Clara_C komentáře u knih

Druhý díl je důkazem, že z noční můry nejde jen tak procitnout. Nejde odpustit matce něco, co se odpustit nedá. Nejde začít nový život jinde. Seveřani snad ani nemůžou mít světlo na konci tunelu v jejich věčné temnotě. Až na tu polární záři, ta je jistou nadějí a příslibem v té beznaději kolem.

"Chápu že toho máš už dost ozvala jsem se.
To nevím řekl. Přijímám tě takovou jaká jsi. Tvoji minulost i všechno o čem nechceš mluvit. Ale to že ses sbalila a nechala mi jenom ušmudlaný vzkaz to nepřekousnu. Ohledně satu jsme měli dohodu. A tys místo toho zdrhla jako.
Zloděj uprostřed noci nebo co řekla jsem.
Ne odvětil. Spíš jako vyděšený čokl. Já nemám zbabělce rád prohlásil. Svět je jich plný. Lidí co okolo sebe mlátí a když narazí na odpor převalí se na záda.
A podle tebe taková jsem zeptala jsem se.
Když se vydáš na křížovou výpravu máš odvahu ale nejsi připravená čelit následkům dodal po chvíli.
Myslíš satu řekla jsem
Mimo jiné.
Nemůžeš mi dát ještě jednu šanci hlesla jsem když jsem se přesně podle jussiho tvrzení převalila na záda.
Zavrtěl hlavou. Nejde to. Dáváš ale odmítáš brát. Odmítat brát je stejně k ničemu jako nechtít dávat.
Stříbro a zlato. Dary ležely nedotřené v košíku. Sbalené a označené cenovkami.
Ty jakmile něco dostaneš myslíš si že za to ten druhý něco čeká. Služby a protislužby nemají s láskou nic společného.
V tom případě jsem lásku nikdy nepoznala řekla jsem.
Ale jo řekl poznala. Jenže jí nevidíš. Chceš jinam domů pryč a všechno zároveň."

14 25.11.2024

Každý, kdo zasvětí svůj život zvířatům, přírodě, má můj obdiv. Moc pěkně napsaná knížka. Len byla na svou dobu skutečnou průkopnicí nejen v pozorování ptactva v přirozeném prostředí, ale i v soukromém životě. Byla to skutečně čistá duše, která pro svá pozorování obětovala vše. I válka jí minula jaksi mimoděk, těžkosti lidí jí dvakrát nezajímaly, hlavně, aby nikdo nerušil její symbiózu s ptáčky.
Ovšem napadají mně právě i otázky toho přirozeného prostředí. Protože domek, i když ptačí, a vazba na člověka mi moc přirozená nepřipadá. A bohužel peníze zničily i její přání, aby domek sloužil dále i po jejím odchodu, tomu říkám zrada od přírodovědného ústavu. Jak je vidět, peníze byly, jsou a budou pro někoho vždy na prvním místě.

14 26.09.2024

Mám ráda podobné knížky. Kdy s postavami hledáte i svoje kořeny a říkáte si, že to máme skoro všichni stejné. Také bychom se chtěli vyznat v tom, co chtějí ostatní. Ale je to těžké, když nevíme ani my, sami, co vlastně chtít.
Někdy stačí jenom přijmout realitu. To, co nám život nabízí.

" Silvii se v pátém patře na předměstí zdálo o chatě, ledovci a svahu vedoucím na Felik. Nešel před ní žádný vůdce družstva. Ani Fausto, ani Pasang, ani žádná stopa, kterou by už někdo vyšlapal. Ale ona přesto znala cestu. Kráčela po tom svahu sama a zarážela mačky do zledovatělého sněhu, cepín udával krok, nohy měla silné a sebejisté a už se blížila ke svému ztracenému městu.

Svět patří tomu, kdo si ho vezme."

14 04.06.2024

Těšila jsem se na suchý humor a sarkasmus, ovšem zmizení v literární sféře asi není ten správný cíl. Kriminalisté vše zachraňují, hlavně pochopitelně Barbarotti, svými úvahami nejen nad případem, který jakoby ani neměl řešení. Nicméně přečteno a další knihy od pana spisovatele nezavrhuji.

" Barbarotti si povzdechl a konstatoval, že se před ním vyrojilo asi dvacet otázek a ani jedna odpověď. Ani její stín.
Co na to šestý smysl?
Tenhle výraz neměl rád. Stejně jako předsudky a stereotypní soudy. To, co člověk neví, prostě neví.
Barbarotti žije ovšem v době, kdy je v ohrožení samotný pojem fakta, jen co je pravda. Ve světě v němž pravdy příliš rychle kapitulují před názory. Každý má právo na svou pravdu. Takové bláboly!
Náhle si vzpomněl na jedno staré perské přísloví, které cynicky praví: Povedená lež dojde z Bagdádu do Konstantinopole, zatímco pravda hledá, kam si uložila sandály.
Tak to bychom měli. "

14 04.05.2023

Krimi už z mé oblíbené četby téměř vymizelo. Vybírám si skutečně velmi pečlivě v tomto žánru. A série s Kim patří k těm vyvoleným. Sice tento díl nebyl na konci až tolik vygradovaný, přesto přečteno téměř na jedno nadechnutí a to se stále cení.

14 05.10.2022

Knihy Jean - Michel Guenassia jsou prostě úžasné. Nádherně popisné, skvěle přeložené ( pár drobností odpouštím ), poetické, a zde přímo ukázkově navázané na Klub nenapravitelných optimistů. Nejde číst bez toho, aniž by se člověk nepozastavil nad tím, zda by se zachoval stejně nebo jinak. Jen tak jí z hlavy nedostanu. A tak to má u dobrých knih být.

" Franck se v posteli posadí, lapá po dechu, nemůže se z toho snu probrat. Dlouho jen tak sedí, očima prohledává temnotu. Pomyslí si, že život je takový, jaký si ho uděláme. Že ho člověk nemůže vzít zpátky, ale může ho žít. Už ho znovu neminout. Vstane, zapálí svíčku. V kartonové krabici najde malé, trochu zrezlé nůžky a začne si stříhat své dlouhé vlasy. Pomalu. Metodicky. V odrazu okenní tabule spatří muže se smutným a zasněným pohledem. "

14 18.06.2022

Není to veselé čtení. Jak by taky mohlo, v podání MH. Naváží se do stylu života Středoevropanů, jeho hrdina se utápí v depresích, bilancujíc svůj dosavadní život. Vzhledem ke stejnému věku, s podobně rozházeným životem dost myšlenek chápu, byť vím, že je nereálné srovnávat život dnešní doby s životem dob dávno minulých. Kromě sexu, ten byl, je a snad i zůstane pořád živočišný :-) Rozhodně mě číst MH nepobuřuje, servíruje nám hodně věcí nutících k zamyšlení.

" Byl jsem šťastný, nikdy jsem nebyl tak šťastný a už nikdy jsem tak šťastný být neměl; přesto jsem nezapomínal na pomíjivost situace. Camille byla v DRAF jen na stáží, nevyhnutelně koncem ledna odjede a bude pokračovat ve studiích v Maisons-Alfort. Nevyhnutelně? Mohl jsem jí navrhnout, aby dala studiu sbohem a stala se ženou v domácnosti, tedy mou ženou, a když na to zpětně myslím ( a myslím na to skoro pořád ), myslím, že by souhlasila. Ale neudělal jsem to a nejspíš jsem to udělat nemohl, nebyl jsem k takovému návrhu naformátován, nebylo to součástí mého SW, byl jsem moderní člověk a stejně jako pro všechny mé současníky pro mě byla kariéra žen něco, co je třeba respektovat na prvním místě, šlo o absolutní kritérium, překonání barbarství, opuštění středověku. "

14 21.03.2021

Rozhodně se nedá říct, že anotace knížky odpovídá obsahu. Tedy ne na první pohled. Větička pod názvem spíš nutí k zamyšlení k tomu, že v přírodě se neděje nic prvoplánově, kdežto pouze lidé umí zabíjet ne proto, aby přežili. Ale je to výborně napsaná kniha z divočiny o životě v ní. Každý se snaží jenom nějak přežít. V takových podmínkách se vždy obnaží lidské charaktery. Trochu mi to připomíná současnou společnost. Každý se snaží urvat, co jen jde..

" Zabořím hlavu do polštáře, který je načichlý vlhkem a plísní. Jeho povlak je studený jako mramor. Jenom tady, ve tmě a v samotě, můžu popustit uzdu myšlenkám. Myšlenkám, které se vynořily odnikud, ze snů, které ze mě udělali šílené rukojmí. Toužím po spánku, protože jenom ve spánku se mi daří uniknout poutům v podobě toho, co je pravděpodobné a správné.
Jak jsem však ve svém životě zjistila už tolikrát, to, po čem toužíte nejvíc, vám vždy unikne. "

14 07.03.2021

Michaela Klevisová prostě umí. Dobře vystavěný detektivní příběh, věrně vykreslená vesnice, kde si nutně musí každý vidět do talíře a přesto...
Minule moje oblíbené Beskydy, tady prostředí České Kanady a zaniklé příhraniční vesnice, zajímá mě tato oblast zase o kus víc, snad bude příležitost se tam jednou vydat..No a kromě detektivky i pár zajímavých úvah o životě, jak už to paní Klevisová umí a mám jí o to víc ráda.

" Bergman si to ani představovat nechtěl. Virtuální svět ho nezajímal, připadal mu ještě nepředstavitelně uší než vesmír. Vždyť ani fyzicky neexistuje, nedá se na něj sáhnout. Kde jako je? Některé lidi prý deprimuje, když nejsou neustále online - vadí jim, že se na internetu třeba právě děje něco bez nich. Bergman nechápal, jak se může něco dít v neexistujícím prostoru. Vždyť stačí, aby vypadla elektřina, a celý ten slavný virtuální svět zmizí. "

14 11.10.2020

Za mně krásná knížka, jako detektivku jsem jí začala vnímat až ve druhé polovině. Vychutnávala jsem si popis Beskyd, chápala ochránce přírody a šelem, kteří se snažili škodit myslivcům bez ohledu na následky. Úplně jsem rozumněla Tereze, která na poslední chvíli cukla od prodeje domu i přes veškeré finanční nesnáze, nesnášela jsem Hanáka, coby prototyp lidí, kteří si myslí, že za peníze se dá koupit úplně všechno. Spisovatelka se velmi trefila do mého vkusu a díky za tuto knížku.

14 02.09.2019

Cop, spletený ze tří pramenů tří životů, naprosto odlišných, ale v zásadě stejných. Z odlišných prostředí, ale tří silných žen. Na málo stránkách tolik emocí. Nevnímám ho jako feministický, je to o síle vzepřít se tradicím.

14 19.01.2019

Přečteno jedním dechem. Nic víc, nic míň. Bude chvíli trvat než vše zpracuji a určitě to není naposledy, co jsem Medvědín a My proti vám četla..Citovat z knížky? Nejde to, musela bych jí opsat celou..

14 21.09.2018

Za mě překvapivě dobrá knížka. Bavily mě jednotlivé kratké kapitoly vyprávěné pokaždé někým jiným ze čtyř hlavních aktérů, jejichž osudy se zajímavě protnuly. Druhá polovina knížky mě doslova pohltila, vážně dobré čtení. A na to, že je to autorčina prvotina, tak smekám.

14 28.05.2018

Stejně jako předchozí knížečka Gloria nalezeno v oddělení pro děti a mládež v knihovně. Zjišťuji, že i tam se dají najít pěkné poklady.
Moc milé, pohádkové čtení, byť filozofické úvahy Hanse Thomase a jeho otce jsou leckdy hodny hlubokého zamyšlení. Zajímavé úvahy o běhu a koloběhu života, o vměstnání rozložení roku do jednotlivých karet a role žolíka jako věčného průvodce po světě.

"Na světě není kam se před časem ukrýt. Můžeme se snad schovat před králem nebo císařem, možná i před Bohem. Ale času nelze uniknout. Čas nás vidí všude, protože tomu neklidnému živlu podléhá všechno kolem nás.

Jen na okamžik se stáváme součástí jakéhosi šíleného třeštění. Běháme po zemi, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Viděls, jak se návštěvníci nahoře na Akropoli přelévají z místa na místo jako mravenci. Ale všechno jednoho dne pomine. Vše pomine a místo toho přijde nové třeštění. Protože ve frontě stojí další lidé. Formy přicházejí a odcházejí. Objevují se nové a nové nápady. Jediné téma se neopakuje, jediná kompozice se neobjeví dvakrát. Není na světě nic, co by se složitostí a vzácností vyrovnalo člověku, to si pamatuj. A přitom se s námi zachází jak s bezcennými tretkami.
Běháme po zemi jako postavy v nějaké pohádce, souhlasně přikyvujeme a usmíváme se na sebe, jako bychom říkali - Ahoj, tak my tady spolu žijeme! Jsme součástí stejné skutečnosti nebo stejné pohádky. Není to neuvěřitelné? Žijeme spolu na jedné planetě uprostřed vesmíru. Ale už brzy budeme ze své dráhy jako mávnutím proutku odstaveni. Abrakadabra a jsme pryč."

13 07.02.2025

Jako hlavní postava by se mi víc líbil Patrick, u něj se autor odvázal a byl pro mě víc skutečným člověkem. Proti tomu Paulův život byl pro mě plný úvah, melancholie a řádkou drobných každodenních křivd a křivdiček, až mu jednou povolily nervy. I to se stává. Na rozdíl od svého spoluvězně ale umí přijmout trest a nesnaží se vykroutit se z následků svého činu. Namíchaný koktejl z Francie a Dánska, rodina, která tu dnes je a zítra být nemusí, stejně jako model německého čtyřdvéřáku NSU Ro 80 a malého kina promítajícího od intelektuálních děl až po Hluboké hrdlo :-)

" Život je, synku, jako taková stará herka: když tě shodí, sklapneš hubu a vylezeš na ní znovu."

13 15.11.2024

Náhodně vybraná četba v knihovně. Zaujala mě obálka i to, že je příběh napsaný podle skutečné dívky. Je tak i napsaná, pohledem i názory mladého člověka plného nápadů a touhy i přesvědčení, že se mu podaří něco změnit. A to v době vlády mužů, otroků, kolonizace a válek.
Se zájmem jsem si později vyhledala další informace o výrobě indiga v Jižní Karolíně i o skutečném životě Elizabeth.
Poutavé vyprávění nejen o tom, jak při prvním neúspěchu nepadnout na kolena.

13 29.08.2024

No teda. Chtěla jsem nějakou pořádnou vypalovačku po náročných knížkách, které jsem teď četla. To jsem si dala. Čekala jsem dobrý mrazivý horor, ale tohle. Tohle je tak děsně možné a blížící se realitě budoucnosti, že se úplně bojím pomyslet na to, co zde necháváme našim dětem jako odkaz a snad bych si i přála, aby moje dítě žádné další děti nemělo.
Když člověk jen tak letmo sleduje zprávy, vidí jak se nejen Evropa řítíme do průšvihu, ví, že se katastrofy způsobené lidskou nadutostí a hloupostí cyklicky opakují, tedy, že jako lidstvo jsme nepoučitelní, no, brrrr.
Jdu si najít nějakou pěknou romantickou knížku s dobrým koncem :-)

"Nikdo si o sobě nemyslí, že je padouch.
Všichni si namlouváme, že jsme hrdinové příběhu.
A obvykle to není pravda.
Ve filmech jsou dobří a zlí jasně rozlišení. Černí a bílí. Světlá a temná strana. Bojovníci za svobodu a zlé impérium. V životě to takhle není. Hranice se stírají. Lidé nejsou černobílí, každý vidíme situaci ze svého úhlu. Pro jednoho bojovník za svobodu, pro druhého terorista. Pro jednoho šílený génius, pro druhého nebezpečný psychopat. Pro jednoho vůdce, pro druhého utlačovatel. Tak funguje společnost, jeden o voze, druhý o koze.
Apokalypsu nikdy nezpůsobí zlouni, zombie, ani třeba virus. Nastane kvůli obyčejným lidem. Protože jsme někde cestou ztratili smysl pro společenství, pro sounáležitost. Zapomněli jsme, že bychom se měli snažit vidět věci i z druhé strany. Místo toho jsme se všichni zakopali ještě hloub na svých pozicích, odmítali se hnout a ostřelovali ty, kdo se opovážili zpochybnit náš krátkozraký pohled. Ani klaďasové, ani padouchové. Jen parta vystrašených sráčů, co se snaží najít cestu domů."

STŘEDISKO
Majetek ZáVěJ
Záchranné vědecké jednotky

13 20.08.2024

Autorka na konci píše, že díky tomu, že je vášnivou čtenářkou a sem tam něco napsala, pokusila se o knihu. Na prvotinu rozhodně dobrý počin. Příběh pěkný, dobře se četl. Bohužel emoce jsem do čtení moc nezapojovala, a že by bylo proč. Tolik úmrtí blízkých, dětí, ale nic to se mnou neudělalo. Postavy příběhem jen tak procházely, všechno se odehrávalo jen na povrchu, nic u čeho by se mi tajil dech a uvěřila bych opravdovosti někoho z nich.
Škoda.

13 04.08.2024

Moc pěkně poskládané vzpomínky na období po válce v Londýně. Nedělám si iluze, že jinde to bylo lepší. Mnohde je to ještě na podobné úrovni jako kdysi. Jenom my si neustále na něco stěžujeme a vůbec netušíme, jaký skvělý, pohodlný život vedeme.
Číst o podmínkách mnohočetných rodin v zajetí nevěstinců, nemocí a špíny, představa v tom rodit a vychovávat děti byla naprosto příšerná.
Příběh Conchity a jejích 25 dětí, jejího mateřského pudu, kdy věděla co má dělat se svým předčasně narozeným synkem, je v dnešní moderní době neuvěřitelný. A přesto v něm bylo hodně k zamyšlení. V současnosti se natolik vzdalujeme přirozenému chování a selskému rozumu, až o podobné samozřejmosti přicházíme. A to je škoda.
Hodně lidská kniha, smekám nejen před autorkou.

13 04.07.2024

Typický Allenův humor s parádním překladem. Co jméno, to perla. Povídky krátké, sic vtipné, ale je z nich poznat Allenova klasická nejistota ze sebe samého, že selže v uměleckých kruzích, z nezájmu opačného pohlaví, pasáže o sexu jsou vskutku vtipné, poslední, nejdelší povídka mi přijde lehce biografická, jelikož mi připomínala jeho Mimochodem.
Velmi osvěžující četba.

13 11.04.2024