Bubo19 komentáře u knih
Tato kniha pro mě byla oříšek. Koupila jsem si ji kdysi, když jsem jela na vlně severských detektivek, ale pak jsem se lekla tématu. Teď jsem se do ní pustila a musím říct, že kolem stran 60 až 160 jsem to chtěla vzdát, vyprávění vraha a jeho manželky mě děsilo a část z policie mi přišla spíš jako z blázince, nikdo se nechoval normálně. Pak se to ale pěkně rozjelo a i přes ten hrůzostrašný příběh jsem se začetla a byla zvědavá, jak to dopadne. Takže nakonec dávám 4 hvězdičky.
Knihy Josteina Gaardera mám ráda, nutí nás k zamyšlení nad našimi životy i celým světem. Tentokrát si vybral ekologii a opět jsem byla spokojená, dozvěděla jsem se spoustu nového a vize jak bude svět vypadat v roce 2082, když se budeme chovat k naší planetě bezohledně, působila děsivě. Nejhorší je, že to všechno znělo logicky. Doufám, že se umoudříme a dalším generacím zachováme i něco jiného, než jen hologramy zvířat v ZOO.
Je to moje čtvrtá kniha od této autorky, ale bavila mě nejméně. Což o to, čte se dobře, jenže po překvapení na začátku byly první dvě třetiny knihy pořád dokola. Chápu, že když se někdo dostane do problému, pořád to řeší a pitvá se v tom, ale na knihu toho bylo moc. Také nedokážu uvěřit, že by události v závěru opravdu proběhly takto. Líbilo se mi naopak, když se postavy v myšlenkách vyjádřily, jak to bylo doopravdy. A otevřený epilog, no proč ne...
Je to moje třetí kniha od Joëla Dickera, takže se mi něco podařilo uhodnout a připravila jsem se tak o jedno velké překvapení, ale kniha se mi i tak četla výborně. Vlastně jsem ji hltala každou volnou chvíli a chtěla vědět, kdo a proč to všechno udělal. Párkrát jsem si sice říkala, že není možné, že zrovna toto ve vyšetřování neřešili, a to ať už v tom minulém, tak i v tom současném, ale na napětí to neubralo.
A líbily se mi také vedlejší linky týkající se nevěrného manžela a dívky, jejíž velké přátelství se vlivem závisti změnilo v tragédii, tyto dva příběhy byly opravdu popsány výborně.
Úžasná kniha plná krásných a vtipných obrázků doplněná spoustou informací o naší historii. Líbí se mi i srovnání, co se v tu danou dobu dělo jinde ve světě a také obecná černobílá část.
Je mi jasné, že jsem tuto knihu neotevřela naposledy, ale budu se k ní často vracet a můžu ji jen doporučit všem, kteří se chtějí něco z naší historie přiučit nebo si chtějí zopakovat, co už zapomněli.
Tentokrát jsem s hodnocením hodně na vážkách. Jako milovník Hercula Poirota jsem samozřejmě ráda, že si můžu přečíst nové detektivky s tímto excelentním detektivem a myslím, že autorka vystihla jeho charakter velmi dobře. Také zápletku se snaží vymyslet, aby byla Hercula hodna. Kniha se mi četla dobře a byla jsem zvědavá, jak se vše vyvine, ale nesedl mi ten přehnaný začátek a závěr byl podle mě úplně nevěrohodný. A co se týče inspektora Catchpoola, tak ten mi přišel tak natvrdlý, že když se zmiňuje o svém chápavém šéfovi, který mu umožní vyšetřovat s Poirotem, nemohla jsem se zbavit pocitu, že u Scotland Yardu jsou rádi, že ho tam chvíli nemají.
Dávám 3 a půl hvězdičky.
Nevím, proč jsem se tak dlouho vyhýbala tomuto poslednímu dílu, líbil se mi asi nejvíc z celé série. Přestože jsem odhadla, kdo je vrah, průběh vyšetřování mě bavil.
Popis prostředí, ve kterém žili nejchudší obyvatelé Toronta byl výborný, i když ne zrovna optimistický. A nejzajímavější byla část, kde autorka popisuje, jak to fungovalo v azylovém domě, já osobně bych tam nechtěla být ani jednu noc.
Michaela Klevisová píše detektivky přesně podle mého gusta. Žádné drsné vraždy, pohodový detektiv bez závislostí nebo psychických problémů a počet stran tak akorát. I u tohoto dílu jsem byla napjatá prakticky od první stránky a záhad neustále přibývalo. Jako bych se přenesla do té malé zapomenuté vesničky a musela jsem číst dál a dál, ať už konečně vím, kdo je vrah a jaká jsou všechna ta tajemství z minulosti.
A jako milovník koček nemůžu opomenout jednu poznámku Josefa Bergmana, která mě pobavila:
"Jediná dekorace do domácnosti, která má smysl, je kočka."
No a pak nemám mít tohoto kriminalistu oblíbeného...
Na tuto odlehčenou detektivku jsem se po několika ne zrovna pozitivně laděných knihách těšila. A Josefína opět nezklamala. Máme tady pohodovou letní atmosféru, nějaké ty vtípky, pár klepů a samozřejmě vraždu a spoustu podezřelých. No prostě oddechovka s troškou napětí, u které se nemusíte bát, že by se hlavním hrdinům něco zlého přihodilo.
Na tuto knihu jsem se díky chvále v mém okolí těšila, ale spoustu let jsem čtení odkládala, protože mě děsilo to množství stran. Nevím proč, ale čekala jsem příběh o poklidném životě lékaře ve starověkém Egyptě, který léčil i faraona. Místo toho jsem četla knihu, která je plná cestování, náboženských nepokojů, politikaření a válek. Místy je hodně drsná, ale najde se v ní i spousta zajímavých myšlenek. Sinuhet mě občas rozčiloval a chvílemi jsem s ním soucítila. A jeho otrok Kaptah? To je nadčasová postava.
Netvrdím, že knihu někdy přečtu podruhé, tak jako několik mých přátel, ale líbila se mi hodně.
"Lež může být příjemnější než pravda, je-li člověk sám a jeho první jaro to tam."
"O zítřku předem nikdo nic neví."
"Tvá slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších."
"Nevím, k jakému užitku je člověku dobrota, neboť jen hlupáci, kteří nedovedou nic jiného, jsou dobří."
"Nevěřím, že je na světě něco nebezpečnějšího a zkázonosnějšího než je žena, jež je dosti krásná a dosti chytrá a jež nemá srdce."
"Člověk nemůže žít, nepovažuje-li se za lepšího než druzí, a není tak ubohého člověka, aby se v něčem nepovažoval za lepšího než druzí."
"Život lidí je totiž upředen v mnohém jen z představ."
V knize je pět povídek z různého časového období týkající se rozličných postav, co je ale spojuje, je kromě rybníku Jakub i obrovská beznaděj. Hned první povídka z období třicetileté války mě dostala, aspoň že u druhé se objevilo trošku toho pozitivního. Moc se mi líbilo, že v každé povídce se objevil odkaz na něco z těch předchozích, a tak jsme se nakonec dozvěděli vše. A tři děti v první a poslední povídce, to byl zajímavý nápad. I přes tu beznaděj se mi všechny povídky líbily a nedokážu říct, která nejvíc.
Kniha sice nemá moc stran, ale k zamyšlení je v ní toho dost. Doba těsně po konci druhé světové války byla v Sudetech hodně těžká a pro mě je to letos už několikátá kniha, u které si říkám, že na tomto místě bych v této době žít nechtěla.
"Zlá doba dělá z lidí zvířata."
"Lidi jsou stejně divná rasa. Pořád mezi sebou válčí, tu pro tohle, tam pro něco jiného, většinou vlastně ani nejde o to, pro co se válčí, ale jestli se válčí."
Na knihu jsem narazila na databázi, zaujalo mě téma, protože o Číně jsem ještě skoro nic nečetla, a také vysoké hodnocení. Půjčila jsem si ji v knihovně, ale po tom, co jsem viděla názvy některých kapitol, jsem váhala, zda ji číst. Nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím a vůbec nelituji.
Kniha vlastně popisuje dějiny Číny ve 20.století prostřednictvím rodiny autorky od dob její babičky, až po odjezd autorky do Velké Británie. A byla to síla. Doba to byla hodně drsná, a to nejen co se týče politiky a šíleností za Mao Ce-tunga, ale i tradic a zvyků, které se v Číně udržovaly ještě ve 20.století. Chvílemi jsem se snažila číst, co nejrychleji, ať už je to za mnou.
Po přečtení knihy vím jedno jistě, v Číně bych v minulém století rozhodně žít nechtěla. Nicméně jsem ráda, že autorka našla sílu a odvahu knihu napsat, rozšířila mi obzory a dokázala jsem nyní některé věci pochopit.
Tato kniha mě zaujala krásnou obálkou, a pak taky tím, že se velká část děje odehrává v knihovně. Jedná se o romantický příběh, který nám současně ukazuje život v Anglii ke konci 19.století.
Musím říct, že toto není zrovna typ knih, které bych běžně četla, ale potřebovala jsem něco pohodového a oddechového, a to tento příběh byl. Uvědomila jsem si také, že přestože hlavní hrdinka líčí den za dnem, vůbec jsem se u knihy nenudila. Připomněla mi Pýchu a předsudek, jen trochu moderněji napsanou.
Musím říct, že přestože je to detektivka, kriminální zápletka pro mě byla druhořadá. Autorka si dala hodně práce se zjišťováním, jaký byl New York v polovině 19.století a to mě zaujalo nejvíc. Město během padesáti let prakticky zdesetinásobilo počet obyvatel a z toho plyne spousta problémů, ať už nedostatek práce, chudoba, všudypřítomná špína, ale i nenávist mezi "starousedlíky" a přistěhovalci, mezi příznivci politických stran, ale hlavně mezi katolíky a protestanty. Nepokoje jsou na denním pořádku, a proto je třeba konečně založit policii. Situaci v tehdejším New Yorku autorka výborně popsala. A dojde i na velký kriminální případ.
Jen nevím, jestli kniha chytne čtenáře, kteří jsou zvyklí na akční detektivky, kde je cítit napětí na každém řádku.
Výborně napsaná kniha o několika méně známých událostech z celého světa. Takto poutavě napsaná kniha by mohla k historii přilákat mnohem více zájemců, než strohé věty v učebnicích dějepisu.
Obzvláště zajímavý je úvod o pravých neštovicích:
"... poněkud jsme už, aspoň ve vyspělé části světa, zapomněli na to, jak dovedou řádit infekční nemoci... Zatím jsme měli štěstí, že tyto nové nemoci jsou jen obtížně přenosné z člověka na člověka, ale toto štěstí nebudeme mít napořád. Jednoho dne může přijít Ebola s přenosností chřipky. Těžko říct, co by pak z dnešních států a kultur zůstalo..."
Pobavil mě pro změnu začátek kapitoly Polární Odyssea:
"Dobrodruzi mívají pohrdavý vztah k nebezpečí. Důsledkem toho bývá, že z jejich výprav se jen málokdy vrací plný počet mužů... Klasická otázka pragmatického jedince: k čemu to celé vlastně bylo? Na takovou otázku se u podobných expedic vždycky těžko odpovídá."
Příběhy o kovbojích mě nikdy nelákaly, ale na databázi jsem narazila na skvělé hodnocení této knihy, tak jsem se rozhodla, že to zkusím a příběh Monte Walshe, největšího znalce koní v Americe, si přečtu. Kovboje jsem znala jen z pár filmů, kde borci s klobouky a kolty proklatě nízko u pasu popíjeli v hospodě, občas se poprali a občas to skončilo přestřelkou. I v této knize kovbojové, když dostali výplatu, většinu utratili v nejbližší hospodě a patřila k tomu i nějaká ta rvačka. Ale jinak to byli opravdu borci, kteří tvrdě pracovali v často hodně drsných podmínkách, nestěžovali si a měli velký smysl pro spravedlnost.
Smekám před nimi a smekám před autorem, který tak skvěle popsal tvrdý, často osamělý, ale svobodný život kovbojů, a také dokázal vystihnout blížící se konec tohoto řemesla na počátku 20.století. Vůbec jsem nečekala, že mě zrovna příběh o kovbojích tak dostane. Jasných pět hvězdiček.
Inspektor Prevít je trošku netradiční detektivka se specifickým hlavním hrdinou. Od začátku jsem byla zvědavá, co se ze všech problémů hlavní postavy vyklube a k tomu ty jeho zábavné myšlenkové pochody.
Vtipné, svižné, napínavé... U knihy jsem se dobře bavila a určitě si přečtu i pokračování.
Další kniha, díky níž jsem se dozvěděla něco nového z historie, o které jsme se ve škole neučili. Příběh se odehrává ve Španělsku v roce 1957 za diktatury generála Franca. Že tato doba nebyla pro Španěly procházka růžovým sadem, jsem věděla, ale vůbec jsem netušila, jaké hrůzy se ještě tolik let po válce ve Španělsku odehrávaly. Děkuji autorce, že mi tímto poutavým, ale ne zase přehnaně drsným vyprávěním, přiblížila další opomíjenou část světových dějin.
"Zlato se pozná v ohni a stateční lidé v neštěstí."
"Strach dává životu rozměr. Bez strachu bychom nikdy nepoznali odvahu."
Knihu jsem se rozhodla číst teď, kdyby mě náhodou přepadaly chmury z nynější situace. A opravdu jsem se s každým odložením knihy, kterých ovšem nebylo mnoho, ráda vracela do dnešní doby. Ty roky plné strachu, nejistoty, beznaděje a zmařených snů bych vážně nechtěla zažít. Jsem ráda, že si můžu od tohoto depresivního příběhu na nějakou dobu oddechnout, ale na druhou stranu jsem zvědavá na příští osudy hlavních postav, a také na odhalení dalších opomíjených událostí z naší nedávné historie.
"Jenomže člověk musí hrát s těmi kartami, které dostane. Nemůže je složit na stůl a představovat si, o kolik líp by se mu hrálo, kdyby dostal nějaké lepší."