elexmil
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Konečně přišla v pořadníku v mé knihovně řada i na mne. Pokud si člověk všímá různých studií o počtu týraných a sexuálně zneužívaných dětí ve vlastních rodinách, je to dost děsivé, nepochopitelné. Jedno zlo pak často podmiňuje zase další zlo. Paní Mornštajnová velmi srozumitelně a mistrně popisuje, co se může v duši takového týraného dítěte odehrávat, jak pocit nekonečné křivdy ovlivňuje chování dítěte, jeho sociální vazby, jeho celý život.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Krásné čtení, přečetla jsem za víkend. Můj celý profesní život je spojen s lidmi s nemocemi, s handicapy - jsem díky tomu docela otrlá, přesto mi konec této knihy vehnal slzy do očí, to se mi již velice velice dlouho nestalo. Někde jsem četla, že skutečně svobodný je člověk, jen když je sám. Když má člověk blízké, kteří ho milují a potřebují, sám není. Do jaké míry má pak člověk právo na takové rozhodnutí, jaké udělal Will, rozhodnutí, které život jeho blízkých zatraceně negativně ovlivní.
Sultánův kuchař
Saygin Ersin
Zatím jen 5 komentářů - mnoho čtená kniha není. Já hledala kvůli plánované cestě do Kappadokie tureckého autora, výběr rozhodla anotace zmiňující život v paláci Topkapi . Zpočátku jsem byla přímo nadšená popisem života personálu v sultánském paláci, propojila jsem si se čtením své okouzlení z návštěvy Istanbulu a tohoto paláce před dvěma lety. Od druhé poloviny mi připadal text už spíše se pomalu vlekoucí, mé nadšení z knihy, která je takovou pohádkou pro dospělé, pomalu pokleslo.
Určitě stojí za to si přečíst recenzi "Kdo by se odvážil zabít malého pána chutí?"
Volání anděla
Guillaume Musso
Knihu jsem si vzala tak trochu tématicky s sebou na cestu do Paříže, na ukrácení času při čekání na letišti bylo dobré. Na text mám vcelku obdobný názor jako Fanda74.
Frankie
Jochen Gutsch
Docela jednoduchý příběh, který se musí líbit všem kočkomilům. Četla jsem ve společnosti naší kočky Bětky - škoda že neumí lidštinu jako Frankie. Chová se ale úplně stejně, autoři mají kočky dobře odpozorované. Tak to prostě je.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Motivací k přečtení byla úžasná kniha Tři. A opět jsem maximálně spokojená. Uchvátil mne barvitě popsaný vývoj života Violette, chvíle štěstí i situace, která je pro každou matku tou největší možnou hrůzou. A pak hledání další cesty. Odlehčení přináší popis všedních dní. Do toho se motají další lidské příběhy - příběh Irene a Gabriela mi přišel už dost nadsazený. To ale neubralo čtivosti, zhltla jsem za dva dny.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Už zase odkládám knihu nedočtenou, protože je o válce a na to já v poslední době nemám. Při tom se mi velice líbí styl psaní - krátké až úsečné věty, které úžasně vystihují atmosféru života na počátku války, líbí se mi i prolínání příběhu Marie-Laury a Wernera. Třeba budu mít jindy příhodnější náladu.
Dáma a tučňáci
Hazel Prior
Mám pocit +-. Jsem dost aktivní seniorka, ale pobyt 86leté lehce dementní paní na Antarktidě mi přijde hodně nereálný (ale na Everest za peníze dostanou i nehorolezce). Málo reálné je i to, že by člověk v tomto věku byl schopen pozitivních duševních a osobnostních změn. Veroničin deník posloužil k vysvětlení psychotraumat z dětství, k 15ti leté mi neseděl. Patrick mi přišel už více reálnější, líbila se mi cesta, kterou k sobě našli Veronika a Patrick. Líbily se mi popisy prostředí a tučňáků.
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Většina komentátorů srovnává knihu s prvními třemi ze série Milenium, tomu se nejde ubránit. V žádném případě mi kvalita psaní D.L. nepřijde stejná, jako S.L., kniha D.L. je taková plošší, nedotažená.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Bude se líbit milovníkům romantiky, k těm já moc nepatřím. Obě hrdinky poněkud naivky. Příběh je postaven dílem na víře té první - na její víře v solidnost německého důstojníka. To mi nesedělo. Neseděly mi ani dialogy hlavních současných aktérů příběhu. Ale dočetla jsem.
Moje Jugoslávie
Goran Vojnović
R.2020 jsme byli v divném covidovém létě náhradou za jinou dovolenou poprvé na dovolené ve Slovinsku, do té země jsme se zamilovali a byli jsme tam od té doby každý rok - hory, jezera, moře, městečka, termály, skvělé víno a jídlo, příjemní lidé. Tak jsem před letošní další cestou hledala slovinského autora, ať se tedy i trochu vzdělám.
Nu a SKVĚLÉ. Přečetla jsem jedním dechem za tři dny. Popis zmatených složitých myšlenek vypravěče, jeho ambivalentní postoj k otci, vyrovnávání se různých osob s nesmyslností a hrůzami války, selhávající vztahy děti-rodiče-prarodiče. Hledání kořenů zla místy až mrazivé. K odlehčení depresivity přiměřený sarkasmus, balkánské drobné životní radosti. Není potřeba se více rozepisovat, předešlé komentáře jsou OK. Nechápu při tom, že komentář byly zatím jen od tří čtenářů, nechápu, jak je možné, že kniha je pozapomenutá. Při tom do zemí bývalé Jugoslávie jezdí na dovolené davy a davy Čechů. Všem přečíst DOPORUČUJI.
Alchymista
Paulo Coelho
Báj o pouti. Myšlenky typu "cesta je cíl" nejsou ničím překvapivé. Pro beznaboha a materialistu je symbolika hledání Duše země vcelku cizí, leč vyvoleným, kteří mají pocit, že se s tou duší spojili, lze závidět. Jako báj mne bavilo, ale asi se Coelhe nestane mým oblíbencem.
Byt v Paříži
Guillaume Musso
Odpočinkové pěkné napínavé čtení. Mé hvězdné hodnocení snižují dvě otázky: Proč B.Benedick vlastně pronajal ten nevyklizený byt? Proč S.Lorenz ukryl své poslední obrazy a proč stopy k jejích nalezení byly tak složité ? Líbily se mi citáty uvádějící každou kapitolu. Pobavil mne pro mne aktuální citát "Paříž je vždy dobrý nápad". Na cestu si ráda vezmu další Mussovu knihu.
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Krásné, citlivé a poetické, smutné a bolavé. Složité lidské osudy. Úžasný popis přírody Malého Kavkazu, doliny, kde je cítit moře, které je ovšem jen imaginární. Do toho kulturní arménské odlišnosti. Moc se líbilo.
Peříčko v bouři
Emily Wu
Odkládám po dvou dnech nedočtené. Nemám na to, abych četla o hrůzách kulturní revoluce. Že by to bylo stářím?Stačí mi ty hrůzy, co se dějí v současné době - na Ukrajině, v Izraeli.. Stačí mi přečtená kniha Novinářem v Číně.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Milý příběh, je vlastně jednoduchý - tedy to co se stane od 8.1. do 17.9.1949, vzpomínky na události během války rovněž nejsou nijak mimořádné, to vše by vysoké hodnocení nedalo. Přesto hodnotím celkově dosti vysoce, to kvůli tomu, jak je to napsáno, tedy forma dopisů, stejně tak se mi moc líbil styl psaní - laskavé, citlivé, místy příjemně anglicky humorné. A pro mne přínosné i stran zeměpisu, protože o Normanských ostrovech jsem nevěděla zatím nic - googlila jsem, našla jsem, jela bych tam hned.
Tři
Valérie Perrin
Ve svých dojmech bych asi zbytečně opakovala to vše, co je napsáno v anotaci i v ostatních kladných komentářích. Bohatý děj, bohatě popsané nejen hlavní tři postavy, ale i řada dalších osob, které s jejich životem nějak souvisí, krásný příběh. Po delší době kniha, kterou přidávám do kategorie DOPORUČUJI.
Malířka z Benátek
Rhys Bowen
Knihu jsem si vzala s sebou na cestu do Benátek, trochu mi můj výlet dokreslila, tak alespoň nějaká ta hvězdička. Ale kdybych ji četla doma, tak nevím nevím, zda bych ji vůbec dočítala. Styl "červená knihovna" mne nebere.
Temná dcera
Elena Ferrante
V polovině jsem měla tendence knihu odložit, dočetla jsem - motivovala mne k tomu potřeba pochopit, co tím příběhem chtěla autorka vlastně sdělit, stejně jsem to nepochopila. Dost se nedovedu vcítit do popsaného myšlenkového světa vypravěčky.
??? "Cítila jsem se jako kapka, která klouže po listu, když přestane pršet, stržená průzračně nevyhnutelným pohybem."
Vztahy matek a dcer jsou jistě složité, mnohotvárné, situace, kdy matka opustí děti, je pro mne neomluvitelný egoismus. Vypravěčka mi připadala jako nevyzrálá osobnost - třeba to tak autorka zamýšlela, aby ta vypravěčka čtenáře iritovala.
Loutkové divadlo
M. W. Craven
Dobrá napínavá detektivka, váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdami, to maximum dávám z důvodů snad ani ne čtenářských, ale osobně-cestovatelských. Bavilo mne vzpomínat na mou úžasnou cestu z r.2020 po Lake District, oživila jsem si pojmy jako je Castlerigg (místo upálení jedné oběti), Keswick, Grasmere, krajina Williama Wordswortha... Rozhodně budu pokračovat ve čtení dalších knih ze série, včetně toho, že si zase budu hledat na netu místa, kde se děj odehrává.
