Clara_C komentáře u knih

Hodně odvážná žena. Coby teplomilec bych se do podobných dobrodružství nikdy nepustila. Obdivuji odvahu opustit dcerku a odjet. Ale při popisu krajiny i nacházení sebe samé, vnímání klidu, souznění s přírodou kolem a přijmutí své podstaty jí chápu. A obdivuji obnažení své duše a svého bytí až na dřeň. Nicméně pro mně bude sledování polární záře víc atraktivní na fotkách :)

17 17.06.2023

Byť nemám sestru, úplně to vidím. Podobné manipulace se dějí dnes a denně mezi lidmi, myslím, že v tomhle oboru ženy vedou. :-)
Každopádně dobře napsané, po stránkách poodkrýváte to, o čem jste ještě před chvílí absolutně nepochybovali. Pochopitelně, že ke konci už máte jasno, přesto čtete a určitě nelitujete.

17 19.03.2023

Tak jsem si vzala knihu, že si budu číst. A po půl hodině bylo hotovo :-)
Souhlasím s komentářem níže, skvělý minimalismus v kresbě u maximálně vytěžených chlapských postřehů u piva. Bilancování, úvahy a jistá marnost nad životem.
Tedy sic by knihu člověk přečetl ještě v knihkupectví či v knihovně, stojí za to.

17 03.11.2022

Ani jsem netušila, že mně knížka zaujme tak moc. Ty směsice pocitů, od puberťačky po rodiče a prarodiče, jejich životy a vzpomínky. Možná všední, stále stejné vzorce, ale pro každého jedinečné. Některé pocity jakoby mi hovořily z duše. Člověk by neměl zapomínat na dobu, když byl mladý. Změnil se svět kolem, jsou jiné možnosti a způsoby komunikace, ale lidská podstata a jeho city nikoliv. A že se někdy city i láska špatně udržují na uzdě a je jedno, kolik vám je. Něco o tom také vím :)
Myslím, že zkusím i další knížky od paní spisovatelky.

17 11.09.2022

Nevím, dá-li se psát o knížce nabité tolika depresemi, že byla pěkná. Témata silná, vskutku ze života. Je těžké vstát ráno z postele, když není pro co žít, nebo kdy se člověk nemůže vyrovnat s minulostí, s tragédiemi, které jej postihly. Jak říkáme tady, zlomená ruka se zahojí, ale zlomená duše či to, co se jiným líhne v hlavách, s tím se těžko něco dělá. Za mně nejvíc Brácho. Ale všechny povídky byly velmi osobité.

" Jsem slušný člověk. Musí to o mně říct každý, kdo objektivně posoudí můj život. Však to taky často od přátel slýchám, ty jsi tak dobrá, všechno děláš strašně správně a pořádně. Mají pravdu. Chodím do práce a starám se o děti, dělám s nimi po večerech úkoly a pak jim před spaním čtu pohádky, třídím odpad a kompostuju, kupuju vejce od šťastných slepic, v supermarketu si nevybírám z regálů to nejlepší ovoce, protože na něj nemám větší nárok než ostatní spotřebitelé, trpělivě naslouchám přátelům, když mluví o svých problémech, a neuděluju jim nevyžádané rady, rozdávám věci po dětech a nic za to nechci, a když jsem jednou při parkování odřela lak na vedlejším autě, nechala jsem jeho majitele vyvolat v obchodě a zaplatila opravu. Z vnějšího pohledu se mi tedy nedá nic zásadního vytknout. Někdy si však říkám, že můj takřka dokonalý život je jen fasáda a ve skutečnosti kdesi uvnitř mě dřímá něco, co mě definuje mnohem víc. Ve chvílích, kdy se dostanu do situací, které psychologové nazývají mezní, přestávám kontrolovat své vědomí a z mého podvědomí začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce. Vůbec se totiž nehodí k obrazu, který o sobě buduju pro své okolí. Vynořují se pouze vyjímečně, ale jsou to myšlenky tak černé a těžké, že je s sebou budu namáhavě vláčet životem až do smrti. Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým. Doufám, že tahle choroba, která mě rozežírá zevnitř, není infekční a že se před mou smrtí nerozšíří do okolí. Že s mou smrtí zanikne a že na děti tuhle nemoc nepřenesu. Nechci, aby měly život, který musím žít já. "

17 28.11.2021

Další knížka, ke které se musíte prožít. Příběhy jakoby k sobě nepasovaly, jistě, i v životě potkáváme plno lidí, kteří se kolem nás mihnou a zmizí. Někdy se znovu objeví, někdy ne.
Olive je přesně ten typ člověka, kterého snadno zavrhnete, odsoudíte, uděláte si na něj názor, aniž byste tušili, co je ve skutečnosti zač.

" V tom okamžiku Olive pocítila něco, v co už nedoufala: náhlou a naléhavou touhu po životě. Předklonila se a pohlédla oknem ven. Viděla něžné bledé mráčky, sytě modré nebe, mladou zeleň polí a obrovskou, rozlehlou plochu vody - všechno odtud shora se zdálo tak podivuhodné, tak úžasné. Vzpomněla si, co je to naděje, a tohle bylo ono. Ten vnitřní vír, který člověkem pohybuje kupředu, který s ním brázdí životem, tak jako ty čluny dole brázdí třpytící se vodou, tak jako tohle letadlo brázdí vzduchem na nové místo, kde jí potřebují. Požádali jí, aby se stala součástí synova života. "

17 03.10.2021

Dobře ujetá knížka. Nic není nemožné a všichni jsou ujetí, případně sjetí a v nejhorším případě mrtví. Bavilo.

" Život je svinská záležitost. Kéž by každý kousek skládačky zapadl na své místo, každé slovo bylo vlídné, každá nehoda končila šťastně - ale tak tomu neni. Život je svinská záležitost. A lidi všeobecně jsou svině. "

Amen :-)

17 16.07.2021

Krásná knížka, kterou musíte prostě číst a vstřebávat všemi smysly venkov, jabloňové sady, chov zvířat, ať už jakýchkoliv - zakrslý králíček sám v kleci: " Chov o samotě. Druhově nepřirozené". Vnímáte přírodu, její stálý koloběh, stejný jako naše životy. Každý chce a očekává od života něco jiného a přitom je to stále dokola stejný příběh. Příběh protkaný několika generacemi, jizvy z války byly nevědomky předané potomkům, kteří si s nimi poradili každý po svém. Bravurně napsané i citlivě přeložené, Starý kraj vás přesvědčí, že pro štěstí a klid stačí málo.

" S domem zrenovovali i Heinricha, tak to Veře připadalo. Hrával s nimi skat až dlouho do noci a na ráno si už nenařizoval budík, porušoval své vlastní zákony. Možná i Heinrich Luhrs vycítil, že byl ve svém životě jen pacholkem, a ne pánem, a že přísná pravidla k ničemu nejsou.
Vera nikdy nedělala to správné, a stejně se u ní vše v dobré obrátilo. Měla malého chlapce, který u ní ráno vysedával v kuchyni a maloval si, neteř, která se jí podobala a odvážila se posadit na jejího koně. Dokonce si nechávala dát dům do pucu, nikdy předtím pro to nehnula ani prstem.
Byl ve svém domě sám, udržoval statek k ničemu a pro nikoho a jeho vnoučata mu podupala zahradu a házela po něm čokoládová kuřátka. "

17 08.06.2021

Říkáte si, jo super, skvělé hodnocení, kniha pro mládež, není sentimentální, má cca dvě stě stran, taková jednohubka. Přelouskáte jí téměř celou, víte o co jde, jo netvor jako vypravěč příběhů, že svět není spravedlivé místo, posledních čtyřicet stran si necháte, že je dočtete další den a naprosto vás rozsekají na kusy. Mám třináctiletého syna, takže Conorovi velmi rozumím, i tomu strachu, že by měl zůstat sám..No, jeden kapesník mi nestačil, ale krásně zvládnuté téma, dá-li se to o smrti říct. K tomu chválím příhodné ilustrace, takže dojem je dokonán..

" To je ten pocit, takhle to vypadá na samém konci světa, kde se kameny na okraji propasti drolí. Conor jí drží za ruce, přesto mu vyklouzává z dlaní a padá.
Nééé, křičí. Nééé. To nééé!
Mlha se rozplynula a on znovu stál za babiččiným domem, kde si netvor hověl na střeše kanceláře.
Tohle není žádná moje pravda, demolil otřesený Conor. To je jen noční můra. "

17 22.03.2021

Co napsat? Jsem ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, na můj vkus byla trochu přeslazená, ale i to člověk někdy potřebuje k životu. Pasáže o přírodě i o přežívání dívenky v bažinách byly úžasné, pro mě coby člověka obdivujícího přírodu, na kterou se dívám s velikou pokorou a respektem, obzvlášť. Je znát, že je autorka z oboru, její popisy bažin a životě v nich jsou obdivuhodné. Konec mě nepřekvapil. Ale stejně mě celou dobu irituje ten název, pořád si nemůžu zvyknout na to, že by v tichu přírody mohl zpívat rak a ne racek :-)

17 22.01.2021

I přes rozpačitý začátek hodně dobré čtení. Období, které je i mně blízké, lidské povahy, které se až tak moc nemění, události, které nejsou tak jednoznačné, jak se zdají zkraje být..
Moc dobře umíchaný koktejl, silný a místy hodně hořký.

17 05.10.2020

Moc milá knížka, nádherný jazyk, v určitých pasážích jako bych stála na zahradě s ostatními a dýchala čerstvý jarní vzduch, slyšela bzučet včely a viděla vesnici kolem..
Jak se říká, pokrok nezastavíš, ale přijít o chalupu, pozemky ať už kvůli elektrárně nebo přehradě musí být ohromná ztráta a bolest, kterou ničím nepřebijete.. Málem se v tom smutku Hana utopila a nelze jí to mít za zlé..

"Honza seděl bez hnutí a díval se na lidi, kteří vystupovali z vlaku, nesli tašky nebo aktovky. Jiní nastupovali, bavili se nebo smáli nebo mračili, ale každý jel někam, aby se zase vrátil. Každý měl nějaký život, své starosti a štěstí. Jeho oči hltaly ten všední život tam za oknem. Stouply mi do očí slzy, ale snažila jsem se, aby Honza nic nepoznal. Když najednou promluvil, skoro jsem se lekla. Spíš té úzkosti, která mu svírala hlas.
Pamatuješ, jak jsi mi jednou v létě u strejdy četla že Švejka?
Jenom jsem přikývla, v hrdle jsem cítila dusivý nástup pláče, ale několikrát jsem polkla.
Zrovna zrály letňáky, občas nějaký jabko spadlo na střechu veradny, na ten vlnitej plech, a ty ses vždycky hrozně lekla...
A ty ses mi smál.
Byla jsem tam, v tom letním dni na verandě chalupy u Vltavy. Když jablko spadlo, ozvala se dunivá rána a já sebou cukla. Ségra, ty jsi debil, smál se mi Honza, seděl naproti mně na chladivé podlaze z betonu a poslouchal předčítání z ohmatané, potrhané knihy. Jediná kniha, kterou měl strejda Venca doma kromě několika knížek o rybách a včelaření."

17 16.09.2020

Vynikající a dechberoucí kniha.
Pokud se dá něco takového napsat o hrůzách, které se děly. Ale oproti Trhlině napsáno naprosto bravurně, hrůza se na vás valí z každé stránky, z každé věty.
V první části mě zaujal víc příběh z Ameriky, o mafii a jejich klanech, pravda dobrý výcvik před koncentrákem. Ovšem další čtení už pouze z Osvětimi a východu, celou slavnou mafii naprosto rozprášilo.
Pasáže z Německa a poté z masového vyhlazování Židů na východě mi hodně připomínaly knihu Laskavé bohyně, ale tam to bylo brutálnější a celá kniha byla z pohlednu nacisty, tady bylo vše velmi osobní, díky skvěle vystavěnému příběhu dávného přátelství Němce a Židů.
Přečteno rychle, ovšem u Mengeleho pokusů s přestávkami, jako matku mi určité stránky dávaly dost zabrat. Rozhodně nedoporučuji slabým povahám, ale ve mně bude dlouho doznívat vše, co bylo napsáno v knize a že toho nebylo málo..

" Svině! mumlal, když procházel kolem zmasakrovaných dozorců. Vůbec je nemuseli zabíjet, nebylo to potřeba, říkal Jonasovi a vrtěl hlavou. Ani Ress, kráčející za nimi, takové barbarství nechápal. Co jim ti muži udělali? Jenom hlídali věznici, určitě měli rodiny a děti. "
- Myšlení nacistů, kteří vybíjeli Židy po stovkách tisíc bylo vskutku zvrácené.

Stejně tak nelze odsoudit činy, které byly páchány na německých civilistech:
"Hiler k nim žádný soucit ani lítost. Němci, jejich vlastní lidé, tohle všechno vyvolali. Osobní vina už dávno nehrála roli, kdyby k nim pocítil lítost, nebo se jich nedej bože zastal, zradil by stotisíce svých mrtvých, kteří byli taky nevinní. Navíc Němcům nevadilo, co se děje, dokud jejich vojáci na frontách vítězili. Ani jednoho z ružomberských Němců neviděl Viktor na vlakovém nádraží, když je hnali do dobytčáků a posílali do Osvětimi. A nikdo z těch, kdo tam tehdy nestáli a nesnažili se tomu zabránit, pro něj nebyl nevinný."

NĚKTEŘÍ LIDÉ JSOU MOŽNÁ Z PRACHU TÉ SAMÉ HVĚZDY.

17 05.09.2020

Líbilo. Moc. Ale chápu, že pro někoho je téma nezajímavé. Já jsem litovala, že už je konec, chtěla bych znát další osudy Cécile, Francka i Leonida. Život v Rusku byl a zřejmě stále je jedna velká neznámá.

"Člověk nemá spřádat sny a považovat iluze za realitu"

Na tom něco bude:-)

17 06.07.2020

Jako vždy výborné příběhy ze života. Kniha sic již staršího data, ale problémy stále aktuálního charakteru. Ano, jsou to víceméně podobně modelové rodiny, matky nezvládající výchovu svého dítěte či dětí, mužský vzor buď žádný nebo vykreslený coby alkoholik a nezodpovědný element, nicméně parádně vystižené rodinné i mezigenerační vztahy. Kéž by si mohl člověk někdy o některých svých životních peripetiích přečíst a vidět je takto s odstupem..

17 28.12.2019

Nemůžu dát málo hvězdiček za knížku, kterou jsem přelouskala jako málokterou. Detektivky Angely Marsons jsou prostě výborné. A vždycky přinesou i něco navíc, není to jenom o vraždách, a v tom mají pro mě svoje kouzlo. Kim spolu s jejím týmem prostě nelze nemilovat.

17 07.11.2019

Knižka mě chytla a už nepustila. Nejdřív jsem si říkala, kde je ta vnučka, o kterou má jít, ale všeho do času. Není moc překvapivé, že dítě vyrůstající v rodině popírající holokaust a oslavující původní Německo, věří stejným bludům. Podobně jako my zapomínáme, v čem spočívalo zlo komunismu, kdy někteří dnes jsou schopní tvrdit, že se tak nedělo a všechno bylo jinak.
Chápu východní Němce, kteří po pádu zdi, podobně jako u nás po listopadu, nevěděli moc co se sebou, proti jakému zlu se vymezit, když všechno, co do té doby bylo, zmizelo a začalo se objevovat v jiných podobách. A vysvětlujte toto někomu ze západního Německa. Takže chápu i Kašparovu naivitu, snahu všemu a všem vyhovět a výrazně neodporovat.
Moc dobře napsaná konfrontace mezi jinými světy a generacemi.

16 14.05.2024

Ještě teď mám z některých pasáží husí kůži. Pořád se zabýváme první a druhou světovou válkou, řešíme zvěrstva a nelidskost v nich spáchaných, ale války jsou zde pořád. Stále jsou někde šílení vojáci a Nura jako jejich svědomí.
Člověka formuje život, činy jím spáchané, ale i přesto se nakonec ukáže, zda se ještě dokáže podívat sám sobě do očí nebo ne.
Krásná a v mnoha ohledech krutě pravdivá a současná kniha.

" Jestliže bylo možné, aby udělali, co udělali, jestliže bylo možné, aby on udělal, co udělal, aby mu v tom nikdo nezabránil, aby je nikdo nezastavil, jestliže bylo možné, aby Aljoša jen tak zmáčkl spoušť a aby Nuře svírali hrdlo, jestliže bylo možné, aby všichni vládli nad životem a smrtí, aniž za to museli zaplatit, jestliže bylo možné vmžiku odložit lidství jako starý plášť, pak lidství nemá žádnou cenu.
Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat kulku hlavou, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně.

Přišli jsme na místa, kde jsme neměli co pohledávat, a dělali jsme věci, které jsme dělat neměli. Proti své vůli jsme se podrobovali vůli jiných a namlouvali si, že je to naše vlastní rozhodnutí. Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? Že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. "

16 24.02.2024

Nemůžu hodnotit hvězdičkami něčí život.
Navíc je Tove hodně otevřená a na dobu, ve které žila a ve které psala, i dost neortodoxní. Ale právě proto byl její život divoký, nespoutaný a kromě psaní chaotický.
Klobouk dolů za upřímnost i za to, že se nesnažila dělat ze sebe lepšího člověka, ale byla prostě jen ženou z masa a kostí. Která měla velkou slabinu. Závislost. Na druhých, na fetu, na psaní. A do všeho šla po hlavě. Na druhou stranu byla dost sobec. Jela po své koleji, děti, zraňování svých nejbližších, k tomu byla zcela hluchá, alespoň soudě podle knihy.
Nelehké čtení. Tím spíš, když víte, že si Tove vzala život.

Rozhodně zajímavé téma, těžba smůly z borovic je něco co zde neznáme. Bodejť by jo, když šlo o surovinu pro lodní průmysl. Lidé pracující v lese to neměli nikdy jednoduché, les a drsné podmínky umí odhalit charaktery. Bohužel zde jsou buď špatní nebo dobří lidé. Ale v životě to prostě takhle jednoduše nefunguje. Nicméně aspoň Del byl zkraje knihy víc člověkem, když nenechal na pokoji žádnou sukni :-) Přečteno rychle, rozhodně to není špatné čtení, škoda, že konec uspěchaný a až moc přeslazený.

16 05.11.2023