Clara_C komentáře u knih

Knižka mě chytla a už nepustila. Nejdřív jsem si říkala, kde je ta vnučka, o kterou má jít, ale všeho do času. Není moc překvapivé, že dítě vyrůstající v rodině popírající holokaust a oslavující původní Německo, věří stejným bludům. Podobně jako my zapomínáme, v čem spočívalo zlo komunismu, kdy někteří dnes jsou schopní tvrdit, že se tak nedělo a všechno bylo jinak.
Chápu východní Němce, kteří po pádu zdi, podobně jako u nás po listopadu, nevěděli moc co se sebou, proti jakému zlu se vymezit, když všechno, co do té doby bylo, zmizelo a začalo se objevovat v jiných podobách. A vysvětlujte toto někomu ze západního Německa. Takže chápu i Kašparovu naivitu, snahu všemu a všem vyhovět a výrazně neodporovat.
Moc dobře napsaná konfrontace mezi jinými světy a generacemi.

18 14.05.2024

Po dočtení jsem měla pocit, že jsem zůstala na světě úplně sama. Tak moc na mě zapůsobila osobní a osobitá zpověď. A je úplně jedno z jakého konce světa příběh je, protože je plný nedorozumění a lidé se pochopí až pozdě. I když před smrtí není nikdy pozdě.
Počet diváků, kteří vydrží poslouchat se může rovnat počtu čtenářů, které kniha zasáhne. Není úplně jednoduchá.

18 06.04.2024

Krásná kniha. I se svými krutostmi. Komunismus není jediná diktatura, Chile je toho důkazem. A Esteban Trueba kapitalista, který o iluze přišel. Režim, v který celý život věřil, mu jeho přesvědčení vzal, pošlapal a vrátil s krutostí jemu vlastní.

A zjištění, že spisovatelka je neteří svrhnutého prezidenta vše nakonec jenom umocnilo.

18 19.07.2023

Byť nemám sestru, úplně to vidím. Podobné manipulace se dějí dnes a denně mezi lidmi, myslím, že v tomhle oboru ženy vedou. :-)
Každopádně dobře napsané, po stránkách poodkrýváte to, o čem jste ještě před chvílí absolutně nepochybovali. Pochopitelně, že ke konci už máte jasno, přesto čtete a určitě nelitujete.

18 19.03.2023

Tak jsem si vzala knihu, že si budu číst. A po půl hodině bylo hotovo :-)
Souhlasím s komentářem níže, skvělý minimalismus v kresbě u maximálně vytěžených chlapských postřehů u piva. Bilancování, úvahy a jistá marnost nad životem.
Tedy sic by knihu člověk přečetl ještě v knihkupectví či v knihovně, stojí za to.

18 03.11.2022

Krásný nadčasový román. Nemá cenu psát o ději, který nelze v několika větách obsáhnout. A navíc je zde řečeno asi již vše. Sovětský svaz potažmo Rusko, to je studnice osudů, které jsou zde brilantně utkány v pestrém koberci. Každý si v knize najde svoje pasáže, se kterými souzní víc než s jinými.
Půjčeno z knihovny, určitě si knihu časem koupím, není to četba na jedno odpoledne a nekončí přečtením poslední věty.

Kdo nečetl, nechť nečte dál.

" Jistě by mě přijali s nadšením a láskou, kdyby byla Tekla vydržela dobu, která už nebyla její, kdyby Stasia směla následovat Petra Vasiljeva, kdyby Ramaz Iosebidze nedovolil, aby si jeho žena na onom silvestrovském bále sundala masku, kdyby Ida zdolala naději, kdyby můj dědeček nalezl dveře mezi mořem a obzorem a otevřel je, kdyby nebylo zapotřebí šití po operaci ve školní třídě, kdyby se Andro Eristavi dozvěděl, že Kitty kvůli jeho pomýlenosti vyrvali z břicha dítě, kdyby Kitty zadržela smrt, kdyby byla zůstala, kdyby svět vykastroval Malé velké muže, než mohli zasít svá semena, kdyby přízraky směly své písně dozpívat až do konce a kdyby hlad nebyl silnější než láska. Ano, pak by bylo všechno lepší, svět by vypadal tak, jak vypadat má, když se jeden chystá narodit: milující rodiče, svobodná země bez Brežněva - a Lou Reed pro všechny. "

18 18.06.2021

Říkáte si, jo super, skvělé hodnocení, kniha pro mládež, není sentimentální, má cca dvě stě stran, taková jednohubka. Přelouskáte jí téměř celou, víte o co jde, jo netvor jako vypravěč příběhů, že svět není spravedlivé místo, posledních čtyřicet stran si necháte, že je dočtete další den a naprosto vás rozsekají na kusy. Mám třináctiletého syna, takže Conorovi velmi rozumím, i tomu strachu, že by měl zůstat sám..No, jeden kapesník mi nestačil, ale krásně zvládnuté téma, dá-li se to o smrti říct. K tomu chválím příhodné ilustrace, takže dojem je dokonán..

" To je ten pocit, takhle to vypadá na samém konci světa, kde se kameny na okraji propasti drolí. Conor jí drží za ruce, přesto mu vyklouzává z dlaní a padá.
Nééé, křičí. Nééé. To nééé!
Mlha se rozplynula a on znovu stál za babiččiným domem, kde si netvor hověl na střeše kanceláře.
Tohle není žádná moje pravda, demolil otřesený Conor. To je jen noční můra. "

18 22.03.2021

Co napsat? Jsem ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, na můj vkus byla trochu přeslazená, ale i to člověk někdy potřebuje k životu. Pasáže o přírodě i o přežívání dívenky v bažinách byly úžasné, pro mě coby člověka obdivujícího přírodu, na kterou se dívám s velikou pokorou a respektem, obzvlášť. Je znát, že je autorka z oboru, její popisy bažin a životě v nich jsou obdivuhodné. Konec mě nepřekvapil. Ale stejně mě celou dobu irituje ten název, pořád si nemůžu zvyknout na to, že by v tichu přírody mohl zpívat rak a ne racek :-)

18 22.01.2021

I přes rozpačitý začátek hodně dobré čtení. Období, které je i mně blízké, lidské povahy, které se až tak moc nemění, události, které nejsou tak jednoznačné, jak se zdají zkraje být..
Moc dobře umíchaný koktejl, silný a místy hodně hořký.

18 05.10.2020

Moc milá knížka, nádherný jazyk, v určitých pasážích jako bych stála na zahradě s ostatními a dýchala čerstvý jarní vzduch, slyšela bzučet včely a viděla vesnici kolem..
Jak se říká, pokrok nezastavíš, ale přijít o chalupu, pozemky ať už kvůli elektrárně nebo přehradě musí být ohromná ztráta a bolest, kterou ničím nepřebijete.. Málem se v tom smutku Hana utopila a nelze jí to mít za zlé..

"Honza seděl bez hnutí a díval se na lidi, kteří vystupovali z vlaku, nesli tašky nebo aktovky. Jiní nastupovali, bavili se nebo smáli nebo mračili, ale každý jel někam, aby se zase vrátil. Každý měl nějaký život, své starosti a štěstí. Jeho oči hltaly ten všední život tam za oknem. Stouply mi do očí slzy, ale snažila jsem se, aby Honza nic nepoznal. Když najednou promluvil, skoro jsem se lekla. Spíš té úzkosti, která mu svírala hlas.
Pamatuješ, jak jsi mi jednou v létě u strejdy četla že Švejka?
Jenom jsem přikývla, v hrdle jsem cítila dusivý nástup pláče, ale několikrát jsem polkla.
Zrovna zrály letňáky, občas nějaký jabko spadlo na střechu veradny, na ten vlnitej plech, a ty ses vždycky hrozně lekla...
A ty ses mi smál.
Byla jsem tam, v tom letním dni na verandě chalupy u Vltavy. Když jablko spadlo, ozvala se dunivá rána a já sebou cukla. Ségra, ty jsi debil, smál se mi Honza, seděl naproti mně na chladivé podlaze z betonu a poslouchal předčítání z ohmatané, potrhané knihy. Jediná kniha, kterou měl strejda Venca doma kromě několika knížek o rybách a včelaření."

18 16.09.2020

Vynikající a dechberoucí kniha.
Pokud se dá něco takového napsat o hrůzách, které se děly. Ale oproti Trhlině napsáno naprosto bravurně, hrůza se na vás valí z každé stránky, z každé věty.
V první části mě zaujal víc příběh z Ameriky, o mafii a jejich klanech, pravda dobrý výcvik před koncentrákem. Ovšem další čtení už pouze z Osvětimi a východu, celou slavnou mafii naprosto rozprášilo.
Pasáže z Německa a poté z masového vyhlazování Židů na východě mi hodně připomínaly knihu Laskavé bohyně, ale tam to bylo brutálnější a celá kniha byla z pohlednu nacisty, tady bylo vše velmi osobní, díky skvěle vystavěnému příběhu dávného přátelství Němce a Židů.
Přečteno rychle, ovšem u Mengeleho pokusů s přestávkami, jako matku mi určité stránky dávaly dost zabrat. Rozhodně nedoporučuji slabým povahám, ale ve mně bude dlouho doznívat vše, co bylo napsáno v knize a že toho nebylo málo..

" Svině! mumlal, když procházel kolem zmasakrovaných dozorců. Vůbec je nemuseli zabíjet, nebylo to potřeba, říkal Jonasovi a vrtěl hlavou. Ani Ress, kráčející za nimi, takové barbarství nechápal. Co jim ti muži udělali? Jenom hlídali věznici, určitě měli rodiny a děti. "
- Myšlení nacistů, kteří vybíjeli Židy po stovkách tisíc bylo vskutku zvrácené.

Stejně tak nelze odsoudit činy, které byly páchány na německých civilistech:
"Hiler k nim žádný soucit ani lítost. Němci, jejich vlastní lidé, tohle všechno vyvolali. Osobní vina už dávno nehrála roli, kdyby k nim pocítil lítost, nebo se jich nedej bože zastal, zradil by stotisíce svých mrtvých, kteří byli taky nevinní. Navíc Němcům nevadilo, co se děje, dokud jejich vojáci na frontách vítězili. Ani jednoho z ružomberských Němců neviděl Viktor na vlakovém nádraží, když je hnali do dobytčáků a posílali do Osvětimi. A nikdo z těch, kdo tam tehdy nestáli a nesnažili se tomu zabránit, pro něj nebyl nevinný."

NĚKTEŘÍ LIDÉ JSOU MOŽNÁ Z PRACHU TÉ SAMÉ HVĚZDY.

18 05.09.2020

Líbilo. Moc. Ale chápu, že pro někoho je téma nezajímavé. Já jsem litovala, že už je konec, chtěla bych znát další osudy Cécile, Francka i Leonida. Život v Rusku byl a zřejmě stále je jedna velká neznámá.

"Člověk nemá spřádat sny a považovat iluze za realitu"

Na tom něco bude:-)

18 06.07.2020

Síla... Nechápu uvažování takové matky..Otec hodně upozaděný, ale tak to v knížkách paní Dvořákové bývá.. Nejhorší na tom je bezmoc, protože lidé jako Barčini rodiče nepochopí, že dělají něco špatně.

18 15.04.2020

Zatím nejlepší kniha od Petry Dvořákové. Nejde o nic víc ani o nic míň než o život takový jaký je. Každý se snaží být dobrý, dobrý muž, žena, matka, snacha či syn. A na dědině jsou vazby o to těsnější, všichni si vidí do talíře a každý o sousedech ví víc než o sobě. Být knížka delší, mluvím už skoro jako postavy v ní :-)

18 07.03.2020

Nemůžu dát málo hvězdiček za knížku, kterou jsem přelouskala jako málokterou. Detektivky Angely Marsons jsou prostě výborné. A vždycky přinesou i něco navíc, není to jenom o vraždách, a v tom mají pro mě svoje kouzlo. Kim spolu s jejím týmem prostě nelze nemilovat.

18 07.11.2019

Při čtení jsem si občas vzpomněla na knihy Irvina Welshe, Trainspoting a další dílka. Ze stejné doby, ze stejné mizérie. Tam kraluje hérák, tady chlast.
Zde je velmi umocněno autentickým osobním příběhem autora.
Tři sourozenci a každý se s matčinou závislostí vyrovnává jinak.
Krutost dětí k někomu, kdo je jiný.
Hodně dobrá kniha sic neveselého obsahu.
Smekám před autorem, i před každým, kdo se dokázal prosadit osudu navzdory.

17 31.10.2024

Ztracená duše. Přesně vystihla i mojí slabinu. Dychtivě jsem knížku otevřela s tím, že se začtu. A listuji stránkami, obrázek, obrázek, jedna věta, obrázek a najednou mi došly stránky.
Aha.
Takže zpomalit, zamyslet se a začít pěkně od začátku.
Knížku mám u postele a nemám v plánu jí uklízet do knihovny.
Je krásná. A pravdivá.

17 30.08.2024

Je super číst knížku, kterou nás provází ne úplně oduševnělý obyvatel Islandu. Jeho myšlenkové pochody, nálady, lovecké schopnosti vás dostávají téměř na každé stránce. A to, k čemu se připletl, to jen tak někdo nevymyslí.
Nádherně vylíčená krajina, Kalmannův přístup ke všemu živému - lidé by měli lovit jen to, co sami snědí, i jednotlivé postavičky vesnice, to se prostě povedlo. Severský smysl pro humor i u tragických událostí je prostě můj oblíbený. Islandské Fargo není na přebalu knihy vůbec od věci! :)
Skvělý překlad, knížka téměř bez tiskových chybek, což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

" Birna měla pravdu. Zbývala nám jediná šance: útěk. Člověk však nikdy nemůže utíkat rychleji než lední medvěd. To jsem věděl. Lední medvědi mají čtyři nohy, proto jsou dvakrát rychlejší. Na světě je jen málo šelem, kterým se dá utéct. Lední medvěd k nim nepatří.
Takže z nás dvou by mohl přežít jen ten, kdo poběží rychleji. Pak už je všechno jasné, rozhodně jsem rychlejší než Birna. A taky vím, kterým směrem leží vesnice. Birna to nevěděla. Kdybychom se dali na útěk, lední medvěd by běžel za námi, Birna by byla pomalejší než já a medvěd by se na ní vrhl, stačilo by jen pár kousnutí do hlavy a do krku a umlčel by jí. To lední medvědi dělají, někdy dokonce ukousnou i celou hlavu. Ale ne vždycky. Někdy kořist ještě žije, když už jí medvěd pojídá. U zvířat neplatí povinnost anestezie. To je holt příroda. Přestože v přírodě existují velmi jasné zákony. Například: Já přežiju, Birnu medvěd sežere, protože já jsem rychlejší a ona pomalejší. Jednoduché jak facka.
V životě jsou chvíle, kdy člověk nepřemýšlí. Prostě jedná. Velení přebírá tělo, mozek si může odpočinout, na hloubání není čas. V takových chvílích jsem docela normální. A přesně to nastalo. Nemyslel jsem. Reagoval jsem. Zkrátka jsem zůstal stát, protože moje tělo přesně vědělo, že má zůstat stát. Protože šerif neutíká. "

17 15.08.2024

No, jako vždycky King. Parádní, čtivé, pomalu jako ze života, i ten je totiž někdy pěkný horor. Nejvíc mě chytla povídka Telefon pana Harrigana, ale myslím, že každá část knihy měla co nabídnout.
Můžeme si myslet, že má mistr i slabší chvilky, že některé knihy nejsou úplně dokonalé, ale klobouk dolů a přeji nám, abychom se ještě dlouhou dobu mohli těšit na nové knihy.

" Chceš vědět, co si myslím, Drewe? Myslím si, že když muž řekne - to přece víš - což chlapi dělají pořád, myslí tím ve skutečnosti JÁ to vím, protože TY jsi moc blbá na to, abys to věděla. Tudíž já chlap ti to musím vysvětlit, abys to jako ženská pochopila. "

17 07.05.2024

Rozhodně zajímavé téma, těžba smůly z borovic je něco co zde neznáme. Bodejť by jo, když šlo o surovinu pro lodní průmysl. Lidé pracující v lese to neměli nikdy jednoduché, les a drsné podmínky umí odhalit charaktery. Bohužel zde jsou buď špatní nebo dobří lidé. Ale v životě to prostě takhle jednoduše nefunguje. Nicméně aspoň Del byl zkraje knihy víc člověkem, když nenechal na pokoji žádnou sukni :-) Přečteno rychle, rozhodně to není špatné čtení, škoda, že konec uspěchaný a až moc přeslazený.

17 05.11.2023