Clara_C komentáře u knih

Vskutku bizarní povídky, ale v každé z nich je velká pravda a jako u každé z knih paní Tokarczuk vás nutí nad vším vysloveným přemýšlet. Není to čtení pro každého, ale spisovatelka má můj obdiv, její fantazie a schopnost spojit jí se vskutku ožehavými tématy je geniální.

" Velká hlemýždí ulita, která se zavinuje dovnitř. Uvnitř je království, o to dokonalejší a šťastnější, oč hlouběji do něj hrdinka vstoupí. Spirála nemá konec, stáčí se do nekonečna a bytosti, které jí obývají, jsou prostě stále menší, ale o nic méně dokonalé. Putují do hlubin, kráčí vstříc nekonečnu a dokonalosti. Svět je ulita, celou dobu se pohybuje na obrovském hlemýždi. "

13 01.06.2020

Nedá se popsat úplně přesně, co ve mně knížka vyvolala, ještě dlouho si budu všechny myšlenky, co na mě Olga Tokarczuk vychrlila, rovnat a třídit.. Rozhodně to není četba pro každého, člověk už musí mít něco odžité, aby pochopil..

"A Pavel Božský si v tu bezesnou alkoholovou noc uvědomil, že se dívá přímo do očí narození své smrti. Že právě odbilo poledne jeho života a teď se pomalu, neznatelně začíná blížit ke svému zániku.
Cítil se jako opuštěné dítě, jako hrouda hlíny ležící u silnice. Ležel na zádech v nepřívětivé a neuchopitelné přítomnosti a cítil, že se, spolu s každou vteřinou, rozpadá v nicotu."

13 19.05.2020

Detektivky nyní moc nečtu, ovšem sérii s Kim nemůžu opustit. Opět dobře zvolené téma škol pro děti bohatých rodičů, i to, že před minulostí nikdo neuteče. Angela umí udržet laťku vysoko v každém z dílů.

13 10.05.2020

Pěkný románek, poplatný své době. Sic jsem si u knížky poplakala, příběh byl protkán všemi cnostmi, které snad jen existují. Přesto nelituji času, pouze doporučuji číst neočesaný překlad a obě části jako celek. Někdy je potřeba být sentimentální..

13 02.05.2020

Tohle byla asi nejmíň uvěřitelná zápletka, byť knížky Angely miluju a jsou stále hodně čtivé, a i tak se už teď těším na další porci. Tady mně ale spíš zajímaly osudy policejního týmu, než až překombinované dvojice zločinů.
Věřím, že sourozenecká rivalita, navíc podpořená nezájmem rodičů, může být problém, ale tohle už bylo i na mně moc. Nicméně zajímavý vhled do oboru jako je profilování pachatelů podle písma, ale jako napínavá krimi na mě tentokrát úplně nezapůsobila.

12 29.03.2024

Tohle vám zaleze pod kůži. Drsné a syrové. Smrad cítíte snad až doma. U některých pasáží nedoporučuji konzumovat cokoliv. Chvílema jsem měla pana neomylného, veledůležitého a věčně nadrženého, plný zuby, neskutečně mě jeho arogance vytáčela.
Jo, na konci vám plno věcí dojde, ale kdo jsme my, abychom kohokoliv soudili?
Bruciiiiii, toho se budu dlouho zbavovat.

" Společnost se změnila a zákon s ní neudržel krok. Není možný stíhat lidi pro jejich spotřebitelský preference. Pak by je bylo třeba taky možný zavírat za to, že maj raději kukuřičný lupínky než celozrnný, a mraky takovejch nesmyslů. "

12 14.03.2024

Dalo by se napsat, že je to milá knížka, kdyby se Meredith neschovávala před světem z tak vážného důvodu. A její nejbližší, kteří by při ní měli stát, jí v tom nechali.
Krásně napsáno, za překlepy autorka nemůže, ale je to nyní celkem častý nešvar, což shazuje celkový dojem z knih.

"Máma byla bosa, přes šaty s flitry měla přehozený starý baloňák. Zakrýval jí postavu a dosahoval téměř na chodník. Jelikož pásek chyběl, měla ruce zkřížené na prsou, aby se cípy kabátu nerozevíraly. Nikdy předtím jsem ho u ní neviděla. Nakrátko jsem zauvažovala, odkud ho asi má, ale pak jsem si řekla, že to asi nechci vědět.
Život se může změnit během pár vteřin, ať už k lepšímu, nebo horšímu. Někdo se nadechne poprvé, jiný naposled. Auta bourají, letadla se řítí do oceánu. Uzdravovací proces po desetiletích plných křivd může začít obyčejným gestem.
Nebo otázkou- Jsi v pořádku?
Ale tahle chvíle k takovým momentům nepatřila. "

12 28.12.2023

Sci-fi není úplně můj šálek kávy, ale tohle, to bylo něco. Než zkraje pochopíte jednotlivé příběhy a postupně si je propojíte, nejen mezi sebou, ale i v sobě vzhledem k současné situaci, je to hodně děsivé.
Příběh fauna a nymfy, příběh dvou bratří, zkáza světa, jablko poznání jako symbol života kdysi, nyní a v budoucnosti, tohle jen tak z hlavy nevytluču. Nejde ani o to, kdo měl pravdu, co bylo správné rozhodnutí, ale vskutku hodně velké varování, kam se všichni ženeme a kam se zřejmě časem zřítíme.
Hodně nadčasový román, působivě napsaný.

" Chapman ví, že tohle není tělo, do kterého se narodil. Ví, že ho každý den v člověčí kůži umenšuje. Ví, že budoucnost, na které celý život dřeli, už je tady a že je předběhla. Žijí v minulosti, ale minulost už minula. Každou chvíli nějaký svět končí a jiný začíná.

" Pochopil, co Stav ještě dovede a obrátil to proti ní. Když ví tolik, možná prohlédl i poslední krok jejího plánu, o kterém mu neřekla: Stav nereprodukuje jen zvířata a rostliny. Pokud dojde na nejhorší, Eury načte lidstvo, než vyhyne. A až to bude bezpečné, všechny vrátí na svět. Sebe jako první.
Eury stiskne pěst. Mezi dvěma těly nebývá dlouhá prodleva, ale nic nejde hned. Útržek úpění, vzápětí probliknutí, necelá vteřina čekání a už je osvobozená od těla, pak pokaždé stejný úžas - Jsem jediná, kdo tohle zažil. Duše, která může z jednoho těla přejít do jiného. Není už tohle nesmrtelnost? "

12 09.12.2023

Je těžké uvědomit si někdy sám sebe. A v podobně náročné profesi obzvlášť. Myslím, že toto nejde vykonávat bez citu, ale také ne na doživotí. Práce s lidmi je psychicky náročná a se speciálními lidmi musí být časem neúnosná. Smekám před každým, kdo dokáže pracovat s lidmi, kteří jedou na jiné frekvenci než bychom si přáli.
Pana Martina jsem četla prvně, byť jej sleduji ( ne na Instagramu :-) ), ale vystihuje nevyřčeným přesně to, co by měl vyslovit nahlas. Nejen on. Díky.

12 20.11.2023

Zvláštní, velmi zvláštní. Názorná ukázka toho, když se někdo vyčlení ze společnosti se vším všudy. Zabalené do poetického tónu, abychom se neděsili pavouků, much, přetržených klíšťat a celkového nepořádku v pronajatém domě, který pouze slouží, aniž by mu nájemníci pomohli s obnovou. Vzhledem k tomu, že jsem asi moc racionálně založený člověk, četba ve mně vyvolávala hodně otázek, které ovšem nebyly předmětem námětu :-) Například jsem si říkala, jestli spolu ti dva sdílejí ložnici se vším všudy? Na to jak je pohlcuje příroda, základní pudy někam zmizely? Proč chtějí být sami, nikoho nepotřebovat, ale žijí ze sociálních dávek? Majiteli nevadí, jak to v jeho domě vypadá? Ale já vím, to už moc zavání realitou a do pomalu plynoucího života o samotě se to nehodí.
Každopádně krásný jazyk, skvělý překlad, ale hodně beznadějný příběh.

12 04.08.2023

Skvělá diskuze mezi panem Třeštíkem a panem Třeštíkem o umění. To, jako celek, jde tak nějak mimo mně, ovšem tady je znát láska k tvoření už jen z vyznání se k jednotlivým pastelům. Já jako naprostý neznalec mohu prohlásit, že od neurčitých barevných skvrn se pan Třeštík vypracoval na celkem určité čáry a linky :-) Ovšem nejvíc zaujala kombinace čar a textu.
Děkuji za rozšíření obzorů.

12 07.04.2023

Seveřani mají prostě svůj smysl pro humor, svoje brutální kriminálky, jsou zřejmě z nedostatku slunečního svitu víc syroví a cyničtí. Aby nedošlo k omylu, tohle není brutální kriminálka, ani kniha anekdot. Přesto je tam detektivní zápletka, pár mrtvol, konkurenční boj, věčné téma mužů a žen a plno úvah proč se všechno tak nějak semlelo.

" Noční myšlenky jsou kostlivci denních myšlenek, překroucená těla snů. Pochopil jsem to ve čtyři hodiny, když jsem se probudil z krátkého, útržkovitého spánku. Bál jsem se, že jsem žil špatně, že jsem si zahodil život. Byl to strach z nezvratného, jako bych přeběhl přes okraj srázu a zakmital nohama do prázdna. "

12 03.03.2023

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Možná pro někoho nudná knížka. Pravda, je hodně jiná, spíš jí pochopí ženy než muži. A pochopí jí spíše ženy než dívky.
Nicméně hodně věcí k zamyšlení, ale někdy se nad vším přemýšlí až moc - ohledně sexu by Nacuko neměla až tolik přemýšlet, někdy je dobré nechat vše plynout. I když, kdybych uvažovala jako Nacuko, ušetřila bych si plno citových problémů:-)
Prsa v knížce nejsou prvořadá, jde spíš o vajíčka. I když pán hovořící o kvalitě svých spermií též zaujal. Těžko říct, jak bych reagovala sedět naproti němu. Zneužívání i chudoba se netýká pouze dětí v Japonsku.
Líbilo se mi, jak se snaží všichni sdělit přímo své pocity. S city už měli trochu problém. S rodinou jsou problémy všude. Ale nakonec je jeden rád, že nějakou rodinu má.
Zvláštní, ale rozhodně ne zbytečná kniha.

12 02.01.2022

Těžké téma, určitě donutí každého přehodnotit své malicherné problémy ve srovnání s předčasně dospělým Štěpánem. Nicméně vzhledem k tomu, že mám doma syna v podobném věku, vztahy s děvčaty rozhodně nemá na pořadu dne ( a rozhodně není sám ), takže tomu se spíš pousmívám. Ve vyprávění mně rozptylovaly nákupy v Ikea, názvy výrobků a prostřední část, jakoby vypadla z pořadu, co se dnes děje v Bille.
Je tam i dost nedotažených otázek a odpovědí na ně, ale přesto je to knížka, která vás nutí přemýšlet.

" Posadil jsem se a četl dál, obracel stránku za stránkou a docházelo mi, jak jsou lidi zlí a člověk s tím nic nenadělá. Zrovna jako když se Avi vysmívali, že je tmavá. A Maruška, že koktá.
Co má člověk dělat? Bůh mu dal ramena, dává mu i břemena, přečetl jsem si několikrát a začínal tomu čím dál víc rozumět.
Jako by se mi i trochu ulevilo. "

12 30.10.2021

Budu zřejmě vyjímka. Ačkoliv od Kinga jsem četla mnohé, Osvícení mě nějak minulo :) Knihu Doktor spánek mám půjčenou od kamarádky a když jsem jí začínala číst, říkala jsem si, že to není možné, že mi je vše nějak povědomé, ale knížku jsem předtím nečetla. Až mi to došlo - vždyť já viděla zhruba před rokem film. Což je zcela poprvé, že bych viděla nejdřív film a potom četla knižní předlohu. Takže jsem se docela musela nutit do čtení, nicméně za to pan Stephen nemůže. A znova zcela poprvé si přečtu po druhé knížce v sérii tu první.
Každopádně horor to zcela jistě není, ale mám ráda příběhy s nadpřirozenem a tajemnem. A tady je a napsal ho King, takže tak.
Ukázka z knížky pro mě hodně osobní, úplně mě mrazilo, když jsem to četla. Ne proto, že by to bylo strašidelné, ale protože něco podobného jsem zažila a stejně jako se tato proměna blízkého člověka nedá popsat slovy, tak si tu hrůzu z těch chvil rovněž nese člověk v sobě. Napořád. A sám.

" a Lucy věděla, že mu nikdy nedokáže říct, jak strašlivé to doopravdy bylo. Jak otřesný objev učinila. Myslíte si, že chápete základní fakt - žena zestárne, žena ztratí sílu, žena zemře - a pak zjistíte, že je v tom mnohem víc. Tohle zjistíte, když najdete ženu, která napsala několik nejkrásnějších básní své generace, ležet v kaluži vlastní moči, kde řičí na svou vnučku, aby tu bolest zastavila, zastavila, zastavila, madre de Cristo, aby jí zastavila. Když uvidíte dříve hladké předloktí zkroucené jako hadr na nádobí a uslyšíte, jak mu básnířka nadává do kurev zasraných a pak si přeje, aby bolest ustala. Může žena manželovi říct, že ještě napůl spala a byla ochrnutá strachem, že cokoli udělá, bude špatně? Mohla by mu říct, že jí momo podrápala obličej, když se s ní pokusila pohnout, a vyla jako pes přejetý na ulici? Dokázala by vysvětlit, jaké to je nechat milovanou babičku válet se na zemi a jít volat záchranku, a pak vedle ní sedět a čekat na sanitku, nutit jí pít brčkem oxycodone rozpuštěný ve vodě?
Nakonec sanitka přijela a nějaký muž dal momos injekci, která jí poslala do limbu. Dokázaly byste manželovi říct, že jste si přály, aby jí ta injekce zabila? "

12 03.09.2021

Moc dobré povídky. Žádné dlouhé obšlapování kolem horké kaše. Všechno jsme to my. Nejsou to žádné přelomové okamžiky v životech, prostě střípky banalit, které nás ovšem činí tím, čím jsme. Poslední povídka mně na konci rozesmála - to je totiž přesně ono. Chceme stále na někoho udělat dojem, zavděčit se, ukázat co v nás je, ale pokud to neděláme hlavně kvůli sobě, vždycky je z toho akorát průšvih.
Paní Bellová povídky umí.

12 05.06.2021

Bylo zvláštní číst o lásce dvou mužů, chlapců. Nejdřív jsem s tím měla malinko problém hlavně v popisu intimních scén, nicméně city prožívame všichni stejně, ať jde o lásku k ženě nebo k muži. Ovšem nevázanost se přesně hodí do prostředí, ve kterém se jejich romance odehrává.

" Věděl jsem, že naše minuty jsou sečteny, neodvážil jsem se je však přepočítat. Stejně tak jsem věděl, kam tohle všechno směřuje, ale neobtěžoval jsem se číst si ukazatele. V jedné chvíli jsem úmyslně přestal odhazovat drobečky na zpáteční cestu; namísto toho jsem je snědl. Může se z něj vyklubat naprostý magor, může mě navždy změnit nebo zničit, zatímco čas a pomluvy mohou úplně vykuchat všechno, co mezi námi je, všechno to oškubat, až zůstane jenom rybí kostra. "

12 03.06.2021

Naprosto mě příběh pohltil. Moc se mi do čtení nechtělo, ozvlášť když byla knížka novinkou, nemám ráda moc vykřičené reklamy na cokoliv, ale když už jsem měla možnost, začetla jsem se. A rozhodně nelituji. Není to jen krimi, je to příběh, který začal v dětství několika přátel a jak už to tak chodí, před minulostí nikdo neuteče. I když jste tušili konec, či jste si poskládali jednotlivé nitky dřív, než jste se k nim dočetli, je to prostě bravurně napsané tak, že vás to chytne a už nepustí.

" V životě můžete některé věci změnit - svoji váhu, vzezření, dokonce i jméno -, ale pak jsou takové, na kterých žádné přání, snaha ani dřina nezmění vůbec nic. Právě tyhle věci nás utvářejí. Ne ty, které změnit můžeme, ale ty, které ne.

Ne. Nikdo není nikdy opravdu připravený na smrt. Na něco tak konečného. Jakožto lidské bytosti jsme zvyklí, že máme nad svým životem kontrolu. Že ho dokážeme do jisté míry prodloužit. Smrt ale neusmlouváš. Žádná závěrečná obhajoba. Žádné odvolání. Smrt je smrt, drží všechny trumfy. Jednou jí ošidit můžete, podruhé se jí však nevyvléknete."

12 17.04.2021

Stejně jako pro ostatní, vynikající, leč rozsáhlé a náročné dílo. Četba na pokračování, nedala jsem to najednou, to snad ani nejde. Pořád si rovnáte vše v hlavě, musíte přestat, přehodit výhybku a po čase se vrátit zpět na koleje. Miluju jazyk i myšlenky Olgy Tokarczuk, ale teď si musím dát načas od jejích knih pauzu.

"Tak to je, když nám naši rodiče připomínají to, co na sobě nejvíc nenávidíme, a v jejich stárnutí vidíme naše četné hříchy.

Nestojí za to zjišťovat pravdu jen pro pravdu. Pravda sama o sobě je vždy komplikovaná. Je třeba vědět, k čemu nám pravda může posloužit.

Slova jsou jako ještěrky, dokážou utéct z každého vězení.

Hle, jak velká síla slova: tam, kde slovo chybí, mizí svět.

Zákazy stejně nefungují. Vlastně fungují jen ze začátku, pak v nich lidská povaha začne svým dlouhým prstem vrtat díru, nejprve malou, pak, když necítí žádný odpor, stále širší, až je díra konečně větší než to, co díra není. Tak je to s každým zákazem.

Nenápadně si poplakal, zvhly mu oči, ale povedlo se mu ty slova spolknout, odplavaly dovnitř a tam mu omývaly srdce.

V jistém smyslu je život sám takovou neustálou ztrátou. To, že něco získáváme, že se stáváme bohatšími, to je největší klam. Ve skutečnosti jsme nejbohatší v okamžiku svého narození, pak už jen ztrácíme.

Pak jsem si pomyslel, že by byla hloupost očekávat, že lidé jsou pořád stejní jako dřív, a že v nás dříme jistá pýcha, když se sami na sebe díváme jako na nezměnitelný celek, jako bychom byli stále tatáž osoba, protože to přece nejsme.

Žádná duše neodchází z těla, právě naopak, tělo vtahuje duši do sebe, aby jí odneslo do hrobu. Není žádné poslední vydechnutí. Ani žádná duše."

12 26.01.2021

Prvních sto padesát stran jsem nechápala, proč má knížka tak vysoké hodnocení a zvykala jsem si na krátké kapitoly, které byly ještě z poloviny odhaleny svým názvem.
Nicméně potom mi to už ani nepřišlo, bratry jsem obdivovala, ke konci mě i rozesmáli, i skoro rozplakali, mám ráda příběhy obyčejných lidí, protože jsou často neobyčejní..

" Všichni nosej trikoloru, protože bude svoboda.
Karel chvíli mlčel.
Vojto, a co uděláme s těma sviněma? Vždyť tu budou žít s náma dál. Změníš možná režim, ale lidi ne..Svobodu si musíš vybojovat a mít jí v sobě. "

" Vzali jste nám pole, strávili jsme s Františkem nehezká léta. Teď říkáš, že nám to všechno vrátíte. Ale víte, co nám nikdy nevrátíte?
Hojdák nechápal.
Čas. Vzali jste nám čas. Čas svobody. Je mi dvaasedmdesát. Co si počnu s polema a lesem? Nemůžou nám vrátit nic. "

12 05.12.2020