ddkk komentáře u knih

Příběh o vztazích v jedné australské rodině vyprávěný ve dvou časových rovinách z pohledu tchýně a její snachy.

No ano, i já jsem se během života dostala k oběma rolím - byla jsem snachou své tchýně a nyní naopak jsem tchyní partnerce mého syna. A vůbec to není jednoduché. Se zkušenostmi, které mám, stále našlapuji opatrně a po špičkách, abych něco nezkazila. Snažím se o vstřícnost a empatii a zdá se, že to je s naší Kristýnkou oboustranné. Jsem si jistá, že můj syn nemá o ničem ani potuchy, ale hlavní je, že je spokojený stejně jako mí vnuci...

V mnoha ohledech jsem tchýni Dianě velmi rozuměla, v mnohém jsem s ní souhlasila. Komunikovat (pokud možno vřele nebo alespoň přátelsky) s cizí ženou jiné generace je hrozně těžké a mnohdy podléháme falešnému dojmu, že všichni myslí podobně jako my. Samozřejmě je to nesmysl. I Diana si často uvědomovala, že ne vše, co řekla nebo udělala je pro její snachu Lucy srozumitelné...

To, jak příběh dopadl, mne ani moc nepřekvapilo. Dalo se to čekat.

Dávám za tři, protože mi chybělo napětí i překvapivost.

50 26.10.2021

Chce se mi napsat: dobrá práce, Nino! Sedm příběhů obyčejných lidí, kterým se podařilo uniknout z KLDR do Jižní Koreje, zobrazuje otřesnou realitu nejtotalitárnějšího režimu na světě.

Autorka má skutečně velké charisma a především nesmírnou empatii, s níž si dokázala získat důvěru zpovídaných Korejců. Je to upřímné, pro většinu z nás objevné a mnohdy těžko uvěřitelné. Z rozhovorů je mnohdy cítit i to, jak je těžké vymanit se z celoživotního vymývání mozku a šmahem vše, co bylo, úplně zatratit. Pro nás jsou Korejci, ať už severní nebo jižní, skoro stejní. Ale není to pravda. Na mnoho uprchlíků se v Soulu pohlíží jako na vyžírky a přivandrovalce, a to přesto, že v Jižní Koreji se o realitě KLDR přece jen ví více než třeba u nás...

Pro mne byla snad nejhorší představa tříletých dětí, které se učí nemilosrdně střílet (!) na nepřátele (což jsou vlastně všichni mimo KLDR). Jak moc taková "výchova" dokáže pokřivit člověka?

Pro doplnění doporučuji knížku S každou padající hvězdou.

74 25.10.2021

Našim vnukům se moc líbí ilustrace, hned si nakreslené děti pojmenovali podle svých kamarádů, zjistili, co je to ušanka, na co je švihadlo i co znamená slovo ďolík....Bylo to docela příjemné čtení o partě dětí, viditelně prvňáků, které mají to štěstí, že na školním dvoře jim kdosi vybagroval ďolík - s obrovským pařezem i s kořeny, s klacky, balvany a keři, i se vzrostlými stromy. Jenže, dospěláci, co je mají na starost, mají strach, že se někomu něco stane. A taky že jo, jenže na schodech u školy! Přesto, že je v tom slavný ďolík nevinně, nechají ho zahrnout....Jak to dopadne? No přece dobře. Není ďolík, je kopeček...

Doporučuji.

52 25.10.2021

Rekovný hrdina Petr z Kukaně, neznající nic než pravdu, mě provázel pěkných pár dnů. A byla to podivuhodně krásná procházka!

Podle Petrova stvořitele a vypravěče jeho životní poutě, tedy Vladimíra Neffa, se bez Petra neobešla snad žádná významnější dějinná událost tehdejší Evropy. Velmi umně ho Neff dosadil do skutečných reálií i do vlastních fabulací, připravil mu spoustu úžasných dobrodružství a ještě ho obdařil skvělým intelektem a morálním myšlením.

A tak si říkám, jaká škoda, že to vše, co si na Petra a s Petrem Neff vymyslel, nebyla tak úplně pravda. Jakpak by asi dneska vypadal náš svět, kdyby se všechny Petrovy ideje a záměry vyplnily!

Výborně jsem se bavila - už jen pasáže s Albrechtem z Valdštejna, jeho údajným dvojníkem, s mužem se železnou maskou i pochyby o tom, kdo a kdy byl vlastně v tom Chebu zabit a dokonce "existoval vůbec nějaký Albrecht z Valdštejna ?!?" prostě nemají chybu.

Znovu musím vyzdvihnout skvělou historizující Neffovu češtinu. Ta hra se slovy, ta vynalézavost v slovosledu a do toho jak rána z čistého nebe třeba výraz "job"! Je vidět, jak se Neff vůbec nebral vážně a vsadím se, že si to psaní bezvadně užíval. A vlastně se ani nedivím, že téhle češtině současná mladá generace jaksi nerozumí. Jo, kdo nemá načteno...

Moc se mi líbila celá trilogie a znovu musím smeknout před Panem spisovatelem Vladimírem Neffem.

54 24.10.2021

Nedávno jsem se probírala knihovnou a narazila na další knížku mého dětství. Prolistovala jsem jí a musím přiznat, že se mi postupně celý fantaskní příběh vybavil jako na dlani... Mít jako dítě takovou tetu, jakou je Dominika, to by bylo!

Líbila se mi moc tehdy, líbí se mi i nadále - Dominiku si přečteme s vnuky.

Pokud knížku ještě někde objevíte, doporučuji se do ní aspoň podívat.

49 18.10.2021

Na novou knihu SB jsem se moc těšila, zatím jsem četla všechny, které u nás od ní vyšly a na sérii s Lacey nedám dopustit.

Nicméně, Prasklina je něco trochu jiného. Je to psychothriller, který se odehrává zčásti v kulisách starobylého Cambridge, zčásti v exotickém prostředí extrémně vzdáleného a extrémně chladného ostrova New Georgia (nikoli v USA). Obě místa jsou atraktivní, mrazivý ostrov s ledovci, opuštěnou stanicí velrybářů a s tučňáky, pak obzvlášť. Hlavní hrdinka, Felicity, je glacioložka, což je mému srdci rovněž blízké. Je krásná, chytrá, ale problematická...proč, to vše se odhalí až na konci.

Příběh je napínavý, i když trochu rozvleklý. Až do chvíle, kdy se pomalu ukáže, co vše může být za všemi těmi zvláštními událostmi, stalkingem a vraždami skryto. Pak začne děj nabírat tempo a závěr na mrazivém ostrově s překvapivým rozuzlením letí jako bouřlivý vítr v tamějších šířkách...

Dávám za čtyři a doporučuji.

53 18.10.2021

Pro mne výborná četba, stejně jako Vdova. Příběh, opět vyprávěný několika osobami, je napínavý až do samotného konce a přiznávám, že řešení celého komplikovaného případu mě docela překvapilo.

Kate Waters je sympatická novinářka, která dosud neztratila empatii. Je chytrá, schopná a komunikativní. Líbí se mi.

Dávám pět hvězdiček, protože mě to fakt bavilo, a doporučuji.

48 16.10.2021

Pokračování skvělých dobrodružství Petra z Kukaně je snad ještě napínavější než byl první díl. Jeho osud si s ním zahrává, on však dokáže díky své neohroženosti, inteligenci ba i vzdělání (kolik jen jazyků ovládá slovem i písmem!), i své čestnosti a pravdomluvnosti všechno překonat. Hrdina jak se patří! Navíc - jeho otčinou jsou Čechy...

Je to neskutečná rozkoš číst, ba i poslouchat - tu skvostnou Neffovu češtinu, rozmanitou, plnou nádherných málo už slýchaných slov i slovosledu, s krásnými přechodníky , přirovnáními i s vtipným a lehce ironickým nadhledem. Čiročiré potěšení.

Doporučuji.

59 15.10.2021

Skvělé! Do úplně nejposlednější chvíle není nic jisté. Několikrát během čtení si říkáte "aha, tak takhle!" a ono je to stejně všechno jinak. A konec? Nejlepší ze všeho.

Jérôme Loubry se tak u mne zařadil hned za mého oblíbeného Bussiho (shodou okolností žijícího v normandském Rouenu, tedy v té části Francie, odkud pochází i Loubry a kam Loubry umístil děj své knihy...)

Bylo to napínavé, spletité i plné emocí. Doporučuji.

69 11.10.2021

Roman Cílek má opravdu nastudováno. Knížka o Eichmannovi (četla jsem druhé doplněné vydání) se četla jako detektivka. Cílek v ní popisuje vlastně kompletní Eichmannův životopis včetně soudobých výsledků zkoumání jeho psychiatrického profilu: průměrně inteligentní člověk, takový úřednický typ, kterému byla svěřena neuvěřitelná moc nad miliony. Člověk, který odeslal do vyhlazovacích táborů smrti statisíce židovských mužů, žen i dětí včetně kojenců. Člověk, který - podle vlastního mínění - jen vykonával rozkazy podle svého nejlepšího vědomí a zřejmě i pochybného svědomí. Nic s ním nehnulo, nacistické řešení tzv. židovské otázky bylo nezbytné a on se toho jen ujal...

I když je celá řada skutečností, které Cílek popisuje, obecně víceméně známých, v knížce je spousta informací, které jsem nevěděla. Netušila jsem nic o jednání s představiteli židovských organizací v Maďarsku, jimž Eichmann a spol. nabízeli výměnu milionů Židů za deset tisíc náklaďáků, které Němci chtěli použít na východní frontě. Dověděla jsem se také, že Eichmannova rodina prakticky až do konce války bydlela v luxusní vile v Praze na Ořechovce (protože se tam paní Eichmannové prostě líbilo - bodejť by ne!). A také o celé řadě nechutných detailů z fungování vyhlazovací mašinérie i o poválečném zákulisí.

SPOILER ( i když jde o obecně známá fakta).
Konec byl vlastně vůbec nejnapínavější - útěk do Argentiny a patnáct let života celé rodiny v poměrně skromných podmínkách. Konečně v roce 1960 Eichmannův únos za bílého dne a poté složitý soud v Jeruzalémě.

Místy se člověku obrací žaludek nad bezcitností a cynismem nacistických zrůd i nad jejich pocitem nadřazenosti. Nad genocidou, která nemá obdoby. I nad poválečnou politikou některých vlád, které umožnily útěk a život stovek nacistů hlavně v jižní Americe, USA i jinde.

Četla jsem jako e-book. Bohužel, Epocha si nedala žádnou práci s korekturami. Text se hemží spoustou chyb, překlepů i vynechaných slov. A to si Roman Cílek nezaslouží. Dávám za čtyři a doporučuji.

48 09.10.2021

Moc zajímavá knížka, která mě donutila doplnit si informace týkající se nejen judaismu, ale i historických okolností týkajících se vzniku státu Izrael.

Samotný příběh vypovídá o vnitřních rozporech v židovských komunitách vyznávajících různé směry této víry a zachovávaných po staletí díky nastavenému systému. Je to zvláštní v 21. století, ale dodržování striktních tradic je zřejmě pro mnohé nevyhnutelné. Na druhé straně je tu vidět snaha především mladé generace vymanit se ze svazujících přísných pravidel a žít život moderněji a otevřeněji...

Vyvolení jsou krásným (pomalým) příběhem přátelství dvou mladých hochů a vztahů otců a synů . Doporučuji.

50 07.10.2021

Výtečné! Vladimír Neff byl skvělý vypravěč. Zasvěcený v historii, dokonalý znalec rodného jazyka, se schopností spřádat krásné, vtipné, poutavé i napínavé příběhy plné hlubokých myšlenek, sepsaných nevídanou češtinou.

Je čirou radostí číst příběhy Petra Kukaně z Kukaně, napsané s láskou a humorem i nadhledem. Vladimír Neff s laskavostí sobě vlastní vkládá do úst svého duchaplného hrdiny (takto vystudovaného rétora!) dodnes platné myšlenky. Za všechny alespoň ty, jimiž doslova vytřel zrak vévodovi a vévodkyni ze Stramby:

"...Nemáme pro zázrak žádné pojmenování. A to je to nejšílenější, co se může lidskému tvoru přihodit. Člověk je zvyklý všechno označit jménem. A když něco, s čím se setkal, nemůže jménem označit, nezbývá mu než padnout před tím na kolena a kořit se v zbožné hrůze a vědomí vlastní nedostatečnosti..."

"Věru mezi vírou a nevírou není zásadní a nesmiřitelný rozpor, stejně jako není zásadní a nesmiřitelný rozpor mezi životem a smrtí. Neboť, jak známo, život je umírání a podmínkou života je smrt...Rozpor je mezi účastí a neúčastí. Mezi zájmem a netečností, mezi živou myšlenkou a mrtvou formulí, mezi věděním a hlupstvím. Ale není rozporu mezi nocí a dnem, mezi slovem přitakání a odmítnutí..."

Velmi doporučuji.

65 07.10.2021

Bylo to spletité, občas maličko komplikované, ale bylo to dobré. Michaela Klevisová znovu ukázala, jak skvěle umí vnímat a hlavně popsat prostředí, v nichž se její příběhy odehrávají. Pošumavskou ves s osamělými staveními i s opuštěnými polorozpadlými usedlostmi v podzimní přírodě tak máme před sebou jako na dlani...

Tentokrát s velkým pochopením a empatií zabrousila do rodinných historií a vztahů ve složitém prostředí vesnice s obyvateli několika odlišných národností. A ukázala, jak málo toho víme o dějinách vlastní rodiny, jak málo nám záleží na vlastních kořenech. A jak jsou důležité...

Moc se mi to líbilo, i když jsem se občas trochu ztrácela ve složitých vztahových propletencích. Dávám plný počet a doporučuji.

104 05.10.2021

Tohle je opravdu nádherná publikace o chloubě našeho chovatelství, o snad nejstarším velkém hřebčínu na světě, o hřebčínu v Kladrubech nad Labem. O světovém unikátu - o starokladrubském koni, který je od roku 1995 českou národní kulturní památkou. Národní hřebčín Kladruby nad Labem se v roce 2019 zaslouženě zařadil na Seznam světového dědictví UNESCO, a to také díky úžasné krajině Kladrubské Polabí...

Kniha obsahuje opravdu krásné fotografie Jiřího Podrazila a také zasvěcený text odborníka na krajinu i památky, Ing. Zdeňka Nováka.

Doporučuji nejen knihu, ale také návštěvu kladrubského hřebčína, který je jedním slovem skvostný, stejně tak jako krajina, která ho obklopuje.

46 04.10.2021

Všechno, co popisuje anotace, v tomhle zábavném bloku opravdu je. Navíc je trhací, takže sice vlastně na jedno použití, ale zato se dá využít pro zábavu vícero dětí najednou. Používáme ho zatím průběžně, protože jsme ještě nestihli všechny listy s úkoly a hrami využít. Navíc je to blok velmi skladný a lehoučký, takže se dá přihodit do batůžku i s pastelkami a kdykoli a kdekoli vytáhnout na světlo boží a dítka zabavit. Třeba při čekání na oběd v restauraci. Nebo v autě.

Užitečná věcička, kterou jsme koupili za pár kaček v KK. Doporučuji.

41 04.10.2021

Výborné, dobře vypointované povídky, jejichž společným tématem jsou lidské emoce, především žárlivost v různé podobě. Příběhy, na nichž je dobře poznat, že je psal zkušený autor thrillerů. Jsou různorodé, odehrávají se na různých místech a v různých situacích. Všechny jsou vtipné, napínavé a zábavné.

A ano, nevěra se nevyplácí a jak se říká, dráždit hada bosou nohou je vždycky riskantní.

Doporučuji. Nesbo je prostě skvělý vypravěč.

64 03.10.2021

Sovětské pracovní tábory byly fakt hnusárna. Musel je vymyslet pomatený psychopatický mozek, jemuž na nějakém tom lidském životě moc nesešlo. Zcela podle hesla " один человек неважно, нас много" (na jednom člověku nesejde, nás je mnoho). A k tomu všudypřítomný stihomam, možnost vyřídit si s jinými vlastní účty, využít situace...

Dneska už o tom, co byly gulagy a co se v tehdejším SSSR skutečně dělo, víme hodně, Jeden den Ivana Děnisoviče dobře zapadá do mozaiky podobných děl. Jenže Solženicyn byl první, kdo se odvážil o tom všem napsat a nést vlastní kůži na trh. Bylo to nepředstavitelné a šokující. A i proto stojí zato si jeho knížky přečíst.

Doporučuju.

58 01.10.2021

K téhle útlé novelce mě přivedla jiná knížka - zmiňuje ji Jo Nesbo ve sbírce povídek Žárlivost. Nedalo mi to a díky skvělým komentářům jsem si Šachovou novelu musela taky přečíst. A dávám zapravdu svým oblíbeným - je to skvost.

Vůbec to vlastně není o šachu. Je to úžasná psychologická studie lidského myšlení, vystaveného - čemu vlastně? - ničemu. Je to o skutečných duševních útrapách člověka, který je cíleně izolovaný od zbytku světa, od jakékoli činnosti a jakékoli duševní potravy. Je to o touze zaměstnat mozek, čímkoli, jen aby nebyl vystaven zničující nicotě. To, že se hlavní hrdina dostane k příručce šachových partií, je jen náhoda. A i když šachy nejsou zrovna jeho parketou, dokáže jedinou možnost jak zaměstnat mysl, využít do poslední mrtě. A poté se dostane do téměř schizofrenní situace - je vůbec možné hrát šachy sám se sebou? Být bílý a černý současně? A jak se taková těžko představitelná zkušenost projeví v jeho dalším životě?

Šachová novela není pro šachisty o šachu. Je to mnohem hlubší sonda do myšlení inteligentního člověka v krajní situaci.

Doporučuji.

53 01.10.2021

Všeobecná oblíbenost dinosaurů u našich hošíků a jejich kámošů nás přivedla k bezvadné knížce. Nejen že je plna zajímavostí o různých ...saurech, ale navíc obsahuje "bednu plnou kostí", z které si můžeš vylamovat vybrané součástky dinousauřích koster a ty pak na správných místech svého muzea sestavovat a doplňovat. Náš nejvíce nejoblíbenější pravěký dravec - samozřejmě Tyranosaurus Rex (něžně dětmi zván Tý-áR) je samozřejmě obsažen také, rovnou na celé dvoustraně. A k tomu všemu ještě řada fosilních doplňků - hádejte, který vyvolal největší obdiv a všeobecné veselí? No přece zkamenělý dinosauří exkrement!

Je to bezva zábava pro děti od 5 let ( a samozřejmě pro jejich příslušné dospěláky).

Doporučuji.

39 01.10.2021

Tak tohle se mi líbilo. Příběh by klidně snesl delší a hlubší zpracování, ale i v této podobě stojí zato. Kdyby nebyl tak tragický, napsala bych, že je zábavný, ale to se asi opravdu moc nehodí...

Dvě dvojice nešťastných teenagerů, kterým zdánlivě nic nechybí. Kromě lásky a péče vlastních rodičů. A kteří skrývají svá vlastní tajemství...

Doporučuji.

45 28.09.2021