Eldar80 komentáře u knih

Naprosto děsivá kniha. Ani ne tak svým obsahem, ale souvislostmi. Myslím, že čím víc o nanotechnologiích víte, tím víc vás bude příběh děsit. Žánr horor na knihu dobře sedí. Sci-fi už moc ne. Mnohem víc se jedná o techno-thriller. Na místě je taky varovat čtenáře, kteří nemají rádi technické popisy.
Třetina knihy to asi nebude, ale asi čtvrtina jsou naučné pasáže o nanotechnologiích, distribuovaném programování, genetických algoritmech a ovládání botů. Probírá se také trochu biologie, protože boti založení na genetických algoritmech podléhají evoluci. Zkrátka typický Crichton. Je nutné s tím počítat.
Pokud někomu vrtají hlavou ty souvislosti, tak dám příklad. Vědce zajímal vliv nanočástic na živý organismus. „Nasypali“ nanočástice do akvária a protože ty mohou projít skrze buněčné stěny - co se stalo? U ryb bylo nalezeno poškození tkání a to logicky nejvíc vadí u mozku.
Příběh začíná jako rodinné drama. Jenže během čtení zjistíme, že krize v manželství má poněkud temnější důvod. Je to jen jemně naznačeno, ale něco je hodně špatně. Začátek je tak slabší, protože problémy v manželství nejsou to, co by čtenář očekával. Ale pro rozjetí kritické situace to slouží perfektně.
Mě se Crichtonovy knihy líbí a mám pro něj slabost. Podle mě je to stejně vynikající jako Říše strachu. Napětí neustále roste. Co trochu vadí, že opět „svět zachraňují“ běžní občané. Takže jsem trochu shovívavý k chování postav a některým dějovým zvratům. Je to však logické. Kdyby měl být příběh naprosto věrohodný, odehrál by se úplně jinak a ke čtení by už nebyl tak atraktivní.
Letos jsem na podobné téma četl Diamantový věk a zatímco Stephenson ukazuje maximální technický pokrok, tak Crichton upozorňuje na nebezpečí kombinace nových technologií. Děj se postupně čím dál víc vyhrocuje a příběh přestává být reálný. Trochu se začne vytrácet logika, ale naštěstí to nevadí. Kombinace příběhu, nanotechnologií a neuronových sítí je totiž neuvěřitelně čtivá.
Kdo má chuť na napínavý katastrofický příběh z blízké budoucnosti a nevadí mu vysvětlující pasáže, tak rozhodně doporučuju. 90%

20 07.10.2019

Naprosto zásadní kniha pro pochopení současných událostí. Před čtením jsem byl skeptický a trochu se bál, že román bude nějakým sentimentálním vyznáním ženy vůči své původní kultuře. Ayaan se však v knize vůbec s ničím nemazlí a to ani se sebou. Je naprosto upřímná a zcela otevřeně popisuje i své intimní zážitky.
Už od začátku je životopis velmi poutavý a během vyprávění svého životního příběhu popisuje i kulturní prostředí, ve kterém vyrůstala. Kniha je tak nesmírně poučná právě díky jejímu somálskému původu. Popisuje své vlastní životní zkušenosti z islámských zemí v Africe a Saúdské Arábii. Aspoň z mého pohledu byla kniha neuvěřitelně dobře napsaná, protože dokázala udržet pozornost jak u příběhu, tak u popisu africké kmenové společnosti a její politické situace. Ikdyž díky mnoha vysvětlujícím informacím děj často ustupuje do pozadí, je neuvěřitelně plynulý a prakticky téměř strhující. Ať už popisuje své dětství a nebo potíže při dospívání, vždy se věnuje i zasazení do širších souvislostí. Po útěku v Evropě se věnuje své politické kariéře a kniha končí popisem událostí, které následovaly po vraždě režiséra Thea van Gogha.
Doporučuju ke čtení úplně všem. Kniha je velmi čtivá a obsahuje v přiměřené míře spoustu informací o islámské kultuře a politické korektnosti v Evropě. 100%

Pro mě monumentální dílo. Opus magnum náboženského idealismu. Jakou cenu musí společnost zaplatit za pokus o nastolení dokonalého náboženství? Ó Egypte, zde přichází Achnaton syn slunečního boha Atona, který se pokouší zavést první monoteismus na světě. A do této nestabilní doby se narodí hlavní hrdina knihy, který se stane lékařem. Jako lékař pak procestuje část tehdejšího starověkého světa. Poté se vrací a stává se královským lékařem na dvoře faraona Achnatona. Kniha je dokonalým výletem do starověké historie. Waltari velmi obratně spojil některá historická fakta a jiná pokřivil s fiktivní postavou lékaře Sinuheta. Po této stránce je kniha perfektní. Bohužel musím říct, že jsem prvních 120 stran vyloženě přetrpěl. To co se dělo jsem nedokázal překousnout. Naštěstí jakmile začíná cestování, tak se to velmi zlepší. Bohužel zhruba od poloviny jsem se těšil až knihu dočtu. Oproti Tajemnému Etruskovi jsem se do toho nedokázal pořádně začíst. Naštěstí mne velmi bavil Sinuhetův sluha, který do knihy vnášel osobitý humor. Nemůžu upřít velkolepost příběhu, ale zdá se mi, že se zde projevuje vliv dlouhého románu. Když čtete něco ne zrovna záživného, tak pokud je to dlouhé, zkrátka nutně tomu postupně více podlehnete. A taky psychologie, protože lidé mají tendence pozitivněji hodnotit věci, které je stály jisté úsilí. I na mě to mělo značný vliv, ale ikdyž je kniha po stránce dění, příběhu, exkurze do historie mistrovská, tak kvůli nezáživnosti tomu nemohu dát 5 hvězd. (Vzhledem k tomu, že kniha řeší hlavně společenskou morálku ve vztahu k náboženskému idealismu, není kniha vhodná pro náctileté a už vůbec ne pro děti. Proto asi ta některá negativní hodnocení.) Zaslouženě 90%

20 15.03.2016

Mám pochopení pro všechny, kteří to nedočetli. Dostat se na stranu 100 s tím, že to není, co jste čekali a vidět dalších 500, to odradí. Je to dost náročné čtení. Nemá to nějaké pevné žánrové ukotvení.
Nečekal jsem, že to bude dobrodružné nebo napínavé. Jenže to není ani historické. Autor to zpracoval po svém. Je to příliš osobní. Ať už v případě hlavního hrdiny, vedlejších postav nebo několika arménských vesnic.
Širších událostí se to moc netýká. Jsou jen zmíněny. Ani válečné to moc není. Hlavní hrdina je inspirován skutečnou osobností. Na začátku nepřímo řeší svou identitu. Je Armén? Nebo Francouz? Nebo oboje?
Ale chová se jako osmanský důstojník. Škoda, že v knize nebylo víc faktických informací. Samotný příběh mě nezaujal. Werfel byl svázán skutečnými událostmi a tak se asi pokoušel o umění a to já nedávám.
Použitý styl asi odpovídá své době. Nebo chtěl napsat román s přesahem a moc se to nepovedlo. Knize by značně prospěl doslov reflektující skutečné události. Také jsem si myslel, že to bude víc o samotné genocidě.
Je to hlavně popis vzpoury v době, kdy probíhala. Její skutečný rozsah se z toho usoudit nedá. Vzbouřených vesničanů bylo pár tisíc, ale ikdyby jich bylo 10krát víc, tak by to počet obětí výrazně nezměnilo.
Já to vnímám jako obhajobu národního státu. Protože jak se chcete efektivně bránit, když jste národ ve státě někoho jiného? V závěru se vysmál primitivnímu ateismu. To potěšilo, ale hvězda navíc z toho nebude.
Co nešlo překousnout jsou vedlejší postavy. Skoro všechny jsou nějak ujeté. Hlavní hrdina byl obklopen samými podivíny a exoty. Díky tomu všechny ostatní mohutně přesahuje, ale strašně blbě se to čte.
A poučení z knihy? Žádné. Ostatně před další genocidou musel utéct sám Werfel. A zrovna nedávno vyšel na webu cirkev.cz článek o Pronásledování křesťanů v Arménii. I po tak dlouhé době je to stále nevyřešená záležitost.
Je to určité memento. Jsem rád, že to má tak vysoké hodnocení. Mě to neoslovilo. Kdyby se Werfel vzdal vlastního příspěvku, tak by to bylo kratší, věrohodnější a líp by se to četlo. Takže 4 hvězdy JEN proto, že to je podle skutečnosti.
Po přečtení rozhodně doporučuju Objektiv, jak píše Gamow. Jinak ne. Reportáž obsahuje spoilery. Těch pár minut se bohatě vyplatí. Doporučuju jen zájemcům o samotnou sečtělost a přehled. Nějak zábavné to fakt není. 77,5% 3,5*

19 01.07.2023

Je to jednoduše napsaný příběh ze současné Moskvy. S tím je nutné počítat. Takže Rusko pár let zpět. Hlavní hrdina je obyčejný mladík, který nedokáže myslet bez cigarety a žádná delší debata se neobejde bez alkoholu. :)
A začnou se mu dít neuvěřitelné věci. Není to nějaký veledílo. Lukjaněnko si na nic nehraje. Začíná to dost pozvolna. Až do poloviny není zřejmé, co se děje, takže to začne nudit. Ale jak se to rozjede, tak už se to nezastaví.
Stupňuje se to a je to čím dál zajímavější. Napínavé a akční to moc není. Teprve až ke konci. Závěr se povedl. Bylo to fajn, ale na hlídky to nemá. Chybí tomu jejich atmosféra. A pak tam jsou nesrovnalosti.
Kapitoly začínají rádoby filozofováním o smyslu života a všem možném. I žánrově je to otázka. Vyloženě sci-fi to není. Podobá se to Zelaznymu. Ten je ale náročnější. Tohle se líp čte a není to tak zprasený.
Určitá analogie mezi těmito autory mi došla až teď. Schopnosti hlavní postavy zůstaly nevyužité. Mohlo to být mnohem akčnější. Na čtenáře z Moskvy to možná zapůsobí víc. Mě ruské reálie míjely.
Lukjaněnko se literárně drží zkrátka. Neladilo by to s hlavním hrdinou. Má to jen jednu dějovou linii, ale závěr je dobře vymyšlený a tak to nevadí. Podobně jako hlídky to zapůsobí spíš až po dočtení. 80%

19 12.04.2023

Nejslabší věc, kterou jsem od Dicka četl. Výsledný dojem ukrutně sráží, že už od začátku jsem to vnímal jako protidrogovou agitku. Takový to, kdy vás ve škole vyléčená smažka varuje před drogami.
Takže látky způsobující závislost. Psychedelik, který závislost většinou netvoří, se to moc netýká. Obávám se, že Dick neměl žádné významnější psychedelické zážitky. Z jeho knih to není znát. Jsou příliš rozumové.
Chybí nadhled, který entheogeny poskytují. Ta jeho ujetost mi přijde jako odraz jeho duševních stavů. Možná vliv antidepresiv. Kdo ví co všechno smažil. Jinak je to docela extrémní čtení. Rozvoj psychózy je fakt sugestivní.
Informace o hemisférách odpovídají skutečnosti. Následek poškození corpus callosum je spoiler. Nevím zda se to dá snadno vygooglit. Píšu to v komentáři u Spiritualita bez náboženství od Harrise ve třetím odstavci.
Dál mě naštvalo, že v anotaci je spoiler. Jenže ne. Sám Dick to krátce po začátku vykecá. Respektuju Argo jako velmi kvalitní nakladatelství, ale ty anotace jsou někdy nepovedené. Zbytečně prozrazují části děje.
Místy je to hodně vtipné. Obsahuje to spoustu humorných rozhovorů a bláznivých situací. Komunikace vyschízovaných postav je fakt povedená. A byla tam scéna, která mě úplně rozsekala. Smál jsem se jako hovado. Takový to, kdy už nechcete, ale nejde to zastavit. Smějete se až vás bolí břicho. :D
Humor se povedl. Pro Dickovy fanoušky asi super věc. Ale proč vlastně číst o lidech, kterým se rozpadá mozek? Po této stránce to bylo fakt nepříjemný čtení. Ani humor a vtípky to nedokáží vyvážit.
Dal bych 2 hvězdy. Prostě se mi to nelíbilo. Oceňuju však humor, brutálně mě to rozesmálo a má to povedený závěr. Navíc dobře popsaná problematika mozku. K té vtipnosti určitě přispěl i povedený překlad. Mrzí mě to, ale jen 65%

19 03.10.2022

Tohle a pohádka? Fakt nevím. Vůbec si nedokážu představit něco takového číst jako malý a nedej bože ve stejné situaci. To by mě asi semlelo. I když je děj prostý, tak ani jako cynik jsem se neubránil citové interakci s příběhem. Možná to vábení bylo silnější díky použité fantaskní rovině, která příběh jako by odlehčovala. Ta úleva při personifikaci vlastních démonů...
Bohužel tato fantaskní rovina je slabinou celého pohádkového vyprávění. Autor jako by nebyl konzistentní s její reálnou skutečností a rovinou snění a dětských představ. Buď to měl napsat čistě jako fantasy a nebo děj ke konci zreálnit. Neschopnost se jasně vyjádřit, byla však značně rušivá a ke konci to kazilo dojem z celé knihy.
Navzdory nedostatkům je příběh poměrně dost silný. Mysteriózní příběh je napsán tak dobře, že se dá doporučit i dospělým. Pro dítě může být atmosféra skutečně až hororová. Na vyvolání silných pocitů drsné, ale poselství v tom nějak nevidím… 80%

19 02.10.2017

Kniha sice vyšla v edici Kontroverzně, ale během čtení jsem jaksi nenarazil na nic kontroverzního. V knize jsou totiž popsána fakta o islámu a pak spousta komentářů od vědců, kteří se jím v minulosti zabývali. Bohužel se nacházíme v době, kdy spousta lidí bude vyloženě chtít, aby tato fakta byla považována za kontroverzní.
Kdo se v problematice islámu neorientuje bude mít možná už od začátku problém předkládaným faktům věřit. Ostatně je možné si všechno dohledat, ikdyž drtivá většina religionistů, které Warraq zmiňuje, bude dostupná nejspíš jen v angličtině. Jedná se totiž většinou o religionisty publikující před nástupem politické korektnosti a taková díla se nejspíš nebudou v dnešní době překládat. Warraq však zmiňuje i apologety islámu, aby mohl jejich tvrzení srovnat s vědci a filozofy, které cituje.
Kniha začíná popisem západního kulturního masochismu, který začal už někdy v 17. století. Osobně jsem si myslel, že současný etnomasochismus bílých západních lidí je fenomén až dnešní doby, ale úplně jsem se mýlil. Warraq zmiňuje četné západní apologety islámu, kteří pomocí islámu útočili na svou vlastní křesťanskou civilizaci. S dnešními apolegety měli tito lidé společnou jednu věc: naprosto povrchní znalosti o islámu. Tito lidé útočili, mnohdy bohužel zcela oprávněně, na katolickou církev nebo křesťanství obecně a na pomoc si brali své nicotné znalosti islámu. Bohužel některé mýty, které takto vytvořili se udržely velmi dlouhou dobu.
Dále se rozebírá vznik islámu a jsme informováni o zcela chybějících nezávislých zdrojích o vzniku islámu a samotném Mohamedovi. Historické prameny úplně chybí. Mohamed se tak považuje za skutečně žijícího člověka, ale zároveň se dodává, že o něm prakticky nic nevíme. Autorům jeho životopisů se nedá věřit. To stejné bohužel platí i pro samotný text Koránu. Text, který máme k dispozici je nesmyslnou slátaninou rabínského judaismu, pokřivených částí Starého zákona, křesťanství a arabských pohanských zvyků. Na text měl samozřejmě mírný vliv i zoroastrismus a další tehdejší pověry a mýty.
Díky autoritě jakou má Korán se vysvětluje proč má islám rysy fašistické ideologie a proč politicky naprosto selhává. V minulosti, v průběhu historie a v dnešní době. Je zmíněna dobyvačnost arabů a vyvrácen mýtus o islámském zlatém věku. Pro dnešní kulturní relativisty skutečně velmi nepříjemné čtení. Kontroverzní? To jistě ne. Samotná historie se tak stává kontroverzí. Ostatně slovenská televize nedávno odmítla odvysílat film o porážce Osmanské říše u Vídně. Prý je film protiislámský.
Kdo o islámu nic neví nebo má povrchní znalosti z dnešní mainstreamové propagandy, získá extrémní množství cenných a nezaujatých informací. První 2/3 knihy jsou úplně perfektní a naprosto zásadní pro pochopení toho co se v dnešní době děje. Poslední třetina už jen popisuje problematiku islámu do podrobností. Popisují se básníci a volnomyšlenkáři, kteří byli díky svým názorům popraveni. Vliv řecké filozofie a vědy na islám. Mírně je vysvětlena problematika súfijské mystiky. Jedna z větších kapitol se věnuje ženám a jejich zoufalé situaci v islámském kulturním okruhu.
Tahle kniha by se měla přeložit do arabštiny a zdarma rozdávat ve všech islámských zemích. K přečtení doporučuju úplně všem. Jak jsem napsal, první 2/3 knihy jsou napsány skutečně velmi dobře a přes spoustu informací velmi čtivě.
Kniha má však pár nedostatků. Prvně si Warraq jako ateista nedokázal odpustit útoky na ostatní náboženství, ale asi se to od něj dalo čekat. Problém však je, že tato jeho kritika nemá zdaleka takovou úroveň jako kritika islámu. Z výsledného hodnocení tomu tak dávám 5% dolů hlavně proto, že podle mě to v knize bylo úplně zbytečně. Ateistům to při čtení vadit nebude, ale mě to při čtení dost otravovalo. A pak poslední třetina knihy, která už možná zbytečně zachází do podrobností, ikdyž některé věci co se týče výkladu Koránu v knize chybí. Například vůbec není zmíněno, že existuje něco jako tafsír. Další podstatný nedostatek je absence rejstříku. To knize značně ubírá na užitečnosti. 90%

19 26.03.2017

(SPOILER) Bylo to smutné a sentimentální. Není to vyloženě o gravitačních vlnách, ale hlavně o vědcích, kteří se na jejich objevu podíleli. Stručně jsou zde shrnuty jejich životní osudy. Konec byl dojemný. Naprosto nečekaný zážitek.
Většina textu popisuje životní příběh vědců, kteří se snahou detekovat gravitační vlny začali. Není to ani tak naučné jako spíš životopisné. Nejdřív mi to vadilo, ale když jsem se s tím smířil, tak mě to málem dojalo.
Na výzkumu začali pracovat ambiciózní třicátníci a teď jsou to pánové, kterým je 80 let. A někteří se nedožili. Trvalo to půl století. První nepotvrzená detekce byla v roce 1969 a skutečný objev 2015. (46 let)
A právě ten dlouhý čas se autorce podařilo sugestivně zaznamenat. Kniha je tak nejsilnější v okamžiku, kdy jeden z protagonistů říká: "Všichni se prostě snažíme zůstat naživu." Z toho jsem byl trochu naměkko.
Nesmiřitelně z toho plyne konečnost a náhodnost lidského života. Objevu se třeba nedožil "věčný smolař" Joseph Weber (1919 - 2000), autor právě té první detekce, kterou se nepovedlo potvrdit ostatními.
Něco o samotných vlnách a detektoru LIGO tam samozřejmě je, ale dost málo a tak největší slabina je stručnost. Autorka v knize zmiňuje Kipovo veledílo Černé díry a zborcený čas. (Maximálně doporučuju!)
Ale srovnávat 250 a 600 stran se fakt nedá. Co dál vadilo je naprostá absence obrázků, fotek nebo aspoň schématu detektoru. Žádné rovnice. Prostě nic. Jen text. Té chybějící fyziky je dost škoda.
I lepšího vysvětlení jak je naprosto úžasná věc, že gravitační vlny vůbec dokážeme detekovat. Slunce má průměr 1,4 milionu km a zakřiví prostor o 3 km. To jsou 4 tisíciny promile průměru.
Ale abyste detekovali gravitační vlny, tak musíte změřit změnu vzdálenosti na úrovni desetitisíciny velikosti *dramatická pauza* protonu! To nemůžete přejít. Nad tím je třeba důkladně se zamyslet.
Kdo o vesmíru rád čte, tak rozhodně doporučuju. Nebo můžete zkusit nějakou přednášku od Ing. Petra Dvořáka, PhD. Jinak jsem na rozpacích. Kdo o vesmíru moc nečte, bude se možná ztrácet. 80%

18 07.07.2023

Před čtením si ověřte, že vás zajímá, o čem to je. Není to vyloženě o mozku. Ten se zde probírá jen v několika oblastech, které vychází z výzkumů autora v neurovědě. Takže je to trochu popis jeho kariéry.
Úvod má 50 stran a je to jen úplný základ. Témata jsou skoro stejná jako v knize Krátký výlet po lidském vědomí. Přednášky jsou zpracovány do knižní podoby. Je to napsané spíš ze strany výzkumu a studií pacientů.
Řeší se fantomové končetiny, problematika vidění, synestézie, zrcadlové neurony, autismus, evoluce jazyka, estetické a umělecké vnímání a končí to zamyšlením nad Já a různými poruchami vědomé mysli.
Napsané je to dobře, ale vzhledem k počtu stran je to stručné. U autismu se řeší hlavně jeho možná souvislost se zrcadlovými neurony, které jsou zde oproti výletu navíc. Poslední kapitolu jsem nějak nepochopil.
Měla dost podkapitol a ve výsledku jsem nevěděl, co si z toho vlastně vzít. Některá vyjádření nedávají smysl. Autor v textu zmíní buddhismus i hinduismus, aby po pár stranách napsal, že filozofie neřekla k já za 2000 let nic.
Přitom zrovna tato náboženství svá řešení mají. Je z toho cítit určitá zaujatost neurovědce. Autor má dost zvláštní smysl pro humor. A úplně se spolu míjíme. Jeho zajímá umění a mě spiritualita.
Já pro umění nemám cit a autor má zas hluboce rozvinutý vhled do umění a estetiky. Jen problematika mysli, vědomí a ega se zde moc neřeší. Mě nejvíc zaujalo, že z toho plyne, jaká je kreacionismus blbost. Právě na mozku je totiž vidět, že tady žádný inteligentní plán není. Mozek je výtvor evoluce a ta brala, kde se dalo. Škoda, že to nebylo víc rozvedené.
Doporučuju všem zájemcům o lidský mozek. Pokud vám to stačí stručně, tak si spíš přečtěte Krátký výlet. Bez hlubšího zájmu o probíraná témata by tohle mohlo nudit. A koho mozek zajímá, tak si to stejně přečte a flákne tomu 5*. :-) 85%

18 17.06.2023

Nejdelší kniha o meditaci co jsem četl. Meditací zde míním všímavost. Pálijsky sati, anglicky mindfulness, což se nedá do češtiny přesně přeložit. Pochází to z buddhismu, ale obsah není náboženský. Tady pozor.
Není to duchovní ani esoterická literatura. Pouze je tam hluboká souvislost. Výklad je sekulární a naučný. Způsob, jakým je kniha napsána, jde přímo k meditační praxi všímavosti. Důležitá je samotná technika.
Těch 600 stran vypadá děsivě, ale to podstatné se probere do 200 stran. A když se vynechá předmluva k druhému vydání, tak samotná praxe má jen 140 stran. To už se dá v pohodě zvládnout. Pak jen následuje, co z toho plyne.
Řeší se změna paradigmatu a nový způsob myšlení. Dál se věnuje na 40 stranách stresu a pak následují na 150 stranách kapitoly k jeho jednotlivým druhům. A končí to, jak dál praktikovat po skončení MBSR programu.
A o tom to celé vlastně je. Snižování stresu pomocí všímavosti. Je to především terapeutická kniha pro lidi, kteří mají nějaké trápení. Proto v názvu není slovo meditace. Spoustu lidí by to mohlo odradit.
Je tam dost příběhů. To by asi v čistě vědecké knize neobstálo. Určitě to není kniha jak být šťastný. K meditaci se zde přistupuje podobně jako k nějaké terapeutické metodě. Důležité je, aby to pomáhalo.
Hlavní účel je užitečnost a pomoc lidem s různými problémy. Proto text není náboženský ani duchovní. Je to taková esoterika 21. století. Prastará moudrost a věda dohromady. Pro lidi bez potíží to podle mě není.
Meditace posiluje mysl jako celek. Zesílí pozitivní i negativní vlastnosti. Cílový čtenář je někdo, kdo musí pracovat s nějakým druhem stresu. Zkrátka, když jste zdraví, tak taky neberete léky.
Pro běžné lidi se naopak hodí esoterická literatura jako třeba: Mello (Bdělost), Tolle (Moc přítomného okamžiku), Thich Nhat Hanh, knihy o dzogčhenu apod. Ostatně jsou zmíněny v literatuře a doporučeny ke čtení.
A tak se to celé uzavírá a vracíme se zpět k buddhismu. :-) Zdá se, že kniha zvládne nahradit celý kurz. Tzn. ušetřit cca 4000 Kč. (Nebo kolik teď stojí certifikovaný MBSR.) Je to JEN na vás. A to může být problém.
Cílovým čtenářům jednoznačně doporučuju. Ostatním moc ne. Pokud netrpíte stresem, tak poslední 2/3 knihy jsou skoro zbytečné. 90% 4,5*

18 16.05.2023

Opět je to na téma "tohle by si měl každý přečíst". Informace v knize by měly být všeobecně známé. Pokud vás odrazuje těch 500 stran, tak rozhodně doporučuju kanadský dokument The Corporation (2003).
Vypovídací hodnota je velmi podobná. Dokument jsem kdysi viděl a spoustu věcí už jsem znal. Překvapilo mě, jakou knihou začíná má oblíbená edice. Autorka je levicová novinářka a kritizuje zde nadnárodní společnosti.
Vysvětluje, jak se některé korporace zbavily dělnických profesí a přesunuly pracovní místa do zemí třetího světa. Jak se zcela se zaměřily na marketingové budování značky. Jak ovlivňují vzdělání a vědecký výzkum.
Vliv na univerzity a vědu je asi nejhorší. Dokud si člověk neuvědomí, jaký problém obnáší přesunutí výrobního průmyslu a na něj navázaných profesí. V původní zemi zmizí pracovní místa a v nové naroste moderní otrokářství.
Vliv korporací nás provází celý život a týká se nás všech. Od reklamy pro děti až po dospělého spotřebitele. U nás vytváří konzumní kulturu a v chudých zemích se objevuje vykořisťování a práce v robotárnách.
Působení korporací je tak pro lidskou společnost negativní. Jenže po veškeré relevantní kritice to začne ztrácet dech. Nadšení autorky z neziskových aktivistů nesdílím. V tomto ohledu je to možná poplatné své době.
Tím nemyslím fakta a kritiku nadnárodních korporací, ale nadšení kolem roku 2000. Někdo mohl postřehnout podobnou vlnu kolem roku 2012. Nebo aspoň mě kulturní sabotérství zcela míjí.
Možná v USA je situace jiná. Naštěstí to končí pozitivně, protože nakonec jsou zmiňovány změny, které korporace po nátlaku musely provést. Určité aktivity tak mají smysl, ale musí mít konkrétní cíl.
Bohužel i na jejím případu z mládí vidíme, že levicoví aktivisté se často chytají nedůležitých věcí nebo věcí vyloženě defektních. Pokud má aktivismus smysl, funguje, pokud se chytá ideologických věcí, selhává.
Dnes se v debatách objevují zmatené výkřiky: "Je to firma! Může si dělat co chce!" Třeba najmout vojáky a postřílet pár demonstrantů? Ale dyť to bylo pár negrů a stalo se to kdesi v Africe... (Nigérie, hnutí MOSOP)
Je to nepříjemný číst. Že se dějí špatné věci už dávno víme. Jenom jsme to úplně vytěsnili. Doporučuju všem nadšeným fanouškům Faktomluvy od Roslinga. Akorát hrozí, že všechno o čem autorka píše, už budete znát. 90% 4,5*

18 26.03.2023

Před čtením knih nečtu anotace. (Někdy tam jsou spoilery.) Tentokrát to byla chyba. Až do poloviny jsem nechápal, o čem to vlastně je. Buď sem blbej jako troky a nebo sem si toho nevšiml. Ale až mi to došlo, tak jsem se výborně bavil.
I hlavní postavy pochopily co se děje, takže co bylo původně implicitní se stalo zřejmým. S tím si Dick vyhrál, protože z absurdního drama vytvořil grotesku. Fakt vtipné. Zase je to imaginace utržená ze řetězu.
Pro široké publikum to moc není. Má to myšlenku a významný přesah, ale zároveň je to bláznovina. Pro Dicka typické. Psychologická témata většinou nacházíme v seriózních románech a tady z toho Dick dělá frašku.
Čtení mě fakt bavilo. Očekávané předsudky a stereotypy tomu přidávaly na komičnosti. Nebylo to tak intelektuální jako jiné jeho knihy a určitě to patří k těm lepším. Má to vtipný děj, super nápady a dobře vymyšlené postavy.
Když se řeší lidská psychika, tak se pozornost zaměřuje do našeho nitra. Ale jak to vypadá, když se naše myšlenky promítnou ven? Jak naše politické přesvědčení ovlivňuje to, jak vidíme svět a ostatní?
Rozhodně super a doporučuju. Jen je nutné vědět, zda má člověk chuť na trochu ujeté a humorné psychologické drama. A co mě nejvíc zaujalo? Že jsem při čtení zjistil jak vypadá Bůh. Neuvěřitelné. :D
Takže škoda toho zpracování. Výhodou zas je stručnost. Po přečtení jsem si musel ujasnit rozdíl mezi bábismem a Bahá‘í. Takže asi tak. 85%

18 15.02.2021

Zatímco Digitální demenci jsem chtěl dát 5 hvězd, protože obsahovala výborné pasáže o lidském mozku, tak této knize bych dal nejraději jen tři hvězdy. Některé části byly dost povrchní a celková myšlenka je příliš jednoduchá:
Všeho moc škodí.
To je na tolik stran trochu málo. Spitzer samozřejmě uvádí argumenty a odpovídající výzkumy, jenže často se jedná jen o pouhé okomentování. Že sedět denně 7 hodin u jedné PC hry není normální, je asi zřejmé každému.
Po informační stránce to bylo slabší než předchozí kniha. V té byl poměrně uceleně popsaný vývoj mozku od dětství po dospělost. Zde jsou o mozku jen občasné zmínky pro vysvětlení různých výzkumů.
Výklad není postupný. Kniha obsahuje několik velkých kapitol. Některé části působily jako rozepsané myšlenky z Digitální demence. Opět je to ukrutně nevyvážené. Zaujatost vůči PC hrám je vyloženě směšná.
Přitom celé je to tom, že nadměrné používání jakéhokoli digitálního média je špatné. Je jedno, zda se jedná o smartphone, sociální sítě, televizi nebo on-line hry. Ale PC hrám to Spitzer pořádně osolil.
Logicky tak v knize chybí absolutně všechny výzkumy PC her, které vyšly pozitivně. Je zmíněná pouze jedna(!) studie. V jiném případě je výzkum interpretován tak, aby vyzněl negativně. Jenže Spitzer se v PC hrách vůbec neorientuje. Úplně chybí problematika Free2Play a jakákoli zmínka o Loot boxu. To je prostě tak, když o PC hrách píše někdo, kdo o tom nic neví. Vznikne víc škody než užitku.
Je třeba brát na vědomí, že Spitzer varuje především před používáním smartphonů a jiné elektroniky malými dětmi. Logicky také zmiňuje výzkumy u dospívajících. Jenže se často jedná jen o popis chování způsobeného špatnou výchovou.
Další nedostatek je nízký počet účastníků u některých výzkumů. Někdy dokonce méně než sto. Jiné výzkumy jsou na téma „američtí vědci zjistili“. Asi nepotřebujete výzkum, který prokáže, že děti hrající 6 hodin denně na PlayStationu jsou obézní. Nikdo asi nečeká, že to budou nabušení sportovci.
A pokud by byli. Pak tím hůře. Pak totiž nespí.
Kniha je především pro nastávající rodiče. Při výchově se nedá na moderní elektroniku (např. tablety pro batolata) spoléhat. Smartphony integrují internet a sociální sítě a pro děti jsou nevhodné. Naopak nedoporučuji rodičům, kteří mají doma dospívající mládež. Mohly by vzniknout zbytečné hádky, kdy se rodiče budou zaklínat touto knihou. Jenže v pubertě už je poněkud pozdě.
Patologické používání nejmodernější elektroniky způsobuje civilizační choroby a depresi. Asi těžko povede ke zdraví a štěstí, když se jedná o něco patologického. Přes všechny slabiny a stupidní přístup doktora Spitzera doporučuju. Jedná se podle mě o jedno ze zásadních témat dnešní doby. 75%

18 20.01.2020

Celá kniha je napsána neuvěřitelně lehce a srozumitelně. Postupně jsou uváděna fakta ze života Mohameda a většinou to nepotřebuje žádný komentář. Fakta totiž mluví sama za sebe. Samozřejmě ne skutečná historická. Ta o Mohamedově životě nemáme k dispozici. Z historického pohledu se uznává, že pravděpodobně žil, ale jinak o něm nevíme nic bližšího. Jeho první životopis byl napsán na objednávku chalífy až 130 let po jeho smrti. Archeologické důkazy o jeho existenci v 7. století chybí. (Viz Ve stínu meče.)
I zde se objevuje myšlenka, že islám může být mnohem více výtvorem pozdějších chalífů než samotného Mohameda. Jako pravděpodobný pachatel se nabízí Abd al-Malik ibn Marwán. I Mohamedovy zvyky jsou podvod. To se týká prakticky všech hadísů vymyšlených dávno po jeho smrti. Ostatně historické nálezy ukazují, že lidé si hadísy vymýšleli…
Jenže tohle všechno je úplně jedno. Muslimové to za fakta považují. A podle toho to taky vypadá. Místo aby Ibn Ischák popsal Mohameda jako svatého muže, popsal ho jako pedofilního nájezdníka. Proč zbytečně psát jaké tohle bude mít následky.
Nebo si snad někdo myslí, že údajně negramotný zločinec z pozdního starověku vymyslí univerzální návod pro život? Dovolte, abych se zasmál. To si snad mohou myslet jen zmatení religionisté a multikulturní fanatici. Jenže upřímně, moc mi do smíchu není. Spíš mám pocit beznaděje a nejsilnější emocí je pak soucit.
Když opomenu faktografický obsah, tak je kniha neuvěřitelně smutná. Lidé v dobré víře v lepší život, vyznávají ideologii, která poškozuje jejich životy. Díky silné emotivní víře mají tak extrémní kognitivní disonanci, že její opuštění je nepravděpodobné. Mohamed se nesmí kritizovat, protože ho rozmete i ta sebemenší kritika. Ukazuje se, jak může vymývání mozku od dětství ovlivnit úplně celou společnost. A přitom prohlédnout tento podvod nevyžaduje téměř žádné intelektuální úsilí. Pouze trochu kritického myšlení.
Stačí se na Mohameda dívat jako na obyčejného člověka, kterého můžeme posuzovat na základě činů, které jsou mu připisovány. Proto je pro normální lidi tahle kniha téměř zbytečné čtení. Většinu věcí totiž každý intuitivně ví nebo k nim došel zdravým rozumem. Každý chápe kam se bude ubírat společnost, ve které je zločinec vzorem.
V průběhu celé knihy se dozvídáme jak osoba Mohameda prostupuje celé náboženství a jak ovlivňuje chování muslimů. I kdyby byl islám jakýkoli, založit ho na amorálním jedinci poškozuje společenost. Mohamed je chyba v samotné podstatě islámu. V knize se třeba díky tomu objevuje jakou má islám paralelu s mafií. Ale pár věcí podle mě v knize chybí. Třeba srovnání s ostatními proroky nebo Ježíšem. A taky závěr. 90%

18 14.12.2018

Po dočtení přemýšlím, zda se Marťan vůbec může považovat za sci-fi, když časem to bude realita. A nebo právě to z něj dělá čisté sci-fi a nic jiného? Co dál nemohu pustit z hlavy je skoková změna čtivosti. Zatímco celý začátek a zhruba první dvě třetiny knihy se četly prakticky samy, tak ten závěr už byl o dost horší. Celá kniha by se vlastně dala shrnout třemi slovy: trosečník na Marsu.
Hlavně na začátku byla čtivost neuvěřitelná. Že by za to mohlo vyprávění formou deníku? Čtení mě hodně bavilo a i většina vtípků se mi zdála podařená. Marťan nepatří ke klasické sci-fi literatuře, kde se řeší nějaké osobní drama nebo jiný přesah. Je to zábava od začátku do konce. Možná proto si získal takovou popularitu. Ne že by chyběly dramatické chvíle, to spíš naopak, ale pokud někdo očekává duchaplné čtení, neměl by se do knihy pouštět.
Co mě zamrzelo, že v knize není žádný medailonek o Marsu a sondě Pathfinder, to je myslím škoda. Zarazil mě i chybějící obsah. Nebýt natažené poslední třetiny, bylo by to úplně skvělé čtení. Pro fanoušky sci-fi jasná volba, někoho však může odradit, že kniha je poměrně jednotvárná. 90%

18 19.01.2017

Ságu čtu znovu po 11 letech a všímám si jak jinak na mě působí. Tehdy jsem byl uchvácen atmosférou, která přebila úplně všechny literární nedostatky. Nyní si všímám nuancí, které mi kdysi unikly, ale jsem zas víc kritičtější. Překvapilo mě jak první dva díly mají otevřené konce a bez pointy vyznívají trochu do prázdna. Třetí díl zas i přes povedenou pointu ztrácel v ději a napětí. Zde je konečně všechno.
Od začátku se děj střídá mezi vyprávěním Ciri a zoufalým Geraltovým putováním. Sapkowski přechází z vyprávění do minulosti a zpět do přítomné doby jednotlivých postav. Příběh tak vidíme z různých pohledů a v různém čase. Během čtení mě postupně začla rušit Sapkowského parodie na fantasy, kde neohrožení hrdinové putují navzdory všem překážkám. To Geraltovi se nedaří nic. Žádný nepřemožitelný hrdina. Šílené putování válečným územím naštěstí končí a objevují se první konkrétní cíle. A opět se nedaří. Štěstí, které mají nepřemožitelní hrdinové se reálných lidí netýká. A ani zaklínačů. Na válku proti osudu ani Geraltovy schopnosti nestačí. Ke konci knihy se objevuje dějová linka čarodějky Yennefer a různé části příběhu tak do sebe začínají víc zapadat.
Věž vlaštovky se mi tak zdá lepší než předchozí díl. Část věnovaná Geraltovi má opět spád a kniha má perfektní závěr. Zlověstné atmosféře napomáhají psychopatické záporné postavy. Na škodu je tak jen občasná rozvláčnost. 90%

18 14.06.2016

Bylo to hezký. Příjemně se to četlo a bavilo mě to. Jenže už od začátku jsem si říkal, proč to autor vlastně psal. Měl jsem z toho pocit, že když umíte psát, tak zvládnete napsat, co vás napadne.
To kazilo zážitek ze čtení. Nějak jsem totiž nenalézal stopy vedoucí k nějaké pointě. Hlavní hrdina má dvě mámy a tím to teprve začíná. Postavy jsou svérázné, ale je snadné to přijmout. Příběh ujde.
Vzhledem k názvu to nakonec pointu má. Ale na víc v téhle novele není místo. Nezmar nabízí aspoň nějaké zamyšlení nad střetem kultur. Stoprocentní riziko je mnohem dynamičtější a údernější.
Tohle je spíš o hledání vlastní cesty životem v dnešní zmatené době. Je to mírně humorné. Komické situace nejsou nijak přehnané. Autor psát umí. Ale měl toho nabídnout víc. Nabízelo se tolik témat!
Je to jen smutný příběh lidí, kterým jinakost zkomplikovala život. Celé se to točí kolem LGBT problematiky, ale co musím ocenit, že autor nic nevnucuje a ani nemá potřebu čtenáře vychovávat.
Ani Nulté číslo od Eca nebylo čtenáři přijato. Je vidět, že lidi co čtou, očekávají spíš náročné romány než krátké životní příběhy. Buď to mělo být kratší nebo naopak rozvedené. Doporučuju, jen neočekávejte moc. 75% 3,5*

17 23.07.2023

Pro mě je to zklamání. Anotace mě moc navnadila. Od autora jsem četl Ve stínu meče a to je skvělá věc. Oboje slibovalo hodně a tak jsem očekával příliš. Navíc se autor přiznává, že svůj pohled na křesťanství musel změnit.
V součtu to bylo přesně to, co mě zajímá. Svůj pohled na křesťanství jsem také musel několikrát změnit. Čím víc čtu, tím víc znalostí. Jenže jsem čekal víc souvislý výklad. Víc konkrétní a víc vysvětlující.
Některým lidem význam křesťanství pro Západ úplně uniká. Myslel jsem, že by jim šla doporučit tahle kniha. Ale po přečtení si tím nejsem vůbec jistý. Je nutné znát souvislosti. Vyžaduje to spíš sečtělejší čtenáře.
Holland se vrací značně do minulosti. První kapitola začíná téměř 1000 let př. n. l.. Druhá se věnuje historii judaismu a je fakt slabá. Psal to holt historik a ne religionista. Tady doporučuju Velké partnerství, kde je judaismus podán lépe. (Aby taky ne, když to napsal rabín.) Navíc se knihy vzájemně doplňují.
Je to hekticky napsané napříč časem. Holland vybral zásadní okamžiky pro vývoj Západu a pokaždé jim věnoval asi 20 stran. Jenže takový formát se nehodí pro popis procesů, které trvaly desítky nebo stovky let.
Osvícenství kvůli jeho významu by chtělo víc rozepsat. Nebo třeba inkvizici se moc nevěnuje. Jenže to neumožňují jednotlivé kapitoly. Popsané historické události jsou spíš oddělené, nemá to příběh.
Holland se snaží popisovat historii nestranně. Uvádí i zločiny křesťanů, církve a církevních představitelů. Do vedení církví se často dostali psychopati, moralisti a názoroví fanatici. Lidé amorální a toužící po moci.
Neobsahuje to mapy, obrázky, tabulky, vůbec nic. Ani žádné definice, vysvětlení. (Bibliografii, rejstřík ano.) Je to taková beletristická historie. Výborně se to čte, ale díky způsobu jakým to autor pojal, si toho člověk moc neodnese.
Kdo miluje historii, tomu určitě doporučuju, ale kdo je po přečtení anotace natěšený na přehodnocení historie Západu a křesťanství, tak by toho neměl moc očekávat. Rozhodně doporučuju všem křesťanům.
Je to pro všechny, kdo si chtějí vyjasnit svůj vztah s křesťanstvím a orientují se v historii. Pro lidi, kteří toho o křesťanství a historii moc neví, je to nevhodné. Je to pro všechny, kdo mají čisté potěšení ze vzdělání.
Při čtení kapitoly o světových válkách mě běhal mráz po zádech. Ideálně měl knihu zakončit tam. Bohužel pokračoval až do úplné současnosti a závěr knihy tak vyzněl do ztracena. Nějaké výsledné shrnutí chybí.
Z historického hlediska je to nezaujaté, ale vychází to ze subjektivní zkušenosti ateisty, který si uvědomil jaký vliv na něj má křesťanství, kterému nevěří. Úplně nejhorší je závěr. Přišel mi strašně osobní.
Určitě si to někdy přečtu znovu. Nebudu mít přehnaná očekávání a třeba to pak budu hodnotit lépe. Tak jsem se vybrečel a už je to o trošku lepší. 77,5% 3,5*

17 25.02.2023

Dobře si rozmyslete, zda se do toho pustíte. Není to příjemné čtení. Naopak se dá říct, že je to vyloženě odpuzující. Je to napsané dobře, ale díky obsahu je to za hranou čitelnosti. Před čtením se podívejte na obsah.
Autor řeší současné progresivní paradigma ve 4 oblastech. Homosexualita, ženy, rasa a trans. Čtyři největší kapitoly a mezi nimi pár krátkých zamyšlení. Je to jen popis a shrnutí současného stavu.
Jako analýza je to slabší. Je to spíš novinářská práce než naučná. Pro čtenáře se zdravým rozumem je to zbytečné čtení. Všechny argumenty odkýve, ale stejně uvedené problematice neporozumí víc do hloubky.
Díky zvoleným tématům se měla víc probrat biologie, genetika a možná i endokrinologie. Měl tam být lepší teoretický základ. Autor se měl zaměřit na příčiny. Proč se lidi tahle zbláznili? Odkud se to vzalo?
Výklad se opírá o logické argumenty a ukazuje se, jak jsou progresivní myšlenky nekonzistentní. Zbytečně. Progresivní lidi, kteří popírají biologii a jsou schopni zastávat protichůdné názory, to nemůže nijak přesvědčit.
Nejhorší na tom je, že se jedná o uměle vytvořené problémy. O to hůř se to čte. Co původně začalo rozumně, se v dnešní době zvrhlo v šílenství. Další kniha, kde zdravý rozum dostane pořádně zabrat.
Připravte se, že budete číst 50 stran o homosexualitě a pak už je to jen horší. K samotnému obsahu nemám co říct. Jsem jen zvědavý, jak se bude dál vyvíjet hodnocení a jaké komentáře zde budou přibývat.
Rozhodně si dřív přečtěte Podivnou smrt Evropy. Ta je mnohem víc užitečná. Kdo je cílový čtenář nevím. Dá se říct, že to je úžasná kniha pro konzervativce, kteří se chtějí pohoršovat nad současným úpadkem Západu.
A to není dobrá vizitka. Jenže morální panika se stává oprávněnou. A závěr? Nevolit politiky a strany, které se ohání duhovým hadrem. Nevolit progresivní strany. Ale to my rozumní lidé přece neděláme. Že? Nebo… 85% 4,5*

17 12.02.2023