Carlita.cte komentáře u knih

Naposled je příběhem o selhání mladého umělce, pokřivenou reminiscencí na legendárního Tintina i výpravou do děsivého fantaskního světa. To vše se míchá dohromady zprvu zdánlivě nesourodě, avšak čím více se příběh chýlí ke konci, tím více do sebe jednotlivé linky začínají zapadat. Naposled určitě není komiksem na první přečtení, protože se v něm skrývá celá řada odkazů, vizuálních nápadů i sdělení, která nejsou zprvu ihned zřejmé. Hlavní hrdina Doug se snaží dát psychiky dohromady po rozpadu vztahu s dívkou Sárou, která je pronásledována násilným ex-přítelem. Doug musí čelit nejen fyzickému napadení, ale i osobnímu selhání, které se v děsivé podobě odráží ve snových pasážích. V nich se Doug objevuje jako jakýsi Tintin ve světě podivně připomínajícím tento slavný komiks. Akorát s tím rozdílem, že se nevydává za lákavými dobrodružstvími, ale ocitá se tváří v tvář svým nejděsivějším nočním můrám. Surreálné výjevy, situace i postavy vzbuzují až fyzický odpor a hnus. Burns se zřejmě v této poněkud nevšední poetice cítí jako doma. Právě v tomto světě upside-down se Doughovi promítají v jakési instantní a brutální podobě důsledky jeho činů, vzpomínky, neschopnost se vzepřít a nést odpovědnost.

6 18.01.2018

Vegetariánka je možná alegorický příběh, ale není v ní třeba hledat odpovědi na všechny otázky, rozebírat ji a hledat všechny skryté motivy. Je příjemné užít si její literární jazyk, smyslovou rozvolněnost a nezvyklý motiv bez typického konfliktu. Zajímavý je i osud překladu Vegetariánky do angličtiny, který sice trpí mnohými překladovými vadami (a ne zrovna malými), ale i tak dokázal literární obec zaujmout způsobem, že si spolu s autorkou Han Kang překladatelka Debora Smithová rozdělila odměnu spojenou s Man Bookerovou cenou. A proč Vegetariánka tolik oslovila západní literární svět? Možná proto, že není pouze o odmítání masa, ale o odmítání světa násilí, fyzického a psychického útlaku, který nedovoluje odchylky od předepsaných společenských pravidel, který nedovoluje projevit vlastní individualitu.

6 26.06.2017

Příběh o Pepíkovi, trochu ustrašeném chlapci, je nostalgickým výletem do chlapecké fantazie, kde vítězí křehkost a srdce na správném místě...

6 05.03.2017

Umberto Eco vytvořil zábavný příběh po vzoru fejetonových románů, v němž vzdává hold dvěma oblíbeným autorům: Alexandru Dumasovi a Eugénu Sueovi. Příběh je prošpikovaný nenadálými zvraty, pomstami i vraždami. Simone Simoninimu není nic svaté a svých schopností falzifikátora využívá hlavně pro své obohacení. Jakmile se jedenkrát zapletl do tajných služeb, není schopen se z nich vymanit, naopak se z nich snaží vytěžit co nejvíc pro svůj osobní prospěch. S erudovanou pečlivostí nám Eco přibližuje Simoniniho chladnokrevnost a schopnost měnit kabát podle situace na pozadí místy zvířecích manýrů společnosti 19. století vyznávající satanské a okultní rituály. Neméně zajímavou kapitolou jsou praktiky tajné policie, která se nebrání sama zosnovat pouliční bouře, jen aby ve společnosti upevňovala bázeň. Zrod tajných služeb s jediným cílem: ovlivňovat a často i uměle vytvářet informace, které se mají dostat na veřejnost, jsou silnou paralelou k dnešnímu ovlivňování veřejného mínění. Pražský hřbitov byl vzrušujícím čtením, z velké části také proto, že tak jako i jindy stojí za tímto románem Ecova neuvěřitelně detailní znalost doby a literatury. Pozornost si zaslouží i osvěžení textu v podobě zajímavých ilustrací

6 05.03.2017

Kniha narušuje tradici ostrovního "komornického" románu, tak jak jej známe například v podání P.G. Wodehouse a bude zklamán ten, který očekával literaturu tohoto žánru. Soumrak dne je naopak vážným zamyšlením nad povahou loajality hraničící s obětí, stejně jako nad životem tisíců sluhů, lokajů, komorných a majordomů, významným způsobem se podílejících na chodu anglických dějin.

6 06.01.2017

Hlavní osu knihy tvoří události související s osvojením romských chlapců, které se i přes každodenní úporné snažení rodičů nedaří vychovat k čestnosti, upřímnosti a morálce. Boučková na dřeň odhaluje řadu zklamání, které s kluky prožívá, ať už jsou to krádeže, útěky, drogy, nebo jejich nechuť podřizovat se jakýmkoli pravidlům. Spisovatelka zde upřímně hovoří o svých nadějích, zklamáních i výčitkách, které pociťuje z „nepodařené“ výchovy. Autorka v knize vytvořila hlubokou a upřímnou zpověď o nevydařené adopci.

6 29.06.2016

Výjimečný český psychologický román, dle mého názoru nejucelenější Havlíčkovo dílo. Nádherná čeština a nezvyklá souvětí, radost číst!

Román, o střetu Petra Švajcara s prokletím rodu Hajnů, je i přes svou rozsáhlost doslova strhující. Nejsou zde žádná nudná místa a děj má neustále spád. Atmosféra románu je velmi tíživá a dusivá, přesto se nelze od knihy odpoutat. Čtenář je hnán touhou zvědět, co vše je Petr Švajcar ochoten položit na oltář své touze po „dokonalém“ životě. Disfunkční rodinné vztahy tak typické pro Havlíčkovu tvorbu, v Neviditelném dostávají zase trochu jinou podobu.

Jen upozorňuji další čtenáře, aby si dali pozor na některá vydání této knihy od nakladatelství XYZ, ve kterém chybí text - kniha obsahuje nepotištěné strany.

6 25.06.2016

David Smith je zamindrákovaný umělec, který není schopný překročit svůj stín a bere se k smrti vážně. Očividně nedospěl k takovému stupni duševní vyspělosti, aby si uvědomil, že hodnotu svým sochám dává on a nikoli jeho okolní (rádoby) umělecký svět. Nesympatický hrdina na jednu stranu chce dávat svůj život za umění, ale jak vidíme, plete si umění s uznáním a prodejností jeho soch. Typické bolístky uměleckého světa a jejich odvržených dětí - „zneuznaných“ umělců, tady byly už tolikrát a v tolika zpracováních, že by v tom originalitu těžko mohl někdo hledat. Hlavnímu hrdinovi absentuje jakýkoli náhled, nedej bože i smysl pro humor. Neustále se plácá ve svém dosti zvadlém egu.

Obecně mi vadilo, že tento komiks je protkán neuvěřitelným množství klišé, které už tady byly a v mnohem působivějším a originálním provedením. Harry jako smrt, s níž David hraje šachy, ubrečený nedoceněný umělec, bombastické sochy, aby bylo každému jasné, jak je ten náš život nešťastný a vyprázdněný, ale za lásku stojí za to žít…

Co se týče kresby, působila na mě opět sterilně a komisně. Výrazový rejstřík postav byl značně omezený, v podstatě byly buď vážné, nebo po sobě exaltovaně křičely. Komiksový styl Scotta McClouda je podobný jako třeba u Craiga Thompsona, ale jeho Pod dekou vyniká tím, co Sochař postrádá - lehkost, upřímnost a originalitu.

6 25.06.2016

Klasické dílo sci-fi literatury, které ani po mnoha letech neztrácí nic na své genialitě. 2001: Vesmírná odysea jsem poprvé viděla ve filmové verzi a byla jsem unešená jak příběhem, tak vizualitou. Kniha od světoznámého autora vědeckofantastické literatury mne zajímala, ale nečekala jsem od ní tak sugestivní zážitek jako z filmu. Musím však přiznat, že pociťuji tato díla jako rovnocenná co do významu i obsahu. 2001: Vesmírná odysea pro mne nepředstavuje jenom zdařilé sci-fi, ale mimořádně vizionářský příběh, který strhuje svým inteligentním námětem a umožňuje zamyšlení nad základními otázkami jako je původ lidského rodu, možnost navázání kontaktu s mimozemskými civilizacemi a naše technické dovednosti, jak tento kontakt navázat.

6 29.05.2016

První polovina knihy byla zajímavá i čtivá, ačkoli mi roztříštěnost vyprávění mnohdy moc neseděla a vylíčení Gertiny rodiny mi prošlo skicovité. Druhá část knihy byla vyloženě nudná a musela jsem se nutit, abych ji dočetla. Chápu, že kniha o vyhnání Němců nemůže být zábava, ale vyprávění nepřinášelo žádný výrazný posun, takže celkový rozsah knihy mi přešel zbytečný. Autorka si pečlivě nastudovala dějiny Brna a jeho proměny v čase a režimech, nicméně snaha vtělit tyto informace za každou cenu do textu, působila příliš křečovitě, jakož i jiné informace objevující se v románu. Dějová linie se na konci knihy rozštěpuje a autorka chce najednou téma nazírat z pohledu mnoha postav (dcera, její manžel, jiné vyhnané Němky,…), což působí rušivě a text se najednou nesmyslně rozmělňuje se záměrem říci vše a ukázat „co si o tom každý myslí“.

Samotné téma vyhnání Němců je v posledních letech velmi vděčné a každému, kdo k němu nějakým způsobem přispěje, se dostává větší pozornosti než jiným. Ač neříkám, že je to špatně, mne způsob zpracování tohoto tématu v knize Vyhnání Gerty Schnirch příliš nezaujalo.

6 24.05.2016

Haně Andronikové se podařilo v knize vystihnout více dějových rovin, z nichž každá je svým způsobem zajímavá. Jímavý příběh ústřední dvojce je plný nádherných pasáží o lásce, který kontrastuje s pozdějším násilným odloučením. Na první čtení mě příběh dojal a přesvědčil o tom, že cenu za objev roku získal zcela právem. Smutnou skutečností je, že se nových knih od této autorky nedočkáme, protože ve čtyřiačtyřiceti letech podlehla rakovině prsu.

6 20.04.2016

Kniha je obsáhlý zdrojem informací a bude zajímává i pro čtenáře Kateřiny Tučkové, kteří si budou chtít srovnat beletrii s faktografickou studií. První studie na toto téma Jilík zpracoval už v osmdesátých letech a shrnuje vše podstatné, co bychom o bohyních měli vědět. Vážím si autora, který se s takovou pečlivostí věnoval tématu bohyňování. Ať už se na něj díváme jakkoli, je důležitým odkazem k minulosti našich předků, potažmo i nás samých. Moderní společnost poskytuje pohodlí a naplnění našich materiálních potřeb, často v ní však absentují rituály udržující nás v souladu s přírodou a jejím koloběhem. I proto je život našich předků, kteří často v prostotě žili šťastnější život než my, cenným a důležitým zdrojem informací o našich kořenech.

6 03.04.2016

Jak by řekl klasik: tuto knihu jsem dočetla jen proto, abych zjistila, co na ní ostatní mají. První setkání se Sally Rooney nebylo zrovna takové, jaké jsem si představovala a dost jsem přemýšlela, z jakého úhlu hodnotit tuto knihu. Podle toho, jakému publiku je určena, podle nadšených recenzí nebo čistě podle mého čtenářského vkusu? Čistě literárně mi to totiž přišlo velmi průměrné a kdybych nevěděla, jaký je kolem autorky hype, tak bych tuhle knížku nedočetla a upadla by v zapomnění. Styl psaní mi přišel takový podivně nevýrazný, postavy místy afektované a jindy zase apatické, pořád jsem čekala na nějaký zlom či co a nic se nedostavilo.
.
Pokud bych však po usilovném přemýšlení měla vyzdvihnout, co se autorce povedlo, tak určitě zachycení tápání hlavní hrdinky, její zvláštní těkavost ve vztazích a náladách, neukotvenost v životě, depky, sklony k sebepoškozování, tragické myšlenky (byť by mi to sedělo na dívku 15/16 let a ne na vysokoškolačku).
.
Co mě osobně lezlo na nervy byly pseudointelektuální řeči o kapitalismu, komunismu, společenských vrstvách, atp. Zdráhám se uvěřit, že Sally Rooney je hlasem současné mladé generace, která pouze kritizuje svět svých rodičů, ale jediné čím proti tomu bojuje je, že se nechce nechat zaměstnat, řeší jestli je monogamní či polygamní a pronáší věty typu "krajinomalba je fetišizace nedotčené přírody a je patriarchální a nacionální".

5 26.12.2024

„Jenže když se v dálkovém ovladači vybije baterka, tiskneme tlačítka o to silněji. Je to lidské.“
.
Není to tak úplně sci-fi, ani thriller, ani filozofující text s četnými popkulturními narážkami. Anomálie je totiž tak trouchu od všeho něco. Příběh je hravý a inteligentní, ale je důležité ho číst poměrně rychle, protože se to v něm hemží velkým počtem postav (žádnou hlavní). Právě první část knihy, kde se seznamujeme s 11 aktéry příběhu pro mě byla trochu utrpení, protože sotva se začtete do jedné postavy, už ji opouštíte a hned se seznamujte s další (vtipně na to poukazuje i sám autor skrze postavu spisovatele Miesela.)
.
Druhá část knihy začíná mít ty správné grády, protože dochází k oné tajemné anomálii, která změní nejen pasažéry letadla, ale její dopad sledujeme na celém světě. Ten je tu aktuální (včetně prezidenta Trumpa) a globalizovaný, takže celkem sympatické a odvážné ukotvení v „našich časech“. Kdo máte rádi kvantovou fyziku, tak asi zaplesáte. Poslední část románu pro mě byla asi nejzábavnější a zároveň nejpropracovanější. Forma anomálie je pro autora prostředek, jak zkoumat integritu naší osobnosti, jak vnímat naše zrání, dopady našich rozhodnutí, možnosti volby i jakýsi osud, o kterém Viktor Miesel říká, „že je to jen terč, který dodatečně kreslíme na místo, kam se zabodl šíp“. Tuhle část bych si přála fakt delší. Jinak fajn chytře napsaná kniha, u které se budete bavit (možná až na ten delší seznamovací začátek…)

5 31.12.2022

Luční harfa Trumana Capoteho byla pohlazením, jemným čtenářským zážitkem, nejdelikátnějším zákuskem pozdního unaveného odpoledne.
.
Krásný jazyk, tradiční motivy jižanské literatury (groteska, zbožnost, vypravěčství,...) a především lyrické popisy přírody a lidských charakterů. Vždycky když si myslím, že už jsem toho četla dost, mě nějaká kniha udiví svojí krásou, jazykem, neotřelostí....
.
Navíc v krásné a citlivé grafické úpravě knihazlin

5 15.12.2022

Napadlo vás někdy, jak je možné, že si oběť vzpomene po mnoha letech na prožité trauma? Nebo proč je tolik dětí onálepkováno diagnózami ADHD, hyperaktivní, agresivní,.... Odpověď na tyhle a mnohé jiné otázky vám může dát kniha Tělo sčítá rány od @janmelvil, která pojednává o traumatu. Na čtyř set stranách se dozvíte, jak trauma přepisuje mozek, jak se chovají traumatizované osoby a jak z toho ven. Nebojte, tohle není žádné ezo, nebo new age rady, je to kniha od renomovaného psychiatra, který zasvětil studiu traumatu a hlavně tomu, jak lidem pomoct, desítky let.
.
Nebylo lehké číst o traumatech, hlavně týraných a zneužívaných dětí. Přesto je důležité před utrpením druhých nezavírat oči, ale naučit se je chápat a možná jim i umět pomoct. Věřím, že tahle kniha je pro všechny - pro ty, co trauma zažili, co mají takového člověka kolem sebe, nebo pro ty, kteří prostě chtějí více pochopit traumatizované.

5 15.12.2022

Také se vám zdá, že Emma Bovaryová a Anna Karenina neprávem trpí syndromem poběhlic, co to nemají v hlavě v pořádku? S tímto názorem se setkávám tak často, že mě rozcupování Edny Pontellierové - hlavní postavy knihy Probuzení - vůbec nepřekvapuje.
.
Tento román, který vyšel na sklonku 19. století, byl odmítán jako pohoršující a vulgární a znovuobjeven byl až v 60. letech. Nešťastná žena se probudí do svého pravého já. Odmítá být majetkem svého manžela a nechce se mu celý život podřizovat. Svoboda ducha jde ruku v ruce i se svobodou milostnou.
.
Je překvapující, že spousta čtenářů vůbec tyto hrdinky nechápe a označuje je za bezduché ženy, které nevědí, co chtějí. Zjednodušují jejich trápení, protože jim zřejmě nevadí jejich emancipovanost, ale jejich sexuální volnost? Nevím, jen je úsměvné, že se ještě dnes někdo dokáže takhle pohoršovat nad ženami, které jen chtějí jít svojí cestou.

5 15.12.2022

Pojďme k jádru věci: tohle bylo nic moc. Celá kniha po mně sklouzla a ničím se nedotkla mé duše. Japonsko je tady pouze jakousi vypůjčenou kulisou, japonská mytologie násilně vroubovaná do nudného příběhu bez emocí, hlavní postava otravná a náladová. Rádoby poetika, která vlastně poetikou není.
.
Bylo to takové plytké, nemastné a neslané. Při čtení jsem vskutku necítila nic. Je to možná tím, že teď čtu Amélii Nothombovou, která umí Japonsko vystihnout realisticky, bez patosu a západního romantického přídechu.

5 15.12.2022

Někdy to tak přijde. Zaujme vás téma, které se začne řetězit. Od filmů Spikea Leeho, přes jižanské autory, Stručné dějiny vyhlazování, Tobyho Obeda... jsem se dostala ke knize K.Surmiak-Domanské.
.
Není to jen o historii i důvodech, proč ještě dnes tato organizace existuje, ale také o lidech, jejich nenávisti a strachu, nedostatku empatie i pokřivených morálních hodnotách. Je to smutné čtení, že někdo může trpět takovým nedostatkem lásky a porozumění.
.
Autorka odvedla skvělou práci, přestože ji někdo kritizoval za povýšený pohled na USA, mně přijde ok, když si mimo jiné všímá, že jsou lidé obézní, co jedí, že se zásadně přepravují auty, atp. Právě vykreslení ovzduší zemí Bible-belt mě hodně zaujalo. Literárně byla kniha zdařilejší než Toby Obed, který dost přeskakoval v tématech.
.
Je to čtivá kniha, další střípek k odstranění nerovnosti a utlačování. Otevře vám nové obzory.

5 15.12.2022

Je to depresivní, je to hnusné, je to těžce stravitelné. Chtělo by se říct, že je to naturalistické, ale na mysl mi přichází spíše spojení „poetika hnusu“, nemůžu si pomoct. Vyrůstat v rodině, kde je víra víc než láska, kde vládne trest a vina, kde rodiče nevidí, že jim ze syna evidentně roste sadistický vrah, kde jim nepřijde divné, že dítě do krve mlátí hlavou do pelesti… V takové rodině je zázrak být normální.
.
Styl originální, nepopírám, ale na mě bylo těch hlístic, červů, přejetých ježků, zmrzačených zvířat, průjmů, zácp, vemen a - s velkým prominutím všem, co tohle čtete - prstů v zadku zkrátka až nad míru. Jsem ráda, že jsem si ji pouze půjčila a nebude na mě civět z mojí knihovny :D

5 03.01.2022