Borboleta
komentáře u knih
Počítání hvězd
Mary Robinette Kowal
Začátek mě dost chytil a navnadil. Bylo to nejen díky rychle běžícímu a napínavému ději, ale i díky novinovym článkům na začátcích kapitol, které vyloženě sedly. Bohužel, posléze příběhu trochu došel dech, a na můj vkus se vesmírné rakety a přicházející katastrofa řešily méně, ale za to psychické problémy geniální hlavní hrdinky více, než by bylo potřeba. Taky se mi nelíbila postava pana Yorka, který byl vykreslen jako stoprocentně ideální muž, což ho činilo méně uvěřitelným, než pád meteoritu na východní pobřeží USA. Už vůbec tomu nepomohly erotické scény s jeho "raketou". Vážení spisovatelé a spisovatelky, pokud fakt nejste extratřídy a vaše kniha na tom vyloženě nestojí, tak si popisování sexu odpusťte. Všem nám pak bude líp.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Rozhodně mi nevadí, že se jedná o jednoduchý předvídatelný romantický příběh, naopak, od téhle knížky přesně to chci a to jsem taky dostala. Jenže Fiona, hlavní hrdinka, je taková husa, že se to fakt nedá. Ve srovnání s ní jsem i já schopná sebevědomá cool žena, achjo.
Kate musí zemřít
Alex Lake
Kdybych tyto mainstreamové thrillery nedostávala, tak je snad ani nečtu. Vždycky doufám, že třeba zrovna tento bude dobrý, ale málo kdy to tak je. Kate musí zemřít je v rámci žánru možná lepší průměr, ale to neznamená, že by netrpěla klasickými nešvary podobných knih: postavy jsou ploché a hodně jednoduché a děj je předvídatelný (když odhadnu správně vraha už během první třetiny, tak to fakt není napínavý). Na druhou stranu se to konzumuje tak snadno, jako snídaně v neděli ráno, což někdy může k určité spokojenosti stačit.
Forrest Gump
Winston Groom
Nastala zde vzácná situace, kdy film je lepší, než kniha, a to dokonce významně lepší. Všude se o knize píše jako o humorné literatuře, ale mně vtipná nebo dokonce veselá a na duši pohlazující nepřišla prakticky vůbec. Za to mi ale přišla absurdní (v dobrém smyslu) a chaotická (v tom špatném smyslu). Navíc mi obecně hodně nesedí, když je kniha psaná v ich-formě tak, jak by ta postava reálně mluvila, pokud má mluvit výrazně hovorově, nebo ještě hůř. Sice je to autentické, ale číst se to nedá. Avšak velké plus má u mě pan Groom za to, že vytvořil báječného hrdinu, který dal vzniknout ještě báječnějšímu filmu.
Průvodce neklidným územím - Příběhy českého výtvarného umění (1900–2015)
David Böhm
Naprosto famózní, a to jak po obsahové stránce, tak po grafické.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Napřed bych měla říct, že mám dva handicapy, které se propsaly do mého pohledu na knihu. Jednak jsem totiž kromě Pána prstenů a Hry o trůny nikdy žádné jiné fantasy nečetla, a také jsem mileniálka, což mě možná dělá trochu moc starosvětskou oproti cílovému publiku. To se projevovalo hlavně v tom, že mi vadila příliš úmorně pojatá feminizace světa. Normálně vždy tleskám, když ženy mají moc a jsou aktivními hybatelkami děje, ale tady se skoro žádný mužský charakter nemohl ani vysmrkat, aniž by s tím nesouhlasila jeho fakticky nebo alespoň morálně nadřízená. A pokud nějaký muž v příběhu získal větší prostor, tak nakonec byl spíš jen vláčen událostmi, případně to byl hodný tak-trochu-blbeček (mrkám na tebe, Lothe). Bylo mi všech těch silných a skvělých hrdinek trochu líto, že mají kolem sebe jen slabé muže. Taky mi pořád vrtá hlavou, proč se inyským královnám rodí jen dcery a moc jsem Sabran přála, aby se jí narodil chlapec. Zajímalo by mě, co by se dělo pak.
Prvních asi sto stran bylo poměrně náročných na orientaci v postavách, prostoru, dějinách a náboženství, ale chápu, že pro vybudování celého světa se vším všudy to nešlo jinak. Líbilo se mi pro mě nové pojetí draků, kteří jsou spojeni s mořem, a kteří nepotřebují křídla. Taky se mi líbila ilustrace a na obálce, stejně jako mapa, bez které bych byla ztracená. Zajímalo by mě víc faktů o Převorství, jak přesně funguje, ale asi na to už nebyl prostor.
Celkově vlastně celý příběh byl tak nějak v pohodě, ale žádné velké nadšení se z něho nekoná.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Bohužel, navzdory tématu toto není Lednická a nedosahuje to kvalit Šikmého kostela. Příběh i postavy jsou vesměs poměrně povrchní a úsporná, až téměř minimalistická forma sice přispívá k čtivosti, ale vůbec nepomáhá rozvinout potenciál námětu. Největším zklamáním je hlavní postava, která bohužel nezažije žádný osobní vývoj.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
(SPOILER) Předně je potřeba zdůraznit, že nejde o horor, ale o romantický příběh na pozadí hororových událostí. Protože love story tu je ta hlavní věc, a všechno ostatní se točí kolem ní. To by samo o sobě nemuselo vadit, však se jedná o nenáročnou odpočinkovou literaturu, tak proč ne? Jenže to by to nesměla být tak hrozně špatná love story, ještě ke všemu mizerně napsaná. V jakým světě je normální oslovovat se po první puse "lásko" a při hledání zombíků na půdě obdivovat sošnou krásu aristokratického profilu? Proč chybí na cestě mezi dvěma cizími lidmi a velkou všeobjímající láskou aspoň nějaký zádrhel? Nebylo přirozenější v takto nejistém světě mít radši sex místo oboustraně platonického obdivu? Přitom první půlka knihy byla v rámci žánru celkem fajn, a kdyby tam nebyly nelogičnosti (ani jednoho z nich nenapadlo používat při pohybu po domě baterku, kterou prokazatelně měli), tak bych byla spokojená, že jsem dostala, co jsem čekala.
Co nám oheň vzal
Mariana Enríquez
Horké argentinské noci, pach ve slumu i španělské koloniální domy s barevnými okenicemi, drogy, násilí, obcese, tajemno, lidové pouliční oltáře, děti, které nikdy nechcete potkat i emancipované ženy činu. Mariana Enríquez nám servíruje zneklidňující koktejl namíchaný z temných koutů Buenos Aires, přičemž ty nejdůležitější části příběhu nejsou napsané v knize, ale odehrávají se v našich hlavách. Protože otevřené konce bývají ty nejvíce děsivé.
Za mě nejlepší povídkou bylo Co nám oheň vzal, která je o ženách, které se dobrovolně nechávají popálit od ohně, protože to je to nejlepší, co můžou pro svůj život i životy jiných žen udělat. Nic podobného jsem před tím ještě nečetla.
Andy Warhol: Život v komiksu
Adriano Barone
Na první pohled mě tato kniha nadchla a hned jsem věděla, že bez ní z obchodu neodejdu. Bohužel, původně nadějné vizuální i obsahové zpracování komiksu se mi ale relativně rychle okoukalo a na konci mi přišlo mnohem více únavné, než zajímavé. Chtělo by se mi napsat, že méně je více, že by neuškodilo ubrat, ale těžko to napsat o něčem, kde polovina okýnek je vlastně stejný obrázek... Koneckonců, nejednoznačný Andy, nejednoznačný komiks.
Svět v plakátech
David Rymer
Kniha pro všechny, kteří ocení krásu starých, ručně ilustrovaných plakátů. Ideální také pro ty, kteří si občas sami kreslí, a hledají insipiraci, jak ve zkratce znázornit (nejen) postavy.
Zdroj
Ayn Rand (p)
Kniha mi přijde hodně neobyčejná, přímo fascinující, a to hlavně tím, jak zoufale s jejím poselstvím nesouhlasím. Je naprosto neuvěřitelné, že v celé knize není jediná postava, se kterou bych mohla trochu sympatizovat (možná jedině občas s Dominicou). Úplně všechny důležité postavy jsou buď psychopati, nebo pošuci, nebo obojí. Zbytek je jen tupé nemyslící stádo (v tomhle vyjímečně s autorkou souhlasím). Skoro až mě bavilo číst a čekat, kdy se ta hromada sebestředných psychopatických exotů navzájem pobije, i když většinou jen skrze novinové články. Howard Roark má být (dle záměru autorky) ideální člověk, ale pro mě to je někdo, s kým bych se v reálném životě skutečně nechtěla nikdy potkat, což ostatně ani s těmi ostatními. Je škoda, že během těch 800 stran, prakticky žádná postava nezažije nějaký vývoj. Filozofických mouder bylo vyřčeno ve Zdroji mnoho, nesouhlasím ale ani s jedním.
Velký Gatsby / Poslední magnát
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby by si zasloužil plný počet hvězdiček, zato Posledního magnáta jsem přečetla spíše z povinnosti a nedala bych mu asi ani dvě. Vůbec jsem ho nepobrala.
Knihkupectví na Riverside Drive
Frida Skybäck
(SPOILER) Děj je opravdu snadno předvídatelný, ale to asi v rámci žánru není žádné překvapení. Mrzí mě ale, že nebyl naplněný potenciál, který i tak měl. Stačilo třeba Danielův příběh dovyprávět na konci v rámci epilogu a hned by to mělo větší údernost a přesah. Ostatně ta historická linka by si zasloužila být tou hlavní, protože kdyby měla více prostoru, postavy by měly prostor získat větší hloubku a více bychom se mohli porochnit v jejich uvažování a jejich motivacích. Absurdní Sařino jednání by tím získalo zvrácenou logiku a všechno by do sebe líp zapadlo. To by pak bylo rodinné drama! To by byla pecka! Taky mě zajímá, co přesně sestrám udělal jejich otec, a Kristina by si o svém životě po návratu do Švédska zasloužila také víc než jen jeden nebo dva odstavce. Navzdory všemu ale musím uznat, že stránky se otáčely samy, knihkupectví bylo krásně roztomilé a jako odpočinková četba mě to bavilo.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Rozumím literárním kvalitám textu, který je technicky vypiplaný a zasazený do přísně dodržovanému rámce jízdy vlakem. Taky si text po celou dobu pečlivě drží stejný specifický jazyk a určitě stojí za zmínku i velice dobrá grafická úroveň knížky. Avšak číst ji mi působilo skoro fyzickou bolest. Dost možná to byl záměr, ale já se na ni nechci dívat ani v mé knihovně, jak mi z ní bylo smutno.
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Jsou to spíš tak 3,5 hvězdičky, na to aby to byly opravdu čtyři, by musela být kniha o něco kratší. V poslední třetině se totiž zdá už bezdůvodně natahovaná a tím pádem začíná trochu nudit. Úplně nesouhlasím s veškerým jednáním, co hlavní postava (respektive hlavní postavy) dělala, a ani si nemyslím, že bych ji vždy úplně chápala, nicméně si myslím, že nám, bílé většinové společnosti, která v našich končinách o Afričana běžně nikde nezakopne, Ifemelu poměrně dobře přibližuje, jak to vlastně s tím rasismem je, a nabízí nám funkční pohled z druhé strany. V tom je její jednoznačný přínos. A taky má kniha krásnou obálku, ale to všichni vidíte už na obrázku :-)
Za objektivem
Laura Magni
Koncept knihy, grafika, výběr osobností i výběr fotografií je moc fajn, ale ten překlad to úplně zabíjí. To se opravdu nedá číst. Chápu, že paní Magni má tak osobitý styl psaní, že překládat ji asi nebude úplně snadné, ale to není omluva pro to, aby to skončilo takovou katastrofou. Přitom jinak by to mohla být povedená knížka.
Nevítaný host
Shari Lapena
Jedná se o napínavou oddychovku pro rychlé a snadné přečtení. Konec není zas až tak překvapivý, ale je uspokojující. Ostatně spokojenost je přesně ten pocit, který po čtení zůstal, nicméně těžko říct, jestli za rok si k tomu budu pamatovat ještě něco víc. Určitě ale tentokrát Lapena napsala o řád lepší knihu, než Manžele odvedle. Jediné, co mě kazilo radost, bylo spojení "střelit pohledem", které bylo v textu asi tak třicetkrát a mě opravdu iritovalo a ponoukalo k představě postav s laserovýma očima.
