elexmil
komentáře u knih
Vražda v anglické zahradě
Katie Gayle
Hodně oddechové, jednoduché, na letní dny na zahradu ke sklence portského nebo k šálku čaje jako dělané. Až si budu chtít opět odpočinout od vážných témat, tak si třeba půjčím i další díl série.
Všechno modré z nebe
Mélissa da Costa
Vážné téma zpracované jemně, laskavě. Krásný příběh dvou citlivých lidí, kteří se jeden druhému postupně otvírají a vyrovnávají se se svými traumaty i s nevyhnutelností konce života. Snad chvílemi trochu rozvláčné. I tak patří do kategorie "doporučuji"
Poslední zahrada v Anglii
Julia Kelly
Počátek minulého století svázaný konvencemi a strachem o dobrou pověst, doba válečná s příděly a ztrátami blízkých osob, doba již současná umožňující ženskou emancipaci. To vše propojené příběhem zahrady, která je budována, ničena, opravována. Dost zamilované a dost předvídatelné, odpočinkové čtení pro milovníky romantiky. To já moc nejsem, ale mám ráda zahradničení (stejně jako kamarádka, která mi knihu doporučila), takže jsem si to i místy užila.
Království z kostí
J. D. Kirk (p)
Můj dojem jedním slovem : ploché. Jinak Trudošův komentář řekl vše, není co dodat.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Komentáře se hodně liší. Mne zaujalo. Jednak přínos stran dějin - o tak velkém stěhování válečných nevěst jsem nevěděla. Rozhodně by byla zajímavá studie, jak ta válečná manželství dopadla. Líbilo se mi, jak autorka umístila do jedné kajuty čtyři zcela odlišné ženské osobnosti, popsala něco z jejich předešlých životů, zabývala se vývojem jejich vztahů. Popis života na lodi sice místy trochu vleklý (minus 1*), ale zase dost výstižný - čtenář si tu plavbu může dost dobře představit, to včetně vylodění v Plymouthu (což mne tzv. dostalo, v Plymouthu jsme cca před měsícem byli, to jsem netušila, že tam nějaká taková loď přistála).
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Vzdávám to. Z Oveho jsem byla nadšená, tady už ne. Ke knihám přistupuji tak, že do konce života jich už přečtu jen omezený počet, takže čtu doopravdy jen to, co mne baví. Tady jsem se ztrácela ve světě Miamasu, byť malá Elsa s rysy Aspergerova syndromu mi byla sympatická.
Nefalšovaná kočka
Terry Pratchett
Na nedělní odpoledne, kdy došlo čtení z knihovny, jsem hledala něco z vlastních zdrojů, sekundovala mi naše Opravdová kočka ze statku. Nevím, jestli kniha zaujme i nevlastníky koček, mne to pobavilo, chvílemi rozesmálo.
Muž, který chtěl být milován, a kocour, který se do něj zamiloval
Thomas Leoncini
Toto není kniha pro mne. Nejsem spirituální, nemám potřebu ujasňovat si, co je v životě důležité. Vím, že peníze nejsou zárukou štěstí, ke klidnému životu ale potřeba jsou. Dovedu být šťastná i zcela sama na dlouhých procházkách v přírodě. Kniha mi nepřinesla nějaké nové poznání či poučení, autor prostřednictvím postav filozofuje, někdy mi připadalo, že až - pardon - žvaní. V knize je spousta symboliky, kterou možná ani nechápu.
Paříž pro jednoho a jiné povídky
Jojo Moyes
Kdo by nechtěl zažít takovou romantiku, jako Nell, kdo by nechtěl zažít takovou lásku, jako Sophie? V životě to tak intenzivní většinou nebývá, princů na bílém koni se nedostává, tak si o tom alespoň můžeme číst a pěkně se zasnít. Je mi 70, o princích už dávno nesním, ale velmi příjemně jsem si připomněla svou cestu do Paříže cca před 2 měsíci. V knize mne pobavilo i něco vtipu (Mezi tweety, Punčochy). Jinak takové klidné čtení, asi mi ale moc příběhů v paměti neutkví.
Hospodyně
Natalie Barelli
Líbilo se mi, přečetla jsem za dva dny. Bavila mne mne sebeironie Claire a její hodně věcný přístup k životu, bavily mne její propracované intriky. Neseděla mi osobnost Harveye, byla celkově nějak méně propracovaná.
Kurátor
M. W. Craven
Bavilo mne. Líbí se mi styl psaní, líbí se mi i popisy krajiny (knihu jsem si vzala s sebou na cestování po jihu Anglie a dojmy se mi tak akcentovaly), líbí se mi popis vztahu Poea a Tilly. Jen mi přijde, že vrah se k naplnění svého cíle mohl dostat jinou jednodušší cestou.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Krásné okouzlující čtení. Bavilo mne barvité společenství různých postav, smála jsem, byla jsem dojatá. Zbytečné se více rozepisovat - pro ty, kdo zatím nečetl: NEVÁHEJTE!
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Většina komentářů je hodně pozitivních až nadšených, měla jsem větší očekávání. V knihách vítám napětí, záhady, emoce, složité zápletky nebo také poetiku či humor - tato kniha se s uvedenými kategoriemi míjí, nijak moc mi toho nepřinesla. Ve svém profesním životě se setkávám jen s klienty se složitými životními osudy, život hlavní hrdinky mi asi i díky tomu nepřišel nijak mimořádně složitý .
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Z minulých komentářů opakuji – krásná jazyková stránka, kniha plná poetiky, barev a vůní krajiny, čtení jako udělané k letnímu dni, krásně zachycené pozvolné plynutí venkovského života. Začetla jsem se celkem rychle, ale časem mi přišla ta dějová zápletka nějaká chudá, ten příběh dvou žen je vlastně hrozně jednoduchý. Za tu poetiku bych hodnotila výš, vzhledem k zápletce jen 3*.
Jmenuji se Ašer Lev
Chaim Potok
Nahlédnutí do života jedné rodiny ortodoxních židů, trochu pak i do života celé komunity. Pomáhá jim jejich víra nebo je svazuje? Na pozadí Ašerova dětství a dospívání zní hrozné tóny antisemitismu v Rusku. Umanutost malého Ašera, jeho umělecké zrání, jeho komplikovaný vztah s otcem, vztah jejich komunity k malířství - velmi mne zaujalo. Místy snad až trochu příliš vleklé, tak tedy 4*.
Kočka na cestách
Hiro Arikawa
Nezaujal mne styl psaní (a to nejsem nijak náročný čtenář). Alespoň dvě hvězdy, protože je vidět, že autorka má kočky ráda. A to já také (první s námi byla 17 let, druhá je s námi už let 14). Pěkné malé ilustrace.
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
Začala jsem číst a bylo mi téměř svátečně a těšila jsem na stejně krásný zážitek, jaký jsem měla u předešlých dvou knih autorky. A bylo to tak, opět jsem četla jedním dechem. Dva proplétající se silné silné, hluboké, smutné i krásné příběhy. Představuji si autorku jak píše, slušelo by jí do ruky pero, vidím, jak na papíře lehce přibývá text, v tom textu je láska, lidskost, empatie ke stáří, nevyrovnanost mládí, je tam i zloba, závist a nenávist...
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Dva pokusy začíst se neúspěšné, knihu vracím nedočtenou do knihovny. Od začátku mne iritoval přístup autorky k její životní situaci. Říká se, že kriminály jsou plné nevinných - jaká tedy byla skutečná vina autorky a jejího manžela na jejich životním ekonomickém krachu? V jejich situaci bych čekala nějaká bazální racionální řešení a ne to, které zvolili, zvláště když manžel autorky je nemocen a perspektiva jeho dalšího života je velmi nejasná.
Našeptávač
Donato Carrisi
Zpočátku jsem si chválila - napínavé, dobré. Pak au au - čtení myšlenek senzibilkou, iracionálno nesedící do kontextu knihy, mé hodnocení kleslo. Pak se do sféry zla zamíchaly další osoby, kde to čtenář nečeká, to bylo zbytečné, přehnané, mé hodnocení opět klesalo. Váhání mezi 3* a 4* rozhoduje, že jsem se přece jen od knihy neodlepila, přečetla jsem rychle, takže mne to vlastně zajímalo, bavilo.
Toto všechno ti dám
Dolores Redondo
Nenadchlo mne, dokonce jsem i místy myslela, že nedočtu. Při tom ta zápletka stran vztahů v markýzově rodině nebyla vymyšlena vůbec špatně. Text je na mne ale příliš rozvláčný, místy dlouhé a zbytečné popisné pasáže, to jak prostředí, tak pocitů hlavní postavy. Předešlý komentář se mi moc líbí, z přehnaně patetických a přepjatých situací pro mne snad nejhorší scéna tří plačících mužů. Ale za tu zápletku přece jen trojhvězdí. Baztán se mi líbil mnohem více.
