Ctenar1202
komentáře u knih

Putování bylo skvěle popsané, místy bych řekla až moc, ale tím pádem si čtenář mohl udělat krásnou představu o daném místě. Ještě lepší je však použít Google a daná místa si vyhledat během čtení. Dostanete tím tak neskutečný zážitek. Měla jsem pocit, že s Raynor a Mothem putuji i já. Chladno, vedro, bolavé nohy, spálená těla od slunce. Oba dva byli však velice houževnatí a ač měli téměř pořád hlad, protože byli skoro bez peněz, tak se snažili, aby je neopustil optimismus. Moth se pokoušel nepřipouštět si své onemocnění a prostě jít. Jít co mu nohy dovolí. Na cestě potkávali různé typy lidí. Někteří jim věnovali jídlo nebo jim ukázali kudy dál lepší cestou. Někteří se od nich odvraceli a odmítli jim dát i obyčejnou vodu. Přesto se nevzdávali a s průvodcem v ruce putovali dál.
Jestli zvládli dojít až na konec cesty a jak zvládal či nezvládal Moth své onemocnění vám neprozradím. To si přečtěte vy.


(SPOILER) Když se stavěl Temelín, tak to nechávalo mě, severočecha, tak nějak v klidu. Navíc jsem byla dítě. Nikdy mi nedošlo, že výstavbě takového gigantu muselo ustoupit x vesnic....až díky této knize a brouzdání po internetu mi byly odkryty osudy lidí z jedné vesnice.
Vesnice, kam se v roce 2008 po patnácti letech strávených v zahraničí, vrací Hanka. Kdysi dávno chtěla být učitelkou a ve vesnici učit. Osud tomu chtěl jinak. A tak se v poutavém líčení dozvídáme o tom, jak se museli šťastní a spokojení lidé postupně stěhovat, vyklízet své domy, kde žili generace lidí a se smutným pohledem se dívat na to, jak se do jejich obydlí zahryzávají bagry.
Hanka ne, Hanka byla rozhodnutá udělat vše pro to, aby vesnice nezanikla. Psala společně s několika lidmi petice a bydlela v domě do poslední možné chvíle....stále věřila...


Recenze na tuto knihu byly rozporuplne, ale teda to byla skvela kniha!! Precetla jsem ji za jeden den a netusila az do konce kdo stoji za unosem. Perfektni cteni!!


Ma treti kniha od Chrise Cartera...nebyla tak brutalni jako treba Popravci, ale....popisy vraha, ktery ciha na svoji obet byly tak dokonale, ze mi behal mraz po zadech...jeho knihy jsou bezesporu jedny z nejlepsich thrilleru jake jsem kdy cetla.


Ani plny pocet hvezd nestaci. Tato kniha by si zaslouzila deset hvezd. Napeti od prvni stranky. Emoce se mnou cloumaly. Strach, tisen, obavy, pochybnosti i dojeti. Autorka dokaze ctenare drzet celou dobu v pozoru a napeti. Knihu jsem kupovala v Levnych knihach za nejakych 89.- ? Tak nejak a rozhodne bude mit cestne misto v knihovne.
Jsem nadsena a kdo mate radi psychothrillery, tak tuhle knihu rozhodne musite precist.


Mám ráda, když mnou při čtení knížky cloumají emoce. A kniha Soběstačný od Zuzany Dostálové byla emocemi nabitá. Horská dráha je proti tomu poklidná silnice.
Se Štěpánem, jedenáctiletým chlapcem, prožijeme několik let. Je to velice citlivý a vnímavý chlapec, který místo klidného a bezstarostného dětství musí sledovat, jak je jeho maminka unavená, upracovaná, jak neustále lamentuje nad tím, jak je vše drahé a nemůže si dovolit platit synovi výlety a věci, které mají jeho spolužáci. Tatínek od nich odešel a s novou přítelkyní čeká miminko a na Štěpána nemá absolutně čas, protože on je přece už velký a musí pochopit, že nový nevlastní sourozenec potřebuje větší pozornost. Štěpán si přijde jak páté kolo u vozu a přeje si být dospělý a soběstačný. Jeho vrbou se tak stane dědeček. Před lety se s dcerou, Štěpánovo matkou nepohodl, ale k vnukovi má blízko a má s ním hezký vztah. Po rodinné tragédii, která Štěpána potká se jeho život ocitne v turbulencích, ale on se nenechá zlomit.
Tenhle příběh mě úplně rozhodil a já si při čtení musela dávat pauzy, protože jsem cítila, že při delším čtení budu mít akorát depku. Autorka dokázala bravurně vykreslit Štěpánovo myšlenky, emoce a prožitky s kterými se musel vyrovnávat z pohledu náctiletého člověka. Vše bylo tak realistické, že jsem měla pocit, jako kdybych byla součástí rodiny a řešila všechny problémy společně se Štěpánem.


Madison Harperová se tentokrát vydává ve stopách sériového vraha, který brutálně vraždí ženy, které u sebe mají malé dítě. Útoky jsou nečekané, ale promyšlené k dokonalosti a Madison se svým týmem nejdřív netuší jakým směrem vést pátrání. O pár dnů později zjišťují, že podobné vraždy se v minulosti odehrály, ale vrah nikdy nebyl dopaden. Navíc je vyšetřoval Madisonin otec, bývalý detektiv, který se nedávno objevil v jejím životě po mnoha letech, kdy spolu nebyli v kontaktu. Kruh podezřelých se zužuje a v hledáčku je muž, který se pracovně pohybuje v blízkosti Madison. Ta se rozhodne, že bude úspěšnější než její otec a vraha dopadne ať to stojí co to stojí.
Současně sledujeme linku jejího přítele a soukromého vyšetřovatele Natea, který se vyrovnává se svou minulostí. K Madison a jejímu synu Owenovi už prostě patří. Zjišťuje, že mu je v jejich blízkosti příjemně. Jenže se mu ozve člověk, který pro něj má nečekané zprávy, které celým dějem hodně zamíchají.
Tleskám a jásám! Tohle byla autorčina nejlepší detektivka. Příběh si se čtenářem hraje jako kočka s myší. Dá vám prostor přemýšlet současně s Madison a utvářet si vlastní tipy na pachatele. A jako správná spisovatelka se vám na konci vysměje do obličeje, protože to co si pro čtenáře připravila, je dokonalost. Tenhle díl bych autorčiným podrobným a zamotaným vyšetřováním přirovnala ke knihám Chrise Cartera, ale bez jeho brutalit. Ano, i zde jsou vraždy násilné a brutální, ale autorka se nepouští tolik do podrobných popisů. Přesto vám to bohatě stačí, abyste si místo činu dokonale představili.


Autorčiny knihy miluji. Píše s obrovským citem příběhy, které jsou bolavé, ale i plné naděje. Bravurně vykreslené povahy postav a historická fakta tvoří dohromady dílo, které vaše čtenářské srdce chytí a nepustí. A byla jsem zvědavá, jak autorka napíše tuto knihu.
V příběhu, který je rozdělen opět do dvou dějových linek, poznáváme v té současné Kamilu. Ženu, která je rozvedená, smiřuje se se svou situací a ve volných chvílích usedá k deníkům, které zdědila po babičce. Zjišťuje, že její starosti jsou naprosto malicherné oproti hrůzám, které zažili její předci. V jejím životě se i po rozvodu začíná blýskat na lepší časy. A není v tom nikdo jiný než muž. Nový, neokoukaný, ale přesto si Kamila dává veliký pozor. A dobře dělá…
Julie, mladá žena, která by si přála jediné. Aby její rodina byla zdravá a scházela se pravidelně při židovských svátcích. Ano, židovských. A protože se vracíme v této lince do období 2. světové války, nemusím vás dlouho napínat co se Juliině rodině děje. Všichni se modlí, aby válku přežili. Aby nemuseli opustit svoje domovy a sebe navzájem. Bohužel, jak víme, vše dopadlo jinak. Julie tak prožívá obrovská trápení.
Autorka bravurně propojila dvě zdánlivě nesouvisející linky. Ta ze současnosti pro mě byla až na pár drobností odpočinková. Kamilu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. Vnitřně jsem nadávala, když se jí nedařilo nebo se hnala do problémů. Jenže tato linka střídala tu válečnou. Juliinu, která mě rozsekávala od prvních stránek. Víte, autorka nepopisuje nějaké brutality, nezakládá své vyprávění na příšerných krvavých scénách. Ona se věnuje hodně pocitům daných postav. Co musela prožívat Juliina maminka, když stála před pro mě nepředstavitelným rozhodnutím. Tato scéna ve mně navždy zůstane. Pak dočtete, řeknete si, jak s vámi celý příběh zamával, otočíte stránku a tam….osudy postav z knihy a to mě dorazilo úplně.
Upřímně říkám, že se mi historická linka líbila víc. Ač to zní divně, když byla z válečných let, ale autorka ji zpracovala neuvěřitelně citlivě. Já nezapomenu na Davídka. Nikdy. Strašně mě to sebralo.
Miluju autorčinu tvorbu a pokud jste nečetli Jménem mojí sestry, Srdcem mojí babičky a Písmem mojí přítelkyně, napravte to. Tyhle knihy, respektive příběhy v nich vás nenechají v klidu. Budete plakat, budete se usmívat, budete přát i nenávidět. Zažijete obrovské spektrum emocí a na tyhle tři knihy rozhodně nezapomenete.
Ještě nikdy se mi nestalo, abych při psaní recenze brečela. Nikdy. Lidé o mě často říkají, že jsem tvrdá jako kámen (pletou se), ale tenhle příběh mě úplně rozšvihal.


(SPOILER) Píše se rok 1997 a na jižní Moravě propuknou povodně, které s hrůzou sleduje celá republika. Parta dětí, která v místech žije vyráží na každodenní putování za dobrodružstvím. V místním lese objeví mrtvou dívku. Dívku, která je bledá a leží tak klidně, jako kdyby spala. Děti ji pojmenují Sněhurka a rozhodnou se vypátrat, co se stalo. Mezi dětmi je chlapec Filip, který má speciální dar komunikovat s mrtvými. Sněhurka je mu stále po boku ...
V roce 2021 postihne tuto část republiky další ničivý živel a tím je tornádo. Lidé opět bojují o své holé životy a zachraňují sebe, domácí mazlíčky a majetek. Děti, které v roce 1997 našly mrtvolu jsou dávno dospělé a Sněhurčin případ je dávno uzavřený. Jenže Filip ví, že je něco špatně. Sněhurka totiž nikdy neodešla a stále čeká až najde klid. Filip se proto rozhodně dát dohromady starou partu kamarádů a pustit se opět do pátrání, ...
Mysleli jste si, že nejde zakomponovat dvě živelné katastrofy do mysteriózního thrilleru? Jde a autorka dokázala, že je skvělou spisovatelkou. Napětí od první do poslední stránky, které vám nedá vydechnout. Cítite mrazení v zádech, koušete si nehty napětím a ani nedutáte. Popisy katastrof jsou tak živé, jako kdybyste se najednou ocitli přímo v dění. Navíc je mezi námi spousty pamětníků povodní v roce 1997 a dodnes mám obrázky zaplavených oblastí před očima. Kateřina Surmanová pro mě je a bude King v sukni. Neskutečně barvitým jazykem si čtenáře omotává kolem prstu a na konci příběhu uděláte jen ufff a jste rádi, že jste si knihu četli v poklidu domova zachumlaní do deky s hrnkem s kávou v ruce. Neskutečně se těším na autorčinu další knihu.


Pád do tmy je její první kniha, kdy se seznamujeme s Madison Harperovou, která je bývalým detektivem a Nathanielem Monroem, který je soukromým vyšetřovatelem. Oba mají svou ne příliš hezkou minulost, oba se potýkají s problémy, ale setkají se u případu zmizení Jenny. Ta se ztratila z dětského tábora a Nate s Madison se společně pustí do pátrání. Podezřelých je velké množství a oni tak před sebou mají spousty práce. Navíc se jim do cesty motá policie, která prozatím nic moc nevypátrala.
Příběh vás od první stránky vtáhne. Má tempo, má logiku a navíc je příběh protknutý střípky z minulosti, což dotváří skvělou atmosféru. Do první poloviny jsem byla nadšená, ale pak přišel při vyšetřování menší zádrhel, který vám tu samozřejmě neprozradím. Ale už mi to ubralo na autentičnosti a začínající nelogičnosti. Příběh však dál příjemně plynul až do závěrečného dramatického konce, který mě teda lehce zklamal. Trochu překombinovaný konec je ale jen a pouze můj pocit a jiným čtenářům se může hodně líbit.
Vraha jsem odhalila přibližně za polovinou příběhu, ale do téměř samotného konce jsem byla napínaná, jestli jsem se opravdu trefila. Autorčinu prvotinu doporučuji všem, kteří mají rádi napětí a postupné odkrývání minulosti i s tím, že ne vše je takové, jak se na první pohled zdá. Příběh je až na pár výtek čtivý a postavy vyšetřovatelů mi jsou sympatičtí. Doufám, že si autorka laťku čtivosti udrží i v dalších knihách.


Kazaň, rok 1923. Dějev je mladý voják rudé armády, veterán, který má za úkol přepravit vlakem 500 dětí ze sirotčince do Samarkandu, kde je čeká údajně lepší budoucnost. Cesta má trvat šest týdnů a 4000 verst (versta je stará délková míra - jedna versta je cca 1066 m). V zemi chybí vše důležité. Jídlo, oblečení, palivo...země je zbídačená občanskou válkou. Lidé nemají co jíst, dochází k příšernostem v podobě kanibalizmu, protože ze země téměř zmizela zvířata. Lidé jedí hlínu, trávu, kůru...a pak umírají v příšerných bolestech. Zemí se šíří hladomor a umírají na ni denně tisíce lidí. Voda je zkažená a tak se objevují průjmy, které už tak slabé lidi naprosto vyčerpají... Jediná šance, jak zachránit přeživší a zcela vyčerpané a nemocné děti je, dostat je do Samarkandu. Dějev není jediný dospělý, ale cestuje s bolševičkou Bílou. Žena, která je na pohled tvrdá, ale má dobré srdce, což Dějev postupem času zjišťuje.
Příběh je to opravdu drsný a rozhodně ho nedoporučuji číst osobám, které nezvládají popisy drsných scén. Jedna mnou opravdu hodně otřásla a musela jsem knihu na chvíli odložit. Neumíme si představit co vše musely děti zažívat. Opravdu, nedokážeme se vcítit. Můžeme jen litovat. Skvěle byla vykreslena i psychika lidí. A navíc, některé ty děti se do hladomoru již narodily a to co prožívaly považovaly za něco normálního, protože nepoznaly teplo domova, jídlo a lásku rodičů....strašný...opravdu strašný.


Smolaření. Říká vám tento termín něco? Já věděla zhruba o co se jedná, ale díky této knize jsem získala vědomosti o činnosti, která za desítky let téměř vymizela. Smolaření je totiž způsob získávání pryskyřice z jehličnatých stromů, která se nadále zpracovává a používá v mnoha odvětvích. Autorka si dala velkou práci ve studiu tohoto oboru, aby nám čtenářům dokázala zprostředkovat, jak moc těžká práce to byla.
V knize seznamujeme s Rae Lynn. Mladou ženou, která se přes nepříznivý osud dostane až do pracovního tábora, kde vykonává tuto fyzicky náročnou práci. Potká zde i Dela, který se z obyčejného dělníka vypracoval na předáka a ukazuje podřízeným, že i mezi nadřízeným a podřízeným může být lidský přístup. V táboře na zpracování pryskyřice totiž jinak vládne krutost a trestání za sebemenší chybu.
Rae Lynn a Del se snaží vyrovnat se svou minulostí a smířit se s osudem, který je jim určený. Čteme tak srdcervoucí příběh plný odhodlání, napětí a lidské houževnatosti.
Příběh se mi moc líbil. Od začátku jsem sice tušila, jak asi skončí, ale přesto mi to tentokrát vůbec nevadilo. Od první stránky jsem se do knihy ponořila a jen nerada jsem ji odkládala. Navíc autorka dokázala postavy, prostředí a život vylíčit tak barvitě, že jsem měla pocit, jako když jsem přímo v dění.


Já musím smeknout před autorkou, protože jsem netušila, že držím v ruce tak moc čtivou knihu. Od prvního písmenka si mě získala a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Vztahový propletenec a chování postav mě bavilo. Rozhodně bych takové vztahy nechtěla mít ve vlastní rodině, ale jsem naprosto přesvědčená, že se to stát může a pak se rodina otřásá v základech.


Příběh v knížce nebyl špatný, ale...moc postav. Opravdu první půlku knížky se čtenář orientuje kdo s kým a proč a kdo je tenhle a tamta. Navíc je kniha rozdělená do částí, kdy je věnována jednotlivým postavám a když už jsem si říkala ok, chápu ty rodinné vazby, tak přišla další rodina. V druhé polovině se začalo konečně něco odehrávat, ale pořád jsem čekala na to velké waauuu. A to se nekonalo. Navíc na to, jak se začátek táhnul mi přišel konec zrychlený.


Jaká kniha byla? NÁDHERNÁ!!! Autorka ji pojala jako rozhovor s členy kapely, aby vyprávěli o začátcích a největší slávě skupiny Daisy Jones & The Six. Tolik emocí co jsem při čtení zažila! Obdivovala jsem i nesnášela Daisy a Billyho, hlavní členy skupiny. Jejich osobní démony, slabé a silné stránky jsou v knize skvěle vykreslené.
Být slavný není žádný med. A věřím, že tyto situace zažívají i jiné slavné kapely. Při čtení se mi vybavila skupina Queen a film Zrodila se hvězda.
Tahle kniha rozhodně není marketingový tahák. Ta kniha je opravdu skvělá. Já ji přečetla za pár hodin a fakt mi bylo líto, že jsem na poslední stránce. Byla tak čtivá!
A klobouk dolů před autorkou, která dokázala napsat i písně! A ty texty jsou nádherné.
Na konci jsem měla slzy v očích dojetím a pocitem, že jsem dočetla....klidně bych o Daisy Jones & The Six četla pořád.


Před pár dny jsem dočetla tuto knihu od Viktorie Hanišové a opět to byla smršť emocí, kdy človek vpodstatě vydechnul až po dočtení. Hlavně byly v knize použity opravdové případy z Česka, kdy matka zavraždila své děti...


Ach jo...tahle kniha mě zklamala. Nebylo to napínavé, nebylo to dechberoucí, byla to nuda....fakt...nesedl mi styl psaní. Autor se snažil čtenáře šokovat, ale nepovedlo se mu to.


Odeonky (Světová knihovna Odeon) mě vždy nadchnou. A není tomu jinak ani u této skvělé knihy Bál šílených žen od Victorie Mas. Do příběhu zahrnula i skutečné postavy neurologů Charcota a Babinskiho, kteří přispěli k rozvoji medicíny.
V proslulém hospitalu Salpêtrère určeném pro duševně choré, se schylují přípravy ke každoročnímu bálu, který navštěvuje pařížská smetánka. Duševně choří lidé je přitahují i odpuzují zároveň.
V hospitalu žije i Eugénie, kterou sem nechal zavřít její otec. A proč? Protože Eugénie slyší hlasy v hlavě....
Kniha se mi moc líbila. Vylíčené praktiky dřívějších lékařů nám můžou přijít drsné a zaostalé, ale pro ně to v tehdejší době byl vrchol medicíny. Stejně, jako za 100 let bude dnešní medicína budoucím generacím připadat zaostalá.


Příjemný román o zmrzlinové královně. Jak už název napovídá, hlavní postavou byla žena, která dokázala i přes nepřízeň osudu vybudovat zmrzlinářské impérium.
Kniha líčí celý její život. Od těžkého dětství plné chudoby, přes šťastné roky manželství a společného podnikání s manželem... Lilian však není sympatická, vlídná a laskavá žena. Je to dravec, cynik a jde si tvrdě za svým. Tak tvrdě a chamtivě až ji to dožene.
Kniha má svižný děj a četla se moc hezky. I přes tvrdou povahu mi Lilian sedla a klidně bych o jejím životě četla dál a dál
