Bubo19 komentáře u knih
Už hodně let se snažím pochopit situaci mezi Izraelem a Palestinou. Ne, že bych se tím zabývala nějak intenzivně, ale čas od času, většinou v době vyhrocení situace, jsem přečetla nějaké články a snažila se pochopit, proč se to všechno děje. Pořád mi ale chyběly souvislosti, přesné historické údaje a já si kladla spoustu otázek.
Když vyšla tato kniha, hned jsem věděla, že si ji musím přečíst. A nezklamala mě. Tato kniha se nedá číst najednou jako detektivka. Je náročná a drsná, co jiného by taky člověk čekal u knihy o tomto regionu. Ale musím říct, že se mi četla skvěle a konečně jsem toho hodně o národech žijících společně a současně odděleně u břehu řeky Jordán pochopila.
Úžasná kniha, která člověka donutí zamyslet se nad svým životem i celým světem.
"Tak je to se vším, i s celým světem. Dokud jsme děti, máme schopnost život kolem sebe plně prožívat. Ale pak se nám celý svět stane zvykem."
"A přitom sami jsou součástí té největší záhady. Denně se jim předkládá ten největší zázrak ze všech, ale oni ho nevidí. Největší tajemství je svět sám."
Architektura mě baví a tato kniha byla plná zajímavých informací. Takže odpustím i jednu nepřesnost, na kterou jsem narazila (netýkala se staveb) a dávám pět hvězdiček.
Knihy od tohoto autora se mi prostě dobře čtou. Tato mě sice nenadchla, tak jako Vysněný život Ernesta G. a Klub nenapravitelných optimistů, ale přesto se mi příběh ukazující, jak mohly vypadat poslední dva měsíce života Vincenta Van Gogha, líbil. A závěr, ten opět nezklamal.
Nečetla jsem si, o čem kniha je, takže mě překvapilo, že to není klasická detektivka,ale že je to detektivka a sci-fi v jednom. Myšlenka je to zajímavá, originální, kniha se mi četla dobře, jen mi na ní něco chybělo. Něco, co mě od detektivek nemůže odtrhnout, co mě nutí číst dál, abych už konečně věděla kdo a proč. Dávám 3 a půl hvězdičky.
Je to moje druhá kniha od tohoto spisovatele a jsem opět nadšená. Autor líčí život lékaře Josefa Kaplana a příběh plyne a plyne, až uběhne 100 let přes obě světové války, španělskou chřipku, komunismus a pád železné opony. Pobyli jsme v Paříži, Alžíru a Praze. Navíc se do příběhu zamotal jistý Ernesto G. a spousta co by bylo, kdyby... K tomu všemu tanec a tango Carlose Gardela. A ten závěr, to bylo něco...
Island zbožňuji, bohužel jsem zjistila, že ne všechny knihy z Islandu jsou super. To ale není případ Yrsy, mrzí mě, že jsem právě dočetla její poslední knihu a doufám, že se brzy objeví další.
Aktuální téma šikany, napínavé, svižné, drsné, děsivé, se zajímavým rozuzlením, co víc si od detektivky přát.
Nutně jsem potřebovala oddechovku a tou tato kniha opravdu byla. Musím říct, že první polovina knihy mě zrovna moc nebrala, ale v závěru jsem se i zasmála, takže kniha účel splnila.
U knihy je napsáno bláznivá komedie, no bláznivý příběh to je, ale komedie zrovna moc ne. Je to laskavý příběh lidí, kteří se náhodou sejdou. Je to příběh o tom, že každý se snaží dělat vše, jak nejlépe umí, ale ne vždy se to podaří. Je to příběh o spoustě pochyb v našich každodenních životech. Je neuvěřitelné, kolik pravdivých myšlenek o životě v knize je. Chtěla jsem si psát citáty, ale zjistila jsem, že bych opsala půl knihy. Klobouk dolů...
Výborně napsaná kniha, kde je zajímavé sledovat nejen život manželů Zátopkových, ale i vývoj naší republiky z pohledu anglického autora. U Emila obdivuji, to jak se dokázal vypořádat s tlakem, který na něj byl v době aktivní kariéry vytvořen - dostat 3 týdny na trénink s tím, že pak musí udělat světový rekord, to teda bylo něco, to si asi dnes nikdo ani neumí představit. Knihu doporučuji, jen se připravte na to, že čtení se protáhne o shlédnutí pár hodin dokumentů, které tak nějak musíte vidět na vlastní oči.
Stejně jako první díl se mi kniha četla dobře, dozvěděla jsem se nové informace o životě ve 12.století v Anglii a vlastně i v dalších částech Evropy. Jen bych stejně jako u Vykladačky smrti občas některé popisy událostí trošku zkrátila.
A upozornění pro ty, kteří by chtěli číst sérii od 2.dílu. Autorka sice lehce naznačila základní informace týkající se hlavních hrdinů, ale bohužel i trošku zmínila první případ a údaje, které bych před čtením detektivky zrovna vědět nechtěla.
Je to moje třetí kniha od této autorky a je vidět, že Shari Lapena zápletky opravdu dobře promýšlí. Když k tomu přidám skvěle popsané vztahy v rodinách, myšlenkové pochody a pocity jednotlivých postav, nemůžu hodnotit jinak, než pěti hvězdičkami. Jen knihu nedoporučuji číst lidem, kteří si myslí, že bydlí v poklidné čtvrti plné přátel, kde si všichni navzájem vidí do talíře.
Detektivka ze středověku - to byla pro mě premiéra. Ale musím říct, že povedená. Sice párkrát byl děj trošku zdlouhavý a objevila jsem i drobnou nepřesnost, ale kniha se mi četla dobře a zase jsem se dozvěděla něco nového. Už se chystám na další díl.
Kniha mě nejdříve zaujala svým názvem, a když jsem zjistila, o čem je, věděla jsem, že si ji chci přečíst. První kapitola mě sice trochu vyděsila. Bylo tam zmíněno hodně postav a já si připadala, jako když vyslechnu rozhovor v autobuse a vůbec nevím, o co jde. Ale pak se to pěkně rozběhlo od začátku, vše do sebe zapadalo a já se nemohla od čtení odtrhnout. Příběh u mě vyvolal tolik pocitů, že je ještě chvíli budu vstřebávat. A ten závěr... Kniha mě nadchla. No prostě: "Je to tak, a ne jinak."
" Člověk musí zůstat oběma nohama na zemi, pokaždé když se trochu rozletí, spadne z výšky."
"Nikdo by si neměl stěžovat, když je na tom dobře, to je urážka těch, co nic nemají."
"Jsou knihy, které by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou."
"Často bychom chtěli, aby náš život byl jiný. Sníme o čemsi odlišném, ale nic se nemění. Dáváme sami sobě sliby. Opíráme se o všelijaká jestli, která se nikdy nevyplní. Čekáme, odkládáme moment, kdy bude náš život lepší, a dny a roky míjejí i s našimi uvadlými nebo zapomenutými přísahami."
Moc knih z období těsně před první světovou válkou jsem nečetla a z Argentiny už vůbec ne. Proto mě téma emigrantů hledající lepší život za oceánem zaujalo. Tři mladí lidé, ať už se jedná o dívky ze zaostalého chudého venkova v Rusku a Itálii, nebo syna mafiána, se snaží vymanit z pravidel, která platí po staletí. Není to vůbec jednoduchý boj a to i po emigraci do Argentiny. Důstojně přežijí jen silní jedinci. Kniha se mi četla dobře, zase jsem se dozvěděla něco nového o životě na počátku 20.století, jen té krutosti na mne bylo až moc. Taky jsem chvílemi nedokázala uvěřit schopnostem hlavních hrdinů a závěr byl nereálný, jako by si autor řekl 500 drsných stran stačí, musím to vylepšit.
Nevím, jak to Alena Mornštajnová dělá, ale i u ne zrovna akčního námětu jako je vztah otce a dcery, jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Hned v první kapitole se objevilo rodinné tajemství a já jen napjatě čekala, kdy se dozvím pravdu. A v průběhu čtení jsem zjistila, že i kdyby tajemství zůstalo tajemstvím, chci se o životě hlavních hrdinů dozvědět co nejvíc. Čtení mě bavilo a klidně bych ještě pár stran přidala.
V knize se kromě detektivky prolínají i další žánry, však se to na těch 580 stran vejde. I přesto že je kniha tak obsáhlá, četla se mi dobře. Je plná záhad a já byla zvědavá na jejich rozuzlení. Jen mi přišlo, že v závěru je těch zvratů až moc, a některým jsem nedokázala uvěřit. Hlavní poučení z příběhu pro mě je, že spousta věcí může být úplně jinak, než vypadá. Pobavilo mě, že jsem knihu dočetla zrovna 30. srpna, což je nejdůležitější datum v celém příběhu.
Island mě sice fascinuje, ale tento autor mi prostě nesedl. Je to druhá a poslední kniha, kterou od něj čtu. Celý příběh mi přijde kostrbatý a závěr překombinovaný a nereálný. Kdyby se ubrala poslední zápletka, tak bych to ještě brala, ale takto jsem nepochopila, proč se to vlastně všechno dělo.
Knihu jsem si přečetla, protože mě zaujalo téma. Mladá žena přijde po úraze o zrak a musí si zvykat na novou situaci. Děj mi sice chvílemi přišel přitažený za vlasy a charaktery některých postav byly až moc záporné a jiné zase úplně bez chybičky, ale to pro mě nebylo v této knize to hlavní. To jak se hlavní hrdinka vyrovnává s tím, že je nevidomá, bylo popsané výborně, úplně jsem se vcítila do situace a pocit to nebyl vůbec příjemný. Také byl zajímavý popis, co všechno se musí nevidomý člověk naučit, aby žil plnohodnotný život. Ani jsem si nedokázala představit, jaké drobnosti jsou kolikrát pro nevidomé úplně zásadní. Dávám knize 3 a půl hvězdičky.
Detektivní příběh z Berlína v roce 1964 jen s tím zásadním rozdílem, že Německo válku vyhrálo, to mě zaujalo. Vlastně nevím, co jsem od knihy čekala, ale myslím, že autor atmosféru vystihl přesně, na jedné straně fanatismus, na druhé skepse, u moci ti, kteří u ní byli i za války a k dosažení svého cíle se neštítí vůbec ničeho, podle toho taky situace v Německu vypadá.
Zápletka je dobře promyšlená ze všech stran a pro mě bylo plus, že hlavní hrdina není zrovna příznivcem režimu. Na začátku jsem s knihou trošku bojovala, ale pak se příběh rozjel a nešlo přestat číst.