hanka_reading komentáře u knih
Tohle vyprávění na mě působilo až depresivně - špatná nálada lidí, podrazáctví, jen někteří dokázali držet při sobě a hlavně bezmoc místních vůči úřadům.
Fania, coby položidovka, je deportována do koncentračního tábora, kde se díky praxi klavíristky a zpěvačky dostane do orchestru. Spolu s ostatními holkami hrají u brány tábora pracovním skupinám, které přicházejí a odcházejí. I přesto, že jejich životní podmínky jsou pohodlnější než těch, kteří tvrdě pracují, panuje mezi nimi žárlivost a nevraživost. Fania se snaží pochopit chování ostatních a díky tomu je sama mnohdy nepochopena. Vyprávění je to jiné, není tak drsné jako jiné příběhy z koncentračních táborů. Přesto Faniu neminuly ani tvrdé pracovní podmínky, které ale s vypětím všech sil přežila. Fania mi byla svým přístupem sympatická, nenechala se jen tak zlomit.
Tuhle knihu považuji za povedenou - děj pěkně utíká, dobře se čte. Florian i Julie jsou oba inteligentní lidé s těmi správnými nápady a to je další důvod, proč mě kniha bavila. Určitě doporučuji!
Ellen se rozvádí, kupuje domek a se svými 2 pubertálními dětmi Jane a Peterem se stěhuje. Jako správní puberťáci jí neustále připomínají, jak hrozná matka je a jak jim ničí život! Celkově ale musím říct, že tahle kniha je pěkná oddychovka, u které budete pokyvovat hlavou jako vyjádření souhlasu, že takhle se děti vážně můžou chovat, ale stejně tak se pobavíte.
Tak tohle je výborná záležitost. O ději Lelleho a Meji, který se střídá, máte pořád přehled díky krátkým pasážím. Celou dobu jsem si říkala, kdy a jak se jejich příběhy protnou. Lelle to s hledání dcery trochu přeháněl, ale na druhou stranu byla to jeho dcera. Meja chtěla pryč od své matky, takže se nabízelo odejít k přítelovi. Každý tedy dělal to, co v tom okamžiku považoval za nejlepší. V tomto případě souhlasím s označením bestseller.
Na můj vkus se děj moc zamotával a komplikoval. Možná kdyby byl konec rozepsán na víc stran, byla by kniha zajímavější.
Ač byla Margot mladá a naivní, byla zároveň odvážná - nebála se postavit nikomu, jen aby pomohla Dietrovi. Četla jsem hodně příběhů odehrávajících se během války, ale tenhle byl jiný, už jen tím, v jakém postavení Margot a Dieter byli. Kniha se mi moc dobře četla a bavila mě. Myslím, že celý příběh můžu shrnout tak, že láska hory přenáší ????
Musím říct, že jsem se nesmála tak, jak říkají ostatní čtenáři. Někdy byly vtípky povedené, jindy méně. Chování Gaby a ostatních bych přirovnala k mnohem mladším lidem a né vždycky jsem dokázala jejich chování pochopit. Asi to bude tím, že jsem jiná věková kategorie :-) Celkově je to ale takové pohodové a nenáročné čtení.
Celkově na mě kniha působila trochu zvláštně. Začátek se mi zdál celkem zdlouhavý, než se Eliza dostala do koncentračního tábora. Pobyt tam byl naopak popsán věrohodně. Naopak konec byl pro mě nejasný. Příběhy v knize jsou založeny na skutečných událostech, proto mi přijde škoda toho rychle uzavřeného konce.
Tahle knížka mě příliš nezaujala.Téma není špatné, ale zpracování ve mě příliš napětí nevyvolávalo. A bohužel ani konec mě nijak neuchvátil - ani nevím, jestli je vůbec něco takového možné.
Sophie se cestou ve vlaku dozvídá, že její syn Ben je po vážné nehodě. Bena hlídala kamarádka Emma, která se teprve nedávno přistěhovala se svým synem do jejich městečka. Zdá se, že je Emma skvělá kamarádka, ale nic není takové, jak vypadá. Současnost střídá děj před nehodou, kde se dozvídáme něco o Emmě, ale také o Sofii.
Kniha mě chytla hned od začátku, byla hrozně čtivá. Postupně se mi ale moc nezdálo, že Sophie zažívá tolik stresových situací, které nezvládá. Bohužel mě nezaujal ani konec. Také mě překvapila autorčina poznámka na závěr, kde děkuje, "že jste si přečetli knížku Přítelkyně".
“Věřím, že všichni jsme šílení, jen každý v jiném ohledu.”
Zpočátku se děj trochu vlekl, nic zásadního se nedělo. Kromě léčby Alicie se dozvídáme také o vztahu Thea s jeho partnerkou Kathy. Druhá polovina knihy už byla zajímavější, děj se víc a víc zamotával a konec byl úplně překvapivý. Přesto ale hodnotím knihu jako průměrnou.
Četla jsem spoustu knih s touto tematikou, ale žádná nebyla podobná této. Nejedná se o přímou zpověď lidí, kteří přežili Osvětim, ale o proces odsouzení těch, kdo prováděli nejhorší možné zvěrstvo na nevinných lidech. Zároveň se dozvídáte o soukromém životě Evy, která vnímá hrůzu Osvětimi a která pro spravedlnost v procesu obětuje prakticky cokoliv. Osvětimský proces není zdaleka tak drsný příběh jako jiné knihy s tímto tématem, ale i tak rozhodně stojí za přečtení.
Kudy projela jehla je povedený příběh, ve kterém se vyprávění Tomiho střídá s popisem událostí z pohledu ostatních. Jako dítě byl nevděčný a trvalo mu spoustu let než pochopil, že jeho otec to s ním vlastně myslel dobře.
Sestry Springovy, Amy, Beth, Jo a Meg, se každá jinak vypořádávají s nepřítomností svého otce, který je na válečné misi v zahraničí. Jsou to sestry, které vždy drží při sobě i přesto, že na sebe někdy křičí a že se občas nenávidí.
Ze začátku jsem měla problém s rozpoznaním osob, přeci jen 4 sestry a ještě jejich matka a to vše najednou, se mi vzájemně míchaly. Pak jsem ale ocenila charakteristiku jednotlivých osob a jejich vztahů.
Kniha popisuje příběhy devíti dětí, které různým způsobem přežily válku - některé se skrývaly, někdo odplul na lodi, někdo přežíval na půdě, někdo se přidal k partyzánům - pořád ale dle mého názoru přežili válku relativně dobře - měly střechu nad hlavou, měly co jíst, takže nesrovnatelné podmínky oproti tomu, kdyby musely odejít do koncentračního tábora. Jiné děti strávily válku nejdříve v pracovním táboře, kde už podmínky pro přežití byly náročnější, některé nakonec skončily v koncentračním táboře. Pojítkem ale pro všechny je, ze válku přežily a s odstupem času byly schopné o těchto hrůzách mluvit.
Prolínání vyprávění Eduarda a Clary bylo zajímavé. Ze začátku jsem měla trochu problém s dlouhými větami, které interpretovaly Clařino vyprávění. Ve finále je ale knížka svým způsobem zajímavá.
Výborný thriller, který je přesně takový, jak se píše na přebalu knihy - myslíte si, že už víte, kdo stojí za únosem malého Midase, ale otočíte stranu a všechno je jinak. Knížka je napínavá až do posledních stran. Za mě určitě palec nahoru!
Pohodové a odpočinkové čtení s napínavou zápletkou na konci. Dozvíte se něco ze života indických žen a z jejich tajných erotických fantazií. Otázkou je, jestli Indky vzhledem ke svému životu dokážou mluvit o těchto záležitostech.
Tahle knížka mě chytla hned od začátku. I presto, jak Cat nenáviděla svého otce, ve finále ho dokázala krýt. Konec byl obzvlášť napínavý.