elexmil komentáře u knih
Další kniha z mého hledání na téma Patagonie, Chile, Ohňová země. Velmi dobrý průměr. Jemný sarkasmus. Na jedné straně muž, který kdysi pod vlivem ideálů bojoval za socialismus v Chile, na straně druhé socialistický aparátčík z NDR. Určitě si od autora ještě něco přečtu.
Zápletka dobrá, to co se honilo v hlavách Rachel, Megan a Anny také dobré, policie pracovala nějak ospale, závěrečná zpověď viníka poněkud školácká. Celkově mne bavilo, v odpočinkovém čtení lepší trojhvězda.
Kniha má hodně pozitivních komentářů, já nedočetla. V první třetině vlastně ne složitý příběh - selhávající soužití dvou malířů, u Gogha manifestace psychické poruchy až s psychotickými příznaky... to není čtení pro můj volný čas
V rámci dnešního vaření jsem si vzpomněla na tuto kuchařku. Mám ji léta, byla mi inspirací opakovaně, určitě doporučuji všem milovníkům ryb, skvělé recepty. Pokud by nebyla k dispozici na trhu, pak je k dispozici na netu:
www.receptyynakapra.cz
Vzala jsem do ruky kvůli ČV a odkládám nedočtené po třech povídkách. Nic mi to nepřináší, nic mi to neříká. Jen popis nahodilých a celkem běžných životních situací.
Přečetla jsem rychle, byla jsem zvědavá na rozluštění. Není na to ale na plný počet hvězd - na tu jednu zápletku příliš mnoho slov.
Někdy to opravdu je tak, jak říká citát v úvodu: Ten, kdo nic neví, je pravdě blíž než ten, jehož mysl je naplněna lží a omyly. (Thomas Jefferson).
Magický realismus - nevěděla jsem, co si pod tím představit. Jako bych četla moderní báseň, kdy je potřeba přemýšlet, co tím vlastně chtěl autor sdělit, nebo viděla obraz se symboly, jejichž význam není vždy jasný. Moc se mi líbí recenze "Knížka, která mě rozplakala". Mne tedy nerozplakala, nicméně : zajímavé, nevšední, poetické, mimořádné.
Objevila jsem a četla jsem že stejného důvodu jako Ohňovou zemi (F.Coloane) - ta se mi líbila. Borges není můj šálek kávy, nedočetla jsem, ty dvě * za první povídky.
Jednoduchý komentář: skvělé. Díky dovolené jsem měla dost času, přečetla jsem za tři dny.
Může někdo, kdo je ateista a není Žid (tedy i já) pochopit život židovské komunity? Asi plně ne. Vhled do jejich života popsaný v knize je pro mne maximálně přínosný. Přečetla jsem za dva dny, témat na přemýšlení na hodně déle.
Zopakovala jsem si něco z dějin Gruzie, kde jsem byla loni, poučila jsem se o dějinách Arménie, kam chci příští rok. Nu a k tomu informace o Ázerbájdžánu, pro mne zcela zatím neznámé destinaci. Cením velmi kladně zajímavé informace o vzájemných vztazích těch tří národů, vidím v novém světle nedávnou akceleraci konfliktu v Karabachu.
Odkládám nedočtené - čekala jsem podle štítku "beletrizovaný životopis", shoduji se s Knihomolkou, že je to spíše dějepis. Na takovou dějepisnou knihu musí mít čtenář tu správnou náladu a já ji asi nemám. Hvězdami nehodnotím, protože pro jiné trpělivé čtenáře milující dějepis je obsah určitě zajímavý. Zvládla jsem část do Klimtovy a Adélininy smrti - popis atmosféry ve Vídni a tehdejší vnímání umění určitě zajímavý.
Útlá kniha, čtenáři zapomenutá – o tom svědčí zatím jen 3 čtenářské komentáře. Já na ni narazila cíleně – hledala jsem něco z literatury Argentiny nebo Chile, protože se chystám na cestu do Patagonie . Kniha nás vrátí tak o 100 let zpět do doby lovců, zlatokopů, námořníků, do doby drsných chlapů, ti všichni žili a pracovali v extrémních podmínkách, v divoké přírodě, jejíž účinky vedou až k „rozkladu osobnosti. Příroda člověka nejdřív rozloží a potom si ho sama složí, ale jako jednu ze svých součástí. V první etapě to vypadá, jako by osobnost přestala existovat, někteří dokonce zahynou, potom však nastane znovuzrození s novou silou. Možná si tahle příroda vybírá, a co jí nevyhovuje, to ničí.“
Co v knize vnímám ? Intenzivní prožívání pocitů a vztahů, lásky osudové a živočišné, stejně tak i nenávisti vedoucí ke krajním řešením, zásadní okamžiky ovlivňující celý život jednotlivce, velmi různorodé charaktery lidí (kdy nikdo není jen černý nebo bílý), hrůzy nesmyslných válek, úzkosti, ....
Všechny tři knihy Nino Haratischwilli, které jsou přeloženy do češtiny, pro mne na špičce toho, co jsem poslední roky četla.
Osvěžila jsem si vzpomínky na četbu této knihy v rámci tvoření svých seznamů. Tento životopis byl pro mne hodně a hodně přínosný, nevím co je fikce a co pravda, popis doby, kdy Egon S. žil je velmi věrohodný.
Četla jsem tak před rokem. Představa, že by to tak klidně mohlo být byla děsivá. Retrospektivně si uvědomuji, jak jako malá jsem byla při nedostatku informací určitě hodně zmanipulovaná a idea socialistické společnosti, kde jsou všichni odměňováni rovnoměrně, mi připadala správná. Studia a další život mé nazírání na svět změnily. Při čtení této knihy jsem si na to vše více vzpomněla. Všechny knihy paní M. , které jsem četla, pro mne skvělé
Klidné, milé, laskavé čtení. Bavilo mne, jen ta životní moudra podávaná trochu až moc "po lopatě". Nevím, jestli je to pro čtenáře knih uvedených na přebale (znám jen Staříka), já při čtení vzpomínala spíše na knihy o Olive Kitteridgeové. Nu a nazývat osobu ve věku 69 let starcem ??? To osoby mého věku poněkud nadzvedne :-)
Jako u řady dalších komentářů jsem vnímala pomalý rozjezd, akceleraci děje v poslední části. Celkově mne bavilo, byť první díl byl pro mne lepší. Hodně mne iritovalo, jak i odborný lékař může zneužívat své postavení a kam to vede (napadala mne paralela s jiným typem zneužívání postavení lékaře, to v současné době řešeného případu známého sexuologa) . Závěr až poněkud absurdní - s čím vším se dá přežít?
5* za dokumentární část. Přemýšlím nad tím, jak se žilo těm, kterým byl při té tragédii někdo zavražděn. Dnes je při různých tragédiích možnost různé psychoterapeutické pomoci, oni to v té hrozné době museli nějak zvládat sami. A jak se žilo těm a jak mysleli ti, kteří vraždili a nebyli chyceni.
Vyhraněné absurdní situace jedna za druhou, místy jsem se smála nahlas, místy to poněkud drhlo.