elenai komentáře u knih

Já se omlouvám, ale to se prostě nedalo. Hlavní protagonisté se hádali hůř jak puberťačky o kluka, byli lehkomyslní a o jejich neúctě k živým tvorům ani nemluvím. Autor nemá podle mě příliš spisovatelské vlohy, jeho "styl" byl takový suchý, respektive popsal, co zažil, velmi prostě a jednoduše. Nic moc jsem si z této knihy neodnesla, což mě mrzí, protože jsem se na ni těšila.

6 06.02.2019

Na knihu jsem se po přečtení prvního dílu vyloženě třásla, ale... wow efekt se nekonal. Nížiny, byť byly novinkou, mě zase až tak nezaujaly, ale to je můj problém, mám raději přírodu a staré vykopávky než moderní technologie. Poté se jelo ve stejném schématu jako v knize první - putování po Duvalském pohoří - řešení osobních vztahů, zde tím nejdebilnějším způsobem (ale co bych chtěla od puberťačky, že) - další pytel záhad a tajemství - konec. K tomu poslednímu ani nevím, zda má smysl se vyjadřovat. Stehlíková si s námi pěkně zahrává, což mě jako čtenárku docela sejří. A proto doufám, že brzy vyjde třetí díl, protože i když jsem zde popsala spíš zápory, je kniha bezesporu skvělá. Bavila jsem se neskutečně a místy jsem měla srdce až v krku. Takže by mě docela zajímalo, jestli Host autorce kývl na trilogii nebo pentalogii, kterou původně zamýšlela. :-) Nejsem si totiž jistá, zda bude jeden díl dostačující.

10 30.01.2019

Když jsem knihu četla, tak jsem měla občas oči na vrchu hlavy. Boha jeho, oni existují takoví rodiče?! Nejsem dokonalá máma, po pravdě mám v některých ohledech značné mezery, ale to je tou mojí horkou hlavou. Nicméně, koncept "líné mámy" se mi moc zamlouvá a do značné míry se s ním dokážu ztotožnit a jen ho doporučit. Je ale těžké v dnešní době být právě takovým rodičem, protože velká většina ostatních se na vás bude dívat skrz prsty a je jim úplně jedno, že by byli spokojenější a méně vystresovaní oni i jejich děti.:-)

Zaujalo mě, že autorkou je Ruska. Mám o této zemi asi dost zkreslené představy. Paní vypadá i celkem sympaticky a jsem ráda, že jsem od ní mohla načerpat inspiraci.

5 22.01.2019

Tedy... zpočátku se mi do čtení nechtělo. Všichni nad knihou óchali a áchali a ani tomu hodnocení na DK se mi nechtělo věřit. Proto jsem čekala, až humbuk utichne. Ale já byla tak pitomá! Naslouchač mě naprosto pohltil. Má totiž všechno, co od skvělé knihy očekávám. Zajímavé postavy, prostředí, tajemství a je setsakra napínavá! Na příběhu samotném nic moc originalního není - vyvolená osoba s nadpřirozeným nadáním si hledá své místo ve světě, ovšem v podání Stehlíkové to má Ilan fakt obtížné. No zkrátka a dobře jsem se nemohla dočkat, až knihu zase otevřu a budu moct číst a číst. Je to pecka!

17 20.01.2019

Jako moc dobře se to četlo. Barbora byla chvílemi velmi nesnesitelná, pro mě až za hranicí únosnosti. Milada se pak ke konci taky začala projevovat, ale obě se mi líbily. A stejně tak i vedlejší ženské postavy, Petra a Šárka, měly něco do sebe. Trošku mě zklamal konec, byl takový hrc frc, ale dojal mě. A představa prostředí, v němž se Milada ocitla, no ty brďo! Kéž by to tak opravdu bylo. :-)

6 16.01.2019

Statistika nuda je, má však cenné údaje... V podání Hanse Roslinga, dej mu Pánbůh věčnou slávu, se statistika změnila v cosi neuvěřitelně zajímavého, nad čím čtenář jen nevěřícně kroutí hlavou. Je to opravdu možné, že svět vnímám tak negativně? Po přečtení této knihy jsem se rozhodla za 1) nebýt tak omezená a vystrašená, za 2) vážit si všeho, co mám, protože se mám sakra skvěle, no a za 3) šířit osvětu. Takže všichni, co budou mít narozeniny, tuto knihu dostanou. :-D Ještě bych doporučila zkouknout projekt Gapminder a Dollarstreet, o nichž se autor zmiňuje. Ve statistikách najdete i ČR.

11 14.01.2019

Začátek knihy byl pomalejší, měla jsem problém se začíst a sžít se s postavami (Alfred si moje sympatie nezískal vůbec), byť byly jejich osudy tak kruté a nemilosrdné. Ale teď tady ležím a civím a bolí mě srdce z toho, co bylo. Jak válka nespravedlivě bere vše, a obvzlášť těm nevinným. Závěr knihy pro mě byl silný a autentický, nezapomenu na něj. Mimo jiné chci ocenit, jakou práci si autorka dala s hledáním zdrojů. Umožnila mi doplnit další střípek do dějin 2. světové války viděný ovšem z úplně jiného pohledu, než na jaký jsem jako čtenářka zvyklá.

15 06.01.2019

Vážně jsem váhala nad hodnocením, ale ten konec byl, jak bych to napsala... naprosto odfláknutý! Autor si se závěry nemusel v předchozích dílech lámat hlavu a tady v tomto ukončil příběh jak nějaký začátečnický pisálek. Obměna postav mi nevadila, Marie jsem totiž začala mít plné zuby. Ale opravdu mi chybělo trio paní Tichá-Spock-Josef. Za mě tedy celkem slušné a vtipné, ovšem už bylo aristokratky až příliš. Pan Boček by měl zkusit změnit téma, ačkoliv by se mi líbil román o Josefovi, když ještě nebyl tak úplně sešlý. :-)

4 02.01.2019

Aristokratka se čte sama a je to opravdu sranda. Ale Maruš čím dál víc vlčí (a je pěkně sprostá) a z knížete udělal autor šíleného moulu. To kouzlo prvního dílu je pryč. Kdyby autor knihu vydal jako jeden celek, asi bych to ocenila víc. Možná by byl příběh aristokratky konzistentnější. A taky mě mrzí, že Nora nezasáhla do děje nějak výrazněji.

7 01.01.2019

Bez rozdílu stejná jako díl první. Vůbec nechápu, proč nebyly knihy spojeny v jednu. Taky dávam hvězdu dolů za šíleně přisprostlého knížete Schwarzenberga.

7 31.12.2018

Ach ano, bylo velmi příjemné si přečíst takovou jednohubku, která je jednou velkou nadsázkou. Některé gagy už byly hooodně ujeté i na mě, a to mám bizár ráda. Nejvíc jsem se pobavila u zabíjačky, smála jsem se tak nahlas, až si chudák manžel myslel, že mám záchvat. :-D Ale co mě vážně točí, je konec. Takhle pitomě knihu neukončit, za to si pan autor zaslouží střihnout za uši.

9 29.12.2018

Bohužel mě kniha nezaujala, a přitom jsem se na ni opravdu těšila. Do čtení jsem se musela nutit a po několika desítkách stran jsem četbu vzdala.

Mám se smát? Nejde to. Je to smutný humor. Sladkobolný. Z autora čiší osamělost jak bolavý prst. A přesto je v té knize cosi povzbudivého. Ty děti to jsou, dělají život pestřejší a zajímavější, a možná proto je lehčí věnovat jim velký kus svého srdce a soukromí.

13 21.12.2018

Uf, uf! Ta mi tedy dala zabrat. Nejen proto, že se jedná o šestisetstránkový špalek, ale... Já nevím, nějak mi přišlo, že to bylo zbytečně natahované. Bylo málo bohatýrů a až příliš Semiry a Davida. Ten jejich románek mě docela štval a klidně bych se bez něj obešla. Je dobré, že byl příběh zprostředkován i z pohledu Chazarů, ale zástupců této strany tam bylo víc než dost. A ten konec! Ten se mi zdál poněkud odfláknutý. Takže pořád je to moc dobrá kniha, ovšem kdyby byla o stopadesát stran kratší, nic by se nestalo a já bych si ji užila na sto procent.

7 19.12.2018

Nádherná kniha. Proč jsem s ní tak dlouho otálela? Nic ve vás neprobudí ducha Vánoc tak jako tato klasika. Notoricky známý příběh z pera pana Dickense patří k tomu nejlepšímu, co napsal. Je to tajuplný atmosférický příběh, který si zaslouží pět hvězd.

11 15.12.2018

Čekala jsem spíš něco ve stylu Není co závidět, ta reportážní forma mi prostě seděla víc. V této knize bylo na můj vkus někdy až příliš slov navíc a také jsem měla občas zmatky v tom, kdo je kdo. Nic to ale nemění na tom, že osudy lidí v této zemi jsou strašné. Vůbec si nedokážu představit žít takový život. Co žít, přežívat! Bylo mi strašně smutno, když jsem četla Život rychlého oře a Muchomůrku. Severokorejští pohlaváři jsou zrůdy, které potopí i ty nejoddanější. Nikdo není v bezpečí. Musíte si dávat pozor, co říkáte nebo neříkáte... Zkrátka jsem vděčná, že žiju v naší malé zemičce, která je ve světovém kontextu méně významná, zato svobodná!

3 15.11.2018

Konečně, konečně vím, kdo je pan Temný! V našich končinách není tak notoricky známý, no. Líbila se mi Frau Totenkinder, jsem na její linku opravdu zvědavá, i když je jasné, že se chystá Temnému nakopat zadel. Potěšil návrat prince Ambrože a těším se na tu chobotničku Krásky a Zvířete.:-) Dávám plný počet, protože už jsem s Mýty strávila mnoho příjemných let a jsem ráda, že další ještě budou.

4 04.11.2018

Tak úplně nevím, co si mám myslet. Kniha byla pro mě, jakožto rodiče, velmi zajímavá. Chvílemi mě až děsila, jindy jsem nad informacemi jen nevěřícně kroutila hlavou. Co mi ale dala, tak určitě nadhled, a od této chvíle budu u každého doktora (nejen dětského) mnohem víc nad věcí. Líbilo se mi také shrnutí na konci každé kapitoly. To využiju, až budou děti nemocné. Hvězdu dolů ale dávám za rozpolcené informace pod čarou. Jeden totiž tvrdí to a druhý zase ono. Čemu tedy věřit? :-)

5 02.11.2018

Paní Margit už nějakou dobu sleduju a považuju ji za rozumnou a inspirativní ženu. Na knihu jsem byla tedy velmi zvědavá. V části první mě zase toho tolik nepřekvapilo, v částech dalších jsem pobrala kupu inspirace i z toho mála, co bylo napsáno. V tomto případě neplatí méně je více. Paní Margit mohla klidně vydat i delší bichli a já bych si ji s chutí přečetla. Takhle budu doufat, že třeba někdy vyjde Velmi osobní kniha o zdraví 2. :-) A propos, ne se vším napsaným souhlasím, ale respektuju její názory. Pokud má člověk alespoň trochu zdravého rozumu, hravě si sesumíruje, co je pro něj dobré a co ne.

6 25.10.2018

Pěkné oddychové čtení pro mě, jelikož jsem cílová skupina. I já jsem máma, byť jen jednoho malého tvora a jednoho už trochu odrostlejšího. :-) Užívala jsem si vtipné momenty ze života někoho jiného a škodolibě se radovala, když autorku potkalo něco méně pěkného. Vždyť to znám! Jak už bylo zmíněno, tak je opravdu vhodné dávkovat si knihu po částech, jinak vám velmi snadno splyne ve změť písmen, ze kterých si nebudete pamatovat ani fň.

4 21.10.2018