boticelli komentáře u knih
Prekrasne napsany a mimoradne silny pribeh. Po tom vsem utrpeni hlavni postavy Hany prisla (diky Bohu!) ulevna katarze jak pro ni tak pro mne. Jak nebezpecna je totalita, diktatorstvi spojene s nenavisti...
Neobycejne napsany obycejny pribeh nebo obycejne napsany neobycejny pribeh...ani nevim, kazdopadne mi tento roman verohodne nabidnul vratit se zpet do "retro" osmdesatych a devadesatych let a za to jsem opravdu vdecny.
Po devíti letech čteno znovu a opět nadšen. Osudy všech hlavních postav mě zajímaly a bavily. Jsem čím dál radši, že jsem tu dobu zažil taky, dnes je vše úplně jinak.
Uzasne napsana kniha, i ted v lednu jsem pocitil horke leto, stiny stromu a hlavne tu dusnou atmosferu padesatych let. Me nadseni pro spisovatele stouplo jeste vys nez po Vzpominkach na jednu vesnickou tancovacku, Rybi krev uz budu cist na jistotu.
Obálka mě nalákala, magický realismus navnadil a konečné čtení byl opravdu požitek. Všechny *čáry a kouzla* působily tak přirozeně, až by jeden věřil, že podobné místo kdysi opravdu existovalo. Navíc na mě příběh zapůsobil i jaksi nostalgicky, skončilo něco, co se nikdy nevrátí.
Zavzpomínání na Winterberga a Krause a jejich vlaková dobrodružství. Knížečka přečtena ve vlaku z Brna do Vídně, ideální společník.
Kniha je výletem do tajemných zákoutí měst, duší, myšlenek. Balancuje na hranici schizofrenie, sen nebo skutečnost? Něco nepostřehnutelného tady vedle nás přece musí existovat! Některé scény, například kilometrová vlna tsunami za Petřínem nebo duté sochy na Karlově mostě ( jedna je dokonce barem! ), jsou nezapomenutelné. Zajímavější dějové části bohužel střídá příval fantas(magorických) myšlenek, které sice dotváří obraz onoho Druhého města, nicméně větší smysl v nich nenajdete a prokousat se jimi je po čase docela únavné.
Další knížečka, kterou si s radostí strčím do regálu se štítkem top. Nevšední příběh o přátelství a nenaplněných citech. Naservírováno s přesahem do tajemna, takže představivost si také přijde na své. Určitě se k Chlapci s rybí hlavou budu vracet, je to smutné, opravdové i krásně “divné”.
Puritánská Anglie dvacátých let 20. století. Lovestory (sexstory) dvou lidí z rozdílných společenských vrstev. Asi všichni protagonisté románu by zůstali koukat s otevřenou pusou, kam až to dotáhla volná láska a sex v roce 2022.
Zajímavá doba dvacátých a čtyřicátých let, ještě zajímavější prostředí bordelů, dobré čtení! Jen by románu dle mého gusta slušelo ještě jednou tolik stran!
Ach!
Ty dialogy!
Ty bonmoty!
Ten vtip!
Ta elegance!
Aplaus!
Kniha je stejně temná, syrová a páchnoucí jako obálka. Ale stejně tak je i výtečně napsaná! Tyll uchvátil mé srdce, objeví se v knize vždy jakoby nečekaně ale o to víc z něj sálá záhadnost a určitá magičnost.
Mimochodem jsem si znovu uvědomil, jak báječný máme v posledních desetiletích život, za třicetileté války bych byl už nejspíš několikrát po smrti.
Do tmy konci tmou, Houbarka snad svetlem. Obe knihy mi ucarovaly a i pres velice podobne tema zustava Do tmy ma neprekonana srdcova zalezitost co do poetiky, stylu psani i syrovosti. Autorka ve mne ovsem probudila chut precist si i jeji prvotinu Anezku. Bravo - ceske spisovatelky!
Po letech jsem se ke knížce vrátil, měl jsem náladu na něco pražského - a volba byla skvělá, román na mě zapůsobil ještě více než tenkrát. Krásný jazyk, krásné myšlenky, hudba, knihy, melancholie, nepochopení, valící se dějiny minulého století, nenaplněná láska a hlavně kouzelná zimní zahrada zavěšená nad Prahou, tam se vydám určitě znovu.
Portrét české skladatelky jako divadelní hru v podání Kateřiny Tučkové jsem si nemohl nechat ujít. Rozverné i dojemné, bavil jsem se.
První román od Urbana co mě nezaujal tak, jak předchozí knihy co jsem od něj četl (Sedmikostelí, Lord Mord a Stín katedrály).
První půlka plná tradic na venkově mi připomněla Babičku od Němcové, docela se to táhlo a já čekal nějaké větší hastrmanské divočiny. Z druhé půli jsem přečetl pár listů a vzdal to. Škoda, ale na Továrnu na maso se stejně těším.
Tři hvězdy dávám jenom kvůli mému oblíbenci Lovecraftovi samému, jinak mi tento komiks přišel tak trochu - zbytečný? Mohlo mě hned trknout, že Lovecraftův život jako komiks je dost divný nápad. Celkově mi současná komiksománie přijde trošku předimenzovaná a zavání mi čím dál víc jen byznysem.
Od prvních vět jsem byl přímo tam, v Banátu, v tvrdých časech kolem roku 1920. Krásným perem autor líčí osudy Švábů v Rumunsku, v rodinné historii ústřední rodiny se dostane až o několik století do minulosti. Vyprávění končí po druhé světové válce odsunem všech menšin, který, s podivem, nebyl zdaleka tak brutální, jako odsun sudetských Němců u nás.
Obal - paráda!
Obsah - paráda!
Dojem - paráda!
Praha, hlavně Vinohrady kolem roku 1900. Znovu jsem si připomněl již neexistující synagogu, zjistil co znamená Vaudeville a že něco podobného kdysi stálo kousek od Riegráku a principál byl pan Pišťek, pradědeček, kde stála kavárna Union. Všechno to odvál čas ale muselo to být krásné i divoké. Hlavně se román netváří zbytečně vážně, dvě postavy přímo na stránkách knihy levitovaly! Přísahám. Ona ta teosofie musí být ještě větší cirkus než katolictví, s prominutím. Knihu doporučuji!
Lynch v kostce. Pokud vás jeho multižánrové dílo - od sladkého kýče po sentimentální horor - okouzluje, bude tato kniha váš lexikon vždy k nahlédnutí když budete mít touhu znovu potkat tu bizarní plejádu roztodivných charakterů z jeho děl.
Dobré počtení. Příběhy z českého prostředí se mi líbily podstatně více ale stejně žasnu u všech povídek nad autorovou fantazií a smyslem pro sofistikovaný a často skrytý humor.