danazeskolky komentáře u knih

Byla jsem po přečtení v takové depresivní náladě, že jsem vůbec neměla chuť psát komentář, až s velkým zpožděním. Stručně shrnu: je dobré si přečíst, abychom si uvědomili tu nesamozřejmost naší relativní svobody. Jinak souhlasím s mnohými, že osudy postav nezalezly příliš pod kůži. Asi ze strachu, abych se nenamočila do něčeho zakázaného ;-)

17 09.09.2021

Nejdřív jsem se trochu bála, že půjde o nějaké "ženské čtení". Hned první kapitola mě nadchla a četla jsem a četla... Ne že bych vyhledávala historické romány, toto stejně nebyla tak dávná minulost, ale prostě se občas nechám úplně unést časem a při tak barvitém líčení si připadám, že jsem tam někde mezi nimi v drsné krajině mezi drsnými lidmi... A dost lidí naštěstí mělo i srdce. I když to nebylo nakonec nic platné. Zajímalo by mě, co pak bylo dál s Margrét (i když tam je to asi jasné), se Steinou (a asi i Laugou) a pomocným farářem Tótim. Kniha mě opravdu dostala.

17 29.04.2019

Jedna z těch útlých knížek, které sice rychle přečtete, ale nikdy nezapomenete. Díky za všechny copy, které mě v životě potkaly...

16 06.07.2018

Nenapadlo mě, že bych si někdy chtěla přečíst knihy od této autorky, na Heřmánkové údolí jsem si přečetla pochvalnou reakci zde na databázi a tak jsem to zkusila. Vůbec nelituju. Jak se zmiňuje řada čtenářů "pode mnou", vnímám hlavně obdiv a také mi to připomíná moji babičku. Mohl by z toho být i pěkný film, kdyby se toho chopil šikovný tým.

16 06.01.2017

Moc se mi líbila. Jediné, co mi vadilo, že se ze mne postupně stával tak trochu autista. Tolik mě to pohltilo, že jsem se myšlenkami zcela napojila na Jacoba. Hranice mezi zlem a nutností, je někdy tak úzká.. Vřele doporučuji nejen lidem, kteří mají ve svém okolí někoho s Aspergrem, všem, kteří dokáží vidět věc z více úhlů.

16 30.08.2016

Večer jsem dočetla a v noci se mi o tom zdálo. Jak ráda jsem se z toho snu probudila, ne jak Terezka... Když jsem vloni byla u Pramenů Vltavy, vůbec jsem netušila, jaká hrůzyplná historie je s tímto místem spojená. Před paní spisovatelkou smekám

15 12.03.2024

Kontroverzní téma vyvolalo mnoho pocitů a myšlenek, které se promítají do hodnocení. A že jich je! Když si představím, že bych byla na místě Jaroslava, vůbec netuším, jestli bych měla sílu se s takovým údělem poprat. Nebýt růžového míče, příběh by se "jednoduše" uzavřel. Takto můžeme aspoň doufat, že se nějaká cesta ven z vězení vlastního těla najde. Odsoudit někoho je velmi jednoduché, pochopit je už náročnější a odpustit a přijmout to, co se změnit dá jen těžko, to už vyžaduje vyzrálou a vyrovnanou osobnost. A je k tomu třeba hodně síly.

15 27.10.2023

Asi ne pro každého, ale pro mě to bude určitě jedna z nezapomenutelných knih. Odrazovala mě ta tloušťka, ale lákal název a vysoká hodnocení. Po dočtení jsem si znovu přečetla první kapitolu. Také by mě zajímalo, jak Michel prožil oněch 15 let... A osudy ruských opuštěných manželek... A Cécile, Camille...
Ještě se musím zmínit o tom, jak mě dostal ten důkladný systém "úklidu nepřátel" včetně fotomontáží. Bylo (je) to zrůdné!

15 19.07.2020

Líbilo se mi tak moc, jako kdyby se všechny dešťové kapky spojily v jednu obrovskou a zaplavily najednou vyprahlé pouště... Naoko, Midori, Reiko, předtím Kizuki, potom Nagasawa (spolu s Hacumi) a s těmi všemi do hloubky propojený Tóru. Syrové a krásné i smutné zároveň

14 15.05.2024

Těžko lze očekávat veselé čtení. Nečetlo se mi úplně lehce, jednak kvůli stylu psaní a jednak kvůli syrovému svědectví těch nejhorších činů. Ostrý protiklad Anděla smrti a Anděla života, z toho až mrazilo. A tím vším prosvítala nezištná laskavost a obětavost Mámy. Málokdo by uměl odpustit a necítit nenávist... Až nadpozemsky silná žena to byla.

14 10.04.2023

Věděla jsem, do čeho jdu. Kamarádka mi řekla: zvláštní. Jiná známá: to si musíš přečíst! Čítávala jsem poezii, ještě občas něco málo k sobě pustím... Toto je jako báseň a je zbytečné se ptát: Co tím básník chtěl říci? Řekl(a) vše o svých pocitech a navíc krásnými neotřelými slovními spojeními. Zůstanou ve mně barevné obrazy. Ale přiznávám, že jsem na konci čekala něco rozuzlujícího, navazujícího na prastarou Ninu, důvod, proč jsou zuby porcelánové... Asi to není důležité.

14 29.07.2022

Hodně syrové a zároveň jemné jak písek na pláži poblíž Moonstone. Někdy se mlčením vydává srdceryvný řev. A někdy to všechno může být úplně jinak. Děkuji za tuto knihu, která je jako život sám. Víme, že jednou zemřeme a přesto se dokážeme radovat a prožívat lásku...

14 30.04.2020

Líbilo se mi, ale přišlo mi to víc pro chytré větší děti. Není to na škodu, jen si to potřebuji definovat ;-) Pro dospělé bych tam potřebovala víc propracovat příběh Šaši a jejího otce. I samotný život knihonoše a jeho přítele bych také ráda znala víc do hloubky. Jinak to byla milá knížka.

13 06.10.2022

Nemusíte si to přečíst, ale byla by to velká škoda. Vždy, když uvidím krystalky cukru, si vzpomenu... A dýchat... Děkuji, Paní autorko.

13 24.03.2021

Posel a Zlodějka knih mě přivedli ke Clayovu mostu. Zpočátku se mi přecházel těžce, až když mi kamarádka poradila, že nemám moc přemýšlet a jít (číst) dál, tak sem se přehoupla přes první stovku a už jsem začala most vnímat jinak. Jen jsem si kladla otázku, proč Markus Zusak psal ten začátek takovým zvláštním způsobem, téměř až odrazujícím? Prý to potom všechno pochopím... A je to opravdu tak. Matthew prostě není žádný velký spisovatel :-) A teď po přečtení a po slaných pramíncích na tváři se ráda vracím k tomu začátku - konci, abych ještě chvíli pobyla v přítomnosti Dunbarovic kluků. Dnes jsem věšela prádlo a když jsem vzala do ruky kolíček, došlo mi, že už nikdy nebude tím kolíčkem, jakým býval před Clayovým mostem. A za to, kromě toho všeho ostatního lidského v knize, moc a moc děkuji.

13 08.03.2020

Doporučovala bych jako povinnou četbu všem pedagogům a sociálním pracovníkům. Smutné téma, ale nečekaně pozitivní postoj a síla vedoucí ke změně. Milovat opravdu bolí, ale při ochočování to tak bývá...

13 15.07.2017

Kniha, kterou určitě stojí za to přečíst. Literárně sice není úplný skvost, proto o jednu hvězdičku méně, ale úplně to vynahradí jiným způsobem. Kdybych měla kouzelný prsten, pořídím podobného tučňáka do dětských domovů, škol, internátů atd.. A jednoho bych si určitě vzala na čas i k sobě domů :-)

13 14.11.2016

Musela jsem si dát pauzu na komentář, abych si zvykla na pocit, že už nejsem ve světe June a Tobyho (a Finna...) Pročetla jsem všechny komentáře, mnohokrát ocenila palcem a je teď těžké neopakovat již napsané a přesto vyjádřit, jak moc se mi kniha líbila. Nemyslím si, že bych ji doporučila všem, ale já se budu hrdě hlásit k těm, kterým učarovala. A jsem ráda, že jsem po knize sáhla, aniž bych o ní něco dopředu věděla, prostě si mě našla. Možná i proto, že jsem se v útlém dětství až panicky bála vlků...

13 20.04.2016

Jednička se mi sice líbila o trochu více, ale asi mě utloukla ta beznadějná situace a vědomí toho, že to bude trvat mnoho mnoho let, než nastane nějaká spravedlnost nebo aspoň naděje. Až nyní mi dochází, proč se lidi, které jsem znala v dětství, tak obávali různých pomluv. Dnes nám to přijde neškodné, ale tenkrát?! Jsem zvědavá na 3. díl, jaké cesty osudu hlavní postavy čekají

12 26.07.2024

S**** komunisti! Samozřejmě, že ne úplně všichni a samozřejmě, že i mezi nekomunisty byli sadističtí a bezpáteřní lidé... Jen jsem si musela ulevit

12 02.07.2024