Enthu komentáře u knih

Kniha, do které jsem se tak začetla, že mi čas velmi rychle utíkal, aniž bych si toho byla vědoma. Hrozné na ní je, že je podle skutečnosti. Ta má vzniklá nechuť s inkvizičními procesy, nenávist k vrchnosti. Ale chování tehdejších lidí lze na jednu stranu pochopit. Strach, že zrovna já jsem spolčen s černou magií, nedělat nic divného, nezprotivit se Bobligovi…

7 10.05.2018

U téhle knihy se mi nejvíce líbilo, jak mě dokázal autor překvapit. Snad u každé části jsem byla překvapená. Ano, něco jsem neočekávala, že se stane, nebo jsem tomu uvěřila a on to byl čirý výmysl. Popravdě, dlouho se mi nestalo, abych takhle byla překvapována. Ovšem chvílemi mi trvalo ze začátku se pořádně začíst, trošku autorův styl psaní mi neseděl, ale pak se mi tak po půl stránce až stránce povedlo začíst. Ke konci to šlo jako jedna báseň.

5 10.05.2018

Podle anotace jsem se trochu zděsila, že se mi nebude líbit a bude mne nudit. Byla jsem ale na velkém omylu, jen co jsem se po pár stranách začetla, hodně jsem si oblíbila Alobarovy scény. Nerada jsem se pak vracela k Priscille, madam Devalieorové a k Marcelovi LeFeverovi. Chtěla jsem si užívat co nejvíce Alobarova dobrodružství, ale to se záhy změnilo a já preferovala současnost. Věřím, že od autora si rozhodně budu chtít přečíst další knihy. Jeho styl v této knize je opravdu pěkný a hlavně používání přirovnání, která nejsou zrovna typická? Tak ty jsou na tom nejzajímavější.

5 10.05.2018

Tak tahle kniha ve mně zanechala tolik rozporuplných pocitů, že to pomalu není možné. Zprvu mne tedy moc nechytila, ale jak jsem se prokousávala dále, tak už mě dostala. Prostě jak jsem poznávala stejně jako Blackthorne jejich kulturu. Opravdu povedené.
I ten konec se nakonec vydařil, i když posledních sto stran jsem si jenom stěžovala, že se to přece všechno nestihne. Ale i tak jsem s tím spokojená.

5 10.05.2018

Moc pěkná kniha, která se velice dobře četla. Autorčin styl mi sednul a já se vždy nechala pohltit příběhem a veškeré situace jsem prožívala spolu se Soňou, jež se stala mojí oblíbenkyní. Musím přiznat, že na začátku jsem lehce byla zmatená z toho, kdo je hlavní hrdinkou, ale brzy jsem se zorientovala.
Přišlo mi, že autorka neměla problém vykreslit tehdejší atmosféru a situaci. Nedělalo mi tak problém si představit prostředí.
Když to vezmu, tak Jménem mojí sestry rozhodně stojí za přečtení, která dokáže čtenáře dojmout, rozesmát i chvílemi lehce naštvat.

4 02.02.2022

Myslela jsem si, že mě kniha bavit nebude, a že u popisů vltavínů se budu trochu nudit, a to se nakonec nestalo. Popisy mě bavily a celkově příběh byl zajímavý, že jsem ani nedokázala odložit knihu, protože jsem byla zvědavá, jak to skončí. Trošku jsem očekávala jiný konec, ale i tenhle byl pěkně napsaný.

4 07.07.2018

Jedním slovem úžasné. Nechápu, proč jsem si tuhle knihu oddalovala a radši si přečetla něco jiného. Teď už alespoň vím, že opravdu stojí za přečtení. Ano, je tam mnoho pohledů postav na děj a zprvu mi i trvalo rozpoznat, koho se to týká. Jak vypadá, z jakého rodu je, ale teď už to jde jak po másle. Zatím nejvíce jsem si tam oblíbila Daenerys, je i škoda, že se mi tam moc neobjevila, ale i ostatní postavy za to stojí třeba taková Arya nebo Jon.

4 10.05.2018

Velice krátká kniha, která má za to ale krásné verše a to nemluvím teprve o ilustracích, u kterých jsem se převážně kochala Nulíkem. Rozhodně tato kniha dokáže navést kouzlo Vánoc a úsměv, jež se objeví při čtení.

4 10.05.2018

Kniha mě zaujala už samotnou anotací, jelikož tohle je přesně ten můj oblíbený žánr, fantasy román. Sice fantasy tam byla špetka, ale to mi vůbec nevadilo, jelikož jsem se dokázala tak ponořit do intrik, že mě zajímalo, co bude dál.

Němé duše obsahují šest částí. Každá z nich končila tak napínavě a zároveň byly šokující, že jsem nutně musela pokračovat s další částí. Velmi mnoho věcí mě v knize překvapilo. Nejraději bych se o nich rozepsala, ale to bych toho příliš mnoho i vyzradila.

Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř postav, a to Namia, Maargaelus, Omden a Runel. Jako první jsem si oblíbila Namii s Omdenem, ale postupně se Omden v žebříčku propadával, až jeho místo nahradil Runel. A to jsem zprvu Runela tolik nemusela, jelikož mi na něm přišlo něco podezřelého. Nakonec jsem zjistila i co. Ale nejvíce jsem si tedy oblíbila vedlejší postavu Amerilu, to byla úžasná žena, ale za to Deniva mi šla strašně na nervy.

Líbilo se mi, že to začínalo na netypickém místě - domu lásky. Na to jsem ještě v žádném jiném příběhu nenarazila, tak to zvýšilo můj zájem. Pro Skalní město je i mapa, kterou jsem i během čtení zkoumala. Je naprosto nádherná a přemýšlím, že bych si ji zarámovala.

Co se týče děje, tak ten mi rychle utíkal. Nečekala jsem, že se tam toho stihne stát, ale na druhou stranu se nedivím, když to bylo v rámci několika let.

Jestliže máte rádi romány, které jsou plné intrik, kde každý chce dosáhnout svého cíle. A k tomu špetka fantasy, pak věřím, že se vám bude román líbit.

#Spolupráce - kniha obdržena od autorky

3 06.01.2024

Když jsem se pouštěla do třetího dílu, tak trochu jsem netušila, co mám očekávat. A nakonec jsem dostala něco naprosto skvělého, s menším riskem ohledně většího postav, které opravdu za to stálo.
Autoři se zde nebojí pustit do vícero linek. Celkově oproti předchozím dílům je díky tomuto Pavučina lásky odlišná. Ale mám takové tušení, že na pozadí se odehrává něco velkého, o čem tedy ještě nemám pořádné tušení, ale tipla bych si, že tři hrdinové zase k tomu přijdou jako slepí k houslím.
Z nových postav mě snad nejvíce bavilo číst o problémech cudné básničky Petriny. Hlavně, jak se snažila změnit svůj osud. Věřím, že si její scény oblíbíte. Na to, že je zde větší množství postav, tak je všechno vyvážené a žádná z nich není ochuzená o svůj čas. Díky tomu má čtenář možnost více objevovat svět, a jak to v něm funguje. A že je toho hodně na objevování.
Styl psaní je velmi čtivý, a tak jednotlivé stránky rychle utíkají. Líbilo se mi, jak bylo popsané prostředí, hned jsem si to dokázala představit a měla jsem pocit, jako kdybych tam byla s nimi. I když teda v některých scénách být nechtěla, mám na mysli konkrétně Pipinovy, u některých mi ho bylo i líto. Ale co čekat víc od naivního elfa, že?
Já osobně se velmi těším na pokračování, ohledně toho, co se tam všechno ještě stane.
Betačtenář, spolupráce.

3 08.02.2023

První myšlenka na tuto knihu byla, že tohle není nic pro mě a nebude mě bavit. Zpočátku mi dělalo problém se v knize orientovat, dostala jsem se do rozjetého příběhu a pochop to. Naštěstí po pár stránkách už jsem se začala orientovat a kniha mě chytila. Přečetla jsem ji za jediný den, jak moc se mi líbila. A ten konec? To byl naprostý šok, nečekala jsem to.

3 07.07.2018

Přijde mi, že tento díl byl trošku slabší než předchozí. Po celou dobu knihy jsem si nedokázala oblíbit hlavní postavu, Mala. I kdyby se na hlavu stavěl, tak rozhodně nebude mít u mě klady. Ano, vím, proč se tak choval, bylo to vysvětleno. Ale stále jeho mluva, styl fakt není pro mě. Když srovnám Anne a Ev, jež se vyskytla v prvním dílu, musím říci, že Anne jsem si o dost více oblíbila a mám ji i radši.

3 10.05.2018

Měla jsem určitou představu ohledně množství sexu, které se ve knize objeví. A že ho teda bylo hodně. Trochu jsem se obávala, že mi po čase přijde repetitivní a nebude mě bavit číst tyto scény, ale to se naštěstí nestalo. Scény se různě pozměňovaly a vždy to přineslo něco nového, takže mě to bavilo číst.

Očekávala jsem, že se o Myrně dozvím něco více, co se týče její práce jako profesorky sexu. Bohužel to tak nebylo a spíše její profese byla jen na okraj. Též jsem měla podezření ohledně toho, co by se tam mohlo stát vzhledem k její minulosti. A moje tušení se vyplnilo, sice to bylo jen na pár stránek, což mi přišlo jako škoda, ale bavilo mě postupně objevovat tajemství Myrny a ostatních členů kapely.

Dost mě překvapilo, že všichni kluci z kapely by hned šly do Myrny. Přišlo mi to trochu nereálné, ale jinak jsem si jednotlivé členy oblíbila a doufám. Každý měl něco do sebe, ale ze všech jsem si tedy nejvíce oblíbila Briana, jehož se tato kniha týká. Navíc bylo fajn vrátit se do hudebního prostředí. A ty jejich koncerty, přišlo mi, jako kdybych tam byla s nimi.

Hrátky v zákulisí se mi četly dobře. Příběh pěkně utíkal a nedokázala jsem se od knihy odpoutat. Některé kapitoly byly velmi krátké, jiné delší. Ale vždy, když bylo potřeba, tak šlo knihu odložit po dočtení kapitoly. Horší ale byly chvíle, kdy konec kapitoly končil zajímavě, že jsem musela pokračovat prostě dál.

Jestliže máte rádi erotické romány, odehrávající se v hudebním prostředí. Pak věřím, že Hrátky v zákulisí by se vám mohlo líbit.

Spolupráce Megaknihy.

Po přečtení anotace je jisté, že se jedná o retelling na Sedmero krkavců, který se ale odehrává v asijské zemi a místo krkavců jsou jeřábi. A jako bonus jsou tam i draci. Líbilo se mi, že tak v knize objevují asijské prvky, jelikož na takový retelling jsem nenarazila a na druhou stranu je to příjemná změna od častých retellingů na Krásku a Zvíře.

Zprvu jsem čekala, že se prokletí odehraje hned po pár stránkách, ale tak to vůbec nebylo. Místo toho jsem se seznamovala se Shiorinou povahou, s jejími bratry, a dokonce i se Seryuem. Vůbec mě to nezklamalo, naopak jsem byla příjemně překvapená a bavilo mě o tom číst. Shiori jsem si tak brzy dokázala oblíbit a začala jsem to s ní všechno prožívat.

Upřímně to, co pak Shiori po zakletí čekalo, bylo šílené. Kolik toho musela vytrpět, hlavně, co se týče přípravy lnu. Za to má můj naprostý obdiv, protože já bych u toho určitě vydala nějaký zvuk. A to nemluvím o posledních sto stránkách, kde snad byla jedna akce za druhou, že si ani neoddechla. Chtěla bych vidět výrazy lidí, až zjistí, že tomu, komu ubližovali, byla princezna.

Mohu prozradit, že nějaká ta romantická linka tam bude. Ta je k tomu tak hezký zpracovaná, že jsem si říkala, zda se mi to třeba nezdá, ale nedálo. Není tam nijak na sílů a je to spíše taková ta pomalá láska. Sice nehraje tam důležitou roli, ale věřím, že ti, kteří mají rádi romantiku, si zde přijdou na své.

Velkým plusem je, že Šest rudých jeřábů obsahuje mapu. Mapa je naprosto krásná a do detailů vyobrazená, dokonce tam jsou jeřábi, kteří nesou Shiori. Při čtení jsem ji dost využívala a sledovala jsem přitom Shiorinu cestu, a že toho hodně procestovala. Též se mi líbilo, že jsem se seznámila i s pár jejich bájemi, hlavně ohledně Emuri'en.

Pokud máte rádi retellingy nebo Sedmero krkavců, pak věřím, že ta kniha bude to pravé pro vás. Stejně tak, jestliže nejraději čtete o zemích podobajících se Asii a fantasy, tak Šest rudých jeřábů je to pravé pro vás.

#spoluprace MegaKnihy, Nakladatelství Ocelot

2 28.06.2023

Při čtení jsem se snadno dokázala ponořit do děje, i když se jedná o převyprávění děje druhé série, tak bylo moc fajn si takto připomenout, co všechno se odehrálo, jestliže není chuť něco sledovat. Příjemným bonusem jsou pak Maxiny myšlenky, které díky knize lze sledovat. Též je zde brán důraz na vztah mezi Billym a Max. Je krásně vidět, jak se postupně času měnil.

Jedna z věcí, která se mi na Šílené Max velmi líbila, byla její minulost. Dozvěděla jsem se o ní něco navíc, dokonce i jaké měla kamarády, a co se s nimi stalo, než přijela do Hawkinsu. Dále i vztah s jejím tátou, a co prováděl za činnosti. Všechny tyto drobnosti pak tvoří ucelenější vesmír jménem Stranger Things.

Jak název knihy vypovídá, hlavní postavou je Max. Takže věřím, že si své srdce automaticky získá u toho, kdo ji má rád. A upřímně, já si ji snad oblíbila ještě víc, a to jsem si říkala, že to snad není možné. Nejvíce mě však překvapilo, že jsem v jednu chvíli pochopila Billyho, u toho jsem byla v šoku.

Čtení utíkalo poměrně rychle. Více než na děj je příběh soustředěn na Maxiny myšlenky a vzpomínky před odstěhováním. Vůbec to neubírá na hodnotě knihy. Přece jen se jedná o doplňkovou knihu k seriálu Stranger Things, která tak čtenáře sblíží více s Max.

Pokud máte rádi Stranger Things, Max nebo rovnou byste si lehce chtěli připomenout druhou sérii a k tomu získat něco navíc, pak Šílená Max je to pravé pro vás. Věřím, že se vám bude líbit úplně stejně jako mě.

Spolupráce - Megaknihy

Kniha ve mě probudila a zanechala tolik emocí. Největší z nich byla nevíra ohledně toho, co všeho ona byla schopná. A pak už jen to předhánění se svým manželem, kdo vymyslí lepší věc. Často pak u těchto kapitol byl komentář autora ohledně toho, že daná věc byla nalezena, nebo se jedná o výpovědi mnoha očitých svědků.

Kapitoly nejsou vůbec dlouhé, přišly mi i kratší. Což na jednu stranu jsem ráda, jelikož jsem pak snáze dokázala odložit knihu a vstřebat emoce a to, co jsem si zrovna přečetla. Příběh je psán ich formou, takže čtenář může snadno nahlédnout do myšlenek Ilsy Kochové, a proč se tak zrovna chovala. I tak člověk musí brát v potaz, že nikdo její opravdové myšlenky nezná.

Autor dokázal příběh napsat tak dobře, že jsem si všechno dokázala představit tak, jako kdyby se to odehrávalo přímo před mýma očima. Líbilo se mi, že o Ilse Kochové jsem se dozvěděla v podstatě všechno, od jejího dětství až po její smrt. Jediné, co mi chybělo, bylo narození Gudrun, Gisele. Najednou prostě existovaly. Chybělo mi i to, co se pak stalo s jejími dětmi.

Bestie z Buchenwaldu je tak velmi silným příběhem, který ve vás zanechá stopy. Věřím, že kniha zaujme každého, kdo se zajímá o téma druhé světové války, a zároveň se chce blíže dozvědět o historických osobách.

Spolupráce - Knihy Dobrovský

2 24.03.2023

Kniha začíná rokem 1941. Hlavně se lehce prolíná se Jménem mojí sestry, jelikož v ní Ester sem tam vzpomíná na svou sestru Soňu a bratra Jiříka. Ohledně toho je ale mnohem lepší, abyste přečetli Jménem mojí sestry. Více vám pak přijde příběh ucelenější a zároveň detailnější, jelikož víte, co se dělo s vedlejšími postavami. Též ohledně přítomnosti v knize je to lepší, jelikož pak čtenář pochopí, co tím Kamila myslela.

Esteřin příběh začíná ve vesničce u Přerova, kam se musela uchýlit po nehodě. Je pak zajímavé sledovat, jak se postupně vyvíjí válka, a s tím i jednotlivé postavy. Do některých bych to vůbec neřekla, jak moc se změnily. Dokonce jedné jsem měla chuť zakroutit krkem, ale na druhou stranu to chápu. Prožil si své vlastní hrůzy, ale i tak, jak se na konci zachoval.

Sice jsem o totálním nasazení pouze slyšela, ale nikdy jsem na něj v knize nenarazila. Takže pro mě se stala ještě zajímavějším. Sice jsem tak trochu tušila, že další řádky pro mě budou těžké, a taky, že byly. Číst o tom, jak to tam bylo a pak ještě i o bombardování. To, jak to bylo popsané, musela jsem i chvílemi odkládat knihu, jak jsem na to neměla, ale zároveň jsem potřebovala vědět, jak to dál dopadne.

Abych pravdu řekla, tak si tuto knihu rozhodně musíte přečíst. Jedná se o velice čtivou knihu, kterou nebudete chtít odložit, dokud se nedozvíte, jak to s Ester dopadne. Navíc popis prostředí je tak moc dobře popsaný, že si snadno představíte, kde jste, a k tomu rovnou i tu atmosféru.

Věřím, že se kniha bude líbit každému, kdo má rád příběhy, jež se odehrávají za druhé světové války.

Spolupráce s Barbora Linke, Motto

2 14.12.2022

Když jsem narazila na název a pak na obálku, tušila jsem, že se mi kniha bude velice líbit. Poté, co jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že se jedná o to pravé ořechové pro mě. Velkým bonusem bylo, že se ve knize sem tam objevily zmínky ohledně mého milovaného studia Ghibli, a tak tyto scény ve mě zanechaly velice úsměvné chvíle a vzpomínání na dané filmy.

Musím vyzdvihnout, že se knize povedlo nastolit atmosféru vesnice, a hlavně jejího léta. Zanechávalo to tak ve mně příjemný pocit, kdy jsem se několikrát přistihla u toho, že jsem se při čtení usmívala. Vlastně se ten pocit dá srovnat se sledováním filmů od studia Ghibli.

Hlavní hrdinku Květu jsem si velmi oblíbila a líbilo se mi, jak se strala o svou mladší sestru Kláru a chtěla, aby si na nové prostředí snadněji navykla. I když mi místy přišlo, že to spíše dělala pro sebe.

Moji cestu do fantazie vřele doporučuji každému, kdo má rád feel-good knihy, u kterých si oddechne a popřípadě si zavzpomíná na své mládí. Věřím, že v takovém případě vám i po přečtení knihy zůstane úsměv na tváři.

Děkuji mockrát za spolupráci s Humbookem.

2 01.05.2022

Když jsem si brala tuhle knihu, říkala jsem si, že bude zajímavá, a že mě asi bude i bavit. Opak se stal pravdou, kniha mě moc nebavila. A dopisy z budoucnosti mi tam přišly divné, ano, i když jsem se dozvěděla, proč tam jsou, nebavily mě a vůbec by neuškodilo, kdyby tam nebyly. Tímto se mi začíná vyplňovat to, že ne všechny bestsellery jsou skvělé.

2 10.05.2018

I když mi zprvu trvalo navyknout si na styl, mohu říct, že tohle bylo fakt něco. To napětí, kvůli kterému jsem se posunula o pár stran dopředu a rázem se zase vrátila, protože jsem si nechtěla nic vyzradit, bylo neúnosné. A jako Cuja mi bylo opravdu dost líto, hlavně když jsem věděla, co si myslel.

2 10.05.2018