eliska2126 komentáře u knih
Megaaa! ❤️
Myslím, že si tahle knížka rozhodně zaslouží humbuk, který kolem ní je. #humbooktip2 rozhodně nezklamal.
Určitě bych chtěla vypíchnout tři věci: styl psaní, vývoj postav, atmosféra.
Styl psaní mi vážně sedl. Shelby píše opravdu čtivě. Děj je skvěle vystavěný. Stránky doslova mizí pod rukama.
Vývoj postav je taktéž naprosto dokonalý. Každá postava v knize je osobitá a úplně jiná. Naše hlavní dvě postavy jsem si zamilovala už od prvních stránek. Lou je vtipná, sarkastická a tvrdohlavá, kdežto Reid je takový ten správný ctihodný gentleman.
A jako poslední bych ráda vypíchla atmosféru. Je to skvělý frankofonní příběh. Ta francouzská atmosféra na mě přímo dýchala. Musím ale přiznat, že mě ze začátku ta nahodilá francouzská slova trochu vytrhávala z děje, ale pak jsem si všimla, že jak postupuji dějem, tak tam jsou míň a míň.
Takže ano, jdu s davem a Holubici a hada budu doporučovat, kudy budu chodit.
Tak to mě tak zahřálo u srdíčka. Další krásný roztomilý komiks. Stejně jako v Dospělost je mýtus jsem se hodně bavila a tady jsem se dokonce v několika situacích i poznala (ve většině). Jsou tu vyobrazeny vtipné knihomolské problémy. Takže za mě úžasná oddechovka, u které si odpočinete, zasmějete a určitě se poznáte. Přečteno asi za hodinu ani ne.
Oficiálně prohlašuju, že miluju komiksy od Sarah Andersen. Tohle určitě nebyl poslední komiks, který si od ní "přečtu". Určitě se chystám ještě na Ubulenou hromádku neštěstí a Kočky útočí.
Přítel mě dokonce párkrát chytil, jak jsem se u toho smála nahlas. Bylo to fakt vtipný a ten styl kresby prostě super.
Tak druhá kniha moderní poezie od Atticuse a líbila se mi stejně jak ta první. Grafické zpracování opět nádhera a některé básně se mi opět vryly do paměti. Bohužel některé mi nic moc neřekly. Básně jsou jednoduché, ale většina z nich mají skrytý krásný smysl.
Těším se na další verše z pera Attisuce.
Tak to bylo boží ❤️. Dlouho jsem nenarazila na takhle skvělou fantasy. Viděla jsem jeden díl u @penny_and_books a byla rozhodnutá to zkusit, protože dát na její tipy se mi vždy vyplatilo.
Dost se mi líbil samotný svět a magický systém. Většina fantasy světu obsahuje různé vily, elfy, trolly a nevím co vše, ale tady magie funguje úplně jinak.
Co se týče postav, tak každá byla velmi osobitá a originální. Získali si mě a to je pro mě osobně třeba dost důležité. Kdo by taky chtěl číst o postavách, které jsou mu jedno nebo dokonce nesympatické, že. Styl vyprávění také velmi čtivý a příběh hezký ubíhal.
Takže za mě, pokud chcete kvalitní a originální fantasy, tak Temnější tvar magie je přesně to pro vás ❤️.
Přiznávám, že si k poezii ještě hledám cestu. Prvně jsem sáhla po Atticusovi a to se mi líbilo dost. Sbírka O princezně, která se zachránila sama se mi líbila míň. Nečekala jsem, že to bude až zas tak depresivní. Samozřejmě chápu, že se autorka zřejmě potřebovala vypsat, ale mě to prostě nesedlo.
Další výlet do světa čar a kouzel od J. K. Rowling. Hodně lidem vadí forma scénáře, ale mě ne. Vlastně mi to dost vyhovuje, čte se to rychle. Zase jsem udělala tu chybu, že jsem viděla první film a nečetla knihu, takže jsem zhruba věděla, co se stane. Nicméně jsem film viděla před dlouhou dobou, takže mě tam sem tam něco překvapilo.
Je asi pravda, že druhý díl Fantastických zvířat je více méně příprava na další díl, ale i tak se mi to líbilo. Aspoň jsem se ujistila, že jsem u filmu vše pochopila a pochytila.
Takže na další díl se velmi těším.
Tuhle knihu jsem četla spíš na doporučení, než sama od sebe. Příběh je velice originální a tajemný. Většinou postapokalyptické příběhy nečtu, ale myslím, že Metro určitě zařadím do své knihovny. Příběh měl celkem spád, akorát jsem měla problém se trošku vyznat ve stanicích a taky ve vedlejších postavách, které často nevydržely déle jak jednu kapitolu. Z tunelů metra jsem měla kolikrát strach, protože strašidelná atmosféra a to, že nevíte, co přesně tam na vás útočí je děsivá představa.
Akorát styl psaní, jakým Glukhovsky píše asi neřadím mezi mé nejoblíbenější a taky délku kapitol hodnotím spíš negativně (ostatně, kdo má rád dlouhé kapitoly?).
Kniha je rozdělená celkem do tří částí.
V první poznáváme hlavního vypravěče Igora a jeho přítelkyni Miu. Tato část mě moc nebavila, místy byla nezáživná až nudná. Když už jsme se dostali do trezoru, začalo mě to víc bavit. V této části se ještě seznamuje s dalšími dvěma postavami a to Andrejem Bežanským (nadšenec do všeho záhadného) a Davidem Kerčelem (nadšencem naopak do všeho racionálního). Část ukončuje schůzka všech těchto postav a domluvení výletu do okolí Tribeče.
V druhé části se nám dej už víc rozjíždí. Konečně jsem si zvykla na to, jak je kniha psaná, jak už styl autora, tak to, že tu nejsou v podstatě žádné kapitoly (to mi fakt vadilo). Výlet po okolí Tribeče byl zajímavý, trochu i záhadný, ovšem nejvíc jsem se těšila na třetí část.
V třetí části si banda domluví výlet na samotný Tribeč, kde v minulosti zmizelo pár lidí. A to se teprve začaly dít věci. Víc vám neprozradím, ale určitě stojí za to a tuto část označují za úplně nejlepší, bohužel mi úplně změnila názor na Igora, ne zrovna v dobrém.
Tuhle knížku jsem zprvu ani neplánovala číst, ale díky tomu, že jsem ji vyhrála v soutěži, tak jsem se do ní pustila. Nic jsem od toho neočekávala a dobře jsem udělala. Napřed jsem si nemohla zvyknout na styl vyprávění, ale pak už to bylo v pohodě a nerušilo mě to jak na začátku.. Některé části ale byly dost nezáživné a moc mě nebavily. Párkrát jsem se chytla, že vlastně čtu a nevím o čem. Celkově se mi knížka zdála dost přemrštěná. Moc se mi nezdá, aby někomu, kdo přežije pád letadla zbělaly vlasy atd. Hodnotím jako takový průměr.
Pane jo, každý příběh Harryho mě tak dostane. Musím říct, že ve srovnání s pátým dílem, který jsem četla teď minulý měsíc, tak je tu podstatně víc akce, i když sledujeme vlastně i běžný chod školy jako takové. Napětí související se stále sílícím zlem v podobě Voldemorta se skvěle proplétá s každodenním životem v Bradavicích. Navíc se tu začíná objevovat i trošku té milostné linky. Prostě jeden z mých nejoblíbenějších dílů.
No a konec? Tak ten mě úplně zbořil... Obrečela jsem to stejně jako u filmu.
Další skvělý příběh o Harry Potterovi. Další příběh plný napětí a magie. Musím ale přiznat, že mám radši jiné díly. Knížky natolik předčí filmy, to už mě ani nepřekvapuje. Je škoda, že tam tolik věcí chybí. Ocenila jsem další náhled do minulosti Tichošlápka, Dvanácteráka, Náměsíčníka, Červíčka a Lily. Po přečtení téhle knížky nesnáším Umbridgeovou snad ještě víc. Trošku mě vytáčel Harry, jak se furt cítil ublíženě a jak jsou všichni proti němu a tak, no.
Vlastně tuhle knihu jsem začala číst s tím, že jsem věděla, že je to o tom, že se na Falklandách ztrácí děti a je to nějaký thriller. Takže vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Tím větší to bylo překvapení.
Hodně se mi líbilo uspořádání knihy. Kniha je podána ze tří úhlů pohledu a každá postava nám postupně odkrývá příběh ze svého pohledu. Líbilo se mi, jak autorka pracuje s tématem traumatu ztráty a vztah mezi dvěma bývalými nejlepšími kamarádkami.
I přes všechny tyto plusy, které jsem vyjmenovala mi tam chyběl nějaký malý ždibec něčeho, co by mě nutilo sahat po knize furt. Když jsem četla, tak mě to bavilo, ale klidně se stalo, že jsem den nečetla a tak.
Asi mám novou nejoblíbenější knihu. No musím říct, že tohle byla pecka! Hodně lidí si stěžovalo na delší úvod, ale díky tomu, jak autorka na začátku vysvětluje systém světa, jsem se pak v něm hezky vyznala a vše jsem chápala. Nápad super. Nejvíc se mi asi líbili naturalisté. Oblíbenou královnu jsem asi ani neměla ale fakt jsem si oblíbila Jules a její Camden.
Tři temné koruny jsou psány fakt čtivě a chytlo mě to od začátku do konce! Postavy fakt skvělý a vše bylo super promyšlený. Prostě mega moc doporučuju! Fakt jsem skoro brečela, že už je konec.
Z této série jsem fakt nadšená a strašně moc mě mrzí, že o ní ví, tak málo lidí. Musím říct, že druhý díl byl o malilinkato slabší, než Přítelkyně smrti. Ale i tak je to napínavé čtení. Hodně mi vyhovuje styl, jakým je to napsané - krátké kapitoly a konverzace mezi postavami jsou psány v odrážkách. Přijde mi, že díky tomu se to čte rychle a má to spád. Dům smrti je plný překvapivých zvratů. Chvíli jsem si myslela, že to bude tak a tak a hned na další stránce mi to autor úplně celý předělal, takže jsem zas neměla tušení, co přijde. Takže už se fakt nemohu dočkat, až se pustím do třetího (a zároveň posledního) dílu Agonie smrti.
Nejlepší knížka o psychologii, co jsem kdy viděla!
Celkově tyhle knížky od Universa miluju a určitě mám v plánu rozšířit sbírku (minimálně o sociologii a astronomii). Je to skvěle utříděné, vcelku jednoduše vysvětlené a jsou k tomu přiloženy krásné ilustrace!
Podává skvělý základ psychologii a co se týče grafického zpracování, i tam si myslím, že má co nabídnout.
Na Fantastická zvířata a kde je najít - původní scénář jsem se chystala faaakt dlouho. Trvalo mi to dva filmy, než jsem si to přečetla! Nicméně jsem si to asi pokazila tím, že jsem viděla film první. Takže jak jsem četla, tak jsem si jakoby v hlavě přehrávala ten film. I tak se mi to líbilo!
Četlo se mi to dobře a rychle. Jeden večer jsem začala a další den jsem taky skončila. Takže za mě taková super jednohubka.
Jediná věc mi tam maličko vadila a to byl ten popis scény, co tam byl. Jo, vím, že to u scénáře musí být, ale dycky to tam bylo napínavé a měli to spád, děj šel fakt rychle (tím, jak je to psané těmi dialogy) a pak bum - popis scény, který mi úplně zarazil spád děje.
Takže za mě krásný nadprůměr.
Bylo strašně zajímavé vidět pohled i z té druhé strany (většinou čtu z pohledu vězně v konc. táboře). Číst příběh Magdy, která se stala jednou z ochutnávaček pro samotného vůdce, mi dalo zase jiný pohled na válku. Zjistila jsem, že Němci opravdu věřili... Věřili, že jejich úžasný vůdce nikdy nedovolí porážku Německa. Věřili, že vůdce určitě nějak zařídí, aby Německo nakonec celou válku vyhrálo.
Věřili někomu, kdo nařídil smrt x milionů lidí. S tím, jak ho tady vykreslovali, jako milujícího dědečka a galantního gentlemana, jsem ani nevěřila, že je to ten samý člověk, co způsobil takovou bolest. Knížka je hodně poutavě napsaná a čte se v podstatě sama!
Knížka začala vcelku obyčejně a jen jsem mrkla, změnila se na emocionální sešup. To, jak Tammy Robinson popisovala život s autistickým člověkem, je fakt mazec. Normálně jiní je vážně čtivá knížka, která vás úplně položí, nebo aspoň mě úplně položila. Od určité chvíle jsem knihu musela odkládat. Kniha je přirovnávána ke knihám Než jsem tě poznala a Hvězdy nám nepřály. Ani jednu z nich jsem nečetla, takže nemůžu porovnat, nicméně je to krásný příběh, místy trochu jednoduchý, ale vtáhl mě do děje. Postavy jsem si zamilovala hned od začátku a moje láska trvala až do konce.
V příběhu sledujeme dvacetiletou December, která si ale říká Ember. Je to dcera vojáka a kolem toho se v podstatě točí celý příběh. Jaké to je žít v rodině vojáka a jaké to také je vyrovnat se se ztrátou svého milovaného, pokud se něco stane. Je zde i romantická linka, kdy se Ember potká po letech se školním idolem Joshem Walkerem, známým hokejistou. Čekala jsem, že zde toho hokeje bude víc, ale dominantnější byla určitě zápletka kolem armády.
Povinně si ke knížce vemte kapesníčky. Místy je opravdu smutná.
Co si budeme povídat, příběh je předvídatelný, stejně jako každá romantika. Prostě víte, že Ember a Josh skončí spolu. Ale opravdu mě bavil ten proces, vývoj vztahu byl uvěřitelný a autorka umí popsat pocity postav. O čtivosti ani nemluvím. Knížku si určitě přečtěte, pokud vás baví romantika a styl autorky vás oslovil třeba už ve Čtvrtém křídle. Ani ten vývoj příběhu na konci jsem neodhadla, i když si teď zpětně říkám, že to bylo jasné.