Bubo19 komentáře u knih
Nechala jsem se nalákat na můj oblíbený Island, ale znovu jsem si potvrdila, že tento žánr není zrovna můj šálek kávy. Kniha se sice nečetla špatně, párkrát jsem u ní zavzpomínala na krásy Islandu a zajímavé byly i zmínky o chodu hotelu. Ale zase mi vůbec nevadilo, když jsem knihu v půlce na dva měsíce odložila, a dočetla jsem ji vlastně jen proto, že mě zajímalo, kdo a proč se snaží hotel poškodit. Do dalších knih od této autorky se pouštět nebudu.
Tak mám za sebou poslední knihu s čarodějkami. Tentokrát bojovaly s upíry a zpočátku to vypadalo hodně beznadějně. V knize bylo hodně temných míst i vět k zamyšlení, ale naštěstí nechyběly ani vtípky Stařenky Oggové. Kniha se mi sice nelíbila tolik, jako moje nejoblíbenější Čarodějky na cestách, ale už teď vím, že mi Bábi Zlopočasná a spol, jejich průpovídky, vtípky a špičaté klobouky, budou chybět.
"Na oplátku nikdy nic nežádala. Když nežádáte nic na oplátku, je potíž v tom, že občas skutečně nic nedostanete."
"Když lidi říkají, že je něco mnohem složitější, než se zdá, znamená to, že se začínají obávat toho, že se jim nebude líbit pravda, která se za celou věcí skrývá."
Tato série mě prostě baví. Flavie opět musí vyšetřovat vraždu, která se v Jelením mlází stala. Nechybí ani záhada z minulosti, hašteření se sestrami a její oblíbená chemie. K tomu ty úžasné popisy a přirovnání. Nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček.
"...špatný vtip, který koloval po okolí, jak už to špatné vtipy mají ve zvyku."
"Dieter byl tak trochu zamilovaný do mé sestry, ale jinak to byl docela slušný člověk."
"Po dalších asi tucet kroků byly zdi nevysvětlitelně mechově zelené a pak se odstín stejně nenadále změnil na nechutně hořčičně žlutou. Záměrem člověka, který ty barvy vybíral, nejspíš bylo zajistit, že pokud vám nebylo špatně, když jste do nemocnice přišli, rozhodně se vám špatně udělá, než odejděte."
"Pro lháře není nic horšího než zjistit, že mu lhal jiný lhář."
Na této knize mě zaujal hlavně pohled na druhou světovou válku očima mladé německé dívky, hlavní hrdinky příběhu, což asi u knih z války není úplně časté. Spoustě věcí jsem sice nedokázala uvěřit, ale kniha se četla dobře a ten strach, aby člověk neudělal nebo neřekl něco "špatně", a taky pocit, že věřit se nedá nikomu, byl vyjádřen skvěle.
Tato detektivka vznikla před šedesáti lety a při jejím čtení jsem si uvědomila, že není špatné přečíst si občas něco "staršího". Styl psaní je sice trošku jiný, než u dnešních detektivek, ale napínavá byla i tak. Dokonce jsem si říkala, že by z ní mohl vzniknout docela dobrý film.
Jen mě mrzí, že v anotaci je hned na úvod prozrazena zápletka, ke které se hlavní hrdina dopracuje až téměř na konci knihy.
Mám za sebou druhý díl této série a opět jsem spokojená. V malé vesnici Bishop´s Lacey se stane vražda a hlavní hrdinka Flavie, tak musí mezi svými chemickými pokusy zapátrat, jak to všechno bylo. Sice se objevila malá nesrovnalost, ale ta mi vůbec nevadila. Děj má spád, Flavie neztrácí čas, vrhne se do vyšetřování naplno a příběh krásně ubíhá bez zbytečných odboček. Navíc mě zase mě bavily poznámky o chemii a dílech klasické literatury, barvitá přirovnání a autorovy hrátky s jazykem.
"V Jelením mlází žili de Luceovi už od doby, kdy král Harold u Hastings zastavil šíp vlastním okem."
"Hltala příběhy stejně, jako velryba polyká plankton."
"Před námi se táhlo Jubilejní pole, jemně zvlněná pokrývka lnu, který zářil tak pronikavou, elektrickou modří, že by to dohnalo van Gogha k slzám."
"Inspirace, která pochází zvnějšku, je jako horko v peci. Pomůže ti upéct obstojné bochánky. Ale inspirace zevnitř je jako sopka: mění tvář světa."
Kniha je o dospívání v jedné pro mě netradičně fungující rodině, a tím nemyslím to, že má hlavní hrdina dvě matky, ale spíš styl jejich života. Prvními deseti stranami jsem se nemohla prokousat, ale pak mě příběh začal bavit a byla jsem zvědavá, co bude dál. Jen mi trochu chyběl autorův šokující závěr, na který jsem si zvykla z jeho předchozích knih.
"Jsme jako osamocené vlaky, pádíme nocí, aniž bychom tušili, co nás čeká za další zatáčkou, jestli otevřená závora, anebo překážka, nemůžeme tušit, jestli se nám ji podaří překonat nebo nás přiměje vydat se jiným směrem, jestli vykolejíme nebo se udržíme na dráze, důležité je pokračovat v cestě, dokud nedorazíme na nádraží, kde u nástupiště zastavíme a zůstaneme už stát navždy."
Tato kniha mě zaujala na první pohled svým krásným obalem, a pak také tvrzením, že je napsaná ve stylu klasických anglických detektivek. Sherlocka Holmese, Hercula Poirota a spol čtu ráda, tak jsem si půjčila z této série rovnou první tři díly. Kniha je řazena do dětské literatury, ale má domněnka, že bude mít velká písmena a spoustu obrázků, vzala za své hned po prvním otevření. Dětská je vlastně jen hlavní hrdinka, jedenáctiletá inteligentní Flavie, jejímž největším koníčkem je chemie. Jinak se jedná o regulérní detektivku a podle mě velmi povedenou. Vyšetřování mělo spád. Líbilo se mi, jak autor vystihl charaktery hlavních postav, a jak si pohrál s jazykem. Bavily mě myšlenky a hlášky Flavie, a potěšila mě spousta odkazů na díla klasické literatury. Už se chystám na další díl.
"Jsou věci, které je třeba vědět. A pak jsou věci, které není třeba vědět."
"Malé hodiny s těmi kyvadlovými tiše nesouhlasily."
"Pracovala ve zdejší knihovně jako hlavní knihovnice v době, kdy Noe byl ještě plavčík."
Vtipně shrnuté staré pověsti české a k tomu krásné obrázky. Doporučuji.
Na knihu jsem se těšila, ale jsem z ní trošku rozpolcená. Ne, že by se mi četla špatně, ale asi jsem čekala něco jiného. V obou rovinách příběhu, ať už "v současnosti" v Anglii nebo po válce v Japonsku, se objevuje spousta otazníků z minulosti, ale vždy je jen něco naznačeno a čtenář si může pouze domýšlet, jak to asi bylo. Na mě bylo tentokrát těch nevyřčených informací příliš mnoho. Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla o kousek delší a objasnilo se aspoň něco. Dávám 3 a půl *.
Je to moje druhá kniha od tohoto autora a musím říct, že se mi líbila více než Pravda o případu Harryho Queberta. Hlavní hrdina v ní líčí příběh své rodiny a hlavně svůj vztah ke svým bratrancům, tetě a strýci z Baltimoru. Je to kniha o velkém přátelství, lásce a snech, ale i o žárlivosti, spoustě přešlapů a špatných domněnek. Kniha mě naprosto pohltila. Bavilo mě, jak často věci vypadaly úplně jinak, než byly ve skutečnosti, jak se postupně odkrývala minulost celé rodiny a jak si vlastně všichni mysleli, že ostatní jsou lepší než oni.
"Proč píšu? Protože knihy jsou silnější než život. Jsou tou nejkrásnější odplatou. Jsou to strážci nepřekonatelných hradeb našeho ducha, nedobytné pevnosti naší paměti."
"To je jenom pár věcí na památku. Vzpomínky." - "Vzpomínky jsou v hlavě. Všechno ostatní jenom překáží."
"Sláva, to je jenom takový oblek. Oblek, co je Ti nakonec moc těsný, ošoupe se nebo ti ho ukradnou. Důležité je, jaký jsi, když jsi nahý."
George Orwell v knize neuvěřitelně přesně popsal vznik a průběh diktatury. Skvěle vystihl obrovskou sílu manipulace a ukázal, jak je to všechno snadné. Charaktery a jednání jednotlivých postav jsou trefné a nadčasové. Když shrnu pocity po přečtení knihy, tak je to stísněnost a zděšení. Kolikrát už se to stalo a kolikrát se to ještě bude opakovat.
Tato drobná knížečka v sobě ukrývá krásný pohádkový příběh a spoustu nádherných ilustrací. Za mě jasných 5*.
Krásný vánoční příběh o tom, co je opravdu důležité, a že na změnu není nikdy pozdě. K této knize jsem se dostala teprve letos, ale myslím, že od teď bude součástí každých Vánoc.
"Třeba mně, strýčku, Vánoce nepřinesly ani žádné zlato a stříbro, ani penízek do kapsy, ale přece jsou to blažené a milé svátky, kdy si lidé pán nepán, bez rozdílu a ochotně, otvírají svá srdce. Je to smířlivá doba, je to nejkrásnější doba v roce, kdy spolu lidé nejvíce soucítí. A jsou zas vpravdě lidmi. Člověk zažívá zvláštní blaženost, jakou jindy nepocítí."
Kniha se nečetla špatně, pořád se něco dělo a byla jsem zvědavá, kdo je vrah. Ale všemi těmi vztahovými propletenci a intrikami mi to připadalo spíš jako román pro ženy, kam se připletl zločin. A k tomu mi děj i chování postav připadalo naivní a objevila se tam spousta nelogických situací . Všechno bylo strašně komplikované, a pak se to během chvilky vyřešilo. Všichni, kteří celou dobu mlžili, vše najednou přiznali a vysvětlili. Detektivku si představuji trošku jinak.
Skvělá kniha. Myslela jsem si, že budu číst kapitoly postupně, ale nakonec jsem si musela dát první večer za půlkou knihy zákaz a dočíst ji až další den, ať se mi ta spousta informací neplete. Škoda, že takto nefungují hodiny literatury, myslím, že by se našla spousta nových čtenářů.
U prvního dílu mě některé věci překvapily. U druhého dílu už jsem věděla, jak to v kavárně chodí a těšila jsem se na staré známé a další příběhy. Milá, poklidná atmosféra kavárny a takové "japonské" pokorné vnímání života mě opět potěšilo. Už se těším na další díl.
Hory zbožňuji, mám ráda fotky z hor i příběhy z hor, což obojí tato kniha splňuje. Při popisu treku s nádhernými výhledy sním, při líčení, jak je všechno oblečení neustále mokré, soucitně vzpomínám a i brodění říček na Islandu se mi vybavuje, mimochodem taky jsme všechna tři pravidla pro brodění porušili. Pohodová knížka pro všechny milovníky hor, má jen jeden nedostatek, člověk by rád hned všeho nechal a na nějaký vršek vyrazil.
Tato spíše povídka ve mě sice nevyvolala takové nadšení jako ostatní Backmanovi knihy, ale líbila se mi a opět mě donutila zamyslet se nad smyslem života.
Tuto knihu jsem dostala kdysi na střední škole a moc jsem se na ni těšila. Ani nevím, jak se to stalo, že zůstala tolik let netknutá v knihovničce. Letos jsem se rozhodla s tím konečně něco udělat. Sice mě trochu děsily stránky hustě popsané malými písmeny, ale nakonec jsem se do knihy pustila a vůbec toho nelituji. Kniha se vlastně skládá ze tří částí. V první autorka líčí, jak si s pomocí sestry Mary hledala práci v době krize, v druhé popisuje léčbu tuberkulózy v sanatoriu a třetí část je o životě s manželem a dcerami na ostrově nedaleko Seattlu. Mi se paradoxně líbila nejvíc část ze sanatoria. Celá autorčina rodina žije nekonvenčním způsobem života, z ničeho nedělá vědu a a i přes spoustu problémů si snaží život užívat, ať se děje cokoli. Kniha je napsaná s lehkostí a nadhledem.
Výborná kniha pro tuto dobu.