Daver komentáře u knih
Když potřebujete stvořit legendu a navíc na tom ještě trochu vydělat, může být skutečný život předmětné osoby tak nějak na obtíž. Obzvláště, pokud jste ho dobře znali. Motiv knihy mi trochu připomíná film Občan Kane, kdy se novinář žene za odhalením významu posledních slov veřejně známé osoby. Když zjistí, že je spojen s hlubokým záchvěvem duše dítěte za celkem běžné situace, vytrácí se z něj pojem senzace. Jakoby tím, že se pojmenuje a vysloví, ztratil pro někoho jiného význam. A tak lepší službu prokazujeme člověku, jsme-li jeho přítele, než jsme-li jeho životopiscem.
Je zajímavé sledovat japonskou společnost v končícím období přerodu z feudálního systému do průmyslově rozvinuté země a z toho vyplývající společenské kontrasty. Před blížící se ničivou 2. světovou válkou jsou též zajímavé autorovy postřehy o geopolitické situaci v regionu a stručné úvahy o budoucím vývoji. Protože se jedná o opak přístupu "generála po bitvě", mohou vyznívat pro současníka nevšedně. Ale tyto úvahy jsou jen střípky v celé knize.
Poněkud trpké jsou pasáže popisující postavení žen ve společnosti. Nepřehlédnutelný je popis života gejš a dalších kategorií "dívek pro zábavu" a toto líčení je veskrze smutné. Náladu povzbudí popis dynamické proměny přírody v jarním období a záplavy sakurových květů.
Kniha je určitě skvělá jako jeden ze zdrojů poznávání japonské kultury, zvláště její stoletý odstup. Ale je třeba čerpat i z jiných pramenů.
Propletenec vztahů, následků, příčin a jejich příčin nedovoluje čtenáři upřít svoji pozornost na jediného viníka, hrdinu nebo záporáka. Jakoby říkal: "Jedeme v tom všichni."
Je užitečné si tuto knihu přečíst, pokud člověk spojuje jméno Rotschild s úspěchem a bohatstvím tak nějak pušálně. Autor popisuje mechanismus vzniku bohatsví věcným a logickým způsobem. Je vidět, že jednotlivým aktérům se rozhodně nevyhýbají obyčejné lidské strasti a radosti, které mohou být pro jejich vnímání světa určující a nekonečné jmění se v nich stává jen kulisou. Citlivý přistup autora způsobuje, že ačkoliv čtenář vliv obrovské množství pěněz na život jedince vnímá zřetelně, nechce se mu je závidět. Zrod a udržování bohatsví je spojeno s pílí, zápalem, odpovědností a tíhou spojenou s rozhodováním důležitých záležitostí. Kniha obshuje mnoho fatkografických údajů.
Vhled do zákulisí politikaření, propagandy a rozčarování z oficiální politiky v prostředí občanské války ve Španělsku. Autor se osobně bojových akcí zúčastnil, ve zkresleném podání médií a vyprávění civilních obyvatel v bezpečné vzdálenosti od fronty je však nedokáže identifikovat. Jakoby bojoval v jiné válce. Falešný výklad průběhu událostí se stane oficiální verzí a pravdu prožitku přímého účastníka je třeba skrývat, aby se vyhnul podezření z účasti na tom,co se nestalo a zachránil tak alespoň svoji holou existenci a život.
S jemnou důkladností demaskovaná vulgárnost koloniální reality.
Autor s mikroskopickou přesností a důslednou logikou popisuje zážitky, pohnutky, nálady a události v jedné z nejnižších společenských vrstev, která balancuje na pomezí legality a své poslední síly upíná ke snaze se ve sféře legality udržet, byť, co přijde zítra, nemusí být jasné. Člověk se až diví, že toto bylo integrální součástí života ve třetině 20. století. Je patrné, jak značný společenský vývoj se od té doby odehrál, ale také jak zatím krátký časový úsek jsme od takové reality vzdáleni.
Vytříbeným jazykem dokázal utor zachytit výjevy všedního života obyvatel Prahy nebo lidí s ní svázaných. Z výběru míst a událostí je zřejmé, že autor netrpí obdivem k bohatsví a okázalosti a spíše se jich straní ač sám vzešel z dobře situované rodiny. Zajímá ho víc život těch opomíjených, kteří svou situaci často přijímají s nevyhnutelností. Kisch se zdržuje jakékoli sociálně zabarvené agitace a rozměr bídy, nuzoty a bezbýchodnosti je paradoxně umocněn volbou střízlivého popisu situace či humoru. A tak vůbec neruší čtenářův žážitek, i když je zřejmé, na jakou stranu se autor přiklání.
Tuto knihu jsem nedočetl. Autentické zápisky legionářského kronikáře jsou velmi zajímavé a jsou pro mě nejvíce přínosné. Knihá má tři roviny. Jelikož jde autorka po stopách svého pradědy, je to rovina cestopisná. Asi polovinu textu tvoří citace z legionářské kroniky, takže má rovinu historickou, faktografickou. A protože je autorka pravnučkou citovaného legionáře, má také rovinu osobní. A tuto kombinaci tato kniha nějak nemůže unést, i když, zdá se, pravnučka zdědila pisatelský talent. Navíc mě nebavilo sledovat, jak se autorčin politický idealismus a politický názor potýká s realistickými a střízlivými zápisky z kroniky a zážitky z kontaktu se současnými obyvateli Ruska.
Kniha zpřístupňuje zamlčovanou minulost 50. a 60. let minulého století. Byť čtenář může předpokládat, že autor přesně zvážil, co chce nebo nemůže publikovat, je tento text vhodným střípkem do mozaiky událostí tehdejší doby. Autorův styl je věcný, logický a oproštěný od emocí. To jsou jistě vhodné předpoklady pro práci ve zpravodajské službě, kdy jeden neví, čeho všeho je vlastně součástí.
Je to Švejk 30 leté války. Člověk se seznámí s atmodférou a charakterem tehdejší doby z pera přímého účastníka. Autor se 30 leté války totiž sám zúčastnil. Kniha je sebraným dílem napsaným v průběhu několika let, ke konci již trochu vadne, ale je to úžasné čtení.
Název knihy je krycí, snad aby kniha o legiích, Československu, tedy i Masarykovi, Štefánikovi mohla v roce 1970 vyjít. Pro jistotu je kniha doprovozena politicky uvědomělou předmluvou, kterou bych ale neoznačil za hloupou. Popis dramatického osudu pozdějšího předního herce umocňuje umělecký talent autora. Děj dává nahlédnout do reálií tehdejšího Ruska v kontextu domácí i mezinárodní politické situace a je velkým pomocníkem k jejím pochopením. Kniha určiťe stojí za přečtení, rozhodně nelze soudit podle názvu.
Docela zábavné dílko o vážných věcech. Oceňuji určitou vyzrálost autora, kdy se snaží o věcech informovat reportážním způsobem bez ideologické zátěže dnešní doby. Prezentování oboustranných názorů mi pomohlo tuto významnou součást našich národních dějin zařadit do politického a historického kontextu.
Kniha je čtivá a napsaná stylem, který zpřístupňuje danou látku nejširší čtenářské obci. Popisuje život Wolfa Messinga od dětství až k jeho závěru. Obzvláště přínosné pro mně byly obrazy tradiční vesnické židovské komunity z počátku 20. století, kde se život jakoby zastavil. Zajímavé je také skrze vyprávění vnímat atmosféru doby, což pomáhá pochopit zásadní impulsy a zvraty dějinného vývoje dvěma světovými válkami zasaženého století.
V knize je popsáno mnoho detailů ze soukromého života W. Messinga, jeho úvah a postřehů, což vede k otázce, s jakou mírou autorské licence byl jeho život převyprávěn, či jakým způsobem by mohla autorka tyto informace získat. Proto jsem si koupil ještě knihu Wolf Messing: The true story of Russia's greatest psychic od Tatiany Lunginové.
Z této knihy jsem byl zpočátku nadšený a na konci zklamaný. V první polovině jsem se nechal unášet úžasným popisem světa viděného malým dítětem. V druhé polovině z vyprávění mizí spontánnost, nápaditost, spád a dává prostor pro klišé o ženském životním principu a dítěti jsou kladeny do úst formulace a postřehy, které by člověk spíše očekával od dospělého. Přestože chuť číst nepřetrvala až do konce, ta první polovina jistě stála ta to.
Děj je rámován příběhem dobře situovaného mladého muže, který zdědí prostý domek na osamělém místě. Sled událostí s tím souvisejících tvoří nosnou kostru vyprávění, kde hlavní roli hraje detailní, myšlenky zastavující popis vnitřních pochodů a pohnutek hrdiny, jehož mysl je zbystřena osamělým pobytem v přírodě. Příběh se tak odehrává v krajině prostoru ale také v krajině lidské mysli, což vytváří další dramatickou vrstvu románu.
Jedná se o deník C. M. de Jesus, obyvatelky favely na okraji Sao Paula. Úspornost ve vyjdřování dodává popisu života v chudinské čtvrti na autentičnosti. Textem se prolíná nit prosté moudrosti, která je nezbytná k zachování si zdravého rozumu na takovém místě a dlouhodobě udržitelného způsobu existence. Tento dobrý vklad pisatelky ovšem nevyúsťuje v žádné rozuzlení nebo happy end.
Deníky byly v Brazílii vydány a autorka získala značnou popularitu, ovšem jejímu plnému zadostiučinění bránily společenské předsuky založené na barvě pleti a společenském původu. Také zřejmě proto se na sklonku života vrátila zpět do favely. Zaznívaly též hlasy zpochybňující její pisatelské zásluhy a přisizující značný vliv editorovi deníků. Proto jsem si zakoupil v anglčtině vydanou needitovanou verzi (Unedited diaries of Carolina Maria de Jesus). Neshledal jsem rozdíl ve stylu vyjadřování nebo cokoli přikrášleného. Nutno ovšem říci, že česky vydanou knihu jsem si díky překladu Vlasty Havlínové mohl lépe vychutnat.