Eifka komentáře u knih
musím se přiznat, že první dvě třetiny byly dost náročné a párkrát jsem myslela, že to vzdám:)) ale poslední třetinu jsem přečetla jedním dechem a postupně to všechno do sebe krásně zapadlo jako skládačka:) nejvíc mě dostalo, koho vysílání spolu poslouchali Werner s Juttou...!
oceňuji autorův styl psaní, kdy přidával a ubíral tempo...nechal vyznít důležité okamžiky, vytvořil zvláštní, až tíživou atmosféru
doporučuji...a pro ty netrpělivé, kteří mají pocit, že se dlouho nic neděje, vzkazuji: dočtěte to, fakt!:)
Tohle mě fakt bavilo! Zajímavé prostředí, prolínání několika příběhů, sympatické postavy...kniha měla spád, četla se sama. Ja vidět, že nemusíte mít spoustu let zkušeností ani nějaké superzajímavé zažitky, ale je to o talentu a fantazii, aby někdo napsal skvělou knížku...a Anně se to opravdu povedlo. :-)
Když srovnám Paměť mojí babičce a Stručné dejiny Hnutí, mám pocit, že čtu dvě různé autorky. Každopádně "sci-fi" příběh je zajímavý...jaký by to asi bylo, kdyby se vlády světa chopily ženy?
Kdyby měl někdo pocit, že to je myšleno čistě "chlapi jsou prasata a je potřeba je vychovat", není tomu tak...Zaujala mě myšlenka toho, že když chcete změnit vnímání ženy jako sexuálního objektu, musíte změnit i ženy samotné (oblékání, líčení...), teprve pak to bude fungovat...
Zvláštní, zajímavý,...odebírám hvězdu hlavně proto, že některé věty jsou vystavěné na můj vkus až přehnaně složitě (, takže jsem se občas musela vracet na začátek odstavce).
Paměť mojí babičce je moje velmi oblíbená kniha, kterou jsem už četla asi třikrát; další autorčitny knihy mi moc nesedly...tohle je pro mě milé překvapení, kam se i současná česká literatura může vyvinout!
Výborná oddechovka, která se četla sama. Postavy jsou reálné, a krásně z nich vyplývá, že když něco vypadá na první pohled záviděníhodně, nebo třeba i to, jak se chováme před ostatními (kromě rodiny), může ve skutečnosti skrývat nemilá překvapení.
Je to teda hlavně "holčičí čtení" ; a musím říct, jsem dlouho u nějakého příběhu neměla na konci takový pocit zadostiučinění jako právě tady!:-)
Vzhledem k tomu, že v knihách mám ráda retrospektivu, tak mě bavilo střídání "současnosti" s válečným obdobím, a Nesbo si u mě zas trochu napravil reputaci po Švábech:).
Občas jsem se ale v příběhu ztrácela a některé dějové linky mi přišly slepé. Co mi na druhou stranu přišlo zajímavý, byla "stromová zápletka", která sice byla nenápadně v pozadí, ale tak nějak tomu přidala šťávu!:)
Každopádně pomalu tomu Holeovi přicházím na chuť a jsem zvědavá, co se sním bude dít dál...
Po Netopýrovi zklamání...nevím, jestli to bylo mým rozpoložením, ale do knihy jsem se prostě nezačetla a děj mě nevtáhl. Včera večer jsem ji dočetla a ráno už si nebyla jistá, jak přesně dopadla (a neusnula jsem:))
I tak jdu na třetí díl, tam podle několika lidí, co to četli, má konečně začít pořádná jízda...doufám!:)
Tak si představuju thriller...napínavý od začátku až do konce, chvílemi jsem se fakt bála!:)
Hilda je fakt boží...není nad to utéct od všedních starostí za Poleňákem do světa, kde se na obloze prohání Hafící! :)))
Kniha, kde se každý o sobě dozví spoustu pravdy - když bude chtít:)..., je zároveň postavená na poutavém příběhu s překvapením na závěr. :)
Poetické čtení, kde byly zajímavé pasáže i pasáže, kdy jsem přečetla odstavec a zjistila jsem, že se nesoustředím.
3 hvězdy dávám hlavně kvůli tématu "studium vousů":) a části s lesem sebevrahů (hodně jsem si v tu chvíli vzpomněla na pohádku od Mijazakiho Cesta do fantazie, a tak nějak si ho i představila - zarostlé auto...) + se mi moc líbily haiku a náhled do japonské kultury.
Jinak se obávám, že tuto knížku nedokážu plnohodnotně ocenit, protože nespadá do klasické beletrie nebo toho, co běžně čtu, a přece jen mi tam chybělo víc děje nebo zkrátka "něco"...
Mám ráda finské podivno; a ještě větším lákadlem bylo, že se část příběhu odehrává v Praze, takže jsme se na knížku hodně těšila...každopádně celý příběh je vlastně hrozná blbost :-) ale protože byla knížka oddechová a v něčem i velmi sympatická, dávám 3 hvězdy.
Myslim, že to byla zatím nejnechutnější knížka, co jsem kdy četla...jako vážně...ale vzhledem k tématu ty nechutnosti do ní patřily. :-) Po první "fuj pasáži" jsem si dávala dobrý pozor, abych u čtení nejedla :-)))
Chvíli jsem si nemohla zvyknout na tu totální roztříštěnost textu a slang, nadávky, zkrátka celkový způsob, jakým je kniha psaná. Ale zas, stejně jako s těma nechutnostma, to tak nějak do sebe zapadlo a vytvořilo výborný celek.
Hodně se mi líbilo, jak kniha končí + nejsilnější je rozhodně pasáž, kterou bych nazvala "pomsta za nakažení HIV" (ta byla boží)
Drogová tematika mě vždycky trochu fascinovala, a toto je další zajímavý pohled nejen na téma závislosti, ale i 90. léta...
Dávám 4 hvězdy už proto, že si autor jede svoji linku a odlišuje se od klasické beletrie...a zároveň můžu s klidem prohlásit, že podruhý už to číst nebudu :-)
Milé překvapení, opravdu dobrá kniha... kromě +- klasické lovestory je v ní spoustu zajímavých reálií o Nigérii... také o vnímání rasy v USA. Je to knížka, ke které se ráda někdy v budoucnu budu vracet.
Bohužel nedočteno...začínala jsem dvakrát, což se mi v podstatě nestává; asi hlavně proto, že knihy I.Douskové mám ráda (Budžes a Oněgin jsou knížky, ke kterým se díky jejich humoru vracím a četla jsem je obě několikrát).
Nelíbil se mi styl, jakým je kniha psaná, ve větách jsem se často ztrácela. Za těch 80 stran, co jsem zvládla, jsem se nezasmála ani jednou...zkrátka obrovský zklamání, hodnotit nebudu.
Jiný a zajímavý způsob vyprávění než jsme u Maye zvyklí. Příběh má spád a je promyšlený do posledního detailu.
Jediné, co mi trochu nesedělo, byla hlavní zápletka, která je na můj vkus trochu přehnaná.
Mám z knihy smíšené pocity...teprve v půlce mě začala bavit, protože první polovina byla dost zmatečná kvůli prolínání současnosti s minulostí... Mám ráda knihy, kde autor využívá retrospektivu, ale tady autorka přeskakovala nejen ze současnosti do minulosti, ale navíc z minulosti do víc vzdálené minulosti, a to bez upozornění, takže jsem se občas ztrácela.
Na to, že ji autorka napsala v roce 1985, klobouk dolů, protože ústřední téma je velmi zajímavé...utopie, ale ne zas tak vzdálená od toho, co by se mohlo odehrát, ale co se v některých částech světa třeba v trochu jiné podobě vlastně děje.
Líbilo se, že poukázala na to, co se dá schovat za hrozbu islámského státu...dávno před 11.9.2001.
Ale když to vezmu z celkového hlediska, nepodařilo se mi úplně začíst, proto dávam 3 hvězdy.
Průměrný odpočinkový příběh...velmi předvídatelý. Knihy A.Potter se čtou dobře a někdy je potřeba sáhnout po jednoduchém příběhu, kde je vždy nějaký happyend:-) Takže si od této autorky zas ráda něco přečtu...
Do této knížky jsem šla bez jakéhokoliv očekávání, protože od knih (nebo filmů), o kterých se hodně mluví, si vždycky držím určitý odstup. O to víc jsem byla mile překvapená propracovaností a propojením jednotlivých povídek.
Postavy a jednotlivé životní situace byly reálné, k zamyšlení, takže zas až taková "oddychovka" od běžných starostí to nebyla. Všechny příběhy byly čtivé.
Líbí se mi nejednoznačný konec a taky celkový styl, jakým autorka píše, na nic si to nehraje (a nesouhlasím, jak jsem někde četla, že to je styl podobný Halině Pawlowské). Určitě si ještě od autorky něco přečtu.
Za mě mnohem lepší než první díl této série Pán ohně.
Poutavý příběh, který je skvěle propojený, tak jak to May umí, s minulostí, v tomto případě s čínskou kulturní revolucí a jejími následky. Líbí se mi, že May využil skutečných událostí, takže pokud máte chuť a chcete se do příběhu ještě víc ponořit, o této revoluci toho na internetu najdete spoustu, a celý dojem z knížky to ještě umocní.
Rozuzlení hlavní zápletky neodhadnutelné, jak to má být!