Butterfly340 komentáře u knih

Knihu jsem si vybrala jako oddechovku pro zkouškové. Od autorky jsem do té doby nic nečetla.

Přiznám se, že mě kniha v určitých ohledech zklamala. Nečetla se tak dobře, jak jsem čekala. Vůbec jsem se nedokázala začíst. Prostě mě to nebavilo.
Jednak totiž člověk od začátku do konce ví, co se bude dít. Žádná překvapení. I důvod, proč se chce Kai pomstít Harrisonovi je tak nějak jasný.
Druhá věc je, že se příběh zaměřuje pouze na ústřední dvojici. Další postavy nemají moc prostoru. Přestože mi Kai i Vanessa byli sympatičtí, tak mi to prostě nestačilo. Ráda bych i nějaké vedlejší linky v ději a víc rozvinuté vedlejší postavy.

Taky jsem tak trochu čekala, že mě kniha rozesměje, aspoň jednou, ale nic. Autorka píše dobře, ale nudně, nevím, její styl mi nesedl.

Čtyřmi hvězdami ale hodnotím poselství knihy, které je silné. Girl power.

Všimla jsem si, jak někteří přísně hodnotí chování Vanessy. Já bych to tak černě neviděla, naopak. Je to silná hrdinka. Když jí je ublíženo, tak zbytečně nekňučí a místo toho se chce pomstít. Nenechá se sebou vydrbávat. Dokáže se za sebe postavit. Zároveň je sama k sobě kritická, možná až příliš, přemýšlí nad tím vším... A na konci projde proměnou, zjistí, co je důležité, a dospěje.
Co se týče její "pomsty" není to nic brutálního, jak by se z komentářů tady mohlo zdát.

Za mě je kniha i vcelku výchovná a přečíst by si ji měly především mladší dívky.

4 22.01.2023

Pro všechny biatlonové fanoušky je tahle kniha must read.

Líbí se mi, jak je tahle autobiografie napsaná. Vykresluje sportovní úspěchy, ale zároveň se máme možnost dozvědět něco ze soukromého života. Taky to není nikterak "agresivní", jak některé autobiografie mají potřebu být. Spíše je to takové milé.
Prostě příjemné čtení ke zkouškovému...

Na druhou stranu, těm, kteří biatlon nesledují, tahle kniha asi moc neřekne. To je asi vhodný říct.

4 19.01.2023

(SPOILER) Tak jo, čekala jsem od knihy něco jiného a byla zklamaná. Bohužel.
Zase jeden z thrillerů, kde je všechno to napětí a strach na sílu a takové až prvoplánové. Plot twisty za každou cenu...

Ne, nebavilo mě to.

Celý je to takový random psycho, člověk pořád nedočkavě čeká na nějaký to skutečný pátrání, ale to se nedostavuje. Místo toho se pořád motáme v pocitech, vzpomínkách, halucinacích... Má to být asi děsivý, ale ono to bylo jen otravný.

Ke všemu je hlavní hrdinka psychicky labilní hysterka, která se celou knihu chová na přesdržku. Permanentně hysterčí a ke všemu je vlezlá, což mě taky iritovalo.

SPOILER

Zajímalo mě, jak se rozvine vztah mezi Ann a Jakobem, kterýho jsem si dost oblíbila. Z nějakýho důvodu autorka považovala za lepší spárovat Ann se Zoe, o které se v průběhu knihy sice mluví, ale sama do děje nijak nezasáhne. Tohle mě taky zklamalo. Jako vážně, proč? Nedává to ani smysl.

KONEC SPOILERU

Jsem ráda, že mám knihu za sebou. Styl autorky je vcelku přijatelný, proto dávám tři hvězdy. Bohužel děj dobrý není a hlavní postava také ne.

4 12.12.2022

(SPOILER) Dobrá kniha s vcelku originální zápletkou, to vše uprostřed kalifornské divočiny. Co víc si přát?

Začnu s pozitivy. Tím největším je zajisté prostředí, v němž se příběh odehrává. Autorce se povedlo všechny ty přírodní krásy moc hezky vylíčit. Po přečtení bych i já jela s radostí někam kempovat.
Druhá věc, četlo se to velmi dobře. Kudy ke hvězdám je taková feel good oddechovka, u které člověk může vypnout.

No, a teď ty méně pozitivní věci... Ano, je to sice 'feel good', ale konec tomu moc neodpovídá. Čekala jsem prostě jiný konec a ten napsaný se mi tak úplně nehodí :D Navíc hlavní hrdinové se poslední částí příběhu vyloženě prosouloží. Moc mě to nebavilo číst. Ty popisy byly víc než erotické spíše vtipné. Přestože to tak asi nebylo myšleno, předpokládám.
Každopádně, byly to jediné pasáže, u kterých jsem se byla schopná zasmát.

Myslím, že kdybych to četla jako mladší, tak bych dala plný počet hvězdiček. Ale bohužel.
Kniha mě většinu času bavila, ale nic extra to teda nebylo.

4 17.11.2022

Skvělá kniha!

Nic moc jsem od Kletby vítězů nečekala, o to mileji mě překvapila.

Příběh jsem přečetla za dva dny, bylo to velmi čtivé, žádná pasáž, na které bych se zasekla. Líbil se mi děj a především postavy. S hlavní hrdinkou mívám obvykle problém, ale Kestrel byla úžasná. Žádný ořezávátko a fňukna. Dokázala si poradit za všech situací. Zároveň byla lidská a tak nějak oduševnělá. Velmi snadno jsem se s ní dokázala ztotožnit.

Cením si toho, že se kniha nezvrtla v p*rno příběh, jak už to u ya fantasy občas bývá.
Autorka romantickou linku buduje pečlivě a nenápadně. A tak nějak víc romanticky.

Jediné, co mi chybělo, byly nějaké fantastické obludy nebo tak něco. Prostě trochu víc fantastiky. Ale to, i absenci mapy, dokážu prominout.

4 25.08.2022

Kniha, která si rozhodně zaslouží pozornost.

Na Říši milosti jsem natrefila náhodou v knihovně a už podle anotace mě zaujala. Když jsem si pak doma přečetla zdejší hodnocení, tak jsem se začala bát, jestli jsem neudělala chybu. Ale ne, neudělala. Je to dobrá kniha, které se ale nedostalo moc pozornosti a která je (soudě podle skromných 71%) vcelku nedoceněna.

Autor si hraje se čtenářem a s jeho pozorností, přidává odkazy na jiné knihy či historické osoby. Ne každému se to musí líbit, nicméně, neshledávám na tom nic špatného. Autor si jasně vytyčil, co chce napsat, a to také napsal. Proč ne.

Co se týče přeskakování mezi středověkem a současností, tak se v tom šlo vyznat dobře. Kapitoly jsou oddělené, nic se nemíchá. Rozhodně není problém se v tom vyznat.

Hvězdu nicméně strhávám za klišé postavy, které mě opravdu nezaujaly, i když zřejmě měly. Taky sex scény si autor mohl odpustit. Nehodí se tam a vyloženě to bije do očí. Je to tam, jen aby to tam bylo. Nic víc.
Ještě se mi moc nelíbilo, že středověká stránka knihy není úplně ukončena. Chybí mi tam nějaké podrobnosti, další detaily z života pisatele oné slavné knihy. Vlastně je tam jeho dětství, pak skok a už je starý a připravuje se na smrt. Co bylo mezi tím, to se nedozvíme.

Celkově knihu ale hodnotím kladně. Její čtení jsem si užívala a možná kouknu i na další díly.

4 21.06.2022

Do této knihy jsem se dlouho nemohla odhodlat. Pořád jsem nějak neměla náladu na scifi, kterým Diabolik bezpochyby je, přestože se to minimálně na Databázi vydává za fantasy.

Nakonec jsem se tedy přiměla po knize konečně šáhnout, ale záhy jsem začala litovat.
Ten začátek je strašný, nalijme si čistého vína. Je to rychlé, uspěchané, autorka přeskakuje. Těžko odhadovat, zda je to kvůli tomu, že se jí to prostě psát nechtělo, popřípadě musela škrtat kvůli nakladateli. Ať tak či onak, výsledek je hrozný.
Člověk se v tom ztrácí. Ještě ke všemu ty jména. Imperátor, Impyrean... Jako vážně?

Jakmile Nemesis přišla na Chrysantemum, tak se to zlepšilo, vyjasnilo, ale... Za mě si autorka ukousla příliš velké sousto. Vymyslela si svět, ale nedokázala ho předat čtenáři. V tom byl asi největší problém.

Taky se mi moc nelíbilo to s těmi zkrášlovacími roboty, to bylo moc. Aneb, každý na sobě může dělat jakékoliv úpravy. Všichni jsou tak krásní a věčně mladí.
Pak taky ty hrátky s gravitací mi moc nedávaly smysl. Autorka si to mohla odpustit, o tom žádná.

Co se týče romantické linky, tak ta se mi líbila. Jedno z mála pozitiv knihy.
Jinak postavy byly celkem sympatické. Zvlášť Tyruse jsem si oblíbila.
Čtivost knihy je taková průměrná. Občas je to napínavé, občas se nebudete moct dokopat ke čtení.

Rozhodovala jsem se mi dvěmi a třemi hvězdami. Nakonec dávám tři. Za tu romantiku a za konec.

Abych to shrnula, knihu můžu doporučit mladším lidem, nejlépe takovým, kteří moc nečtou. Takoví třeba neuvidí ty nedostatky.

Za mě je to nicméně jedna z nejvíce přeceňovaných knih. Natož, že to tady má 84%, tak je to slabé. Bohužel.

4 15.06.2022

Tenhle druh poezie pro mě prostě není, co víc k tomu říct.

Krásné popisy přírody, v těch se básník opravdu vyřádil. Bohužel té epiky, děje, tam moc není, což mi značně chybělo. Kdybych předtím neviděla filmovou adaptaci (která je mimochodem příšerná), tak ani nevím, o co tam vlastně jde.

4 26.05.2022

Čtivá kniha, jedna z těch dobrých od autorky. Erika a Patrik zde výjimečně nejsou na zabití a dokonce ani nikdo neotěhotní. Tomu říkám úspěch.

Některé dialogy působí nepřirozeně až neskutečně. Všichni mluví víceméně stejně, spisovně, všichni jsou pořád sentimentální a přecitlivělí... Autorka se snaží o drsnou krimi, ale moc jí to nejde, protože se prostě nedokáže odpoutat od vlastních názorů. Možná by měla přesedlat spíš na romantiku, kde je tohle žádoucí.

Každopádně, dávám čtyři hvězdy za samotný příběh. Hezky vymyšlené. Taky retrospektivní části jsem si užila.
Jen bych teda ocenila, kdyby se uzavřely příběhy všech. V knize bylo velké množství postav, které se samotnou vraždou neměly nic společného, nicméně, celou knihu jsme je sledovali a pak se ani nedozvěděli, co bylo s nimi dál... Pár stránek navíc to chtělo.

4 30.01.2022

(SPOILER) Jednoznačně nejslabší Greenovka.

Problém s rozlišením postav jsem neměla, kapitoly Willů jdou od sebe oddělit docela snadno. Co mi však dělalo problém, byl samotný příběh. Ten je takový... Nijaký. Jiné Greenovy knihy chytnou za srdce, člověk u příběhu brečí a směje se, prožívá to spolu s postavami. Ale tady to nějak nešlo. Příběh působí kostrbatě, některé postavy jsou nesnesitelné, poselství je nejednoznačné a humor se jaksi taky nedostavil.

SPOILER

Drobek Cooper a Will Grayson (ten, který je gay) jsou protagonisti na zabití. Kdyby tam byl jen jeden z nich, tak by to příběh unesl, ale tohle už bylo prostě moc. Oba sobečtí, neschopní vidět kohokoliv jiného kromě sebe.

Nejvíc mě asi naštvalo, když Drobek vyčítal Mauře to, co udělala, a řekl jí, že je sobec. Jakože, zrovna on jí má co říkat...

V knize vlastně vyzněla jako ta nejhorší Maura. Nebyla jí dána možnost se obhájit. Přitom, to, co udělala, se i vcelku dá pochopit.
Naopak byl normalizován vztah mezi Drobkem a Willem, který prostě je toxic. Will měl skončit s Gideonem. Aspoň mně by to dávalo větší smysl.

Taky mohla dostat větší prostor Jane. Zasloužila by si to a příběhu by to jen pomohlo.

4 21.01.2022

Tohle je moje premiéra s žánrem dark academia. Velmi jsem se na to těšila a musím říct, že teď, po dočtení, pociťuji docela zklamání.
Čekala jsem něco jiného, něco víc "dospělejšího". Devátý spolek je young adult a nikdo mi to nevymluví. Jediné dvě známky new adult je prostředí univerzity a jedna trochu brutálnější scéna na začátku. Tím ten výčet končí.

Devátý spolek se ničím nepodobá grishaverse. A na rozdíl od něho mi celý ten svět Yalu přijde jako spíchnutý horkou jehlou. Magie má taková pravidla, jaká se právě hodí hlavní hrdince. Tohle bylo asi to, co mě po celou dobu knihy nejvíce iritovalo.

Abych ale jen nekritizovala, tak musím ocenit postavy, ty se povedly. Hlavní hrdinka Alex je taková "holka z ulice", prožila si ledasco a je pěkně od rány. Místo toho, aby se litovala, tak bojuje. Bavila mě od začátku do konce a myslím, že je to jedna z nejlepších ženských postav, o kterých jsem kdy četla. Rozhodně mi nějakou dobu zůstane v paměti.
I vedlejší postavy si ale zaslouží uznání. North a Darlington, oba jako takoví gentlemani ze starých dob. A neúnavná Dawesová, ochotná vždy pomoct.

3 14.03.2025

Milá oddechová kniha z venkovského prostředí, která bohužel postrádá dynamiku. Něco se začne dít až ke konci. 300 stran je vlastně jen popis toho venkovského života a seznámení se s postavami. To mi trošku vadilo a místy jsem se do čtení musela nutit.

Avšak i přesto hodnotím knihu kladně a jsem zvědavá na pokračování. Od autorky jsem už četla dvě knihy. Pokaždé šlo o první díly v sérii. A u obou už jsem nepokračovala v dalších dílech, protože mi to jednoduše přišlo uzavřené. Tady tomu tak není a mám tak motivaci zjistit, jak si postavy dále povedou.

3 15.02.2025

(SPOILER) První díl mě bavil, ale tohle byl průšvih. Zachraň se je totálně o ničem. To, co by vyřešilo 50 stránek na víc v prvním díle, tak bylo rozepsáno na 300.

Prvních 170 stránek se týká jen toho, co se stalo na konci minulého dílu. James lituje toho, co udělal, a Ruby mu nechce odpustit. Toť vše. Ruby se mi tu úplně zhnusila. Z toho, že se James vykousl s jinou dělá neskutečnou trágu a vlastně dva měsíce s ním nekomunikuje. Přičemž když se dozví to o jeho matce, tak sice za ním zajde, ale vzápětí odejde, protože se prostě nemůže přenést přes tu jednu pusu. Borec tam brečí a jí je to jedno.
Pro tohle chování nemám pochopení.
Ok, taky bych nebyla nadšená z toho, že strkal jazyk do krku cizí holce, ale c'mon, umřela mu máma, co trochu soucitu? A co se třeba zajímat o to, že kluk, kterýho teda tak strašně miluješ, bere drogy?
Ruby o nic z toho neprojevila špetku zájmu, bylo jí to jedno.

Ale pak najednou přepne a Jamesovi vše odpustí a zapomene. Jakoby se předchozích 170 stran vůbec neodehrálo.

Vedlejší postavy nedostávají skoro žádný prostor, naprostá většina knihy je o příběhu Ruby a Jamese. Což je škoda, protože za mě je ten příběh vyčerpaný a zasloužil si uzavřít už v prvním díle. Nevím, proč každá dvojice nedostala jednu knihu, to by bylo daleko rozumnější. Třeba příběh Ember a Wrena by mě zajímal tisíckrát víc, než nekonečná telenovela Ruby a Jamese.

Ničemu nepomáhá ani ten překlad. I tady se dočkáme osvědčené klasiky v podobě maminky a tatínka. Těch perel je tam ale víc. Třeba překládat black tie jako černou kravatu a petite rats jako malé krysy. Doslovně je to správně, ale ne vždy je vhodný doslovný překlad, že?
Jinak se překladateli povedlo udělat z Rebel Wilson muže. Protože proč se namáhat a zjišťovat, zda jde o muže nebo ženu...
V knize je také velké množství opakujících se výrazů. Třeba hned na začátku se pořád píše o tom, co komu dělá dobře...
Ještě mě velmi zaujalo spojení "zastavit jako z udělání". Jsem slyšela poprvé v životě a úplně nevím, co si pod tím představit xd

Tímto se loučím se sérii Maxton Hall. Přestože jsem si říkala, že ten poslední díl přečtu, abych dokončila sérii, konec knihy mě tak vytočil, že to vzdávám.

3 07.07.2024

Na knihu jsem se těšila už podle anotace a to tak, že jsem nakonec ani nedočetla jinou, již rozečtenou knihu, a rovnou se do ní pustila.

A musím říct, že nyní jsem z Posmrtného života Holly Chaseové nadšená ještě víc.

Na úvod by se hodilo říct, že kniha je young adult a že tomu odpovídá. Ne každému tenhle žánr sedí, což je ok, ale pokud mezi takové lidi patříte, tak se téhle knize vyhněte obloukem, protože vážně nebudete potěšeni xd

Holly mi přišla sympatická. Těch prvních pár stran sice byla na facku, ale tak to mělo být. Bylo fajn sledovat, jak se postupně mění a dospívá. Měla jsem pro ni pochopení. Taktéž pro Ethana.
Romantická linka byla fajn, užívala jsem si ji celou dobu. Od začátku až do konce. To se mi moc často nestává. Zároveň bych řekla, že byla i do jisté míry originální.
Prostředí New Yorku už tak originální nebylo, avšak do jakého jiného amerického velkoměsta byste vánoční příběh chtěli zasadit? Ten New York mi tam prostě seděl.

Co se celkově děje týče, tak ten odsýpá. Nejsou tam nějaká hluchá místa. Kniha má nějakých 320 stran, takže je docela krátká. Autorka se nevyžívá v každodennosti, ani nepřidává zbytečné scény. Řekla bych, že každá stránka posunovala děj dopředu.

Asi bych trochu vytkla popis Skruží firmy a toho mechanismu, jak to chodí. Nepřipadalo mi to kdovíjak reálné a promyšlené. Původně jsem za to plánovala strhnout hvězdu. Avšak po přečtení... Tento nedostatek mě ve čtení nerušil, bylo mi to tak nějak jedno. A druhá věc je, že se knize podařilo mě rozbrečet, to se stává zřídka kdy. Proto nakonec dávám plný počet hvězd. Pocity převážily nad technickými nedostatky :)

Na závěr bych chtěla říct, že jsem knihu nečetla na Vánoce a že toho vlastně ani nelituju, spíš naopak. Kdybych ji četla v prosinci, tak bych byla zklamaná z nedostatku vánoční atmosféry. Takhle mi to ale bylo fuk, protože kdo by se na přelomu září a října rozčiloval tím, že v knize málo sněží, že xd

3 01.10.2023

Imitátora jsem četla po Hadrovém panákovi a Loutkáři a to jen kvůli jednomu komentáři zde na Databázi, v němž bylo řečeno, že Imitátor je daleko lepší než původní série... A musím říct, že to je pravda a že rozhodně nelituju, že jsem si tuto knihu přečetla.

Začátek je pain, co si budeme. Moc mě to nebavilo, přestože i tam se našly světlý momenty. Naštěstí se to brzy přehouplo.

Vyšetřovatelé jsou sympatičtí, což je veliké plus. Nejvíc jsem si asi oblíbila Wintera. Není to typický policajt z klišé detektivek, ale vcelku originální postava, což se cení.

Jinak děj ubíhá a to přestože už od půlky se ví, kdo je tedy ten vrah a vyšetřování je zaměřené pouze na jeho dopadení.

Námět s "chameleonem" mi přišel zajímavý a neotřelý. Přečetla jsem už dost detektivek, ale v žádné snad nic takového nebylo.

Knihu hodnotím pozitivně. Líbila se mi a nějakou dobu mi v paměti jistě zůstane. Avšak je tady jedna věc, kterou mě autor naštval. A to popisem závislosti na heroinu. On to popisuje jako něco banálního. Nemůžeš spát, tak si dáš trošku tady toho svinstva a hned je to v cajku. Závislost na tom nevznikne. A když už, tak není vůbec těžký jí odvyknout... Jako cože?! Jak tohle někdo může napsat? Snad si z toho nikdo nevezme příklad a nebude tuhle těžkou drogu zkoušet.

3 11.09.2023

Jsem tak ráda, že jsem tuhle knihu zvládla dočíst! To si ani neumíte představit :D Je to strašná nuda. Přestože akce je tam víc než dost, tak děj se posouvá velmi pomalu. Je to hodně natahované a končí to něčím, co hlavní hrdinky mohly udělat asi tak o tři sta stran dřív...

Co mi neskutečně vadilo bylo, jak vše bylo založené na náhodách. Autorka píše, jak se jí to hodí do krámu. Nějak jsem se s tím nemohla smířit. Už jenom prostředí, v němž se to odehrává... Rok 1893, ale vypadá to spíš na hluboký středověk. Všichni jen řeší čarodějnictví, nic jiného je nezajímá. Podivné je i to, jak je město izolované. Nikoho netrápí, co se tam děje, a ve městě zas neřeší, co se děje okolo nich. Jediný prvek 19. století jsou továrny... Takže jde prostě o středověk s továrnami :D Směšná je i náboženská otázka. Každá ulice či instituce se jmenuje po nějakým svatým, ale tím to tak končí. Do kostela nechodí nikdo a o Bohovi nepadne ani zmínka.

Příběh provází hafo nesrovnalostí. Píše se, že z Hlubin (vězení) nelze nikoho vysvobodit, přitom naše sestry asi tak o stránku dřív vesele osvobozovaly vězně, jak kdyby se nechumelilo. Když pak zatknou samotné sestry, tak nám autorka sdělí, že neskončí v Hlubinách, ale jinde, kvůli technickým problémům. A o nějakou tu stránku, hle, jsou v Hlubinách! O tom, proč tam byly přesunuty, nepadla v knize ani věta.

Samotný čarování je nedomyšlený. Čtou dětský říkanky a pohádky a v tom hledají kouzla. Najednou si prostě uvědomí, že jo, tahle věta je kouzlo :D Čekala jsem, že nám bude sděleno, jak přesně to poznají, ale nedočkala jsem se.

V knize se taky vyskytuje různý lgbt. Že bych s tím měla problém, to asi úplně ne, ale přišlo mi, že to tam bylo, jen aby to tam bylo. Ostatně jako jiný aspekty příběhu, že.

Poslední věc, na kterou si postěžuju bude začátek anotace - Čarodějnice nejsou. Ale budou - actually, každej v tý knize je čarodějnice xd Tak jakýpak že nejsou?

K těm pozitivním věcem... Oblíbila jsem si Juniper. Drsná s ostrým jazykem. Taky myšlenka příběhu je dobrá. Ženská síla a vzít si to, co nám ukradli. Bohužel pouze námět k dobré knize nestačí. Chce to víc.

3 12.08.2023

Přiznám se, že první díl jsem nečetla, do rukou se mi dostal až tento druhý. Takže nemám s čím srovnávat.

Vzhledem k vysokému hodnocení jsem však měla docela velká očekávání. Je tu spoustu pochvalných komentářů a lidé si Rozbité anděly vesměs chválí...
Já z knihy ale zas tak odvázaná nejsem. Četla jsem i lepší detektivky. Samozřejmě i několik horších. Rozbité anděly bych zařadila do nějakého lepšího průměru.

Chyběl mi jakýkoliv plot twist. Děj je extrémně předvídatelný. Od začátku víte jaký asi byl důvod vraždy a jak to vše bude pokračovat. Až do posledních stran jsem čekala nějaké překvapení. To se bohužel nedostavilo.
Knize chybí napětí a bohužel to nevynahrazuje ani přemíra brutality. Místy to tímhle víc než detektivku připomíná dystopii.

Hlavní postava Katie mi k srdci nepřirostla. Občas se chovala divně. Jakože jsem si fakt říkala, proč se takhle chová. Třeba když se vyhýbala tomu svýmu příteli s tím, že nemá čas a je unavená. Ne že bych tuhle výmluvu na nikoho nikdy nepoužila, nicméně ona byla takhle "unavená" snad pořád. Tak se mohla jednou překonat, když toho týpka ostatně tolik miluje, a vyřešit s ním jejich vztahový problémy. A ne furt omílat dokola, že nemůže, když mohla. Fakt mě to štvalo.

Jména dalších vyšetřovatelů jsem si nebyla schopná zapamatovat. Ty irský jména jsou nad mé síly. Navíc všichni mluvili tak nějak stejně.

Ještě jednu věc zmíním. Když se policajti baví o trestných činech, který kdy vyšetřovali, tak za všechny ty delikty můžou východoevropané :D Pořád si stěžují na Rumuny, Bulhary, Poláky a já nevím koho ještě. Už jsem jenom čekala, kdy zazní, že za krádež oblečení může nějaký Čech :D Achjo, šlo tam vidět, jakou averzi autor cítí k východní Evropě.

3 30.06.2023

Pro všechny milovníky true crime je toto must-read kniha!

Přiznám se, že české kriminální případy moc neznám. Respektive, orientuju se spíš v těch novodobých, takže ty, o kterých vyprávěl autor, pro mě byly z velké části něčím novým.

Autor píše především o případech ze 70. a 80. let minulého století, tedy z dob, kdy byl v aktivní službě.
Na tom bych vpravdě neviděla nic špatného, kdyby však kniha neměla podtitul "Nejděsivější kriminální případy 20. století". Jakože, dvacáté století bylo delší než pouhých dvacet let, kterým se autor v knize věnuje.
Celkově je ten podtitul velmi nešťastně zvolený, protože autor píše i o případech, které fakt děsivé nejsou, aka ukradené housle, ukradené obrazy, ztracené noty...

Co se týče samotného zpracování těch případů, tak je zajímavé, jak se autorův styl změnil v průběhu knihy. Zatímco na začátku je stručný a věcný, na konci už si autor vymýšlí rozhovory, aby vyprávění zpestřil (nevím proč, ale v těhle smyšlených dialozích jsou policajti dost arogantní na svědky, to mě celkem štvalo. Někdo se snaží pomoct a oni se chovají na přesdržku).

Na rozdíl od jiných mi asi tak nevadilo, jak autor různě přeskakuje a odbíhá od tématu. Jo, je to rušivé a chápu, proč to některým vadí, ale mně osobně to takový problém nedělalo.
Daleko víc mi vadily časté tři tečky na konci věty. Aneb když se ti to nechce dopsat, mrskni tam tři tečky a vyřešeno.

Galerie zločinu mi přišla zajímavá, to ano, avšak nemůžu se ubránit názoru, že knize by prospěla jiná forma. Například formou rozhovoru. Protože ve vší úctě k autorovi, psaní evidentně není jeho silná stránka.

3 25.06.2023

Tuhle knihu jsem dostala, když mi bylo třináct nebo čtrnáct let. Pokoušela jsem se ji v tom věku číst, ale těžce mě nebavila, proto jsem ji zase odložila.
Teď, ve svých dvaceti letech, jsem uznala, že je nejvyšší čas knihu přečíst. Když už mi ji tehdy někdo daroval...

A přiznám se bez mučení, kniha mě nebavila ani nyní. Prostě ne. Jsem ráda, že jsem Sladké časy přečetla a vím, že od autorky si nikdy nic víc nepřečtu.

Je to zoufale nudné. Žádná pořádná zápletka, žádné vyvrcholení děje, žádný plot twist. Prostě nic. Já chápu, že romantické příběhy bývají předvídatelné, ale tohle bylo až moc.
Do toho připočtěme nesympatické postavy. Snad všichni by si zasloužili facku, aby se probrali. Opal nevyjímaje. Pořád se tam mluví o tom, jak je Opal chytrá a talentovaná... Ale přitom se celou dobu chová jak husa. Pokaždé, když by bylo fajn si zkusit prosadit svou, tak mlčí, za to když je to fakt trapné a nevhodné, tak borka je drzá. A vy si jen říkáte "Prosím mlč! Už fakt nemluv" a stydíte se za ni.

Je tam hafo naťuknutých vážných témat, ale ty jsou vážně jen naťuknutá. Vypadá to, že je autorka používá jako jakousi výplň a hraje si s nima, jak se jí to hodí.

Romantická linka je velmi těžko uvěřitelná. Prostě bum a je to tam. Stačí na to jedna kapitola, nice.

A do toho se tam tak jako ztrácí postavy. Ehm, Olivie, například, na tu autorka tak jako pozapomněla.

Dávám tři hvězdy za sloh autorky. Takhle píše velmi dobře, člověk si všechno dokáže představit, ale bohužel tomu chybí nějaký vedení, někdo, kdo by ji upozornil na nedostatky v ději.

3 19.06.2023

Po přečtení zdejších komentářů jsem se trochu obávala začít knihu číst. Říkala jsem si, že jsem si asi nekoupila to pravé ořechové... No, nakonec to nebyla pravda.

Vermontské psycho jsem zhltla za pár dnů a to ve zkouškovém, prosím pěkně. Po nějaké době zase kniha, která je natolik čtivá, až člověk zapomíná na vše ostatní.

Zápletka je zajímá, vcelku neotřelá. Člověk tak nějak tuší, jak to celé je. Skládá si v hlavě puzzle. Ale přesto je až do konce v napětí, protože si svými teoriemi nemůže být tak docela jist. Přiznám se, že ne vše jsem si domyslela správně a že mě autorka dokázala překvapit.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách - 50. léta, léto roku 1989 a současnost. Ty roviny se vzájemně doplňují a jo, funguje to.

Co bych vytkla a kvůli čemu strhávám hvězdu je jednak ne úplně optimální překlad, jednak neuzavřenost některých dílčích příběhů. Aneb o Amy jsme se toho dozvěděli zoufale málo, což mi přišlo škoda.

Vermontské psycho určitě stojí za přečtení. Horor to sice není, ale thriller je to velmi zdařilý.

3 29.05.2023