Dandy1 komentáře u knih
Prokousala jsem se tím, ale žádné wau se nekoná. Možná kdyby byla kniha poloviční, byla bych nadšená myšlenkou autora o střetu civilizací. Kdyby místo nudných popisů fyziky přidal na rozvinutí vztahů mezi postavami, užila bych si to víc.
Příběh psaný z pohledu puberťáka se mi moc líbil. Cloumal s mými emocemi od začátku do konce.
Moc pěkná knížka. Síla Irmy je obdivuhodná. Na jejím místě bych manželovi spíš šlápla na krk než bych ho opečovávala.
(SPOILER) Chvílemi jsem chtěla knihu zahodit. Děj neubíhá, a konec příběhu tam není. Nic se nevyřešilo. Chybí i linka rozvíjejícího se vztahu mezi kapitánem a Ilan. Autorka to natahuje aby vydělala na dalším díle. Byla to ztráta času.
Smutný příběh z poválečných let. Člověk by řekl, že po válce musí být už jen dobře. Ale bylo jen někomu.
Sektářství v přímém přenosu. Když se tam narodíte, nic jiného neznáte. Vzdělání je zapovězeno a vše se řídí strachem z bolesti nebo zatracení bohem. Nemáte šanci.
Kdyby bílí lidé nevnucovali havajcům (a nejen jim) svou víru a svůj způsob života, nemuseli bychom řešit záchranu planety. Tato kniha mi přinesla spíš smutek než radost.
Proč jsem četbu této knihy tak dlouho odkládala? Popisy lékařských zákroků mě bavily. Děj byl sice lehce předvídatelný, ale to vůbec nevadilo. Jen ta Rizzoliová mi lezla na nervy. Snad se v dalších dílech umoudří.
Nenáročná oddechová knížka, lehce předvídatelná. Autorka napsala propletenec vztahů v rodině i ve firmě. Trochu to překombinovala. Působí to jako nákup tři za cenu jednoho.
Kniha je svědectvím o tom jak mají Afričané proti Evropanům zvrácené hodnoty. Pro nás jsou děti vším, pro ně ne. My pracujeme abychom měli jídlo a střechu nad hlavou. Oni raději kradou a fetují. Kdyby byl v knize aspoň náznak, že Joseph hledal práci, možná by mi ho bylo líto. V Africe přece děti pracují běžně.
To je moc smutná knížečka. Ale zajímavá. O tom, co se honí hlavou šikanovaných dětí. O tom, jak důležité je umět se svěřit a naslouchat druhým. A taky o tom, jak zdlouhavá a náročná je léčba popálenin.
Užila jsem si krásný příběh z dřívější doby. Jojo krásně vystihla vztahy mezi lidmi v městečku i divokost přírody kolem něj. O vzniku koňských knihoven jako podpory vzdělanosti jsem dosud neměla ponětí.
O tom co se dělo s politickými vězni se mluví málo. Jaký lidský odpad dělal nad vězni dozor. V jakých šílených podmínkách je drželi. Také jsme jezdili na vandry a dělali blbosti. Naštěstí o patnáct let později. Myslela jsem na zoufalství jak rodičů, kteří o svých synech a dcerách neměli žádné informace, i na dospívající, kterým ze dne na den skončilo dětství. Je faktem, že i v osmdesátých letech se říkalo: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej..
A ten poslední odstavec o řediteli firmy Precioza mě nadzvedl nejvíc.
Hezká odpočinková četba. Určená spíše ženám, které své děti již vypustili do světa.
Půjdu proti proudu a dovolím si říct, že kniha je nudná, postavy nesympatické a zápletka nijaká. Nevím proč tak autory v poslední době baví psát stylem skoků v čase. Snad proto, že jinak by řada čtenářů knihu v půlce opustila.
Myslela jsem, že to bude na pět hvězdiček. Bohužel konec knihy neudržel nastavenou laťku.
Kraťoučká knížka. A přesto nese poselství... Je zajímavé jak vypadalo sci-fi v roce 1964. Námět je aktuální stále. Jen by se dnes bylo potřeba probojovat mnoha bezpečnostními opatřeními. Na konci knihy byla cenovka 4.50 korun. To je k neuvěření.
Co by kdyby... Ještě, že to v 89. dopadlo jinak. Připomenutí dávno zapomenutých praktik vůbec nebylo na škodu.
Dlouho jsem čekala, že kniha začne mít spád a poutavý děj, jak je u Falconera zvykem. Dialogy skoro žádné... Nic mi to nedává. Odkládám nedočtené.