Ctenar1202 komentáře u knih

Kniha, respektive příběh v ní, nás zavede na konec 14. století do středověké Prahy, kdy je u moci Václav IV. Doba je velice nejistá. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou obrovské a život není vůbec lehký.

Je to velice obsáhlé dílo a sledujeme v něm velkou část života Lukáše, který vyrůstá v ne úplně hezkých podmínkách. Je ale velice zručným platnéřským učněm. Kdo byl vlastně platnéř? Byl to specializovaný kovář, který se zabýval výrobou zbrojí. Musel být velice šikovný, aby všechny výrobky (přilby, puklice, rukavice, kryty ramen a loktů) dokonale seděly a neomezovaly člověka moc v pohybu, zároveň ho však musely skvěle chránit. A Lukáš byl velice šikovný platnéř. Okolí mu sice házelo klacky pod nohy, zvlášť jeho strýc, ale Lukáš se nedal a postupem času se vypracoval až se stal tovaryšem. Jeho šikovnosti si všimli i bohatí lidé a Lukášova sláva se tak začala rozvíjet. Nezažíval ale jen úspěchy. Kdepak. V životě na něj čekalo tolik nebezpečí, ústrků a podlosti, že musel být velice obezřetný a naučit se komu věřit a komu ne.

S Lukášem procestujeme Evropu a to hlavně Itálii, protože i zde mohl předvést své umění a sbírat další zkušenosti. A nebyl by to správný středověký příběh, kdyby se v knize neobjevila láska. Ano, Lukáš miloval ženu, která pro něj byla nedostupná. Naprosto nedostupná už jen kvůli svému postavení ve společenském žebříčku. Lukáš to ví, respektuje a taky ví, že se jednou ožení s ženou sobě rovnou.

Autor nám vylíčil naprosto skvěle tehdejší dobu. Těžký život plný obav z nadcházejících dní. Společenské rozdíly, intriky, pomluvy a souboje, které byly v tehdejší době zcela běžné. I na mučírnu došlo...

Vy, kteří milujete historické příběhy, budete nadšení. Autor napsal přes 30 knih, takže si rozhodně vyberete.

2 25.04.2023

Poznáváme v dva muže. Jeden je student, který přijíždí na ostrov Wight, který se nalézá u Anglie. Přijíždí ze Švédska učit se cizí jazyky a poznávat jinou kulturu. To, že je gay však nikdo neví. Ani nesmí. Pohybujeme se v 60. letech 20. století a homosexualita byla něco zvráceného, trestného a lidé se museli potýkat s nepochopením předsudky a odmítáním.

Ve škole potkává svého profesora, který je jen o deset let starší a Larse okamžitě pozná, že jeho profesor je taky gay. A taky svoji orientaci samozřejmě skrývá. Ale z pohybů, vyjadřování emocí a celkově vystupováním si je jistý, že narazil na člověka, který je stejný jako on. Svého profesora zbožňuje a rád by se mu přeci jen víc vetřel do života.... představuje si, jak spolu sedí před domem, popíjejí čaj, vypráví si literární poznatky...jak spolu jezdí na dovolené a tráví čas předčítáním knih, rozjímáním nad životem. Jak spolu prostě žijí...

A ono se mu vše splní. Ano, on a profesor se postupně sbližují a propukne mezi nimi vášnivý milostný vztah, který však nesmí nikdo z okolí poznat. Navíc desetiletý věkový rozdíl začíná být chvílemi znát. Stejně jako jiné zkušenosti a představy o životě. Oba dva se neskutečně plácají ve svých myšlenkách, touhách a životních krocích. Larse by dýchal za svého profesora a začíná to být chvílemi až toxické...

Máte obavy z popisů sexu dvou gayů? Nemějte? V knize nenajdete ani jeden. A přesto cítíte tu lásku mezi dvěma muži ze stránek úplně tryskat. Vše je napsané tak poeticky, melancholicky. Cítíte tu bolest v nitru, tu nejistotu, strach a na druhé straně naději. Zakončení knihy mě nepřekvapilo, očekávala jsem podobný konec a někdo si na něj stěžoval. Já jsem za něj však ráda.

Příběh je vyprávěn z pohledu studenta, který celou dobu v knize ke svému profesorovi promlouvá a kniha je tak, nebo aspoň mně přišla, jeho osobní zpovědí.

Autorka je Češka a já smekám. Opravdu smekám nad tím, jak naprosto dokonalou knihu napsala. Ta slovní zásoba je neskutečná. Věřila jsem jí každé písmenko, slovo, větu a celkově mě příběh vtáhl od první stránky. Je to dechberoucí příběh dvou lidí, kteří se milovali v době, kdy byla homosexualita zvrácená a zakázaná. A ona ji dokázala vylíčit neskutečně skvěle a přesvědčivě. Navíc je proložena názvy skladeb, které si u toho můžete pouštět a dotvořit si tak skvělou melancholickou atmosféru.

4 22.04.2023

V roce 1985 se Linda nastěhuje se svým manželem do hájovny, která leží ve vojenském prostoru, kde žijí ruští vojáci. Takových míst na našem území bylo několik. Linda je nemusí, straní se jim, ale život na hájovně se jí moc líbí. Jí, městské holce, která byla zvyklá mít vše při ruce, tak teď bydlí na samotě a do obchodu a nejbližší civilizace to má poměrně daleko. Ale život v přírodě, v lese, v tichu a jen za zvuků zvěře se jí líbí.

Po narození dcerky Aničky dostal Lindin život nový směr. Dny jsou naplněné starostí o miminko, o domácnost a až když jsou malé čtyři měsíce, tak se Linda rozhodně po dlouhém uvážení,že si s manželem Vojtou zajdou na ples. Zajistí hlídání a Linda se nakonec začne i docela těšit. Kdyby věděla, co příjde a jak moc se jí její život otočí, určitě by zůstala doma...

Proč muselo dojít k tragédii? Proč jsou někteří lidé tak hloupí a baví se vtípky na druhé lidi? Proč vše muselo dojít až do bodu, kdy se Linda bála o svůj a dceřin život? To všechno autorka citlivě a velice čtivě popisuje a její vyprávění vás do příběhu vtáhne natolik, že nebudete chtít knížku odložit. Zoufalství mámy, která je najednou bez dítěte a je odsouzená k x letům vězení...popisy života ve vězení jsou tak autentické a navíc se mi vybavil seriál Přítelkyně z domu smutku, který byl natočen v roce 1992 a dost nám napovídá o době, která se vlastně odehrává i v knize.

Dokázala se Linda poprat se svým osudem? A setkala se ještě se svým manželem? Dokázal se Vojta postarat o Aničku? Na všechny otázky dostanete odpověď. A ne vždy to bude hezké čtení. Slibuji, že vás bude mrazit v zátylku. Konec příběhu se mi líbil, ač to až do poslední chvíle nevypadalo, že skončí tak, jak skončil.

11 08.04.2023

Pavučina lásky rozhodně není o lásce a romanticky založené duše mohou rovnou přeskočit a tuto recenzi nečíst. Je to fantasy příběh, který se postupně, jak knihy přibývají, zamotává a zase rozplétá. Poznáváme nové osoby. Já měla zpočátku problém si vybavit minulé příběhy, takže jsem se trošku ve čtení plácala, ale postupně se to srovnalo. Opět zažíváme putování a dobrodružství s Pipinem, Eiri a Sebasem. Nesourodá trojice, která mě baví a nejvíc prostě trpaslík (elf) Pipin. Přisprostlá postavička, která celému příběhu dává tu správnou šťávu.

Čeho si opravdu vážím, to je Nathanův úžasný jazyk. Takhle skvělá slovní zásoba a obraty se už moc nevidí. Jeho košaté popisy, které střídají vulgarismy a sexistické poznámky, vás prostě budou bavit. To samé různé narážky či nářečí, které se v knize vyskytuje. Někdo si stěžoval, že je nářečí těžké na pochopení textu, ale u mě to tak nebylo. Jde o krátké věty, většinou v dialogu a to si čtenář odvodí. 

Navíc se v příběhu vyskytovalo víc sexu. Ne vyloženě romantických popisů, to opravdu nečekejte, ale téměř až básnické popisy různých částí ženského těla se autorům opravdu povedlo. Rozhodně to není kniha pro děti! Žádné YA fantasy s jednorožci, vílami a duhou. To opravdu nečekejte. 

(SPOILER) Aleš Vogel je českým autorem, který ve svých knihách humorným vyprávěním líčí každodenní zážitky ze svého života.

Hlavní postava je muž jménem Alexandr. Učitel na druhém stupni, který má doma manželku, dvě dcery, maminku a tchyni. Chápu, že tato kombinace je pro jednoho muže vražedná. A tak se dozvídáme o jeho životě během jednoho roku. Popisuje nám učitelský život, svůj mužský pohled na svět, dokonce i rýmičku, což je smrtelná mužská nemoc a touhy si dokázat, že je chlap, který nepatří do starého železa.

Jo, zasmála jsem se a pobavila. Je to psáno s lehkostí a vtipností. Chvílemi bych to přirovnala, což nedělám ráda, ale bohužel nemohu jinak, ke knihám Dominika Landsmana. Ten psal ke konci trochu na sílu, což u Aleše Vogela ale nebylo.

Pokud byste rádi strávili jedno odpoledne s čtivými příběhy, rozhodně tuhle knížku doporučuju.

Akvamarín, pokud nevíte, je minerál, který má zelenou až modrozelenou barvu. Je to kámen odvahy a naděje a právě tyto vlastnosti jsou i tématem příběhu.

Jasmína je mladá žena, která bydlí s maminkou a tak nějak se pořád ve svém životě hledá. Hledá si práci, která by ji bavila a uspokojovala. Hledá vztah, který by měl pevné kořeny a prostě touží po tom být šťastná. Bohužel ji čekají trable v podobě vážných zdravotních problémů, které přijdou jako blesk z čistého nebe. Aby se Jasmína alespoň nějak zabavila, tak chodí uklízet do místního kostela. Jednoho dne však zažije něco, co si nedokáže racionálně vysvětlit. V kostele se objeví mladý muž, který jí tvrdí, že je z roku 1836...Jak je tohle možné? Má snad Jasmína přeludy díky nemoci? Nebo našla nějaký tajný portál, kterým se cestuje v čase? Potřebuje všemu přijít na kloub. Protože Joachim, ač je z minulosti, ji něčím přitahuje ...

Autorka se v příběhu inspirovala bohatou historií obce Horní Lomná, která byla známá hlavně těžbou dřeva a v 19. století propuknutím jedné vážné nemoci. Velice čtivě zpracovala historii tohoto území a je opravdu znát, že jí je tento kraj blízký. V knize se dočítáme i o Leonardu da Vincim, kterého Jasmína miluje a je pro ni velkou inspirací. Což mě velice potěšilo, protože mám taky ráda historii a navíc autorka otevřela i téma autoimunitního onemocnění, které v současnosti postihuje víc a víc lidí. Vše velice čtivě zakomponovala a sepsala milý příběh, který je čtivý. Očekávala jsem velikou romantiku, kdy bude láska stříkat ze stránek, ale kdepak a jsem moc ráda, že tomu tak nebylo. Je to spíš příběh plný naděje a odvahy....jako akvamarín...

4 02.04.2023

Přiznám se, že zpočátku jsem byla z příběhu rozčarovaná. Byl psán ne jako beletrie, ale spíš jako kronika, kdy se střídají přepisy vyprávění pamětníků s dokumentárními částmi. Jakmile jsem si to ale ve své hlavě přehodila s tím, že nemohu brát knihu jako byl Šikmý kostel, tak jsem se začetla a během jediného dne jsem ji přečetla. Je to opravdu smutné a místy až drsné čtení. To zoufalství, smutek a strach přeživších žen je téměř hmatatelné. 

Karin dokázala opět napsat skvělou knihu s těžkými lidskými osudy a měla by se stát povinnou četbou. Na tahle zvěrstva, která se odehrávala totiž nesmíme nikdy, opravdu nikdy zapomenout. Kniha je doplněna o dobové fotografie a to musí zacloumat s každým člověkem. 

19 29.03.2023

Námětem knihy jsou hlavně mezilidské vztahy, které jsou, jak víme, občas dost složité. Někdy člověk řekne věc, která je pochopená jinak a vznikají třecí plochy a nedorozumění. Josefína je takové mlýnské kolo. Točí se ve víru rodinných problémů, nemocí a nepochopení. Je jí jedenáct, takže svět vnímá jinak než dospělí a je zmatená. Babička je těžce nemocná, protože má Alzheimera a tak se začíná stávat takovým velkým dítětem. Navíc v Josefíně občas vidí svoji dceru... Tatínek prodělal mrtvici a podává to mezi lidi tak, že skoro umřel, viděl světlo na konci tunelu a tak trochu si v tom svém onemocnění rochní. A Josefínina maminka? Ta je utrápená a unavená úplně ze všeho a ze všech. Potřebovala by tak moc seberealizaci, odpočinek a klid. Aspoň na chvíli...

Knížka je bravurně vystavená skvělými slovními hříčkami, komentáři a chvílemi až černým humorem. Přesto se musím přiznat, že se mi pod kůži moc nedostala a chvílemi jsem se v příběhu i ztrácela, která osoba nám ho momentálně vypráví. Přesto jsem se v mnoha situacích poznávala i já. A určitě se v knize najde i spousty ostatních čtenářů, protože autorka dokázala skvěle zachytit život jedné české rodiny. Knížka je maličko složitější na čtení, ale pokud budete mít čas a klid, rozhodně vás bude bavit. Já bych si od autorky ráda přečetla i její další knihy, protože jsem ráda, že jsem mohla poznat další nadějnou spisovatelku.

5 27.03.2023

V knize poznáváme devatenáctiletou Valerii a jejího o dva roky mladšího bratra Romana. Ač jsou rozdílného pohlaví, velice si rozumí a jako sourozenci by za sebe dali ruku do ohně. A tak, když Roman jednoho dne tragicky zemře, Valerii to srazí na dno. A nejen ji, ale její matka je na tom podobně. Dny se pokryjí černotou a zoufalstvím. Navíc Valeriina maminka se zdravotně zhorší natolik, že je nebezpečná svému okolí... Valerie je na svůj smutek a boj se životem sama. A když zjistí, že Romanova smrt byla násilná, je to o to horší. Při pečlivém pátrání co se bratrovi stalo zjistí, že její milovaný bráška měl tajemství o kterém Valerie neměla ani ponětí...

Už u autorčiny knihy Dokonalé propojení jsem věděla, že si mě autorka získala a řadím si ji na seznam oblíbených českých autorek. Touto knihou to potvrdila. Mrazivá náruč neboli Mrazivka, jak ji nazývá i autorka je dokonalý psychothriller. Nic není v knize přehnané a vy si užíváte skvělou čtecí jízdu, kdy napětím ani nedutáte a chcete vědět co se sakra ve Valeriině rodině všechno stalo. 

5 23.03.2023

Jaká Genesis byla? Fenomenální. Chris to opět dokázal a se čtenářem si hraje jako kočka s myší. Odhalit vraha se mi v jeho knihách nikdy nepovedlo.


V knize se opět setkáváme s Robertem Hunterem a Carlosem Garciou. Parťáky z ÚNTČ a nerozlučnou dvojkou. Tentokrát jsou povoláni k nejděsivějšímu místu vraždy, které kdy viděli. A nezůstane jen u jednoho místa. Robert i Carlos vědí, že je čeká náročné období vyšetřování a hledání vraha, který své oběti brutálně usmrcuje a zanechává na místě činu vzkaz...


Čekala jsem hodně, ale popisy místa činu byly opravdu zrůdné, do nejmenších detailů a mně se tak několikrát sevřel žaludek. Navíc si Chris skvěle pohrál s psychologií postav, což celý příběh vyšvihlo ještě výš, protože tak nečteme jen o krvi. Celou dobu jsem se snažila přijít na to, kdo za všechny vraždy může a samozřejmě na to nepřišla, protože když už si říkáte, že možná tušíte, tak vás Chris vyvede z omylu a přijde další zvrat a vám se opět tají dech napětím a hrůzou. Příběh je tak dokonale propracovaný, napsaný a vylíčený, že máte pocit, jako kdybyste stáli Robertovi po boku. Já opravdu netuším, jak to ten Chris dělá :D asi talent od Boha.


Kniha je opravdu brutální, takže ji nedoporučuju číst citlivějším povahám. A pokud toužíte po tom si přečíst skvělý thriller, tak Genesis doporučuji. Je to další z jeho naprosto dokonalých knížek. A ač je nejobsáhlejší (432 stran), tak bych ji klidně brala ještě delší. Kéž by autor napsal další knihu...

7 21.03.2023

Historický román ve kterém poznáváme Neonilu. Ruskou dívku, která žije ve Smolensku v dobách nacistické okupace. Krásná blondýnka s vlasy světlými až téměř bílými nosí sepnuté do drdolu. Oči má chladně modré a každý kdo se do nich podívá, je jejich nádherou fascinován.

Válka je v tom nejhorším a všude se plíží strach a nejistota. Lidé jsou vyháněni z domovů, umírají a zažívají bolest ze ztráty svých blízkých. Ti, kteří přežili se snaží uprchnout. Pokusit se vyhnout válečné vřavě a prožít tyto roky někde na samotě a co nejvíc v klidu. Neonila se souhrou náhod a velkého chaosu ocitne v Evropě. Během cesty zažívá obrovská muka. Trpí neskutečnou zimou a hladem. Kolem sebe vidí smrt, bídu a utrpení. Lidé mají hlad, jsou nemocní a začínají se chovat agresivně. Přesto pozná několik lidí, kteří se jí snaží pomoci. Proč? Má s sebou malé dítě, holčičku Světlanku. Dívku tmavou jako noc. Přesto tvrdí že je její dcerou... Někteří, ti odvážnější, jí pomůžou a pozná takto Emila. Českého muže, který musí ale bohužel bojovat na německé straně. Ruska a voják německé armády? Neodpustitelné! 

Přesto, když se po dlouhé době setkají, najdou si k sobě cestu a stanou se rodinou....tichou a nenápadnou...snaží se začlenit do společnosti a zpracovat v sobě válečné hrůzy. Dokážou však svoji minulost skrýt navždy? 

Příběh je rozdělen na několik částí a my s Neonilou prožijeme celý její život. Od dívky až po babičku. Jaká je vlastně Neonila po válce? Přestane být tak tvrdou ženou, kterou se stala kvůli válce a všemu co prožila a přežila? Najde pochopení pro další vývoj, který ve světě nastal a dokáže se přizpůsobit nové době? 

Autorka mě svým příběhem nadchla. Jsem ráda, že se otázce války věnuje dá se říct okrajově, protože mnohem víc čteme o osudech lidí po válce. Jak se sžívali a vyrovnávali s novým životem mnohdy o stovky až tisíce kilometrů od původního bydliště. Bez příbuzných, které jim vzala válka. Knížku doporučuji přečíst všem.

5 16.03.2023

Autorka hodí čtenáře rovnýma nohama do příběhu a ždíme ho a ždíme. Kapitoly jsou celkem krátké a navíc z pohledu více postav, což vůbec není špatné. A Jana dokázala každou postavu skvěle vystihnout, takže se vám nemotají a časté střídání kapitol nepůsobí zmatek. Navíc od začátku až do konce cítíte při čtení napětí a nenajdete v knize jediné hluché místo. 

Víc než samotné vyšetřování v knize poznáváme jednotlivé postavy a dozvídáme se, jaký vztah měly k Markétě, Anně a celkově mezi sebou. Jaké mají povahy a že ne všichni mají slunce v duši a jsou chodící ctností. Chvílemi jsem měla pocit, že téma církve jde zcela mimo hlavní linku, ale ke konci se vše tak dokonale propojilo, že se mi tajil dech. Samotné vyšetřování tak přijde spíš až k závěru, ale vůbec mi to nevadilo. Je skvělé poznat nejdříve jednotlivé postavy, udělat si k nim vztah a hádat se sám se sebou kdo může být pachatelem. Můj tip samozřejmě nevyšel.

Já osobně měla maličko problém s homosexuálním tématem. Ne, že bych něco měla proti homosexuálům, ale protože toho je prostě v knihách moc a tady mi to nepřišlo úplně jako důležité pro celý příběh. Plus celkové rozuzlení, kdo byl pachatelem mě malinko zklamalo. Ale na druhou stranu se v knize objevují témata, která společností rezonují a je potřeba je připomínat. Například téma sekty, která si lidi omotává kolem prstu ...

4 15.03.2023

Věrka Kohnová byla dvanáctiletá dívka, která si během druhé světové války psala deník. Každodenní činnosti a zábava, kterou podnikala se svou sestřenicí a nejlepší kamarádkou Edou. Byla to běžná děvčata s běžnými starostmi a radostmi. Jenže byly z židovské rodiny....a tak se postupně dočítáme o tom, jak se zemí šířil strach a lidé věděli, že budou muset opustit své domovy a přesunout se do táborů, kde měli pracovat....jak vše dopadlo, víme a je to i po tolika letech jedna velká tragédie a neštěstí.

Věrčina rodina se připravuje na přesun do Terezína a zažívá neskutečný stres, strach a obavy z budoucnosti. Nechápou, proč jsou lidé najednou tak krutí a zlí. Vždyť dosud žili spokojeně bok po boku a najednou nesmí Židé nic. Do školy, do kina, do obchodů...nikam...netuší, co je v Terezíně čeká a kam budou jejich kroky směřovat dál. Věrka píše do deníčku své pocity a myšlenky. A protože si ho nesmí vzít sebou na cestu, schová si ho u Marie Kalivodové. Kohnovi se s Marií kamarádili a Věrka k ní měla důvěru, proto věděla, že u ní bude deníček v bezpečí. Slíbila, že si pro něj po válce přijde....Nikdy se pro něj nevrátila, protože ona i její sestra a rodiče zahynuli v polském ghettu Izbica...

Autorka doplnila deník příběhem, který si musela zčásti domyslet, protože o Kohnových se toho bohužel moc nedochovalo, ale trvalo několik let, než pátráním v archivech sestavila příběh rodiny. Příběh, který se jí osobně dotýká, protože jak zjistila, tak Kohnovi se přátelili právě s Marií, která byla sestrou jejího dědečka. O to víc je na celém příběhu znát ten cit, s jakým je knížka napsaná. Navíc je proložena nejen ofocenými stránkami Věrčina deníku, ale i fotografiemi a osudy lidí, kteří měli k Věrce blízko. Oficiálními útržky z novin, kdy jsou vyhlašovány další zákazy, příkazy apod. a autorka v poznámkách vše dovysvětluje proč a jak, takže tato kniha by klidně mohla sloužit jako povinná četba pro ZŠ a SŠ.

Je to skvěle napsaná knížka s tématem na které by se nemělo nikdy zapomenout a rozhodně by si ji měl přečíst každý.

9 12.03.2023

Milena je úplně běžná žena, která miluje malé dětičky a proto pracuje jako učitelka v mateřské škole. V současné době je ale na mateřské dovolené a užívá si chvíle se svými dvěma dětmi. S manželem mají krásný a harmonický vztah, nedávno dodělali rekonstrukci části bytu a Milena je prostě šťastná, jak skvěle se jim vede. Do doby, než manžel ztratí práci, protože podnik ve kterém pracoval, zkrachuje. Milena věří tomu, že si Michal najde rychle novou práci, ale tomu se pobyt doma docela zalíbil....a tak míjejí dny a týdny a Michal je stále doma, peníze dávno došly a Milena se ocitá v neskutečném stresu. Klidná atmosféra je pryč, přibývá hádek a výčitek. Milena proto začne chodit na brigádu, aby se alespoň částečně postarala o rodinný rozpočet a doufá, že tohle Michala nakopne k tomu, aby se začal starat i on. Milena uklízí po večerech v jedné ordinaci a její dny jsou najednou velice hektické. Zjišťuje, že manžel není ten typ muže, který by se dokázal postarat a psychicky jí to ubíjí. Začíná k němu cítit až odpor. Jednoho večera při návratu domů se jí ale přihodí něco, co její život naprosto překope a život celé její rodiny se změní tak, jak si nikdy nepřála.

Autorka mě dokázala od prvních písmenek do příběhu vtáhnout. Milena mi byla chvílemi sympatická, chvílemi jsem kroutila očima, pak je měla plné slz a ve výsledku jsem jí fandila. Byla houževnatá, přesto si toho naložila na moje gusto strašně moc a divím se, že vše tak ustála. Říká se, že ženy toho vydrží víc jak kůň. Neměla ani nikoho v blízkém okolí,komu by se svěřila nebo vybrečela na rameni. Její kamaráda, mimochodem člověk s kterým bych já osobně absolutně nevyšla, uměla mluvit jen a pouze o sobě a chlubit se co vše má. I přesto, že věděla, že její kamarádka je v obrovských potížích. Rodiče, hlavně maminka generál zasypávala Milenu svými problémy a její přehlížela a nebo nevhodně komentovala. A tak Milena věděla, že nezbývá nic jiného než se zapřít a postarat se sama, aby se odrazila ode dna.

Nechtěla jsem, aby vše skončilo tak, jak skončilo. Ani nevím proč, ale prostě jsem tomu závěru tak úplně nevěřila a hlavně si myslím, že to co Milena celé ty měsíce dokázala utajit, by v realitě nešlo, už jen proto,že měla dcerku docela rozumbradu. Přesto jsou v knize popsané životní situace, které může zažívat kdokoli z nás.

3 05.03.2023

Autorka si dala neskutečnou práci s rešeršemi, protože celá sága byla velice obsáhlá. A to byl možná pro mě problém. Střídání tří období bylo pro mě náročné, protože sotva jsem se začetla do jednoho a zvykla si na postavy, které v knize vystupovaly, tak přišla další část s jinou hrdinkou v jiné době a já měla opět problém se zorientovat. Navíc je v knize docela dost politiky a v těchto částech moje pozornost upadala. Historické události, které se skutečně staly mě motivovaly k tomu si googlit další informace, což mívám na historických románech ráda. Třeba generál Lafayette pro mě byl naprosto neznámý člověk, přitom jeho život a činy ovlivnily Ameriku a Francii. Takže co se týče informací o skutečných postavách, byla jsem spokojená. Přesto pro mě byla kniha svým obsahem velice složitá a chaotická. 

3 03.03.2023

Úterní poledne je román ve kterém poznáváme Grega Sydora, který si přál stát se spisovatelem. Touží proslavit se a inspirací je mu město New York. Tvoří, píše, ponořuje se do svých myšlenek, jenže do života mu vejde žena....krásná a tajemná Jennifer. Žena, která je jeho múzou a prokletím zároveň. Žena, která ho fascinuje a děsí současně. Žena, která si s ním neskutečně zahrává a Greg její vášni propadá. Odkrývá mu svoji minulost a denně ho navštěvuje, aby si Grega opět a stále dokola omotávala kolem prstu... 

Pokud máte rádi knihy náročné na čtení, tak tuhle vám jednoznačně doporučuji. Autorova slovní zásoba a líčení děje je opravdu dokonalé. Slovní obraty, které vás nadchnou. Navíc je kniha proložena básněmi a to velice vydařenými a i člověka, který básním neholduje a nerozumí, zaujmou. Vyjadřuje v nich tolik emocí. Celkově jsem měla pocit, jako když jsem návštěvníkem u Grega doma a potají sleduji jeho a Jennifer. A někdy bylo to dívání se opravdu hraničící s voyeurismem. Až tak intimní příběh to byl. Zároveň je román drsným a temným vykreslením lidské duše a touze po lásce a obdivu.

Lynette je třicetiletá žena, která žije se svojí egoistickou vyhořelou matkou a postiženým dospělým bratrem, který je svým intelektem na úrovni tříletého dítěte. Snaží se, aby měli na měsíční platby za dům a provoz domácnosti. Ale je unavená a znechucená svým životem, kdy vidí, že se snaží a je to k ničemu. Navíc jim majitel oznámil, že uvažuje o prodeji domu, kde Lynette bydlí. Během dvou dnů, které se v knize odehrávají poznáváme Lynettinu minulost a dozvídáme se, proč žije na okraji společnosti ač by si ráda užívala klidný život. Vracíme se v příběhu do minulosti a poodkrýváme temmnou a děsivou část Lynettina života.

Já smekám před autorem, protože jsem dostala v příběhu obrovskou nálož emocí. Lynette zpočátku fandíte, pak jí nadáváte a vztek přejde v lítost a chvílemi i v obdiv. Málokdo zažije ve svém životě tolik, co zažila Lynette a tají se vám dech nad tím, jak se se vším vypořádala. Já jí nakonec fandila. Ano, na dno se může dostat každý, ale vydrápat se zpátky je sakra těžký...a když nemáte absolutně žádnou podporu ve svém okolí, je to o to těžší. Nebudu vám prozrazovat, jestli to Lynette zvládla nebo ne. Jen vím, že než žít v toxickém prostředí, je lepší prostě odstřihnout vazby a žít si po svém...

2 26.02.2023

Těšila jsem se na skvělý thriller, který mi nedá vydechnout a budu napnutá až do konce. Bohužel, tentokrát jsem zklamaná. Příběh byl čtivý tak do třetiny, kdy si opravdu hryžete rty napětím. Jenže potom začal být příběh tak překombinovaný a přeplácaný, že jsem začala protáčet oči a ten konec to opravdu zabil úplně. Autor chtěl do psychothrilleru zahrnout hodně témat až to prostě přepálil. Škoda. Kdyby ubral, bylo by to perfektní.

3 17.02.2023

(SPOILER) Monika a Oliver spolu chodí pár měsíců a aby se více poznali, naplánují si společný pobyt v Luhačovicích. Nádherném lázeňském městě s mnoha cyklostezkami v okolí, které lákají k výletům. Monika sice cyklistice moc nedá, ale je ochotná se kvůli Oliverovi přemoci, když vidí jeho nadšení. A tak zakoupí cyklovýbavu a společně strávenému času nic nebrání. V Luhačovicích je nádherně a oni se rozhodnou, že se vydají na první výlet po okolí. Cesta vede lesem, kde očekávají hlavně klid a čerstvý vzduch. Jak už to ale bývá, počasí je nevyzpytatelné... krásné počasí se během chvíle změní, zatáhne se, je před deštěm a na okolí padá mlha. Hustá, bílá, neproniknutelná. Les vypadá najednou úplně jinak. Temný, děsivý s podivnými zvuky. Navíc není vidět na krok a Monika s Oliverem netuší, kde přesně se nachází...

Z příjemně plynoucího dne se tak přenášíme do nepříjemných chvil, kdy jsme rádi, že nejsme v jejich kůži. Les vypadá opravdu nehostinně, navíc ho vůbec neznají a spoléhat se na další návštěvníky nejde, protože zatím nepotkali živou duši. Mlha padá víc a víc, je vidět sotva na konec natažené ruky. Nepříjemný déšť jim smáčí oblečení, které je sice vhodné na kolo, ale ne do deště. Čím víc bloudí lesem, tím víc se motají a najít cestu zpátky k penzionu se jim nedaří. V jednom momentu Monika mezi stromy zahlédne dům. Vypadá díky mlze a celkovému počasí jako přízrak z hororu, ale vydají se k němu s vidinou pomoci...

Víc vám neprozradím, protože bych byla moc ráda, kdybyste po dočtení zažívaly ty samé pocity jako já. To jakým způsobem dokázala autorka zaměstnat můj mozek a po dočtení mě nechala v absolutním rozkladu, to se už dlouho žádnému autorovi nepovedlo. Navíc mi postava Moniky hodně sedla. Její hlášky mě rozesmály, i když jsem ve skrytu duše věděla, že já být v její situaci, tak se chovám naprosto stejně...

Pokud máte rádi knížky, kdy chcete cítit mrazení v zátylku a po dočtení zírat na poslední stránku, rozhodně si autorčinu knihu přečtěte.

9 14.02.2023

Lady Evelyn Herbertová není žádná jemná květinka, která by měla radost z čajových dýchánků a nákupů. Miluje dobrodružství a archeologii. Jsou třicátá léta 20. století a musíme si uvědomit, že ženy měly horší společenské postavení, uzavírala se dohodnutá manželství a ženy neměly tolik možností mluvit do všeobecného dění. Evelyn byla ale tvrdohlavá a se svým otcem milovala Egypt. Vyrážela s ním na cesty a pomalými kroky si plnila svůj sen.

Když v roce 1922 jako první vstoupila do Tutanchamonovy hrobky, splnil se jí sen. Svět se měl dozvědět o báječném nálezu, který skrýval nevyčíslitelné bohatství. Přesto se vyrojily i pochybnosti a hlavně se začal přetřásat fakt, že kdo vstoupí do hrobky, oživí tím tak kletbu...

Příběh je vyprávěn ze dvou časů. Z minulosti, kdy je Evelyn mladá a seznamujeme se s jejími začátky, manželem a dalšími lidmi a pak ze 70. let minulého století, kdy je Evelyn stará paní, která prodělala mozkovou mrtvici a její paměť již tolik neslouží. Evelyn se urputně snaží vybavit si veškeré vzpomínky na Egypt a my se sní tak můžeme vracet do minulosti a prožít dobrodružství odkrytí Tutanchamonovy hrobky.

Já jsem z knihy nadšená. Opravdu. Autorka sice na začátku píše, že je příběh fiktivní, ale některé osoby v knize dle Google opravdu žili (např. Howard Carter) a ona tak dokázala skloubit svoje vyprávění s pravdivými informacemi. Vznikl překrásný životní příběh, kdy poznáváme Evelyn z mnoha úhlů.

9 07.02.2023