Eicherik komentáře u knih
Tahle krimi se opravdu povedla a předkládá velmi uvěřitelný příběh. Pro naprostou dokonalost bych ještě uvítal rozpracovanější osobní život zúčastněných postav, ale v době, kdy kniha vyšla se takto moc nepsalo.
Celkem zdařilá detektivka. Nebýt jednoho momentu, dal bych i pět hvězd. Kladně hodnotím velmi dobrou psychologii postav. Jednou z nich byl i vyšetřovatel, který má osobní problémy.
Brilantní, kraťounká a dobře promyšlená detektivka od české Agathy Christie.
Špionážní příběh. Jedna z mála detektivek, které vyšly v období pro tento žánr velmi nepříznivém, to je v letech 1948 - 1958. Tuto informaci mám od uživatele encyklopedie, abych se nechlubil cizím peřím. Knihu bych doporučil zejména detektivním gurmánům a nebo zájemcům o tak trochu raritní literaturu.
Špionážní krimi. Dobře prokreslený příběh, který ovšem mohl být o něco střízlivější.
Kniha a film mají naprosto odlišný děj. Nejlépe hodnotím scénář filmu, ale výsledný produkt se prostě nepovedl, a při jeho sledování se často neubráním smíchu. Kniha začíná velmi nadějně, ale krátce po setkání obou hlavních hrdinů se děj začíná propadat do stále větší nesmyslnosti. Závěr je naštěstí celkem důstojný. Celkově je tato krimi až moc velká pohádka a autor nás při ní houpe hlavou dolů. Na závěr si neodpustím ještě jednu výtku. Příběh se odehrává v srpnu 1968 a autor tuto skutečnost nesčetněkrát v příběhu připomíná a omlouvá jí nárůst kriminality, která je součástí děje. Tato skutečnost musela být trapná i v roce 1983, kdy kniha vyšla.
Malý chemický epos, jak stojí v úvodu. Já doplním, román o lásce, o lidech, o vztazích, o chemičce a o bílé velrybě. Dle mého je toto nejlepší počin Vladimíra Párala. Stejně kladně hodnotím i zfilmovanou podobu. Knihu si dávám do doporučených.
Hodnotit tuhle knihu je docela těžké. Zmíním se o dvou úhlech. Prvním je určitá podobnost s kultovním dílem Jméno růže. Musím uznat, že tu určitá podobnost je. V některých momentech se tento román Jménu růže kvalitou přibližuje, ale většinu času ji bohužel nedosahuje. Druhým je brutalita a surovost, kterou je tato kniha nasáklá. Na můj vkus je ji v knize přespříliš. Kladně hodnotím filosofické vsuvky na které je Vlčí proces bohatý. Kniha je čtivá a vizuálně pěkně zpracovaná, ale do knihovny bych si ji nepřidal.
Základní nápad s Bertem je dobrý a stejně kladně hodnotím, že příběh začíná na konci druhé světové války a poté pokračuje o několik desítek let později. Tím však pozitiva končí. Už v úvodu je až moc kladně a naprosto nereálně vyobrazena Revoluční garda a celý příběh je tak nějak nešikovně poskládán a podivně rozvíjen. Abych to zakončil. Kdo si tuto knihu nepřečte, tak určitě o nic nepřijde.
Slabší špionážní krimi se silnou a špatně stravitelnou ideologickou náplní.
Taková průměrná krimi s možná mírně nadprůměrným popisem osobního života jednoho z hlavních hrdinů. Jako velmi zdařilou hodnotím soukromou scénku z promoce, při které se hlavní hrdina setká po čase se svou první láskou.
Hrdinská sága, neboli Gerpla. Tato sága, ačkoliv je plná slavných jmen, je především příběhem dvou nevšedních hrdinů, kteří se proslavili v Západních fjordech. Jsou to pobratimové Thorgeir Havarsson (hrdinný bojovník) a Thormod Bessason (skald). Nesmíme zapomenout jmenovat ještě jejich krále Olava Tlustého. Celý příběh je velmi syrovou výpovědí o tehdejší době a společnosti. Nejcennější na této knize je věrné zachycení mentality tehdejšího Seveřana.
Tahle poměrně kraťounká detektivka má parádní úvod a ze začátku vcelku rychlý spád, ale v druhé polovině tempo malinko poleví a děj trochu zmatní. Přesto tento příběh za přečtení stojí.
Fantastický začátek, atraktivní prostředí zámku a zajímavé postavy. Jen ke konci malinko došel dech. V knize najdeme i plánek zámku, to mě vždy potěší.
Ke knize jsem se dostal náhodou, protože jsem si myslel, že se jedná o detektivku. Rozhodl jsem se, že si ji stejně přečtu a nelituji toho. Kniha se jmenuje Úsek častých nehod, protože je převážně o mladých lidech a autor považuje mladé lidi za výrazně náchylnější k tomu, aby se dostali do nějakého maléru. Ve třech povídkách se vrátíme do šedesátých let minulého století. Navštívíme tady město, velkou stavbu a bramborovou brigádu. Uvidíme zlomek toho, jak tehdy lidé žili. V něčem jinak a v něčem stejně jako dnes.
Trojice detektivních případů v této knize je hodně o složitých vztazích mezi lidmi. Myslím si, že je to takový typický rys tvorby autorky Hany Proškové. Nejvíce se mi líbila povídka Zelená nálepka a nejméně titulní Tajemství obří číše. Určitě si přečtu i další autorčiny knihy.
Kniha obsahuje dva příběhy: Znamení smrťáka a Kopistnaté prsty. První je ze série Vašátko a Horác a druhý je mimo tuto sérii. První příběh začíná dobře, potom jako by autorce došly nápady, a ke konci je to takové nemastné a neslané. Zato druhý příběh je vyloženě bomba, naprosto uvěřitelný a jako ze života.
Povedená česká detektivka, obohacená o hlubší myšlenky a odehrávající se většinou v Sudetech, za zdí psychiatrické léčebny a ukrývající tajemství z války.
"Náš svět je světem představ. Někde tu ale stojí vysoká, nepostřehnutelná zeď. Platí za ní zákony, které neznáme, a proto je nechápeme."
Povedený detektivní příběh pro fanoušky tohoto žánru. Kladně hodnotím atmosféru 60. let, která je podpořena i dobovými fotografiemi. Slabinou může být styl vyprávění, jenž je veden převážně formou výslechů a protokolů, což může připadat dnešnímu čtenáři nezáživné. Já jsem s výsledkem spokojený.