book74worm komentáře u knih
Čtyři hvězdy za ilustrace, jedna za text (bylo ho málo). Záležitost, která si říká o opakování třeba s hrnkem teplého kakaa a kocourem na klíně.
Zpočátku čtivé, s uvěřitelnými dialogy, bohužel pak to nějak ztratí švih - rozuzlení mi přišlo překombinované a málo uvěřitelné.
2*
(SPOILER) Přečteno díky letošní výzvě a velmi příjemný překvapení - téma, krásná, bohatá čeština, perfektní vykreslení vztahů a situací, napětí a - snad - dobrý konec pro posádku lodi Maria Sorensen...
Tohle bylo opravdu špatné... jako když máte mizerné rande s upoceně žertujícím chlápkem. Snaží se, pořád mele, padají z něj trapné vtípky a vy jen promýšlíte, jak uniknout.
Vydržela jsem do strany 32.
Červená knihovna, zasazená do atraktivního prostředí skotské Vysočiny. Jazykově dost jednotvárné, postavy dost ploché... ale jako odpočinek po konci semestru dostačující.
Jeden z mála případů, kdy seriál je výrazně lepší, než kniha - skvěle hraje krajina, oko těší sexy kilty a především sošný, rezavý Jamie Fraser, samozřejmě.
(SPOILER) Skvěle popsaný prožívání nešťastný holky, s celkem funkční a milující rodinou, která ale nedokáže poskytnout dostatek přijetí a intimity. Popis všemožných taktik vyhýbání se jídlu, vyjadřování potřeb a pocitů byl bolestně uvěřitelnej, o to víc mě čím dál víc vytáčel vztah/nevztah s Tomem.
Opravdu je možný si s někým několik let intenzivně psát a volat, plánovat svatbu a společnou budoucnost, a přitom se nikdy nesetkat, neznat ani celý jméno? Jak moc v háji musí člověk být, aby se s něčím takovým spokojil? Přiznám se, že jsem až doufala v rozuzlení typu manipulativní psychopatickej soused, protože tohle mi smysl nedávalo.
Uf...Tohle mi nesedlo, možná proto, že neposlouchám Stouny a nemám ráda Medvídka Pú; Mariin životopis se mi ovšem líbil a Bouře ve Strakově akademii mě až pamětnicky dojala. 3 * z 5
Dočteno jen díky čtenářské výzvě a dostatku času vzhledem k nouzovému stavu. Postrádala jsem avizovaný britský humor, na který jsem se těšila. Úplně k zahození to nebylo, dvě * jsou tak akorát.
Základní literatura pro zájemce o psychoterapii, zvláště o integrativní směr. Čtivá, přesto dostatečně odborná, s popisem užití různých technik. Ocenila jsem zevrubně popsané podmínky v terapeutické komunitě v Lobči i ve Vancouveru.
Dobré základy, pokud někdo tápe, tipy na kombinace, uspořádání šatníku a celkové vyladění stylu. Vzhledem k šíři záběru spíše povšechné informace.
Po přečtení se dostavil pocit, že jsem okusila z dortu pejska a kočičky. Je tu spousta ingrediencí, pro každého něco, a na konci tak z původně zajímavého propletence postav trčí LGBT, ženy v burkách, náznaky konspiračních teorií i politik, co maká a mnohem více.
Dočteno jen proto, abych se dozvěděla, koho s kým ještě dokáže dát autorka, kterou mám velmi ráda jako překladatelku, ještě dohromady.
Nerozumím vysokému hodnocení této knihy, mě nenadchla ani neurazila, nicméně dočíst jsem ji dokázala, takže 3* z 5. Jak už tu kdosi psal, postavy mi přišly ploché, neživotné, děj prakticky nulový, dopředu se posouval pouze střídáním časových rovin. (Asi si budu muset před dalším podobným dílem načíst nejprve podmínky pro udělení Pulitzerovy ceny.)
Vysoké hodnocení díky playlistu na základě uvedených skladeb. Skvělý nápad, výborně se poslouchá. :) Samotný příběh je dost nerealistický, ale příslušné pasáže byly vesměs OK. ;)
Kniha je pěkná, ale tak nějak skoro 300 stránek pořád dokola to samé. Jedna hvězdička, že jsem ji dokázala dočíst (co by člověk neudělal pro knižní výzvu...!) a ta druhá je za líbivé fotky. Pro mě trochu zklamání, očekávala jsem více o životním style Dánů, a ne pořád dokola jen o svíčkách, teplém oblečení a radosti pobývat s přáteli.
Kniha, která mě nutila přemýšlet nad svým postojem k mateřství, která kladla nepříjemné otázky, co bych dělala, kdyby... Včera jsem si ji připomenula filmovým zpracováním, a jistě i díky Tildě Swinton se pocity, které vyvolala kniha, zase trochu připomenuly... Doporučuju, pokud rádi čtete knihy, co jenom nehladí a na které musíte myslet i nějakou dobu po přečtení poslední stránky.
Je mi líto, že na postihnutí všech nuancí osudů hlavní hrdinky a jejích přátel nejsem dost vzdělaná historicky, politologicky ani zeměpisně. Smekám před překladatelkou, Terezou Semotámovou.
Namlsaná filmem jsem se pustila do knihy - trochu mě zklamalo už to, že uvnitř jsem čekala fotky modelů, ale bohužel, kromě obálky obrázky jaksi nejsou, což zrovna tady chybí... Horší bylo, že se mi nedařilo orientovat v jednotlivých postavách, nemělo to spád. Takže nedočteno. Jeden z mála případů, kdy je film opravdu lepší, než kniha.