vyšetřovatel Holger Munch přizve do svého týmu mladičkou Miu Krugerovou a tohle je teda rozhodně dobrý nápad. Mia má až nadpřirozenou schopnost, která pomůže celý případ vyřešit. I když ne zcela bez komplikací. Jde o prequel k detektivním příběhům, které již vyšly a už je mám připraveny k přečtení...


Nejprve jsem se do knížky nemohla začíst a netuším proč. Ale potom mě úplně pohltila a naopak jsem nemohla přestat číst. Bavilo mě pátrání po tom, co je vlastně láska a jak fungují mezilidské vztahy. A především to, jak si člověk uvědomí, že to, co na první pohled nějak vypadá, může být úplně jinak. Že neznáme lidské osudy a netušíme, proč se někdo chová tak, jak se chová...


Moje první knížka od této autorky. Velice příjemně mě překvapila a díky ní jsem si pořídila i další knihy od Markéty Lukáškové. Velice čtivá, řeší zajímavé téma a bavilo mě prolínání budoucnosti a současnosti. Tedy v knížce spíš současnosti a minulosti :-) Super, moc děkuji...


Název knížky, Jak si nabít hubu, vám tak trochu napoví, o čem knížka bude. Autorka postupně odvypráví svůj životní příběh, plný zvratů a kotrmelců, změn a obratů. Když je čtete takhle pohromadě, tak je vám jasné, že jeden by se z některých zážitků skoro složil. Jenže Darina je zřejmě žena silná a tak mám pocit, že ona je ztělesněním hesla „co tě nezabije, to je tě posílí“.
Darina Křivánková se nebojí popsat v knize svůj soukromý život a důvody, proč se rozpadl dlouholetý vztah s manželem. Naprosto upřímně vás seznámí s tím, jak je těžké najít si v dnešním světě partnera, když zrovna nechodíte po diskotékách a není vám šestnáct. Jestli se dá odejít z místa, které je tak úžasné, že vám ho všichni v okolí závidí. A samozřejmě si na své přijdou i zvědavci, kterým v hlavě vrtal její vztah s Danem. Partnerem, se kterým aktuálně žije, a který je ve věku jejího syna.
Soukromé veletoče Darina prokládá postupnými změnami práce. Kdy vystřídala mnoho redakcí a od psaní o filmech přesedlala na psaní o gastru. A psala tak dlouho, až sama skončila na plotnou krumlovského bistra Topinka. Tady si zkusila náročnou roli provozovatele restauračního zařízení a práci, ve které se denně potkávají dva životní partneři.
Čtěte pozorně. Darina vám toho může hodně předat. Po přečtení knížky jsem celkem pyšne zvedla hlavu a řekla jsem si, že taky nejsem žádný troškař a nebojím se změn, ani rizika. Hledáte-li tedy odvahu, nevíte jak říznou do nefunkčního vztahu nebo vás dusí práce, pusťte se do čtení.
Já sama jsem knížku přečetla jedním dechem. Bude to asi trochu i tím, že jsem se s Darinou setkala osobně, stále ji sleduji na sociálních sítích a její životní příběh mě zajímá. Zároveň je to i tím, že jsem měla při čtení pocit, že mi dodává odvahu dělat odvážná rozhodnutí. Protože když to vyšlo Darině, může to vyjít i vám. Jen se nebát.


Kateřina Karolová píše knížky, které se čtou lehce, rychle a baví mě. Přijde mi, že občas je maličko useknutý konec a chtěla bych číst ještě dál. Že by knížkám slušelo rozvinout příběh trochu do hloubky, přidat pár desítek stránek. Protože co Kateřina fakt umí, tak je napětí. Umí mrazivou atmosféru, že se občas přistihnete, jak tajíte dech...
Hrdinka nejnovějšího románu Dokonalé městečko, Ema, se stěhuje do dokonalého městečka. Má tady svůj dům a dokonce vyfasuje chlapa snů a práci. No neber to. Ale už okolnosti toho, jak se k této příležitosti dostala, nejsou zcela v pořádku. Autorka příběh zasadila do oblíbených kulis perfektní komunity, kde je NĚCO špatně. Příběh vám možná lehce připomene Stepfordské paničky nebo knížku Terapie od B.A.Paris. Ale nebojte se. Podobné je fakt jen prostředí. Tahle knížka vás rozhodně nebude nudit.
