DonPax komentáře u knih
Pěkně sestavená sbírka, v níž lze najít jak povídky skvělé až fenomenální, tak i povídky průměrné až slabé. Dobrý vhled do Poeovy tvorby.
Ke knize jsem přistupoval už předem bez očekávání propracovaných postav a soustředil jsem se na to, jak Lem dokázal zkonstruovat záhadný svět, ve kterém se vše odehrává. A nebyl jsem zklamaný! Atmosféra plná znepokojivé nejistoty by se dala krájet a morální dilema i setkání s mimozemskou civilizací jsou představeny velmi umně. Co mi vadilo, byly až příliš barvité popisy krajiny - obdivoval jsem autorovu trpělivost a preciznost, ale pod spoustou líčení sem si nedokázal představit nic. Nicméně to byl skvělý zážitek a doufám, že si někdy v budoucnu udělám čas třeba na Lemův román Solaris.
Očekával jsem plynulé pokračování Naslouchače, kterého se mi dostalo. Autorka odvedla opět kus velmi dobré práce, příběh má spád a čte se rychle. Dá se říct, že jsem si při čtení příjemně odpočinul. Na druhou stranu mě zase mírně štvala hlavní postava (zdá se, že to k téhle sérii prostě patří) a děj byl ke konci až příliš překotný a chaotický. Možná to ale je účel, aby čtenář sáhl po následujícím dílu. Rád si ho přečtu, i když asi ne hned teď.
Mnohem víc se mi líbil Ztracený stín, Hostovský mě v něm opět překvapil, své určitě vykonala i velmi sugestivní ich-forma. Případ profesora Körnera se mi četl o poznání hůře, zvlášť přibližně jeho poslední třetina, která byla na mě až příliš pozvolná. Ovšem konec byl opět strhující.
Tato dvě díla mi potvrdila, že Hostovský je výjimečnou postavou české psychologické prózy, a utvrdila mě v tom, že chci tohoto autora číst a poznávat i dál.
Nečekal jsem od toho příliš, počítal jsem spíše s nějakou generickou oddychovkou. Musím ale říct, že mě autorka příjemně překvapila tím, jak zajímavý a nápaditý svět dokázala vytvořit. Ke konci knížky už jsem hltal jednu stránku za druhou, děj je strhující a všechno hezky odsýpá. Hlavní postava mi už sice občas lezla krkem, ale vidím to tak, že dám šanci i druhému dílu. Laťka je vysoko, první díl mě nezklamal, takže doufám, že to tak zůstane i nadále.
Cizinec v cizí zemi je pozoruhodná kniha, vůbec jsem se při četbě nedivil tomu, že byla kdysi v době svého vydání tak kontroverzní. Vždy mě velice potěší, když je kniha něčím neotřelá a podnítí mě k přemýšlení - takových podnětů v ní bylo plno. Byla to moje první zkušenost s Heinleinem a věřím, že ne poslední.
Četl jsem nové nezkrácené vydání, takže dílo působilo úplně a uceleně, bohužel některé pasáže a například Jubalovy monology byly na mě až příliš rozvleklé. Nicméně to byl příjemný zážitek!
Každá z povídek je zcela jiná než všechny ostatní a každá je jiným způsobem ohromující. Ve většině nejde o samotný děj příběhu, ale spíše o myšlenkové experimenty, které mě moc bavily. Například mě také příjemně překvapilo, jak citlivě je napsaný Příběh tvého života, a jak přesvědčivě a až samozřejmě působila povídka Peklo je nepřítomnost Boha. Jsem rád, že jsem na Chianga narazil, doufám, že si budu moct přečíst i Výdech.
Tahle kniha je mimořádný zážitek. Zaujaly mě Kunderovy myšlenky, autorské postupy a architektura celého románu. To, že nehodnotím pěti hvězdami, je především můj vlastní problém - nejspíš ještě nejsem dostatečně připravený na to, že autor píše román "tak, aby se nedaly adaptovat, jinými slovy, aby se nedaly vyprávět". I když se mi to velmi líbilo, Nesmrtelnost jsem musel číst na můj vkus až příliš dlouhou dobu. Ke Kunderovi si člověk asi musí postupně nacházet cestu.
Nejsem zrovna typický čtenář komiksů, ale tohle se mi opravdu líbilo. Velmi sugestivní a povedené kresby a zápletka inspirovaná životem na samém okraji společnosti. Zhltl jsem to skoro jedním dechem.
Melancholický, tichý, šeptavý, málomluvný - tohle je Jan Skácel ve své ryzí podstatě. Jednoduše skvělá sbírka.
Zbabělci jsou skvěle napsané dílo zachycující pohled skutečných obyčejných lidí na konec války, bez jakýchkoli příkras. I když si myslím, že by nevadilo, kdyby ho Škvorecký napsal trochu kratší. Dannyho myšlenkové pochody jsou zdlouhavé a čím dál víc otravné, ale na druhou stranu bych řekl, že Danny je zde vystižen velmi uvěřitelně a je jaksi "správně" nesnesitelný. Jinak spád děje je výborný a četlo se to snadno.
Velmi silná, jímavá a smutná kniha. Některé povídky mě naprosto strhly a do jiných jsem se zase pro jejich lyričnost nemohl začíst. Rozhodně se jedná o úctyhodné dílo, i když asi nepatří k těm, k nimž bych se (určitě hlavně kvůli náročnému válečnému tématu) chtěl někdy příště vracet.
Velmi silné a hezky napsané povídky. Vždycky mi bylo líto, že tak záhy skončily, vžít se do děje a do postav pro mě bylo pokaždé až záhadně jednoduché - ale uvědomuji si, že přesně to vše nejspíš byl autorův záměr. Doufám, že budu mít možnost si od Balabána přečíst i nějaká další díla.
Moje úplně první přečtené dílo od Kundery. Ano, stydím se za to a hodlám to dohnat, protože jsem na tomto románu poznal, že jsem přicházel o hodně. Náročné téma, náročná výstavba a náročné autorovo vyprávění se může zdát jako nepřekonatelná bariéra, ale Kundera zde přesto dokázal vytvořit skvělý počin. Chvíli trvalo, než jsem se zorientoval v postavách, ale pak jsem se s nimi ztotožnil a četlo se mi to velice snadno. Tísnivá atmosféra poúnorového období na mě přímo dýchala a samotné vyvrcholení a závěr byly skvěle vykreslené.
I když se našly povídky, u kterých jsem nevěděl, co si z nich odnést, Pábitelé jako celek se mi líbili. Hrabal v nich dokázal skvěle zkombinovat syrovost života s hřejivým humorem. Je to napsáno osobitým, lehkým stylem a četlo se to příjemně.
Myslím, že v Hostovském jsem našel svého nového oblíbeného autora, tato kniha je po románu Sedmkrát v hlavní úloze druhá, kterou jsem od něj přečetl. Je skvěle napsaná a poutavá, hlavní postava doktora Marka je sympatická, ale přitom pořád záhadná.
Hlavní dějová linka nebyla příliš zajímavá, byla místy až trochu otravná, ale o ni tu v prvé řadě nešlo. Podstatné jsou zamyšlené odbočky a úvahy o partnerském životě a lásce, se kterými jsem se dokázal ztotožnit a které knihu povznesly. Zajímavé jsou autorovy hrátky se způsoby vyprávění (o nich jsem zaslechl a hlavně kvůli nim jsem si knihu pořídil). Jako "normální" román se to určitě nazvat nedá - pokud od toho člověk má očekávání jako od "normálního" románu, bude asi zklamaný, nečte se to jednoduše. Já jsem však zklamaný nebyl. Zároveň jsem ale nebyl ani příliš nadšený.
Velmi neotřelé sci-fi. Přestože je oproti trilogii Vzpomínka na Zemi méně akční, bavil jsem se a četlo se mi dobře. Námět a myšlenky autora jsou fascinující. Autor má navíc originální způsob psaní, který je mi paradoxně i přes svou jistou chladnost sympatický. Chladné jsou i postavy, ale dá se na to zvyknout. Samotný konec románu mě uchvátil a mám z toho skvělý pocit. Výborný počin, i když asi zůstane ve stínu Liouovy velké trilogie.
I když to není příliš dlouhý román, najde se tu spousta věcí, které lze obdivovat. Postava Kavalského je velmi působivá a také ostatní jeho blízcí jsou skvěle vykresleni - každý z nich je jiný a zosobňuje určitou část společnosti. Vše prostupuje dusivá atmosféra 30. let, kdy se nezadržitelně vzmáhá nacismus a ani společenská elita, mezi kterou postavy patří, mu nemá šanci vzdorovat. Je škoda, že Hostovskému není věnována taková pozornost, jakou by si zasloužil. Doufám, že si najdu čas a přečtu si od něj i jiná díla.
Básně jsou hravé a radostné, jejich motivy jsou spojené jen fantazií. Člověk nikdy neví, kam ho další báseň či sloka zavede, je to zábavné a neotřelé. I typografická úprava Karla Teigeho je skvělá a jen podtrhuje originalitu celého díla. Už dlouho se mi žádná básnická sbírka nelíbila jako právě tato.