Bubo19
komentáře u knih
Čtvrteční klub amatérských detektivů
Richard Osman
Když vidím v názvu knihy slova jako spolek nebo klub, přepadá mě obrovská chuť si ji přečíst. Láká mě ta často nesourodá skupinka lidí, kteří mají jednu společnou vášeň, a díky ní se navzájem poznávají. A ani tentokrát jsem neudělala chybu. Kniha Čtvrteční klub amatérských detektivů byla přesně taková, jak jsem čekala. Pohodové čtení o skupince seniorů, jejichž zálibou je vyšetřování vražd. Žádné hrůzy při kterých by mi stály vlasy na hlavě, jen poklidné pátrání po tom, kdo je vrah a proč. Občas se objevily vtipné situace a párkrát i ty sentimentální, jak se dá ve vesničce pro seniory čekat. Kniha mě bavila, tak odpouštím i pár drobných nejasností a překlepů.
Kouzelný kalendář
Jostein Gaarder
Jostein Gaarder patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům a ani tentokrát mě nezklamal. Kouzelným kalendářem je myšlen ten adventní, takže doporučuji začít číst 1. prosince, a pak vás až do Vánoc čeká krásný pohádkový příběh, ve kterém si připomenete některé události z historie, zopakujete zeměpis a narazíte na spoustu zajímavých myšlenek. V knize se prolínají, jak to u Gaardera známe, dva příběhy a vše je opředeno spoustou záhad. Přitom to vše začalo sháněním adventního kalendáře na poslední chvíli a jedním plyšovým beránkem, kterého už nebavilo poslouchat cinkání pokladen. Musím říct, že jsem Jáchymovi ten kalendář vážně záviděla.
"Do Betléma! Do Betléma!"
Barva kouzel
Terry Pratchett
Jsem ráda, že když jsem se před lety rozhodla číst Terryho Pratchetta, vybírala jsem první knihy podle hodnocení a ne podle pořadí. Kdybych začala tímto dílem, nevím, jestli bych tím i neskončila, a to by byla určitě škoda.
Ne že by se kniha četla špatně, ale tentokrát mi úplně nesedla. Přišlo mi, jako by se autor bál, že se čtenář bude nudit a tak popisuje jednu nebezpečnou akci za druhou, až nemají hlavní hrdinové čas vydechnout. Možná už jsem zmlsaná, ale chybělo mi tam více té Pratchettovské lehkosti a vtipných poznámek pronášených vypravěčem nebo hlavními postavami, které tak nějak uberou na vážnosti situace. Dávám 3 a půl hvězdičky.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Další krásná kniha od Fredrika Backmana. Jeho příběhy na mne působí jako pohlazení, kolikrát se přistihnu, že se u čtení usmívám, nebo mám v očích slzy, což se mi moc často nestává. Do svých knih si vybírá netuctové hrdiny, ale ukazuje na nich, že máme všichni podobné pochyby, starosti i radosti.
Teď jen doufám, že jsem zvládla pravopis a použití slova svůj, aby mi Elsa nemusela příspěvek opravovat červenou propiskou.
"Mně je k čertu ukradený, v co věříš, ale v něco věřit musíš, jinak se můžeš rovnou na všechno vykvajznout."
"... dospělí jsou obecně vzato lidi a lidi jsou obecně vzato pitomci... dospělí kromě hloupostí udělali i mnoho dobrého...Podle babičky vtip spočívá v tom, že nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trošku. A člověk by se měl snažit žít tak, aby se na téhle pomyslné stupnici co nejvíce přiblížil k pólu neblbců."
A Christmas Carol / Vánoční koleda (dvojjazyčná kniha)
Charles Dickens
Dnes jsem si na tomto zjednodušeném podání krásného vánočního příběhu procvičila angličtinu a už se těším, jak si o Vánocích přečtu nezkrácenou verzi v češtině.
Podpis všech věcí
Elizabeth Gilbert
Kniha mě zaujala na první pohled krásnou obálkou a na druhý tím, že je o rostlinách a cestování. Trošku jsem se podle anotace bála, že to bude červená knihovna, ale to opravdu nebyla. Cestování jsem sice čekala více, ale rostlin jsem si užila dost, a taky spoustu zajímavých informací a myšlenek. Kniha je krásně napsaná, jen život hlavní hrdinky a jejího okolí mi nepřišel moc šťastný.
Vůbec nelituji, že jsem se povrchně nechala nalákat pěkně namalovanou obálkou.
"Život se nedá přežít, ale pokud má člověk štěstí, dá se žít poměrně dlouho. A pokud máte štěstí a jste tvrdohlavý, občas si život můžete i užít."
"Nikdy jsem neměla potřebu vymýšlet si svět po tomto světě, protože ten náš se mi vždycky zdál dostatečně velký a krásný."
Listopád
Alena Mornštajnová
Tušila jsem, že to nebude pohodové čtení a knihu jsem si chtěla dávkovat, jenže paní Mornštajnová píše tak poutavě, že jsem ji nakonec přečetla během pár hodin. Jedna z možností, jak to mohlo dopadnout, kdyby byla revoluce v roce 1989 potlačena, proč ne? Doba plná omezení, příkazů, zákazů a udávání. Příběh je vylíčen na životě matky a dcery, které byly danou situací opravdu hodně zasaženy. Nejvíc mě však na vyprávění zasáhly promarněné šance na pochopení a špatná načasování. Pro mě to byl silný příběh.
Vrahova modlitba
Ariana Franklin (p)
V tomto díle cestuje Adélie jako doprovod anglické princezny na Sicílii, díky tomu jsme se podívali i do Francie a Itálie v tehdejší době. Putování to bylo dlouhé a nebezpečné. Adélie čelí pomstě jednoho šílence, který se jí snaží zbavit všemožnými způsoby, takže bych řekla, že je to spíš thriller než detektivka.
Konec zůstal z velké části otevřený a autorka už bohužel další díl nenapíše, tak si každý můžeme vybrat, jaký závěr by se nám líbil.
Každopádně výlety do 12.století a Adélie, Mansur, Gylta a spol mi budou chybět.
Prach a stín
Lyndsay Faye
Autorka si vypůjčila Sherlocka Holmese a dala mu nelehký úkol, vypátrat Jacka Rozparovače. Vznikla z toho skvělá detektivka. Byla jsem zvědavá, jak si poradí s rozporem, že se v knize střetne neomylný Sherlock Holmes s nikdy neodhaleným Jackem Rozparovačem, ale autorka to vyřešila skvěle. Navíc k tomu přidala skvělý popis atmosféry té doby, až jsem při čtení měla pocit, že temnými uličkami Whitechapelu v této neklidné době na podzim roku 1888 chodím sama.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Zlodějka knih je krásná a neobyčejná kniha. Už název je zvláštní, knihy asi nejsou prioritou zlodějů, a když se k tomu přidá, že hlavní hrdinka je sotva náctiletá dívka v Německu za druhé světové války a vůdce není zrovna její oblíbenec, a že vypravěčkou je Smrt, dostane příběh,no jak jen to říct, jinou barvu. Smrt má totiž barvy oblíbené. Přestože kniha popisuje hrozné období, vyprávění je takové kouzelné. A závěr, i když nás na něj vypravěčka připravovala, mě stejně dostal.
V knize je spousta zajímavých myšlenek, nejvíce mě zaujala ta o síle slova, ať už v kladném či záporném významu. Jasných pět hvězdiček. Doporučuji.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak líbit, začátkem jsem se sice trošku prokousávala, ale po pár stránkách se příběh pěkně rozběhl. Kniha se četla výborně, bavila mě část odehrávající se v Praze i na Šibuji. Zajímavý byl nápad s "rozdvojením" i příběh spisovatele Kawašity. Navíc jsem se opět dozvěděla něco nového o Japonsku. Mimochodem na psa Hačikó asi hned tak nezapomenu. Jen bych uvítala, kdyby byla kniha ještě o pár stran delší.
Emma
Charlotte Brontë
Začátek knihy mě trochu vyděsil dlouhými popisy charakterů jednotlivých postav a to tak, že si autorka párkrát dokonce i protiřečila. Naštěstí popisovat brzy přestala a z knihy se vyklubala detektivka z 19.století. A to detektivka, která se čte velmi dobře. V závěru do sebe samozřejmě zapadlo všechno až moc dobře, ale to pro ten skvělý styl vyprávění autorce odpustím.
Relikvie mrtvých
Ariana Franklin (p)
Třetí díl této série se mi zatím líbil nejvíc. Opět to byla výborná historická detektivka se spoustou napětí, ale i zajímavostí, jak se žilo v Anglii a Walesu ve 12.století. Když k tomu přidáme místo tajemného Avalonu, krále Artuše a legendární meč Excalibur je z toho skvěle namíchaný příběh.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Jednoho večera se vypravěči - soudci ve výslužbě ozve dávný kamarád a pozve jej na svou stand-up show. Tím se dostáváme k jednomu hodně zajímavému příběhu, který nás nutí k zamyšlení. Začátek mi sice úplně nesedl, asi se projevilo, že nejsem příznivcem tohoto druhu zábavy. Pak ale začne hlavní hrdina vzpomínat na své dětství, vypravěč komentuje dění na pódiu i jeho vzpomínky, a příběh se rozběhne. Vyprávění je to hodně smutné a ze závěru mě až mrazilo. I přes ten pro mě rozpačitý začátek dávám pět hvězdiček.
Poutník pod hvězdami
Ilona Borská
Úžasná kniha s krásným názvem. O Josefu Čapkovi jsem věděla jen takové ty obecné informace typu malíř, spisovatel, redaktor, zemřel v koncentračním táboře a názvy několika knih. Takže jsem Iloně Borské vděčná, že jsem si díky její knize rozšířila obzory o zajímavém životě tohoto schopného, nadaného a pokorného člověka.
Kniha je nejen o něm, ale o celé jeho rodině. Tak jsem se třeba dozvěděla, že jedno ze světově nejznámějších slov českého původu "robot" poradil Karlu Čapkovi právě jeho bratr. Josef Čapek se i přes úspěchy celý život značně podceňoval. Ironií osudu jej Němci na počátku 2. světové války zařadili mezi význačné české osobnosti a poslali do koncentračního tábora. Konec knihy na mě hodně zapůsobil, ale i přes smutný závěr, je to krásně napsaný příběh. Líbilo se mi, jak paní Borská přirovnává tehdejší svět k tomu na počátku 21.století. Jak by se to udělalo a řešilo nyní. Třeba odpolední korzování po nábřeží byl takový předstupeň internetu, navazovaly se známosti, pracovní vztahy... Ale v knize je i spousta jiných postřehů, které někdy pobaví a jindy z nich mrazí.
"Šušká se, že ta zmatená akce přišla erár na šedesát tisíc rakouských korun. Prý si to někdo zaplatí. Povídali, že mu hráli: zaplatí to občané pilní, ti chudáci, kteří na celém tom binci nenesli sebemenší vinu."
"Kdy vlastně odchází mládí? Aspoň by člověka mělo upozornit, varovat - ale to ne, vytratí se po anglicku. Ostatní si samozřejmě všimnou, že nám už mládí odešlo, my však nic nevíme, nepozorujem, někdy celá léta žijeme v sebeklamu."
"Miliony mužů, kteří by možná v civilu neměli důvod říci si hrubé slovo. Dostali však uniformy, zbraně, povely - proto se navzájem zabíjejí. Ve jménu panovníků, kteří už odvykli vyjíždět do bitvy v čele svých vojsk."
Pocit Josefa Čapka po odvodovém martyriu během první světové války, kdyby věděl, co jej čeká ...
"Kdybyste věděla, co je to být pouhou číslicí, dobytkem, materiálem k zpracování v pomalu se zakusujícím a rozemílajícím stroji..."
Kluk z kostek
Keith Stuart
Spojení autismu a Minecraftu mě zaujalo. Autor v doslovu přiznává, že inspirací pro knihu byl jeho vlastní syn - autista, u kterého si všimli, že díky světu počítačových her dělá mnohem větší pokroky.
Myšlenka, jak díky Minecraftu najdou k sobě otec a autistický syn cestu, je zajímavá a kniha se četla výborně. Jen mě v první půlce rozčiloval hlavní hrdina, když se všemu, co souviselo se synem, snažil vyhnout. No a ten závěr byl na mě zase trochu moc pohádkový.
Povídky
Mark Twain (p)
Musím říct, že povídky mě baví čím dál víc. V této knize je jich pět a nejvíc se mi líbily dvě poslední - Žije, nebo je mrtev? a Milionová bankovka. Mark Twain je sice napsal před více než sto lety, ale četly se výborně a kolikrát mi přišlo, jako by vznikly nedávno. Určité typy lidí se prostě vyskytují v každé době. Jsem ráda, že jsem si konečně přečetla knihu od tohoto autora a doufám, že časem přidám i další.
Podivuhodná odhalení Artura Peppera
Phaedra Patrick
Na tuto knihu jsem narazila náhodou a líbila se mi opravdu hodně, i když přirovnání ke Stoletému staříkovi a Muži jménem Ove na obálce mi úplně nesedlo.
Artur je prostě obyčejný téměř sedmdesátiletý muž, který prožil život v poklidném manželství, snažil se zajistit rodinu a neměl zrovna převratné plány a ambice. Děti už ale domov opustily, a když náhle zemře manželka, ztrátu překonává vytvářením rituálů. Pak ale najde manželčin náramek, na kterém je telefonní číslo a to vyvolá v Arturovi zvědavost, jak jeho manželka žila, než se poznali a také zda byl pro ni tím pravým. No a když vyrazí pátrat, zjistí, že na cestách a mezi lidmi je to zajímavější, než pít doma čaj stále ve stejný čas.
I když některé příhody zní dost "netradičně", dokázala autorka podat příběh tak, že je vše uvěřitelné. Navíc je kniha napsaná takovým milým a laskavým způsobem. Pro mě jasných pět hvězdiček.
Dopisy z ostrova Skye
Jessica Brockmole
Samozřejmě mě nalákal ostrov Skye, před pár lety jsem tam byla, tak jsem si to chtěla aspoň trošku prostřednictvím knihy připomenout. Tento typ literatury sice moc nečtu, ale musím říct, že se mi kniha napsaná formou dopisů opravdu líbila. Má to takový jiných nádech. Při čtení jsem si říkala, že je možná škoda, že tato forma komunikace pomalu mizí. Pár drobností mi tam sice vadilo, ale i tak je to na pět hvězdiček.
Záhada zamčeného kupé
Robin Stevens
Případy detektivního klubu W+W mě baví. Tentokrát se příběh odehrává v Orient Expressu a sotva dívky nastoupí do vlaku, už se objevuje jedna podezřelá postava za druhou, pak se do toho připlete špión a vražda, a místo prázdnin tady máme náročné pátrání. Dívky sbírají důkazy, a když k tomu přidají logické uvažování, případ je vyřešen. K tomu je zde pěkně popsáno, jak to v tomto luxusním vlaku funguje a objevují se i problémy, které v roce 1935 cloumají předválečnou Evropou.
Sama autorka v doslovu zmiňuje, že Záhada zamčeného kupé je poctou knize Agathy Christie Vražda v Orient Expressu, kterou má oblíbenou. Děvčata dokonce tuto knihu mají sebou ve vlaku a mi to nedalo a našla jsem si, že vyšla rok před tím, než se tento příběh odehrává. Oblíbenou Agathu mi tato kniha opravdu připomíná a jediné, co mě na ní mrzí, že jsem ji přečetla tak rychle.
