CarolC
komentáře u knih

Moje první kniha na téma KLDR. Vše, kolem života a celkové situaci v KLDR mě zajímá už dlouho. Myslela jsem si, že o tom vím dost. Co jsem se ale kolikrát dočetla tady mě naprosto šokovalo. Tolik informací, kolik ta kniha skrývá! Dokonale odvedená práce autorky. Moc se mi líbilo, že z jednotlivých útržků z vyprávění v knize poskládala celý příběh každého z nich. Bylo zajímavé číst o tom, jak se jejich životy postupně mění.


Mám moc ráda knihy od S. Kinga a přesto to s ním mám jakou na houpačce. Jsou knihy, které hltám stránku po stránce (Řbitov zvířátek, Christina), a potom jsou knihy, které dočtu, ale není tam nic moc, co by se mnou hnulo. Co by se mi vrylo hluboko pod kůži. Miluju, když se během čtení jeho příběhu bojím. Mám obrovský strach, ale stejně čtu dál i v noci, protože to prostě nejde odložit. Tady jsem se nabála. Navíc ani postavy mi nebyly nijak sympatické. Nezískaly si mě. Knihu jsem dočetla, ale nijak odvařená z ní nejsem. Pravdou je, že cokoliv, co se upírů týče mě nikdy moc nebavilo. Tak třeba zase s příští knihou. Salem musím bohužel hodnotit hodně mírně.


Kolem knihy jsem kroužila několik let a vlastně jsem za to ráda. Číst ji dříve, nejspíš z ní mám ještě méně. Příběh je hezký, vůbec jsem hodně dlouho neměla tušení, jak příběh může skončit, to se mi na tom opravdu líbilo. V určitou chvíli mi ke konci přišly zbytečné i nové postavy. Ta pasáž, než se děj rozpletl mě vůbec nebavil a poté to zase nabralo nějaký spád. Furt ale v sobě mám, že mi na té knize, na tom příběhu, něco hrozně chybí. Jako kdyby mě konec nechal úplně chladnou a musím říct, že mě to celkem mrzí.


Depka! Depka od začátku až do konce, ale tak skvostně napsaná na těch pár stránkách, že jsem každou stranu celého toho nešťastného příběhu doslova hltala i přes tu veškerou hrůzu. Naprosto mě děsí, že to co se v knize dočtete se v rodinách opravdu odehrává. Autorka to ale popsala velmi slibně. Často se mi chtělo u příběhu vážně brečet a matka Barunky je neskutečná kr*va, která se nedá nazvat člověkem, natož matkou. Jedná se o opravdu silný příběh, který i přes veškerou hrůzu slupnete, jako malinu.


Kniha psaná lehce a nenásilnou motivační vsuvkou pro samotného čtenáře. Možná se někomu kniha může zdát moc rozněžnělá a plná kudrlinek, ale stejně se jedná o moc pohodové čtení, které se náramně hodí do dnešní ne příliš pozitivně naladěné doby. Moc se mi líbil ten Terezin životní náboj, kdy hned několikrát za život dostala dost nehezky na čumák a stejně se zvedla a šla dál. Mohla být naštvaná na celý svět a mohl se z ní stát zapšklý nepřející tvor, ale ona se po každém boji zvedla, oklepala a táhla do boje dalšího. Takové odhodlání se jen tak nevidí. Člověku samotnému to během čtení dodá energii a pocit, že i on sám může zvládnout cokoliv.


Musím uznat, že Jane mi jakožto hlavní hrdinka byla sympatická. Moc hezké bylo i celé prostředí knihy, kde se příběh odehrával. Moc ráda čtu příběhy z této doby a s potěšenín tak zjišťuji, jak se v těch dobách žilo. Krásný je i styl psaní, kterým je kniha psána, ale místy je to kvůli tomu celkem zdlouhavé, protože autorka vše svědomitě popisuje do detailů. Jsem moc ráda, že jsem se k této kultovce konečně dostala, ale místy mě zklamalo, jak moc jsem se u čtení nudila.


To jsem asi nějak vůbec nechápala a navíc jsem uvedla sama sebe do totálního šoku, že jsem tenhle brak vůbec dočetla. Celý ten příběh mi přijde tak moc nereálný až hrůza. Navíc to bylo celé takové zmatečné, což chápu, protože to mělo vystihnout pochodové myšlenky hlavní hrdinky, která naprosto nevěděla, co se sebou. Bylo to moje první seznámení s autorkou, ale jestli já se odvážím ještě někdy rozečíst nějakou další knihu, tak se budu sama divit. Ne, tohle prostě ne... UAAA!


Velmi nápomocná kniha, jak porozumět svému menstruačnímu cyklu. Spoustu věcí, o kterých se v knize píše jsem už dlouho cítila sama a snažila se ty pocity a nálady v sobě přeprat. Často jsem si něco vyčítala a nechápala, proč něco nejde, když to nedávno šlo. Kniha mi moc pomohla, ale druhou část je už poté lepší číst den po dni a ne tu knihu číst, jako klasickou běžnou knihu. Nesouhlasím se vším. Sama jsem si vybrala, co by mi mohlo vyhovovat, co mi je příjemné, a tak jsem si z toho vzala to, co jen sama potřebuji a uznávám za vhodné. Rozhodně mě nasměrovala, jak dál a na mnohé podala vysvětlení.


Zatím bohužel nejslabější kniha od F. Backmana, kterou jsem četla. Vánočně-nevánoční příběh mě nějak nechytl. Příběh je krátký, a tak jsem ho dala za jedem večer. Být to delší, asi odložím nedočtené.


(SPOILER) Moc krásný příběh z prostředí Číny. Na začátku jsem se trochu lekla, jak moc tvrdé vyprávění bylo. Místní tradice jsou opravdu strašné a naše civilizace si j neumí představit a to nesaháme v knize tak daleko do historie. Nakonec se však jednalo o velmi krásný příběh, kde naděje umírá poslední. Trošku mi občas vadilo vyprávění, které mi xkrát přišlo, jako nudný zápis do deníku. Očekávat se dal i konec, nic překvapujícího. Přes tyto menší chyby jsem ale pokaždé ráda otvírala knihu a nořila se do dalšího pokračování příběhu. Navíc mám neskutečnou chuť ochutnat samotný čaj, který provází celé vyprávění.

Klasická kniha o dospívání s velmi zajímavě pojatým stylem vyprávění. I tak musím připustit, že cca posledních 5 - 10 stran z knihy mě naprosto dostalo. Nebýt takového konce, tak musím dát asi jen dvě hvězdičky. To nic nemění na tom, že v mých očích se jedná o průměrnou knihu. Předtím jsem četla knihu s podobným stylem vyprávění (Dopisy na konec světa) a musím uznat, že ta si mě získala daleko víc.


Atmosféra knihy je příjemně melancholická. O tom není sporu. Líbila se mi i prtvotní myšlenka, že můžeme mít v životě člověka, který je nám nejen vzhledově podobný, ale i žije dost podobný život, jako my samotní. Jedná se o vcelku příjemné čtení, ale bohužel jsem od knihy očekávala něco jiného, něco silnějšího co si ukradne kus mě a už si ten kus nechá, což mě ale ve výsledku mrzí. Prostě se ten pravý wow efekt během čtení této knihy bohužel nedostavil.


Jak už stojí na obálce knihy - "Tvoje kniha mi zlomila srdce a jednotlivé kousky zase slepila dohromady." Lépe bych pocity z celé knihy nenapsala. Pro dospívající mládež? Možná. Jsem z knihy nadšená. Slzy jsem měla na krajíčku hned několikrát a na konci už se to nedalo vydržet a ukáply. Někomu se zdá Laurel, jako ufňukaná, kdy se ona sama v sobě hledá. Kdo by se z nás ale v jejím věku po ztrátě velmi blízké osoby, jejíž smrt si kladu za vinu nechoval alespoň podobně. Navíc se mi líbila, že během čtení jsem se mohla dovědět něco o osobnostech, kterých adresovala své dopisy. Hrozně ráda bych zde k této knize napsala opravdu pěkný komentář, ale ten příběh si mě vzal tak moc a vyvolal ve mně tolik emocí, že asi nebudu schopná napsat to lépe. Strašně myšlenek ke mně během čtení dolehlo a já si toho tak nějak uvědomila strašně moc a to můj vlastní život ani trošku neubíhá po podobných liniích příběhu. Nemám prostě slov. Skvělá kniha.


(SPOILER) Kniha je velmi syrová a jedná se o realistické vykreslení válečného a poválečného Brna, kdy osudy tamních lidí byly nelehké a táhli se napříč dalšími generacemi, než se vše "urovnalo". Některé pasáže mi ale přišly zdlouhavé a naprosto zbytečné. Také mi trvalo nějakou dobu se do knihy začíst a místy jsem měla problém s orientací v ději. A co mě naprsto mrzí je celý závěr příběhu, kdy byla Gerta vlastní dcerou naprosto nepochopena, ač si to zcela po právu přála.


Velké mališkosti je už třetí kniha, kterou jsem od této autorky četla a opět mě autorka nezklamala. Moc jsem nevěděla, co vše od knihy čekat, když jsem se do toho příběhu pouštěla, ale dost ve mně kniha rezonuje. Tak moc aktuální téma, které bude aktuální bohužel asi vždy. Líbí se mi autorčin styl, kdy příběh vypráví z úhlu hned několika úhlů, tentokrát z úhlu obhájkyně, rasisty a odsouzené Ruth. Kniha je založená na reálných základech, kterými se autorka nechala inspirovat. Jsem unešená, názorů na knihu bych se dokázala napsat několik, ale nechci příliš spoilerovat.


Opravdu hodně inspirativní kniha. Vzala jsem si z ní strašně moc, jelikož plno věcí, o kterých jsem v knize četla jsem ani netušila, že sama v sobě mám. Knihu jsem četla ve čtečce, ale budu si ji muset koupit, protože se k ní chci hodně vracet. Mnoho jsem tam objevila a věřím, že ještě víc objevím. Na konci knihy jsou také super cvičení, jak svou mysl naučit pracovat a jak se odpoutat od neustálého pocit strachu ze všeho :-).


V první řádě bych ráda řekla, že se jedná o opravdu náročné čtení. Většinou dokážu číst během toho, co se někdo jiný koukám do televize, jedu autobusem, hraje mi hudbě a podobně. Tady to ale nešlo. I v případě, že jsem četla v naprostém klidu jsem se musela xkrát vracet k předešlému textu, abych celku prozuměla.
Rozhodně se ale jedná o opravdu zajímavé čtení, pro mě, naprosto šokujících informací. Často jsem byla u čtení znechucená režimem zeměm a politickým smýšlením. Rozhodně stojí za přečtení, pokud chcete vědět, co všechno této katastrofě předcházelo a co vše to přineslo poté.


Moc hezky napsaná kniha o Dánsku a Dánech a jejich filosofii štěstí, a jak si svě štěstí každý den alespoň na chvilku vykouzlit a dát tak svému životu smysl. Opravdu se mi líbilo, že se toho dočtete spoustu. Nechybí ani tipy, kam se podívat v Kodani nebo co si uvařit abyste našli to správné hygge. Jsem bohatší o spoustu nových informací, o kterých by mě jinak ani nenapadlo pátrat.


Hodnotit tuhle knihu je pro mě vcelku obtížné. Zároveň znám daleko lepší knihy s tématikou holocaustu (taková Vypravěčka či Zlodějka knih). Zde uvádím tu hvězdu navíc za samotný konec a rozuzlení, což se mi opravdu líbilo. Zároveň, jak píšu, za mě jsou daleko lepší knižní počiny, ale zde si Hana tu hvězdu navíc zasloužila právě samotným koncem, a jak se jednotlivé osudy vzájemně proplétaly postupně víc a víc.


Další přečtená kniha od Backmana. Při popisu panických úzkostí jsem brečela. Za mě se kniha nedá nazvat příběhem, ale spíš vyprávéním o všem a zároveň o ničem, kdy se snad každý v něčem v knize najde. Pasáže s psycholožkou a Zarou se mi líbily asi nejvíc. Kniha skvělá, jen něco malilinko mi tam chybělo.
