Clivicus komentáře u knih

K Miliónu jsem pojal jiný názor, když jsem na konci v doslovu zjistil, že Marko Polo své dílo zamýšlel spíše jako obchodní příručku než poutavý cestopis. K údajům pro překupníky nezbytným připojil Polův spoluvězeň Rusticello mnoho poutavých zvláštností ciziny, na něž se jistě se zájmem vyptával. Ať tedy hodnotíme literární úroveň jakkoli, jde stejně o zkušenosti a zážitky úctyhodného benátského kupce.

1 10.05.2024

Autoři správně postřehli vzestup krajní pravice v USA, ale vůbec se nezastavili a nezeptali, proč to tak je. To je asi hlavní vada knihy, že zcela opomíjí nátlak krajního liberalismus a progresivismu a jeho celospolečenské dopady nutící podobný jev na opačném konci politického spektra. Kdy jindy se přece nejhlasitěji ozývají konservativci, než kdy se ve společnosti rodí nové a nejisté (z jejich pohledu pochybné) věci? Stejného závěru by mohli dojít i při zkoumání Hitlerova vzestupu (nebo vůbec kdejakého fašismu v Evropě).
Z toho plyne dvojí nutnost pro levici i pravici, aby si jedni i druzí uvědomili, že demokratické hodnoty je s protější stranou pojí více než ideologická příbuznost s krajními kolegy.

1 20.04.2024

V –Psohlavcích– se sem tam najdou od Jiráska prvky středověké legendy, k nimž snad Jiráska podnítily řeči oné stařeny na statku Kozinově: Já jen vím tulik, že Kozina bul nevinně hutracenej ha že je svatým.
Lamminger je zlomyslný a úkazem toho je, jak moc ho dráždí Kozina než třeba Přibek nebo Čtverák. Vždyť tito byli nejvzpurnější a nejbojechtivější. Tito přece rozdmýchali krveprolití a bouři odporu, kdežto Jan Kozina hájil práv chodských svým slovem. Ale právě proto byl Kozina o to více hořký pro Lammingera než bojechtivci. Vzpouru tělesnou je totiž snadné přemoci, ale pravdomluvného nelze ubít, neboť podstata Kozinova odporu nebyla tělesná, nýbrž mravní. A to je tak krásně vyvedeno v Lammingerově smrti, kterou si sám přivolal a které nemohl uniknout, protože ji vlastně nikdy neporazil.
Kdyby první polovina knihy byla vyvedana trochu záživněji, nezdržel bych se dát pět hvězdiček.

1 11.02.2024

Největším svízelem k vymezení vědění je, že bývá nutno a priori přijmout nějakou definici aspektu vědění, čímž však opět vyvstává problém o vědění a tím pádem se rozmluva obvodem kružnice vrací, odkud pošla.
Divím se, že se Sókrates (tedy Platónův mluvčí) nikdy neodvolal k ideám, tedy k Platónově ústřední teorii ve většině jeho spisů. Možná právě smlčením této své filosofie chce dokázat, že bez ní nelze zjistit, co je to vědění.

1 12.11.2023

Antapodosis (a zbytek jeho spisů) nám podává otonský úhel pohledu z doby, kdy se císař přel s papežem o přednost a s byzantským císařem o titul. A protože ctihodný Liutprand blahé paměti nebere své spisy tak vážně, jak bývalo v jeho době zvykem, jsou velice čtivé a dostávají slibu, jež jsi autor na počátku předsevzal, totiž aby jeho kronika byla odpočinkem od vážných a na mysl tíživých knih.
A právě díky této lehkovážnosti až krajní sprostotě lze kroniku čítat, aniž by se u ní kdo znudil.

1 18.10.2023

Masaryk se potýká s ústředním problémem společnosti, ale i ústředním problémem individua, tj. s prací.
Prací se člověk stává člověkem a kolektiv funkčním.
Tehdejší bídný stav školství (v Čechách a na Moravě) znamenal pro Masaryka velký svízel pro rozvoj českého národa.
Myslím, že kapitoly o čtení a knihách svého užitku a pravdivosti nepozbyly ani po více jak sto let.

1 10.07.2023

Způsob psaní se spíše snaží čtenáře dojmout nežli zpravit, pročež se knížka přirozeně ladněji čte jako takový příběh upřímného muže snášejícího příkoří slepých a nevšímavých lidí. Pomineme-li občasné výskoky komunistického tlachu, je to hezká knížka s hezkým obrázkovým svazkem na konci i v první části.

1 05.07.2023

Při čtení jsem si v hlavě Gallovu kroniku porovnával s kronikou Kosmovou. Ačkoli obě tato díla mají v dějinách svého národa podobný úděl, liší se jejich dějepisná hodnota nevyzpytatelně. Gallus totiž chce povýšit krále Boleslava III. a předestřít ho jako správný protiklad vůči jeho bratru Zbyhněvovi, kdežto Kosmas je věren (alespoň vernější) dějepisné objektivitě a chronologickému řádu.
Můžeme si jeho díla vážit jako jakéhokoli jiného díla středověkého písemnictví, přičemž není důvod zcela odsuzovat Gallovu kroniku z hlediska údajů, které nám perem zachoval.

1 05.07.2023

Účast Schwarzenbergů za okupace Němci a za třenic a bezpráví strpěných od komunistů je ta zajímavější část knihy.
Jinak jde o jednoduché sepsání dějin tohoto rodu.

1 10.06.2023

Dějiny se autor snažil psát odborně, ačkoli sám odborník není, z čehož pochází suchost a nezáživnost textu. Kniha je alespoň doprovázena pěknými obrázky a zajímavými popisky.

1 08.06.2023

Vzhledem k tomu, že Povídky malostranské všude slynou jako jedno z největších děl české literatury, mě docela zklamaly. Vlastně téměř žádná z povídek pro mě nedokázala vykleštit z Prahy tu tajemnost jejích domků a živost jejích uliček. Čeština Nerudova je sice velice pěkná a čte se nádherně, ale nezakrývá plytkost mnoha příběhů.

1 31.05.2023

Zbožňuji tu hudbu, prostě něco je na lidové muzice, co překonati nelze.

1 20.05.2023

Tato dceřiná kniha Lipanské křižovatky skýtá mnoho zajímavého o druhém životě Lipan, skrze nějž chtěl p. Čornej ukázat, jak si společnost, včetně dějepisců, hněte svou interpretaci dějin sama dle potřeb a tendecí doby. Určitě doporučuji, chcete-li si obohatit svou znalos českého vnímaní dějin 19. 20. století.

1 15.05.2023

Povědomí a hlubší znalost naší řeči je mi drahou hodnotou, již ve mně tato čtivá publikace prohloubila. Opravdu jen pár dotazů mně přišlo zbytečných (jako např. proč se ve větě -žáby se živí- píše -i- a ne -y-, jedná-li se o ženský rod). I při složitějších otázkách a tématech jsou všechny odpovědi srozumitelné i laikům. Jsem vděčný za píli a ochotu všech pracovníků ÚJČ AV ČR.

1 27.03.2023

Asi mě Král Oidipús tolik nedojal jako ostatní, ale přesto bylo drama velmi čtivé.
Docela mi vadila nečinnost hlavních postav, celý děj se odvíjí, jako by Oidipús stál na místě a ostatní vůkol něho obíhali a přicházeli zvěstovat nebo svědčit.
Na druhou stranu dodává zápletka tomuto dílu mnohý život.

1 04.03.2023

Zprvu jen řeknu, že, byť byl autor sebeméně zběhlejší v antické filosofii a v Ciceronovi, překlad byl velmi zbrocen a ztřísněn autorovým archaickým jazykem, jejž tam vtěsnal a do něhož se nutil, až je text mnohými místy nesrozumitelný a zmotaný. Řídil se zaslepenými brusy, které neměly ponětí o jazyku, a bohužel tím předklad ubývá na kvalitě.
Je velice zajímavé číst Ciceronovo rozjímaní proslulých filosofických škol, kterak se je snaží kriticky rozebrat a u žádného neopomenout své výtky. Jak je řečeno i v předmluvě, ne všude byl zcela objektivní (zejména u epikurovců), ale na tehdejší dobu si člověk musí vážit jistého jeho nadhledu. Vcelku je dílo De finibus bonorum et malorum jedno z Ciceronových nejpropracovanějších a i my z něho máme co čerpat.

1 08.01.2023

Kniha plní, co na začátku slíbila, tj. podává stručný přehled biblí v Čechách a na Moravě od cyrilometodějské misie po bratry. Velmi si cením rozsáhlého obrázkového aparátu na konci.
Dějiny biblí jsou přehlížené, i když jsou spjaty s dějinami písemnictví a literatury. Knižní kultura se zde i všude jinde od biblí vždy nerozlučně odvíjela.

1 29.12.2022

Zaujal mě jednak Komenský, jednak období, o kterém pojednává.
Uznávám, že čtení bylo tuze nezáživné a chvílemi jsem trochu usínal, zejména u příběhů jednotlivých lidí, jež zněly pokaždé stejně. Trochu jsem doufal, že se Komenský blíže zaměří i na dobu husitskou, ale Historie o těžkých protivenstvích církve české je vskutku hlavně a z většiny o pobělohorských Čechách a o Moravě.
Ovšem hledě k skutečnosti, že to nemá být bouřlivý román ani jímavá pověst, nýbrž souvislé sepsání mučedníků a soužení naší země, dá se to číst.
Doporučil bych pouze zájemcům Komenského a jeho doby, jinak poněkud úmorné čtení.

1 28.12.2022

Alfred Döblin byl na toto své dílo tak tuze pyšný, že, i když byl --Valdštejn-- přijat vcelku kladně, r. 1921 vydal kritiku svých kritiků. O to hůře se cítím, když i já mám proti tomuhle dílu své výčitky.
S třicetileté války docela stírá náboženský aspekt, jenž podle něho byl v oné válce vedlejší k zájmům mocných. Každá mocný šlechtic, prelát a vojevůdce je součástí barvitého obrazu krve, hladomoru a války.
Vůbec čtení knihy bylo těžké pro tu roztržitou změť, na začátku vskutku hroznou, bohužel však i nadále docela nesnesitelnou. Každá kapitola opakovala vlastně totéž a totéž, že to byla změť nejen nepřehledná, nýbrž i poněkud nudná. Místy je ovšem člověk rád, že se tou spletí prodral k částem zajímavým. Obzvláště mě zaujal rozklad Ferdinandova ducha.
Doporučil bych zřídka a málokomu.

1 27.11.2022

Plně souhlasím s paní Jass o náročnosti a těžkosti tohoto dialogu. Zde jest člověku pilně slova rozjímat než jen s ními jít. Tato rozmluva se jistě musí přečíst vícekrat, aby člověk zvěděl, kdo to vlastně je ten sofista.
Nyní si však má mysl zaslouží řádný odpočinek. Už rozumím, proč v Platónových dialozích ten druhý vždy spíše tomu prvému mluvnějšímu většinu odkývá a s ním souhlasí.
Toto filosofické dílo vskutku dochází pěti hvězdiček pro tíhu a hloubku tak těžko dosažitelnou.

1 29.10.2022