Clara_C komentáře u knih

Nemůžu dát špatné hodnocení knize, jejíž poslední třetinu jsem doslova hltala. Ani já jsem se tedy nevyhnula určitým rozpakům, vadily mi tam zbytečné vulgarismy a občas nelogika, nicméně to, že čtu příběh, jehož určitá fakta si ověřuji na google, písnička od skupiny Zrní, moje snaha odlišit realitu od fikce...Nene, i když je jistě Tribeč nádherná krajina, na dovolenou pojedu raději jinam :)

15 18.06.2018

Krásný příběh, který dojme a zaujme. Ovšem trvalo mi, než jsem se popasovala s životopisem autora a pochopila, proč zrovna on napsal knihu o indiánech. Nejvíc souhlasím se zde již uvedených názorem, že chtěl poukázat hlavně na to, jak jsou jiní a že patří do lesů a do hor mezi divokou přírodu. Jenže si říkám, že díky tomu mají mnohem bohatší život než my, bílí, kteří se pachtíme za tak lacinými cíly..Bráno paušálně, vyjímky existují všude :) Takže přes další autorovy ne úplně dobré skutky, musím mu poděkovat, že kniha dojmula a zaujmula, i když jeho cílem bylo možná něco úplně jiného, těžko říct..Nemůžu si stále srovnat, že tolik příkladných myšlenek a postřehů o životě a souznění napsal takový rasista..

15 08.06.2018

Druhý díl je důkazem, že z noční můry nejde jen tak procitnout. Nejde odpustit matce něco, co se odpustit nedá. Nejde začít nový život jinde. Seveřani snad ani nemůžou mít světlo na konci tunelu v jejich věčné temnotě. Až na tu polární záři, ta je jistou nadějí a příslibem v té beznaději kolem.

"Chápu že toho máš už dost ozvala jsem se.
To nevím řekl. Přijímám tě takovou jaká jsi. Tvoji minulost i všechno o čem nechceš mluvit. Ale to že ses sbalila a nechala mi jenom ušmudlaný vzkaz to nepřekousnu. Ohledně satu jsme měli dohodu. A tys místo toho zdrhla jako.
Zloděj uprostřed noci nebo co řekla jsem.
Ne odvětil. Spíš jako vyděšený čokl. Já nemám zbabělce rád prohlásil. Svět je jich plný. Lidí co okolo sebe mlátí a když narazí na odpor převalí se na záda.
A podle tebe taková jsem zeptala jsem se.
Když se vydáš na křížovou výpravu máš odvahu ale nejsi připravená čelit následkům dodal po chvíli.
Myslíš satu řekla jsem
Mimo jiné.
Nemůžeš mi dát ještě jednu šanci hlesla jsem když jsem se přesně podle jussiho tvrzení převalila na záda.
Zavrtěl hlavou. Nejde to. Dáváš ale odmítáš brát. Odmítat brát je stejně k ničemu jako nechtít dávat.
Stříbro a zlato. Dary ležely nedotřené v košíku. Sbalené a označené cenovkami.
Ty jakmile něco dostaneš myslíš si že za to ten druhý něco čeká. Služby a protislužby nemají s láskou nic společného.
V tom případě jsem lásku nikdy nepoznala řekla jsem.
Ale jo řekl poznala. Jenže jí nevidíš. Chceš jinam domů pryč a všechno zároveň."

14 25.11.2024

Každý, kdo zasvětí svůj život zvířatům, přírodě, má můj obdiv. Moc pěkně napsaná knížka. Len byla na svou dobu skutečnou průkopnicí nejen v pozorování ptactva v přirozeném prostředí, ale i v soukromém životě. Byla to skutečně čistá duše, která pro svá pozorování obětovala vše. I válka jí minula jaksi mimoděk, těžkosti lidí jí dvakrát nezajímaly, hlavně, aby nikdo nerušil její symbiózu s ptáčky.
Ovšem napadají mně právě i otázky toho přirozeného prostředí. Protože domek, i když ptačí, a vazba na člověka mi moc přirozená nepřipadá. A bohužel peníze zničily i její přání, aby domek sloužil dále i po jejím odchodu, tomu říkám zrada od přírodovědného ústavu. Jak je vidět, peníze byly, jsou a budou pro někoho vždy na prvním místě.

14 26.09.2024

Napsané to je skvěle, paní Soukupová prostě umí. Z textu, někdy suchého, vyběhne vtip, že se i přes tu beznaděj začnu smát.
Ovšem jinak je deníček Marty i na mladou holku dost depresivní. Můžeme hledat chyby ve výchově, v přístupu rodičů i jejím, kdy se při svém prvním problému složí, možná jsem čekala jiný konec, kdy se slečně něco přehodí v hlavě, ale nic. Marnost a čekání, že se všechno samo nějak vyřeší.
Malinká jiskřička naděje by se určitě hodila.

14 01.06.2024

Těšila jsem se na suchý humor a sarkasmus, ovšem zmizení v literární sféře asi není ten správný cíl. Kriminalisté vše zachraňují, hlavně pochopitelně Barbarotti, svými úvahami nejen nad případem, který jakoby ani neměl řešení. Nicméně přečteno a další knihy od pana spisovatele nezavrhuji.

" Barbarotti si povzdechl a konstatoval, že se před ním vyrojilo asi dvacet otázek a ani jedna odpověď. Ani její stín.
Co na to šestý smysl?
Tenhle výraz neměl rád. Stejně jako předsudky a stereotypní soudy. To, co člověk neví, prostě neví.
Barbarotti žije ovšem v době, kdy je v ohrožení samotný pojem fakta, jen co je pravda. Ve světě v němž pravdy příliš rychle kapitulují před názory. Každý má právo na svou pravdu. Takové bláboly!
Náhle si vzpomněl na jedno staré perské přísloví, které cynicky praví: Povedená lež dojde z Bagdádu do Konstantinopole, zatímco pravda hledá, kam si uložila sandály.
Tak to bychom měli. "

14 04.05.2023

Myslím, že bylo řečeno již vše. Plno témat a úvah, nad kterými můžeme přemýšlet, ovšem pokud nic neuděláme, stejně se nic nestane.
Ale, nevzdávejte to.

14 11.03.2023

Krimi už z mé oblíbené četby téměř vymizelo. Vybírám si skutečně velmi pečlivě v tomto žánru. A série s Kim patří k těm vyvoleným. Sice tento díl nebyl na konci až tolik vygradovaný, přesto přečteno téměř na jedno nadechnutí a to se stále cení.

14 05.10.2022

Knihy Jean - Michel Guenassia jsou prostě úžasné. Nádherně popisné, skvěle přeložené ( pár drobností odpouštím ), poetické, a zde přímo ukázkově navázané na Klub nenapravitelných optimistů. Nejde číst bez toho, aniž by se člověk nepozastavil nad tím, zda by se zachoval stejně nebo jinak. Jen tak jí z hlavy nedostanu. A tak to má u dobrých knih být.

" Franck se v posteli posadí, lapá po dechu, nemůže se z toho snu probrat. Dlouho jen tak sedí, očima prohledává temnotu. Pomyslí si, že život je takový, jaký si ho uděláme. Že ho člověk nemůže vzít zpátky, ale může ho žít. Už ho znovu neminout. Vstane, zapálí svíčku. V kartonové krabici najde malé, trochu zrezlé nůžky a začne si stříhat své dlouhé vlasy. Pomalu. Metodicky. V odrazu okenní tabule spatří muže se smutným a zasněným pohledem. "

14 18.06.2022

Není to veselé čtení. Jak by taky mohlo, v podání MH. Naváží se do stylu života Středoevropanů, jeho hrdina se utápí v depresích, bilancujíc svůj dosavadní život. Vzhledem ke stejnému věku, s podobně rozházeným životem dost myšlenek chápu, byť vím, že je nereálné srovnávat život dnešní doby s životem dob dávno minulých. Kromě sexu, ten byl, je a snad i zůstane pořád živočišný :-) Rozhodně mě číst MH nepobuřuje, servíruje nám hodně věcí nutících k zamyšlení.

" Byl jsem šťastný, nikdy jsem nebyl tak šťastný a už nikdy jsem tak šťastný být neměl; přesto jsem nezapomínal na pomíjivost situace. Camille byla v DRAF jen na stáží, nevyhnutelně koncem ledna odjede a bude pokračovat ve studiích v Maisons-Alfort. Nevyhnutelně? Mohl jsem jí navrhnout, aby dala studiu sbohem a stala se ženou v domácnosti, tedy mou ženou, a když na to zpětně myslím ( a myslím na to skoro pořád ), myslím, že by souhlasila. Ale neudělal jsem to a nejspíš jsem to udělat nemohl, nebyl jsem k takovému návrhu naformátován, nebylo to součástí mého SW, byl jsem moderní člověk a stejně jako pro všechny mé současníky pro mě byla kariéra žen něco, co je třeba respektovat na prvním místě, šlo o absolutní kritérium, překonání barbarství, opuštění středověku. "

14 21.03.2021

Rozhodně se nedá říct, že anotace knížky odpovídá obsahu. Tedy ne na první pohled. Větička pod názvem spíš nutí k zamyšlení k tomu, že v přírodě se neděje nic prvoplánově, kdežto pouze lidé umí zabíjet ne proto, aby přežili. Ale je to výborně napsaná kniha z divočiny o životě v ní. Každý se snaží jenom nějak přežít. V takových podmínkách se vždy obnaží lidské charaktery. Trochu mi to připomíná současnou společnost. Každý se snaží urvat, co jen jde..

" Zabořím hlavu do polštáře, který je načichlý vlhkem a plísní. Jeho povlak je studený jako mramor. Jenom tady, ve tmě a v samotě, můžu popustit uzdu myšlenkám. Myšlenkám, které se vynořily odnikud, ze snů, které ze mě udělali šílené rukojmí. Toužím po spánku, protože jenom ve spánku se mi daří uniknout poutům v podobě toho, co je pravděpodobné a správné.
Jak jsem však ve svém životě zjistila už tolikrát, to, po čem toužíte nejvíc, vám vždy unikne. "

14 07.03.2021

Michaela Klevisová prostě umí. Dobře vystavěný detektivní příběh, věrně vykreslená vesnice, kde si nutně musí každý vidět do talíře a přesto...
Minule moje oblíbené Beskydy, tady prostředí České Kanady a zaniklé příhraniční vesnice, zajímá mě tato oblast zase o kus víc, snad bude příležitost se tam jednou vydat..No a kromě detektivky i pár zajímavých úvah o životě, jak už to paní Klevisová umí a mám jí o to víc ráda.

" Bergman si to ani představovat nechtěl. Virtuální svět ho nezajímal, připadal mu ještě nepředstavitelně uší než vesmír. Vždyť ani fyzicky neexistuje, nedá se na něj sáhnout. Kde jako je? Některé lidi prý deprimuje, když nejsou neustále online - vadí jim, že se na internetu třeba právě děje něco bez nich. Bergman nechápal, jak se může něco dít v neexistujícím prostoru. Vždyť stačí, aby vypadla elektřina, a celý ten slavný virtuální svět zmizí. "

14 11.10.2020

Za mně krásná knížka, jako detektivku jsem jí začala vnímat až ve druhé polovině. Vychutnávala jsem si popis Beskyd, chápala ochránce přírody a šelem, kteří se snažili škodit myslivcům bez ohledu na následky. Úplně jsem rozumněla Tereze, která na poslední chvíli cukla od prodeje domu i přes veškeré finanční nesnáze, nesnášela jsem Hanáka, coby prototyp lidí, kteří si myslí, že za peníze se dá koupit úplně všechno. Spisovatelka se velmi trefila do mého vkusu a díky za tuto knížku.

14 02.09.2019

Cop, spletený ze tří pramenů tří životů, naprosto odlišných, ale v zásadě stejných. Z odlišných prostředí, ale tří silných žen. Na málo stránkách tolik emocí. Nevnímám ho jako feministický, je to o síle vzepřít se tradicím.

14 19.01.2019

Přečteno jedním dechem. Nic víc, nic míň. Bude chvíli trvat než vše zpracuji a určitě to není naposledy, co jsem Medvědín a My proti vám četla..Citovat z knížky? Nejde to, musela bych jí opsat celou..

14 21.09.2018

Za mě překvapivě dobrá knížka. Bavily mě jednotlivé kratké kapitoly vyprávěné pokaždé někým jiným ze čtyř hlavních aktérů, jejichž osudy se zajímavě protnuly. Druhá polovina knížky mě doslova pohltila, vážně dobré čtení. A na to, že je to autorčina prvotina, tak smekám.

14 28.05.2018

Líbilo. Víc jak prvotina. Je znát, že si autorka umí udělat legraci i sama ze sebe, sic po každé kapitole Howg mi navozovalo pocit, že se vracím právě do dob Vinnetoua, francouze s parukou a jugoslávskou prérií :), ale jinak z každé věty je cítit a znát pokora a láska k přírodě, k lidem, které jí obklopují a příběhů co vychází právě z této lásky. Poslední kapitolka o strachu, svobodě a národní hrdosti je naprostým přesným popsáním stavu naší společnosti. Neumíme jednat ve vyšším zájmu, neumíme se za nic postavit, umíme se dívat pouze na sebe a neuvědomujeme si krátkozrakost svých rozhodnutí.

" Indiáni se nemusí učit, komu otevřít dveře a komu ne. Oni žádné dveře nemají.
Indiáni jsou hrdí, stateční a pečlivě chrání budoucnost svého rodu, svoje děti."

13 28.01.2025

Po přečtení poslední vět z vyprávění jsem otočila na další stránku, že tam bude ještě nějaký další konec. Nebyl. To už patřilo jinému příběhu a bude na Jamesovi, zda ho bude chtít vyprávět.
Líbilo se mi číst zážitky mládí, intenzivní, opravdové se všemi mladickými chybami a experimenty. To k mládí patří a a skutečně Rachel si neuvědomovala, jaké má štěstí, že mohla studovat a dostudovat. Ale na to většinou člověk přijde až později, když je mladý, má jiné starosti, hlavně sám se sebou. No, někdo na to nepřijde nikdy.
Rachel na to přišla a sledovat její přeměnou v dospělého člověka bylo fajn. U sebe totiž nikdy neumíme posuzovat nezaujatě určitý posun své osobnosti.

"Moji rodiče mě vždycky učili, že na člověku je nejdůležitější směr. Což je jiný způsob, jak říct: nezáleží na tom, jestli máš peníze teď, dokud máš plán, jak mít peníze později. Začalo mi být jasné, že Carey žádný směr nemá, ale nevadilo mi to. Byl hodný a byl do mě bláznivě zamilovaný, a přestože by měl v sedmadvaceti víc přemýšlet nad svou kariérou, vlastně jsem byla ráda, že nepřemýšlí. Měl tak víc času soustředit se na důležitější věci. Třeba na mě.

Byla jsem náturou poměrně veselý člověk. Emočně závislá, jako dobrý kůň. Možná, že kdybych byla víc melancholická, dokázala bych rozpoznat, že zažívám trauma, slovo, které mi pořád připadá jako vyhrazené pro ostatní lidi. Ale byla jsem sama sobě hrozně vzdálená a nezáleželo na tom, že se mě muž, kterého jsem milovala, snažil přivést zpátky. Bylo příliš pozdě a nestačilo to. "

13 15.12.2024

Jako hlavní postava by se mi víc líbil Patrick, u něj se autor odvázal a byl pro mě víc skutečným člověkem. Proti tomu Paulův život byl pro mě plný úvah, melancholie a řádkou drobných každodenních křivd a křivdiček, až mu jednou povolily nervy. I to se stává. Na rozdíl od svého spoluvězně ale umí přijmout trest a nesnaží se vykroutit se z následků svého činu. Namíchaný koktejl z Francie a Dánska, rodina, která tu dnes je a zítra být nemusí, stejně jako model německého čtyřdvéřáku NSU Ro 80 a malého kina promítajícího od intelektuálních děl až po Hluboké hrdlo :-)

" Život je, synku, jako taková stará herka: když tě shodí, sklapneš hubu a vylezeš na ní znovu."

13 15.11.2024

Náhodně vybraná četba v knihovně. Zaujala mě obálka i to, že je příběh napsaný podle skutečné dívky. Je tak i napsaná, pohledem i názory mladého člověka plného nápadů a touhy i přesvědčení, že se mu podaří něco změnit. A to v době vlády mužů, otroků, kolonizace a válek.
Se zájmem jsem si později vyhledala další informace o výrobě indiga v Jižní Karolíně i o skutečném životě Elizabeth.
Poutavé vyprávění nejen o tom, jak při prvním neúspěchu nepadnout na kolena.

13 29.08.2024