dia.riedl komentáře u knih

Aleš Tvrdý, vášnivý fotograf, cestovatel a dobrodruh ve své knize představuje čtenáři 21 svých cestovatelských zážitků napříč téměř všemi kontinenty, kam se vydal po svých s batohem na zádech a úsměvem na tváři .

Podíváme se od Asie přes Nový Zéland, Afriku, Norsko až do Jižní Ameriky. V krátkých kapitolách autor vzpomíná na všemožně zajímavé, vtipné i poučné zážitky ze svých cest.
Nečekejte tedy cestopis vyloženě naučný, popisný, plný zajímavostí. Naopak poznáte daná místa očima dobrodruha, který se nebojí jít si vlastní cestou, ze z prvu nepříjemných nečekaných komplikací dokáže díky své zvědavosti a pozitivitě vykouzlit jedinečnou vzpomínku.
Aleš mi byl sympatický také svým přístupem k přírodě a památkám a svou upřímností.
Kde mě autor svou upřímností trochu zaskočil, bylo u několika delikátních zážitků ze zemí asijského kontinentu (Kambodža, Thajsko), moudří vědí .

Každou kapitolu doplnil také svými vlastními fotografiemi, které zachycují místa z jeho vyprávění; ty fotografie jsou úžasné.

Vyprávění je autentické, velmi zábavné a čtivé.
Tento "turistický" styl cestování mám ráda i já osobně a autor mě určitě na pár míst nalákal!

05.02.2024

Dům v blankytně modrém moři...nechtěl bys být tam?

Ale já tam byla. S každou stránkou, s každou větou. Na ostrově Marsyas s Arthurem, s Thaliou v zahradě, s Theodorem v jeho skrýši, s Lucym a ostatními na dobrodružné výpravě. Byla jsem tam, když měl Lucy noční můru nebo když Sal bojoval o své místo, když Phee nechala vyrůst květinu, byla jsem s Linusem ve vlaku, když tohle všechno opouštěl.

Začátek knihy měl pro mě takovou '1984' atmosféru, s tou spoustou pravidel práce pro OPPOM a kancelářským stereotypem. Z tohohle šedého světa pak ostrov Marsyas působí skoro až pohádkově a on vlastně i kouzelný byl. Díky těm, kteří ho zvou svým domovem.

A tak i Lunus Baker postupně zjišťuje, že nestojí za to věřit všemu, co je psáno na papíře, a že život, který se rozhodneme žít je mnohdy tisíckrát šťastnější než ten, který nám připadal rozumný.

Musím ale přiznat, že romantická linka mi moc nesedla, jen tím, že jsou to čtyřicátníci. Bylo to jako sledovat své rodiče, jak spolu cukrují...:-D

Ani jsem nečekala, jak mi příběh a hlavně děti přirostou k srdci. Ale tahle knížka mě dojala k slzám hned několikrát.
Není vůbec smutná, je vřelá, citlivá, vtipná a krásná.

Přečtěte si jí.

4 06.09.2023

Zlatá Grai se ke mě dostala docela náhodou díky štafetě. Už při čtení anotace a především hodnocení jiných čtenářů jsem tušila, že se mi bude líbit. A taky, že ano, je to skvělá originální fantasy! Autorka vytvořila úžasný svět s novými druhy bytostí, magií a pravidly. Kniha byla pro mě velmi čtivá, poutavě a květnatě napsaná.

Už první kapitola mě do příběhu hezky vtáhla, hned poznáváme dva znepřátelené národy, o akci, napětí a zvědavost není nouze. Pak do příběhu vstupuje Isarell a, bože, jak já jsem si tu holku oblíbila!

Svět sorrei a jarrei a život divoženek mě naprosto uchvátil. Moc se mi líbilo vystavění příběhu Isarell a její cesta na vrchol. Bojové tréninky a závěrečné zkoušky mě ve fantasy velmi baví. Nadchlo mě používání a získávání ornamentů!

Jediné, co mě při čtení trochu potrápilo, bylo množství postav. Měla jsem u některých trochu zmatek v jejich postavení a jejich moci, špatně se mi zařazovali, tím pádem mi unikaly i některé ty intriky. Také u fungování denních a nočních hvězd jsem neměla úplně jasno. Četla jsem ale vesele dál, protože to nejdůležitější se vždy ukázalo.

Knížka je opravdu hodně obsáhlá, není to ale určitě na škodu, spíš musí čtenář číst pozorněji. Věřím, že když budu mít možnost přečíst si knížku znovu, všechno už do sebe zapadne.

Mě Zlatá Grai opravdu překvapila a byla radost jí číst.

2 01.09.2023

(SPOILER) Tak tohle bylo opět něco! Naprosto mě ten příběh pohltil.
Sledujeme příběh čtyř sourozenců - dětí slavného zpěváka Micka Rivy, který jim bohužel nedal do života pranic víc než své jméno. Každý z nich si z dětství nese vlastní břemeno, zároveň je spojuje velmi silné rodinné pouto a taky láska - láska k oceánu a k surfování. To, jak celý život drželi při sobě a jeden pro druhého by udělal cokoliv, bylo nádherné.

Zároveň poznáváme i příběh jejich matky, June, o zprvu krásné romantické lásce, který vám s postupem času zlomí srdce. A znovu. A zase znovu.
Myslím, že tahle část byla na knize to nejlepší. Mick Riva dokázal rozdat tolik lásky a důvěry, aby pak na další stránce všechno rozdupal a zničil. Protože nebyl jejich. Byl všech.

Co mě na knize maličko zklamalo, byl konec, kde se zbytečně řešily probléme náhodných účastníků večírku a závěr, kde se konečně řeklo, co se říct mělo, na mě působil dost ufňukaně a o Mickovi jsem smýšlela ještě hůř. Zároveň jsem čekala, že onen požár bude mít mnohem dramatičtější dohru.

Celkově jsem ale z knihy nadšená. Taylor Jenkins Reid mi opět ukázala, že umí sakra dobře psát (samozřejmě stejnou měrou i Dana Křepelová, překlad je výborný).

4 02.08.2023

(SPOILER) Příběh v knize Ti, co vidí byl zajímavý a poměrně zamotaný a mě se líbil. I když bylo ze začátku těžké se v ději zorientovat, hlavně kvůli množství postav, kterých stále přibývalo, a také třem časovým rovinám, příběh dvou sester, které se rozhodly vypátrat pravdu o své rodině, mě nakonec hodně oslovil.

Všechny dějové linky jsou pro příběh stejně důležité a vzájemně propletené víc, než se od začátku zdá.
Děj v psychiatrickém ústavu byl poněkud zvláštní a chování postav nedovysvětlené, ale odehrálo se tady nejvíc znepokojivých scén z celé knihy. A zakončení bylo velmi uspokojivé.

Postava Hattie byla někdy až příliš ustrašená a citlivá, byla mi sympatičtější jako dítě, zvídavá a tajemná.

Co mi v příběhu přišlo navíc, byla linka s Damienem...
A taky pár detailů, které autorka do příběhu vměstnala, například, že bratr sester válčí ve Vietnamu - pro příběh to nemělo vůbec žádný význam, jen tam bratr skoro celou dobu nebyl no.

Musím ještě podotknout, že na to, jak se kniha prezentuje, je v příběhu žalostně málo duchařiny, nebo alespoň takové, že které vám běhá mráz po zádech. Je to spíš detektivní román. A ještě dodám, že více než vyšetření dávné vraždy je v příběhu důležitější pátrání po zmizelé matce.
Příběh byl ale hezky promyšlený a dobře se četl.

Update (květen 2024):
Knihu jsem četla již podruhé a musím říct, že jsem příběh vnímala mnohem uceleněji a některé poznámky z prvního hodnocení bych nyní přepsala. Je to opravdu hezký a podle mě poutavě napsaný příběh. Čtení jsem si užila.

01.08.2023

(SPOILER) Přestože se jedná o velmi vychvalovanou knížku s krásným příběhem a prostředím, mě se bohužel zas tak moc nelíbila. Hlavním důvodem je to, že mi to celé přišlo jako velké klišé.

Kniha je plná krásných poetických vět a myšlenek. Pěkné popisy přírody a nevšední citlivá hlavní hrdinka ale nevyváží, alespoň pro mě, spoustu nelogičností a již zmíněné klišé v samotném příběhu.

Začátek o Kyině dětství se mi velice líbil a kapitola, kde pomalu navazovala vztah s Tatem, byla pro mě tou nejlepší částí knihy.
Ale po zbytek knihy jsem marně hledala nějakou jiskru, něco, co by mě nutilo číst dál, příběh utíkal, jako pomalý proud.

Vyšetřování smrti jednoho mladíka z města znělo jako zajímavé oživení, ale celý případ pozbyl napětí díky hloupým dialogům šerifa a policie...
Navic mi strašně vadilo, jak byla Kya při vyšetřování apatická. Napětí jsem pocítila jen těsně před závěrečným rozhodnutím poroty...

Konec knížky byl pro mě největší utrpení. Hodně situací už před tím hrálo hodně na city, ale tohle zakončení mi přišlo dost zvláštní.

Omlouvám se všem, kteří knížku milují, je to pouze můj osobní pohled. Knížka je krásně napsaná, příběh je zasazený do zajímavého prostředí. Kyu jsem si i docela oblíbila, ale zbytek příběhu za mě nee.

10 01.08.2023

Druhý díl ze série o kavárně Funiculi funicula byl za mě bohužel o trochu slabší a repetetivní. V knížce jsou opět čtyři na sebe nenavazující příběhy, bohužel postavy mužů, kteří kavárnu navštíví, mi byly méně sympatické, než tomu bylo v první knize. Příběhy a především důvody 4 osudných setkání jsou opět velmi zajímavé, ale žádný z nich mě nijak hluboce nezasáhl. Ze všech příběhů pak výrazně vystupuje příběh Kazu, která v kavárně obsluhuje, který je velmi silný.
Velmi zajímavou postavou je také Kjóko, která je svým způsobem vlastně otravná, zároveň do jinak klidné, tiché a malinko pochmurné atmosféry kavárny přináší trochu šťávy.

5 27.06.2023

O tradici černého dortu jsem nikdy dřív neslyšela ani nečetla, díky tomu pro mě byla kniha osvěžující v rámci toho, co běžně čtu.
Ačkoliv bych o ní neřekla, že je přímo čtivá, byla neskutečně zajímavá. Styl psaní byl pro mě často náročný na pozornost - hodně informací, hodně jmen najednou. Párkrát jsem se v knize i vracela, abych si utřídila děj, často jsem se ztrácela v určení místa (v knize se objevují ostrovy, ostrov, Amerika, Velká Británie, což jsou taky ostrovy...kolikrát jsem toto pochopila až z kontextu).
Kniha je plná fascinujících informací o historii, kultuře, ochraně přírody, zároveň řeší témata přistěhovalců, rasismu, odlišností, identity, objevují se i těžká téma tykajicí se vztahů, mateřství a rodiny. Nedokázala jsem zkrátka vyjít z úžasu, co všechno příběh obsahuje.
Kniha je ale především o lásce ke své rodině a rodinným tradicím.
Bylo krásné číst o vášni k surfování a moři obecně, jiná postava měla vášeň k jídlu, tradiční kuchyni a umění, velmi mě zaujala profese mapování dna oceánu. Každá z postav byla něčím pozoruhodná.

Hlavní myšlenkou, kterou si z knihy odnáším, je jít si za svým snem, nebát se dělat si věci po svém a nebát se vzít život do vlastních rukou, i když pro to musíte opustit vše, na čem vám do té doby záleželo.

Opravdu krásná, hluboká kniha.

3 15.05.2023

Musím říct, že kniha se mi nakonec dost líbila, překvapila mě svou propracovaností a celkovým pojetím příběhu. Pokud znáte autorovy filmy, tak můžu říct, že příběh v knize má stejnou atmosféru a stejně postavené hororové prvky - žádné nadpřirozeno, duchy nebo strašidla ve skříni tady nečekejte, autor si hraje s vaší lidskostí a zkouší, co vydržíte. Znechucuje intimitu, popisuje takovou bolest a utrpení, ze kterého se vám zvedá žaludek.

Sledujeme život Franze, vášnivého spisovatele, který se kvůli své zarytosti dostane do světa mimo čas a realitu, kde nalezne to, po čem celý život toužil, ale i to, co by nikdy žádný člověk poznat nechtěl.

Dlouhou dobu nás příběh nechává v nejasnosti, nakonec se ale ukáže děsivá a tvrdá pravda o Franzovi, osudu a smyslu života.

Některé scény byly opravdu hodně drsné a zvrácené, ale ke konci se příběh posunul do jiné roviny, autor obrátil karty a my konečně pochopili záměr celého příběhu.

Jsem ráda, že mě kniha po dočtení nezklamala, ale naopak překvapila tím, kam se příběh ubral. Podobné knihy asi vyhledávat nebudu, ale pokud hledáte netradiční, trochu historický horor z prostředí Česka, nebojíte se postavit se brutálním, někdy i násilným sexuálním scénám, za cenu dobře propracovaného příběhu, tak tuhle knihu zkuste.

3 02.05.2023

Seriál Gilmorova děvčata mám moc ráda, ačkoliv ho nemám nakoukaný díl od dílu.
Knížka se mi líbila, četla jsem ji v angličtině, ale myslela jsem si, že bude Lauren víc vzpomínat na zákulisí seriálu, hlavně když se v poslední kapitole věnovala nově natočené minisérii po x letech.

Lauren vypráví o celé své herecké kariéře, od studia herectví, přes první divadelní role až po životní role, jako byla právě Lorelai Gilmorová nebo její postava v seriálu Parenthood, který teda osobně neznám.

Celé roky natáčení Gilmorek shrnula do pár odstavců, kde zhodnotila každou sérii v pár větách, přičemž ji zajímalo, co v té době nosila za oblečení a jak si upravovala vlasy...A občas zmiňovala úplně zbytečně věci, jako kdo s kým šel po natáčení na kafe.

Někdy jsem opravdu měla pocit, jako bych slyšela Lorelai, osobnost Lauren je okouzlující, zábavná, inspirující a ani při psaní o svých úspěších nepůsobí vychloubačně, ale spíš pokorně, někdy ale až pateticky.

Některé kapitoly šly trochu mimo mě jako třeba o dietě a hubnutí, o jejích vztazích, nebo účinkování v porotě nějaké fashion show. Hodně se mi líbil začátek, kde psala o své rodině a studiu herectví, a taky kapitola o psaní knih.

Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, není to ale nic, z čeho bych skákala nadšením.
Pro fanoušky Lauren nebo Gilmorovych děvčat je to milé, nenáročné čtení.

1 02.05.2023

Hvězdná Evelyn Hugo a jejích sedm bouřlivých manželství. Ale kdo byla skutečně její práva láska?

Tady bohužel půjdu s hodnocením proti proudu. Za mě byla knížka Sedm manželů Evelyn Hugo fajn, dobrá, ale nedokázala mě překvapit a nadchnout, jako mnohé jiné čtenáře.
Máme tu opět rozhovor s fiktivní celebritou tentokrát z filmového průmyslu. Jenže mi tu chybělo právě víc z té filmové branže, aby mi postava Evelyn přišla tak fascinující a talentovaná, jak se prezentovala. Hlavním tématem knihy byly Evelyniny milostné zápletky, což je fajn, ale bylo to opravdu tak zajimave a dechberoucí?
Způsob vyprávění, tedy zapojení reportérky, která má z příběhu Evelyn napsat knihu, mě bavil. Bohužel ale celá ta zápletka s reportérkou Monique mi nepřišla vůbec zajímavá a pro příběh ničím přínosná. Vlastně mě moc nezajímalo, co mají Monique a Evelyn společného, zajímal mě příběh Evelyn Hugo.
Naopak se mi moc líbilo vkládání bulvárních novinových článků a samotné podání tématu LGBTQ, bylo to psáno nenásilnou formou a zároveň z toho byla patrná ta tíha takového závazku.
Nejzajímavější pro mě bylo manželství s Donem, kde se autorka rozepsala také o ne úplně lehkém tématu. Také se mi líbilo manželství s Rexem Northem a samozřejmě celoživotní příběhu Evelyn a Harryho. Naopak pro manželství s Robertem jsem neměla moc pochopení, přišlo mi to nepravděpodobné.
Bohužel ani onen osudový vztah si mě bezpodmínečně nezískal tím, jak byl pro obě strany toxický, ale možná si jen nedovedu představit, jak náročné to v té společenské situaci bylo.
Samotná Evelyn je bez debat zajímavá postava. V mnoha situacích byla hodně sebestředná, zároveň ale průbojná, sebevědomá a později i hodně sebekritická. Taková, kterou bych z povzdálí obdivovala, ale nechtěla si ji pustit blíž k tělu.

Autorka rozhodně umí skvěle psát, kniha není průměrná a myslím si, že JE výjimečná.
I přes to všechno, co tu zmiňuji, nehledě na to, že mě kniha i rozplakala, jsem u Evelyn Hugo necítila to kouzlo, že to přece musí být skutečný příběh skutečně celebrity, bohužel.

A nemůžu si pomoct a nezmínit, že u Daisy Jones & The Six tohle všechno pro mě fungovalo. Daisy Jones a Billyho jsem zbožňovala od začátku se všemi jejich přednostmi i chybami. Do jejich příběhu jsem se zkrátka zamilovala až po uši a nic ho pro mě nepřekoná. Daisy a Billy byli senzace, Evelyn Hugo byla pod vším tím pozlátkem docela obyčejná žena.

6 13.04.2023

(SPOILER) Pořádně nevím, jak mám knihu ohodnotit. Čekala jsem od ní asi něco jiného, než nám chtěl autor dát. Musím ale říct, že doslov knihy mi to docela hezky objasnil, takže pokud dočtete s lehkým zklamáním, jako já, doporučuji dočíst i doslov o autorovi.
Celou dobu jsem totiž čekala, že mě kniha šokuje, že přijde zvrat, nečekané odhalení pravdy. A ono tam to odhalování pravdy je, jenomže postavy se v tom ohledu chovají dost apaticky a všechno přijímají tak, jak je jim to podáno, jako fakt. Tím pádem to ani čtenáře nemůže nějak emočně zasáhnout.
A pak jsem si uvědomila, že právě to je na příběhu tak zvláštní a že to důležité je právě to, jak byly děti v Hilshamu odstřižené od reality a přitom se dbalo na to, aby věděly všechno o sobě a o tom, co je čeká až dospějí.
Co mi na příběhu začalo postupně vadit, byla hlavní hrdinka Kathy. Příběh je vyprávěn chronologicky od dětství v Hilshamu po dospělost a práci v jiném zařízení a spoustu příhod mezi tím. Vypravěčka ale stále skáče od jedné události k druhé, vždy si na "něco vzpomene". Navíc má na všechno svůj názor, ale přitom je slepá k tomu, jak to vidí nebo jak se cítí ten druhý. Všechny malicherné události rozebírá do nejmenšího detailu, ale jakmile přijde na něco podstatného, co jim bylo zatajováno, nijak jí to nezasáhne.
Celou dobu se tam také mluví o dárcovství, ale nikdy vlastně není řečeno, co přesně se jim dělá a jak.

Kdybych to tedy měla shrnout, kniha má velmi zajímavý námět, ale zpracováním a celkovým dojmem mě moc nebavila a neoslovila. Určitě si ale své čtenáře najde.
A já bych chtěla určitě sáhnout ještě po jiné autorově knížce.

4 06.04.2023

(SPOILER) Knížka se četla sama
Příběh nepotřeboval žádné přebytečné klišé ani dramatický zvrat, stačilo, že krásně plyne a příjemně se čte. Opravdu to bylo příjemné čtení, ale přitom mi nepřišlo prvoplánové.

Hlavní postava Megg byla skvěle napsaná, stejně tak postava Romy, která do příběhu vnášela náruč světla. Akorát dialogy postav mi někdy přišly kostrbate a napsané taky, aby přesně sedly pocitům postav nebo ději.

Celý roadtrip a zastávky v jihoevropských městech byly na knize asi to nejkrásnější, přestože to celé proběhlo poměrně rychle.
Vybavila jsem si vlastní vzpomínky a prožitek z návštěvy Benátek před lety, úplně mě to vrátilo zpět.

Pátrání po okolnostech vyvolané fotografie bylo trochu předvídatelné, ale opět žádné klišé, naopak to byl krásný, lidský a uvěřitelný příběh.
K tomu všemu se v příběhu může mnoho dívek a žen vzhlédnout.

Kniha má i velmi chytlavou obálku.

4 08.03.2023

Jedním slovem FAMÓZNÍ. Podle anotace jsem měla o příběhu jinou představu - čekala jsem nové postavy a jiné prostředí, osudy, ale příběh dost dobře navazuje na první knihu a mnoho, ač v samotném ději nijak podstatných scén, získává díky tomu větší rozměr a oba díly působí celistvě. Chci také vychválit zpracování, protože na to, že má kniha 750 stran, čte se velmi plynule, kapitoly jsou krátké a styl je velmi čtivý, takže kniha krásně ubíhá. Byla jsem také ráda za vypracované mapy světa.
Opět sledujeme tři hlavní roviny příběhu s hlavními protagonisty, které se ale v druhé polovině knihy ještě rozběhnou, objeví se některé "staré" postavy a náznaky dalších osudů.
Přestože některé pasáže v druhé půlce knihy mi přišly zdlouhavé a nezáživné (poznat nová místa a království je jistě fajn, ale tady jsem měla pocit, jako bychom se zasekli a nic tak podstatného se chvíli nedělo, jen stránky a stránky popisů, nakonec příběh přecejen eskaloval a posledních 100 stran jsem četla téměř bez dechu.
Jsem opravdu nadšená, za mě Třetí ucho překonalo Polovičního krále, osud postav nebyl tak temný a beznadějný, všechny příběhové linky byly zatraceně zajímavé a napínavé. Nejvíce mě nadchl příběh Ika a jsem nadšená, že se autor rozhodl věnovat této postavě a pak krále Dara. Vývoj postav v průběhu knihy byl skvělý.
Poznáváme z tohoto světa další roviny, jak zeměpisné, tak ty náboženské, některé nejasnosti z prvního dílu získávají pevnější obrysy, ale ke konci příběhu se objevují nová překvapení. Už teď tedy doufám, že se budeme moct těšit na další pokračování, protože druhý díl věru nezklamal!

6 04.02.2023

Mě se to bohužel netrefilo do čtenářského vkusu, měla jsem i velká očekávání. I za půlkou knihy jsem byla pořád ztracená v ději. Nedokázala jsem si pořádně představit a zařadit postavy - místo detailních popisů jejich vzhledu (typického pro rasu nebo kastu), by pro mě bylo snadnější zapamatovat si je podle jiného atributu, ale takhle to pro mě bylo stále matoucí a vlastně nezajímavé. Zároveň od začátku víme, že se stala katastrofa a nejspíš přichází další období, ale musím říct, že při čtení to na mě nijak nepůsobilo - vůbec jsem si postavy nepředstavovala v ohrožení.
Fantasy mám opravdu ráda, ale tady se musí číst opravdu pozorně, ale na mě toho bylo bohužel moc a v hlavě se mi to zkrátka nespojilo. Aby toho nebylo málo, tak jsem se ztratila i v časové rovině, která mě překvapila, vůbec to ze začátku nebylo patrné. Velice překvapivý byl tedy konec, to jsem opravdu nečekala a líbilo se mi to. Ale přesto mám pocit, že mi tak 80 % příběhu a spojitostí při čtení uniklo.

2 25.01.2023

Jestli kniha může zlomit srdce, tak tahle to dokázala. Vypráví příběh, který byl vyprávěn už tolikrát, vypráví ho bez přikrášlení, se vší bolestí, ztrátou, hlubokou láskou a něhou. Po dočtení necítím na jazyku sladkost cukru, ale hořkou pachuť nespravedlnosti, bolesti a nenaplněné naděje jedné mladé dívky.

22 15.12.2022

Knihu jsem si užila, je napsaná čtivě, akce střídá akci, takže příběh rychle odsýpá. Co mě u této série moc nebaví a to nejen v tomto díle, jsou popisy rvaček, soubojů a útěků před nepřáteli...Zkrátka nepotřebuju vědět, kdo kam koho kopl nebo praštil, zdržuje to od zajímavějšího děje, dialogů atd. Nejvíce mě zajímaly a bavily vzpomínky Marka na dobu, kdy celé to peklo začalo. Je to zase něco jiného než trilogie Larbyrint, jak postavami, které je snadné si oblíbit, tak prostředím.
Nechybí ani překvapivé momenty s návazností na Labyrint.

3 09.02.2022

Pro mě měla kniha docela pomalý rozjezd. A to i přes to, že jsme hned vrženi do děje, kde postavy už mají nějakou minulost, kterou mi ale teprve odkrýváme. Zároveň mi vlastně každá z postav byla nesympatická. Ke konci jsem ale do příběhu byla už tak zainteresovaná, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Přijdou zásadní odhalení a za mě to nemělo chybu, ani žádný zádrhel, kdy by příběh v průběhu skřípal.
Po dočtení můžu říct, že to bylo vážně dobré!

4 25.01.2022

Výborně napsané, pan spisovatel si mě hned od první kapitoly chytil na háček svou výřečností a krásnou hrou s češtinou, podle mě má opravdu talent. Úžasně roztomilé prasárničky střídají dosti bizarní a morbidní nápady, do toho všeho vyšetřování tajuplných vražd v historické Praze!
Nádhera!
Nejvíce mě na tom vlastně bavily ty toulky starou Prahou a všechny návštěvy hostinců a vykřičených domů, proto jsem někde za půlkou malinko ztratila to původní nadšení. Ale i tak mě kniha naprosto okouzlila, hlavně díky autorovu stylu psaní.

15 18.01.2022

Tento díl mi přišel ze všech Aristokratek nejpoklidnější co se týče různých výstřelků, především proto, že ti největší blázni zůstali na Kostce, zatímco ženský trojlístek si vyjel do ciziny.
I tady jsem se ale u nemalá slovních obratů a přirovnání hlasitě hihňala.
Překvapila mě i zápletka na konci knihy a směr, kterým se příběh ubírá.
Příjemné čtení!

11 30.11.2021