denisa7430
komentáře u knih
...a naposled konvalinky
Jarmila Pospíšilová
Krásná, něžná kniha....
Knihu jsem četla právě v době, kdy mě opustila velmi blízká osoba, věkově stejně jako je Magda. Celý půlrok jsem vymýšlela, jak budeme zpracovávat její životopis, jenž byl natolik pestrý a zajímavý, že by vydal na několik životů. Bohužel, doba koronavirová nám nedopřála tento počin uskutečnit a jsem z toho velice smutná. O to víc, že tato osoba neměla žádné příbuzné.
Tuto knihu jsem proto procítila a celou probrečela. Jedinou útěchou mi je, že vím, jak smysluplný a šťastný život do poslední vteřiny prožila.
V mládí nás trápí úplně jiné „starosti“, než nějaká rodinná historie. Na všechno máme dost času, všechno počká…
Myslíme, že rodiče i prarodiče jsou jakousi konstantou, neměnnou veličinou, že s námi budou napořád. Nenapadne nás, že tu jednoho dne prostě nebudou. Proto hned zítra zadám babi úkol, sepsat naše rodinná tajemství...
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
Nemám slov. Jak lehké bylo dostat se v 50.letech za mříže za NIC a strávit tam 15 let za NIC. Takové příběhy nesmí být zapomenuty. Doporučuji.
Vlak pro děti
Viola Ardone
V roce 1946 sužuje jižní Itálii bída a hladomor. V té době zorganizuje komunistická strana akci pro záchranu dětí z těch nejnuznějších a nejchudších rodin. Jsou poslány vlakem na sever Itálie, kde se o ně postarají místní. Osmiletý Amerigo svou matku opravdu nerad opouští, avšak až u nové rodiny pozná, co je to opravdová rodinná láska.
Po čase je poslán zpět do svého rodného městečka. Matka štěstím nezáří a Amerigo strádá, a to nejen materiálně, ale hlavně emocionálně.
Celá situace vyústí ve strašnou zášť, jejíž dopad má vliv na všechny, kteří životem Ameriga prošli.
Vina, ten vtíravý pocit bezcennosti, však zůstává v našich srdcích déle, než bychom si byli schopni přiznat.
Dojemný, ke konci až plačtivý příběh o krutých životních osudech a rozhodnutích, kterým se milující rodiče chtějí za každou cenu vyhnout. Někdy však není možnost volby...
"Často tě má rád víc ten, kdo tě nechá jít, než ten, kdo tě drží u sebe.“
Dílo, podle mého názoru, vhodné k filmovému zpracování.
Jediná věc mi při čtení vadila, a to bylo použití nespisovného jazyka. Ale to je věcí vkusu :-). Chápu to tak, že to mělo sloužit k odlehčení vyprávění už tak těžce zkoušeného malého chlapce.
Osvětim - Příběh mého přežití
Sam Pivnik
Podobných příběhů jsem četla již několik, ale upřímně? Nikdy mě nepřestane udivovat, co je jedinec schopen vydržet pro svou záchranu!
Za každou zpověď přeživšího jsem vděčná. Nesmíme zapomenout!
Svědectví porodní asistentky z Osvětimi
Stanisława Leszczyńská
Velice mi to připomnělo příběh lékařky Giselly Perlové, která sepsala své paměti v knize Byla jsem lékařkou v Osvětimi. Rovněž ona pomáhala zejména těhotným ženám přežít...i za cenu nejstrašnější, odejmutí dítěte, což se rovnalo jeho smrti!
Staňa dle výpovědí přeživších dokázala shromáždit všechny své síly, pracovat dnem i nocí a plně se angažovat pro druhého člověka.
"Tragédie, které přesahují míru lidské představivosti."
"Do toho pekla za námi přiletěl anděl lásky." - výpověď přeživší o Stani - 48 -
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Gisella Perl
Neskutečně odvážná žena, která i v té největší hrůze nemyslela sama na sebe, ale hlavně na "dobro" ostatních žen, zejména těch těhotných. Zarazilo mě, že se zmiňuje o tom, že po válce mnoho lidí její činy v Osvětimi odsoudilo! Jak si to vůbec mohl někdo dovolit.
Pro mne byla kniha srdcervoucí, podávající popis osvětimského pekla zase z trochu odlišné stránky, která mi dosud zůstala zatajena.
Hluboký obdiv patří této pozoruhodné ženě.
„Jen smrt nás mohla zachránit před utrpením.“
PS: Jen jedna věc mě zarazila...Proč ty brambory škrábaly, když i slupky byly brány za hotový poklad? :-)
Útěk z pochodu smrti
Jack J. Hersch
Pátrání syna (autora) po stopách otcovy minulosti.
Nejvíc mě "děsily" jeho neustálé otázky, na které už bohužel nikdy nedostane odpověď, ačkoliv za života tatínka se ptát mohl. Vím, jak mu je, jak si vyčítá, proč se neptal, když ještě měl příležitost. Do takového stádia musí člověk dozrát, musí najít odvahu a pokoru ptát se na zážitky z Osvětimi a Mauthausenu. Občas však člověk dozraje, až když už je pozdě.
Také jsem se svého dědečka neptala, byla jsem na pochopení tak závažného tématu moc malá....a teď bych za jeho vyprávění dala cokoliv :-(.
Knihu jsem maximálně procítila.
Soudcové, žalobci, obhájci
Erich Kulka
Dechberoucí. Dostala mě asi stejně jako kniha V pekle plynových komor.
Muzeum nesplněných slibů
Elizabeth Buchan
„Nic v životě není tak, jak se slíbilo.“
„Minulost je s námi pořád, ať chceme nebo ne.“
„Každá lidská bytost má právo na svobodné umělecké vyjádření.“
To jsou tři citace z knihy, které ji, dle mého názoru, perfektně vystihují.
Ptáci se zlomenými křídly
Ayşe Kulin
Námět úžasný, příběh odehrávající se v Turecku dle skutečné udalosti z dob počátku druhé světové války. O naději v lepší život v jiné vlasti, než v té rodné, odkud byla rodina vyhnána. O tom, že domovem je místo, kde je láska.
Avšak forma vyprávění, možná špatný překlad, mi vůbec neseděla a celkový pocit z četby nebyl zas až tolik příjemný. Veliká škoda.
"Hledám svou vlast... hledám ji v pevné víře, že vlastí i náboženstvím je jen láska..."
Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice
Dita Krausová
Autobiografie Židovky Dity - sledujeme celý její život od útlého dětství, dospívání až po stárnutí.
Zpověď těch nejděsivějších hrůz, které spolu s rodinou zažila v koncentračních táborech. Podává svědectví o tom, jak probíhalo osvobození, jak těžké bylo začlenit se zpět do běžného života - škola, zábava, randění. O tom, kde a kdy potkala svého manžela, s kterým založila novou rodinu.
Zaujalo mě zejména líčení života v kibucech, které jen dokazuje, že život nebyl peříčko ani po ukončení války. Ba naopak, boj za (osobní) svobodu trval dál...
Osmnáct Jeruzalémů
Jiří Šotola
Kniha se krásně četla. Příběh byl tak trochu hrůzostrašný.
Zotročeni
Gordon Thomas
Hnus, co se všude kolem nás děje a vlády, mocnosti s tím nic nedělají, ba v mnoha případech se na těchto praktikách přiživují.
Ztracené květiny Alice Hartové
Holly Ringland
První polovina knihy mě pohltila, druhá naopak velmi nudila.
Román nebyl špatný, nápad s květomluvou byl skvělý a úvodní popisky květin ke každé kapitole jedinečným nápadem.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Líbilo se mi propletení více životních osudů, které se ke konci protknuly navzájem. Mám ráda, když se současnost misí s historií, navíc, když vás tato historie poznamená právě ve vašem současném životě.
Drsné líčení brutálního zacházení se Židy ze strany SS, popisy každodenního života v koncentračním táboře pohledem mladé slečny...
"Jediné obludy, které jsem kdy znala, byli lidé." - 144 -
"Až dosáhnu dvaceti let,
budu zkoumat tenhle svět,
budu sedět v motorovém ptáku,
vzlétnu sám vzhůru do oblaků.
Budu se vznášet nad nádherami světa,
dívat se, jak všechno dole vzkvétá,
oblak mi bude sestrou a vítr bratrem."
- báseň Sen - Avraham Koplowicz, r. 1944 ve věku 14 let zavražděn v Osvětimi -
Musela jsem zabíjet
China Keitetsi
Drsná svým obsahem... Příšerné dětství a ještě horší dospívání jedné mladé slečny, avšak týkající se mnohých dalších afrických dětí.
Lidstvo je opravdu svou krutostí "jedinečné".
