CarolC komentáře u knih
Tohle bylo, jedním slovem - WOW! Neskutečně autentický a fakt se mi nechce věřit, že to napsal někdo, kdo to má v hlavě v pořádku - to je poklona autorce! Z knihy, či spíš z Joea je vám blbě od samého začátku, jste absolutně znechucený, ale furt chcete číst dál a vědět, jestli to ho*ado zajde ještě dál. Fakt věřím tomu, že se někomu tohle v hlavě děje a je mi z toho naprosto špatně, ale ta kniha je skvost, jak skvěle je napsaná. Navíc psaní ve druhé osobě to dotahuje k dokonalosti.
Kniha má podle mého opravdu zajímavý námět. Tedy aspoň pro mě, podobný žánr normálně nečtu, ale tady mě něco zaujalo. Líbí se mi vykreslení světa a celého prostředí, ač je depresivní, jak by to jednou mohlo dopadnout a že zvedání hladiny oceánů a vysychání sladkovodních ploch je horké téma. Kniha na mě působila depresivně, ale stejně se mi vyprávění líbilo. Jen mě mrzelo, že spousta věcí nebylo vysvětleno a to mi tam trochu chybělo. Jinak by to bylo asi za pět hvězd.
Bohužel mi pocity z knihy nedovolí hodnotit lépe. Strašně moc se mi líbil celý námět. Především námět minulých životů, ale čím víc jsem četla, tím mě veškerá radost ze čtení opouštěla. Ve finále mi to přijde jako patlaniny několika různých žánrů, jako je lovestory, detektivka, thriller a do toho se míchají minulé životy a nějaké duchovno. Potom jsem četla už jen abych to konečně mohla nadobro zavřít. Mrzí mě to, protože ten nápad minulých životů se mi opravdu líbil a jsou i hezky popsány.
Těžce se mi kniha líbila. Rozhodně to nebyl propadák a ač se kniha velmi dobře četla, tak nemohu říct, že bych si z ní sedla na zadek. Moc se mi líbila představa budoucnosti, jak ji Markéta v knize představila, protože se dost opírala o problémy ekologie, které řešíme teď, ale místy jsem byla zděšená, jak by to mohlo vypadat. Taková budoucnost se mi opravdu nelíbí. Mezi pozitiva řadím, že v knize byli hned tři vypravěči - Barbora a její dvě děti. Samotný děj a jeho konec mi přijde ale provplánový a celkem mě to na tom mrzí. V mých očích mi to dost pokazilo celkový dojem z celé knihy. Bohužel zatím to nejslabší, co jsem od autorky četla, taks nad Majonéza bude stát zase za to.
Já nějak nemám slov! Celý příběh je často bolavý. Rozhodně to není veselé čtení, ale přesto v sobě má něco kouzelného, díky čemuž to hodnotím, jako úžasný příběh. Núr jsem si moc oblíbila a přišla mi velmi sympatická. Je to první kniha z tohoto prostředí, a tak jsem nesmírně vděčná, že mi jej kniha přoblížila. Prvních asi 150 stran jsem dost bojovala s formou, jak kniha byla napsaná, jak rychle se střídalo prostředí a čas, ale přesto musím dát plný počet hvězd. Tohle byla prostě pecka!
Trošku jsem se bála, když jsem ji začínala číst - je řazená do knih pro mládež. Nakonec se jednalo o skvělé čtení, kdy jsem na těch řádcích našla tolik, tak moc je nadčasová, na to kdy vyšla! Kolikrát mě ale rozčilovala malá Anna, která na mě nepůsobila věrohodně - tak hovorné dítě s tak květnatou slovní zásobou? Naopak se mi líbila postava Marie, jak se vyvíjel její vztah k Anně.
Miluju Kinga, ale tohle bohužel asi nezařadím mezi to nejlepší, co jsem od mistra hororů četla. Děj je často dosti táhlý, ale začínám chápat, že to je jeden ze znaků, co dělá Kinga Kingem. Často mi přišel celý děj hodně překombinovaný, ale na posledních stránkách to do sebe krásně zapadlo. Hrozně mě bavilo si představovat celé dějiství, především dům Usměvavou Sáru jeho okolí a jezero. Není to asi nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale zároveň to není ani úplná slabota. Pokaždé cítím při čtení Kinga takovou zvláštní atmosféru, kterou s ostatními autory necítím.
Super kniha! Líbilo se mi, jak je udělaná formou rozhovorů bez přílišné omáčky, která je v knihách všude kolem. Jen mi hrozně chyběl rozhovor s někým, kdo v KLDR pracoval jako lékař, protože věřím, že by se jednalo o super rozhovor. Kvůli tomu ubírám jednu hvězdu. Nerada, ale musím. Naopak velmi kladně hodnotím celé zpracování knihy, protože kniha jako taková je opravdu nádherná. Je to přesně ten příklad, kde je lepší tištěná verze než ebook.
Moje kultovka a naprostá krevní skupina. Jsem generace HP a tohle nejde hodnotit jinak než 5*. Vrátila jsem se k této knize po dlouhých 10 letech, kdy jsem zůstala v posteli s nemocí a do postele to byl ten nejlepší výběr. Doteď mi není jasné, jak Rowling mohla vymyslet celý ten svět a ten její styl vyprávění? Nemám slov!
Ještě před touto knihou jsem četla Šlehačková oblaka a moc se mi kniha líbila. Proto jsem se moc těšila na tohle pokračování. Nakonec se ale jednalo o zklamání. Některé pasáže byly skvělé - bavily mě ty, kde Tereza popisuje, jak začínali podnikat. U některých pasáží mi ale přišlo, že se opakuje a nebavilo mě to tolik číst. Rozhodně se ale jedná o člověka, který si i přes mnoho pádů a velmi bolavých událostí žije svůj sen. Nikdy to prostě nevzdává a jde dál, a tak to má být.
Docela jsem se toho téma docela bála. '89 rok jsem nezažila. Jsem ročník až '91. V první části jsem měla docela problém se začíst, ale s přidáním druhé postavy to nabralo obrátky a už jsem ji slupla jako malinu. Na konci knihy mnou otřásala hrůza. Myslím si, že Mornštajnová dokonale vykreslila celou tu hrůzu, jak by to mohlo dopadnout. Často jsem si u čtení rozpomínala na knihy s tématikou KLDR, ale možná to někdo může brát jako špatné přirovnání. Kniha mě sebrala. Hana mi zůstala dlouho pod kůží a Listopád se tam na nekonečnou dobu vryje zajisté taktéž. Nechápu, jak mohl být někdo z knihy zklamaný, že to bylo nezáživné. Kdo to tak hodnotí, tak asi neumí číst mezi řádky a nepochopil ji tak, jak byla zamýšlena.
Ze severských autorů čtu jen F. Backmana a z toho mi takřka pokaždé došly slova. Tady mi došly také, ale jinak. Prostě nevím, co k této knize napsat a přitom byla jiná. Jiná, než to co jsem doposud přečetla a přitom mě mrzí, že ve mně asi tolik nerezonuje. Ta deprese je cítit z každé stránky. Líbil se mi ten úvod pomocí vybraných textů z písní v každe části knihy. Často to na mě působilo, jako film Requiem za sen, ale bohužel ten konec příběhu mě tolik nechytl. Přišel mi takový strašně holý, plochý. Jakoby v tom chyběly emoce, které tam být měly. Škoda. Kniha ale hezky ubíhala a četla se dobře. Jen mi tam něco strašně chybí.
Musím nesměle uznat, že jsem nad knihou dlouho ohrnovala nos. Nevím proč. Asi se mi zdála moc jednoduchá, ale v tom je asi nejspíš skryté to kouzlo. Dočetla jsem ji dnes a byla skvělá! Autorka má naprosto skvělý smysl pro humor. Často jsem se u knihy minimálně pousmála a nepřestávala jsem zírat, jak moc je nadčasová. Měla jsem z toho ale občas takový divný pocit, jakoby děj stál na místě, čas plynul, ale vlastně to dělalo dojem, že se nic moc neděje. Věřím ale, že to byl trochu autorčin záměr, ale mě to moc nesedlo, tak za to dávám jednu hvězdičku dolů. Na stranu druhou, už teď cítím, že knihu přečtu s odstupem pár let ještě několikrát, jelikož v ní pokaždé najdu něco nového.
Achjo, jak já se na tohle čtení strašně moc těšila. Nechtěla jsem si kazit svou natěšenost a pojala jsem jen info, že se jedná o knihu z prostředí psychiatrické léčebny v Bohnicích a to mi stačilo. Takže jsem vůbec netušila, že je kniha psaná tak, že každá kapitola je věnována jedné pacientce z léčebny a o autorce minimum. Přijde mi, že tak kniha i samotné téma ztratilo veškerý potenciál, který v tom byl. Kniha, která kolem vás projde, vy si ji přečtete, ale nic ve vás nezanechá, což mi přijde jako obrovská škoda, protože to mohlo být daleko lepší. Často mi i vadilo autorčino vyjadřování, jakoby byla arogantní a působila na mě strašně protivně.
Knihu jsem četla poprvé před lety k maturitě a teď jsem se k ní vrátila, abych si ji připomněla a byla přesně taková, jak jsem si ji pamatovala. Petr a Lucie patří k těm dílům, které mám z maturitní četby nejraději a u této knihy se mi líbí jakyk, jakým je celá kniha psána. Tedy, chci říct, že i překlad je podle mého velmi povedený. Možná pro někoho jednoduchý děj, možná až naivně zamilovaný, ale proč ne? Láska x válka x zbytečná smrt a na to většina válečných spisovatelů chtěla poukázat, že válka zavinila tisíce zbytečných smrtí. Zabila mladé životy, zabila mladou lásku a tím z velké části i budoucnost. Za mě povedené! Miluju tu knihu :-).
Jodi prostě umí. O svém spisovatelském umu mě přesvědčila už v několika knihách, které jsem od ní četla. Amišská kultura mě fascinuje už roky, a tak když jsem zjistila, že jednu ze svých knih věnuje právě těmto lidem, bylo mi ihned jasné, že si knihu přečtu. Konec mě rozhodně překvapil a moc se mi líbilo to souznění, napříč sociálními vrstvami. Musím zmínit i mé zalíbení v tom, jak se jednotlivé postavy snažily vzájemně pochopit a být pokorní, ač to třeba ihned nešlo. Amišskou kulturu mi dokázala autorka naprosto skvěle přiblížit a hluboce na nich obdivuji, že nenechají ihned vším rozhodit, ale i tomu nejhoršímu, co se jim v životě stane nechávají většinou volný průběh a jsou s tím smíření. Jak říkám, kniha byla skvělá, ale furt tomu chyběla nějaká malinká pomyslná třešínka na dortu, abych si z příběhu sedla úplně na zadek a zůstala sedět s otevřenou pusou.
(SPOILER) Nejedná se o žádný literární hluboký počin. Nečekejte ani hluboké myšlenky. Aby byl jasno - já sama ni jedno nečekala, ale čekala jsem, že se něco dozvím. Nedozvěděla jsem se nic, co bych nevěděla nebo si to alespoň nemyslela. Oceňuji, že přece nějaký posun nakonec v knize byl, kdy se Lucie rozhodla s touto "profesní dráhou" skončit a přestat všem okolo lhát. I přesto mi to ale celé přišlo takové ploché. Jen jsem si potvrdila, že nechápu, jak někdo může toto řemeslo vykonávat. Myslela jsem si, že to během čtení aspoň trochu pochopím, ale ne. Lucie mi místo toho přišla, že si myslí, že je něco víc než kdokoliv ostatní. Působila hrozně nadřazeně až mě to rozčilovalo.
Moje první kniha na téma KLDR. Vše, kolem života a celkové situaci v KLDR mě zajímá už dlouho. Myslela jsem si, že o tom vím dost. Co jsem se ale kolikrát dočetla tady mě naprosto šokovalo. Tolik informací, kolik ta kniha skrývá! Dokonale odvedená práce autorky. Moc se mi líbilo, že z jednotlivých útržků z vyprávění v knize poskládala celý příběh každého z nich. Bylo zajímavé číst o tom, jak se jejich životy postupně mění.
Mám moc ráda knihy od S. Kinga a přesto to s ním mám jakou na houpačce. Jsou knihy, které hltám stránku po stránce (Řbitov zvířátek, Christina), a potom jsou knihy, které dočtu, ale není tam nic moc, co by se mnou hnulo. Co by se mi vrylo hluboko pod kůži. Miluju, když se během čtení jeho příběhu bojím. Mám obrovský strach, ale stejně čtu dál i v noci, protože to prostě nejde odložit. Tady jsem se nabála. Navíc ani postavy mi nebyly nijak sympatické. Nezískaly si mě. Knihu jsem dočetla, ale nijak odvařená z ní nejsem. Pravdou je, že cokoliv, co se upírů týče mě nikdy moc nebavilo. Tak třeba zase s příští knihou. Salem musím bohužel hodnotit hodně mírně.
Kolem knihy jsem kroužila několik let a vlastně jsem za to ráda. Číst ji dříve, nejspíš z ní mám ještě méně. Příběh je hezký, vůbec jsem hodně dlouho neměla tušení, jak příběh může skončit, to se mi na tom opravdu líbilo. V určitou chvíli mi ke konci přišly zbytečné i nové postavy. Ta pasáž, než se děj rozpletl mě vůbec nebavil a poté to zase nabralo nějaký spád. Furt ale v sobě mám, že mi na té knize, na tom příběhu, něco hrozně chybí. Jako kdyby mě konec nechal úplně chladnou a musím říct, že mě to celkem mrzí.