eraserhead
komentáře u knih

Pro zasvěcené, kteří odhalují každou zmínku či narážku, velmi dobrá věc a příležitost nahlédnout na téma z jiných úhlů a pohledů. Pro nezasvěcené dobrá možnost jak se s Mistrovým dílem setkat a nechat se k němu nakopnout. Při takovémto rozsahu je jasné, že kvalita povídek bude trochu kolísat, jsou tu asi tři povídky, které mě vůbec nebavily a nezaujaly, jedna povídka mě doslova nudila skoro celou dobu ale v závěru se neskutečně zajímavě rozvinula a docela mě pohltila. Většina povídek je dobrých, hodně velká část povídek jsou parádní, nejednou vcelku originální (což je při zadaném tématu co říct). Z tématického hlediska povídky zabírají široké spektrum tématické palety. Už se těším na pokračování, ale ještě více mám chuť zase sáhnout po originálu, Mistrových povídkách.


Jak bláhové si myslet, že člověk po japonské filmové adaptaci i americkém remaku ví, o čem vlastně ten Kruh je. A mě jen těší, že jsem to všechno absolvoval v pořadí japonský film, US remake a knihu si nechal až na závěr. protože takhle jsem si vlastně užil všechno, Ta kniha je místy až neskutečná. Projevuje klasické japonské umění, které velmi obdivuji - vybudovat strach za použití prostých a vlastně hrozně jednoduchých věcí. Nádherná ukázka nepříjemného a pronikavého strachu v prostých větách. Ještě pořád to jde, a na papíře, když se to umí, to prostě funguje nejlépe. Promyšlený příběh, silné poselství (u horroru, chápete to?), hustá atmosféra. Posledních 30 stránek jsem dočítal včera za běsnící bouřky, lepší atmošku pro to jsem si přát nemohl. Nejvíce mě pobavilo to zjištění, že za všechno vlastně můžou Amíci.


Japonsko je opravdu zvláštní země se zvláštní až (v ne nijak kritickém významu) podivnou kulturou a Japonci opravdu zvláštní lidé. Až mě děsí, že mě to poslední dobou fascinuje více a více a více a více tomu propadám. k V polévce miso jsem se dostal v podstatě jako slepý k houslým. Překládal jsem článek o japonské horrorové literatuře, kde mě zmínka o Rjú Murakamim zaujala natolik, že jsem se rozhodl o něm do jednoho časopisu napsat profil (v bláhové naději, že píšu o někom u nás neznámém). A během psaní profilu jsem zjistil, že mu u nás vyšly už čtyři knihy. Uběhlo jen pár dní a já se začítal právě do této. A každou další stránku jsem byl pohlcován více a více a propadal jsem se do příběhu hlouběji a hlouběji. Mohlo by se zdát, že je kniha o nehezkém, odpudivém a zlém Amíkovi, který si přijede do Japonska zavraždit pár lidí. Ale ouha, brzy se ukazuje, že tento Amík je jen pouhým zrcadlem, od něhož se se odráží hlavně Japonsko samotné. Na to, že má román jen pouhých 200 stran, je neskutečně mnohovrstevnatý, je tedy nejen o genezi a statu quo nestandartně se chovajícího jedince, ale hlavně o japonské kultuře, vztazích Japonských lidí mezi sebou i k cizincům, o jejich z našeho pohledu podivných zvycích a chování, ale i o vztahu hypotetické oběti k agresorovi. Samozřejmě nechybí trocha toho japonského ryzího estetického násilí (hrozně se mi líbí, jak je takřka cokoliv japonského esteticky dokonalé). Prostě úžasná kniha.


Tématický výběr povídek na pomezí horroru a sci-fi se docela povedl. Natolik, že každá (tuším až na jednu povídku, která je podle mě čistá sci-fi, ale to je subjektivní detail) z uvedených povídek může být stejně tak čistým horrorem, jako lehce temnou sci-fi. Ukazují, že ona pomyslná hranice oddělující tyto dva fantastické žánry umí být velmi tenká až neznatelná, a že horror má se sci-fi stejně tolik společného, jako oba žánry dokáží být odlišné a samostatné. A pestré, protože se podíváme do kosmu, něco z kosmu se podívá k nám, nahlédnéme do zákulisí různých věděckých pokusů, lidské psychiky i nerovného boje s podivnými viry a nákazami. Za pozornost jistě stojí povídková předloha nejen Carpenterova hitu The Thing nazvaná KDO JE TAM?, broučí invaze zlodějů těl OTEC, TA VĚC, radioaktivně komická, ale velmi hnusná povídka ZROZEN Z MUŽE A ŽENY nebo jeden z největších klenotů světové horrorové povídky vůbec ORANŽOVÁ JE BOLEST, MODRÁ ŠÍLENSTVÍ. 13 různorodých (kvalitativně i obsahově) povídek od takových autorů jako Robert A. Heinlein, Ray Bradbury, Philip K. Dick, Isaac Asimov, Dean Koontz (vůbec první povídka, co jsem od něj kdy četl), Dan Simmons nebo rambotvůrce David Morrell. To prostě nemůže zklamat.


Kniha krve IV
Revoluce těla
Výborný začátek. Linie s hlavním hrdinou je velmi zajímavá, naneštěstí to kazí masovější scény s ruční armádou., které to napětí a atmosféru dost rozmělňují. Kdyby zůstalo jen u jednoduchého a nekomplikovaného příběhu hlavního hrdiny a jeho rukou, byla by to výborná povídka.
Nelidská přirozenost
Až se mi chce napsat typický Barker, respektive jeho následující temné, bizarní a krvavé fantasy příběhy o předmětu, který není, čím se zdá být a jeho prostřednictvím se dějí dost podivné věci. Tentokrát je to.... „obyčejný“ provázek se třemi uzly. Nepokoušejte se je rozvázat. Hlavní hrdinové povídky to, naneštěstí, udělali.
Zjevení
Z jedné strany pro Barkera ne až tak typická povídka, protože spíše mysteriózní než byrkerovsky syrově horrorová a svým způsobem poměrně humorná. Velmi příjemné, poutavé a strhující čtení o několika párech (letitých, dlouhodobých a nově vzniknuvších) v jednom zapadlém motorestu, v němž kdysi došlo k vraždě.
Ustup Satane
Něco tak krátkého by od Barkera čekal snad málokdo. Velmi kratičká povídka o milionáři, který si chce naklonit Boha tím, že se rozhodně vlézt do zadku Satanovi sice v ničem nepřipomíná příběhy H. P. Lovecrafta, přesto ji vnímám jako silně lovecraftovsky nasáklou.
Věk touhy
Stejně se Barker nakonec vždycky vrátí k tomu, co mu jde nejlépe a čemu, z toho bizarně-horrorového hlediska, rozumí (a my mu to žereme) nejvíce. Tím je samozřejmě sex, ovšem ne jen tak ledajaký. V této povídce nás seznámí s aktéry a oběťmi jednoho vědeckého výzkumu, který se poněkud vymkne z kontroly. Tradiční barkerovský příběh trochu pokazí do prázdna vycházející závěr.
Čtvrtá kniha krve mi přišla nejucelenější, jako by se celá věnovala člověku samotnému. Vnitřně, hlouběji, z mnoha směrů, ale jedním zadáním.
Kniha krve V
Zapovězené
Pro nejlepší Barkerova povídka. Ta atmosféra, beznadějnost, ztracenost a vlastní existence sídliště je skoro pohlcující. Výborný příběh, kterému jeho filmová verze nijak neubrala, naopak, hodně mu přidala, rozvinula jej a dala mu řádně se nadechnout. Ještě si živě vybavuji jak, ovlivněn filmem, jsem se této povídky trochu obával a pak byl, ke své radosti, nemilosrdně stržen.
Madona
Měl-li bych Barkerovu povídkovou formu nějak obecně zhodnotit, asi bych ji použil spojení jako „promarněné a pokažené konce“. Celkově vzato, z pohledu na Knihy krve celkově je tohle můj nejživější pocit. Madona je takřka ukázkovým případem. Výborný, napínavý začátek se, zde skoro doslova, utopí v máze Barkerovy fantazie a představivosti.
Děti Babylonu
Děti jakoby do Knih krve nepatřily. Docela razantně se jim, jejich konceptu, stylu a žánru, vymykají. Možná na pořad dne dojde i zklamání. Ovšem než dojde na pointu. Ta vše uvede na správnou míru. Možná se i pousmějete.
Tělem a duší
Ve vězeňské fantasy-horrorové cestě za poznáním a zatracením vidím předzvěst a první záblesk jitřenky pozdějšího Barkera podivných světů mimo naši realitu. Uspokojí oba tábory barkerovských fandů, jak ty, co preferují Barkera jako ryzího horroráře, tak i ty, co jej milují jako nenormálního fantastu. Po předchozích dvou slabších povídkách dost spravuje náladu.
Pátá kniha, navzdory autorově nejlepší povídce, co jsem od něj četl, patří k tomu slabšímu proudu krve. Je možná lepší než Druhá kniha, ale určitě ne než všechny ostatní.
Kniha krve VI
Život smrti
Až se mi chce napsat, po dlouhé době normální, klasická horrorová povídka :-). Počáteční děj a průběh evokuje očekávání trošku jiného závěru, ale i ten, k němuž se nakonec dojde, je výborný a o to možná překvapivější a působivější. Navzdory takovému vtíravému pocitu, že čím vyšší budou mít Knihy krve pořadové číslo, tím budou slabší, hodně vydařený začátek poslední části. Hlavně díky dobře vystižené hlavní hrdince.
Jak krvácejí kořistníci
Mám trošku pocit, že téhle povídce nejvíce škodí zub času, který na ní každým dnem hlodá více a více. Indiánské téma je v horroru (hlavně tom americkém) hodně využíváno. Já nevím proč, ale tak nějak ho nemám rád. Možná i právě proto je zápletka a pointa povídky dnes již tak nějak nezajímavá (mě to tak přišlo, v ničem mě to nepřekvapilo). Štěstím povídky je, že ji Barker odvyprávěl docela dobře a zajímavě, takže co chybí obsahu, dohání forma.
Soumrak mezi věžemi
K této špionážní povídce by šlo říci přesně to samé, co k Madoně. Zajímavý rozjezd zde ještě více vyjde tak nějak do prázdna (a takřka v totožném stylu, ony ty dvě povídky v podstatě skončí úplně stejně, i ta jejich zápletka je stejná). Ke kladným stránkám patří jistě špionážní prostředí a fakt, že se povídka odehrává v Německu.
Poslední iluze
Závěrečná povídka mi překvapivě udělala neskutečnou radost. Barkerův film „Lord of Illusions“ mám rád a tak když se povídka rozjížděla ve stylu, že by mohla být jeho předlohou a objevovaly se v ní stejné postavy – D'Amour, Swann, Dorothea, Butterfield, strašně mě to potěšilo. Čím dál jsem povídku četl, tím více mě těšila – jednak tím, že je úplně jiná a o něčem jiném, než zmiňovaný film, ale hlavně tím, že je to výborná povídka, určitě jedna z pěti nejlepších Barkerových povídek.
Kdybych měl seřadit Knihy krve podle toho jak se mi líbily a jak mě zaujaly, vyšlo by to asi následovně KKI, KKIII, KKIV, KK VI, KKV, KKII.


Kvalitativně velmi rozkolísaná antologie obsahující velmi špatné, dětinsky naivní (nebo naivně dětinské) povídky, ale take velmi výborné povídky, mnohdy až na hranici horroru, z nichž velmi mrazí. Funguje to tedy jako přehled tehdejší světové sci-fi literatury, ovšem ne jako přehled toho nejlepšího. Povídky jsou rozděleny do tří částí, třetí jeví se být nejlepší. Zarytější (než jsem já) příznivce sci-fi ale asi potěší více, než mě. Obecně mě to moc neohromilo. Abych pravdu řekl, nad zařazením některých povídek mi opravdu zůstával rozum stát.


Když jsme do třetího čísla časopisu Howard kompletovali dvacet nejlepších horrorových povídek, Ptáci Daphne du Maurier, tam samozřejmě nechyběli. Jaké bylo mé překvapení, že zrovna tato povídka patří v této knize k těm slabším (slabší je snad jen ta první). Du Maurier je mistryně tzv. plíživé hrůzy, zdejší povídky nejsou explicitně a prvoplánovitě jasně strašidelné, jejich úzkost a strašidelnost se do vás jakoby vkrádají pomalu a potichu zadními vrátky. Stejně tak je mistryní dokonalé atmosféry a zajímavých konců. Naprosto grandiózní povídka "Jabloň" mě naprosto rozsekala na malilinkaté kousíčky a pak po nich ještě radostně dupala. V té povídce v podstatě není zmíněno vůbec nic strašidelného, přesto mi běhal mráz po zádech a byl jsem napjatý jako struna. Modré čočky jsou lehce úsměvné, a pointa (nebo dvě tři její varianty) je trošku předvídatelná, ale i přesto je skvěle napsaná. Du Maurier si nádherně hraje s postavami, jejich charaktery a okolím. Nebojí se pohádku trošku roztáhnout a věnovat se pro krátkou povídku zdánlivě zbytečným věcem. Nádherná kniha. Atmosférická, poutavá, chytlavá.


Tak koupě tohoto třísvazkového sešitového vydání dějin sexuality za pár kaček v antikvariátu opravdu nikdy litovat nebudu. Naprosto úchvatná práce, jak pro obrazovou část (objevil jsem spoustu nádherných obrazů, kompozic a fotografií) tak i pro tu psanou část, která mě strašně bavila (hlavně první sešit), ale přinesla i spoustu zajímavých, překvapivých a poučných informací nejen o proměnlivém stavu lidstva k vlastní sexualitě, ale i o jednotlivých osobnostech (Rousseau, de Sade apod.). Spousta citace hodných pasáží. Prostě skvělá, výborná, takřka bezchybná práce, přesně, jasně a příjemně splňující svůj účel, u níž jsem rád, že ji vlastním a že jsem ji četl. Nemůžu vynachválit. Asi to nejlepší co jsem letos četl. Naplnilo mě to takovým zvláštním pocitem a nevím proč ale i zvláštní radostí. Možná jsem úchyl :-).


V roce 1946 napsal Bradbury povídku Malý vrah v níž dítě představovalo a ztelěsňovalo zlo. O necelých dvacet let později se k dětem v tomto románu vrátil, jenže je postavil na opačnou stranu spektra. Tudy přijde něco zlého je kniha, v níž forma vysoce převyšuje obsah a je to jedna z mála knih, u níž mi to nevadí. Ba naopak. To propojení formy s obsahem, respektive pozitivní vyznění převahy formy nad obsahem je pro obsahově ne nijak výrazný román, velkým přínosem. Vždyť o podivných pouťových atrakcích, o nebezpečí, které představují různé pouťové strakce s pomyslným panoptikem různých tělesně a jinak postižených "zrůdiček" bylo napsáno a natočeno příběhů až až. Není to tedy samotná zápletka, která vás chytne, ale podivně a neustále jaksi snové, fantaskní forma, jíž je odvyprávěn. Bravurně vykreslený příběh o síle dětské představivosti a víře v ní, o tom, že tato víra a síla dokáže dodat existenční podstatu zdánlive neexistujícím věcem, plný fantazie, čarodějnic, trpaslíků, zrůd, kouzelných kolotočů, jež vám dokáží přibrat či ubrat roky. Takřka dokonalé, obhájitelné a od sebe navzájem neodtrhnutelné spojení fantasy a horroru. Je to fantasy v drsném horrorovém hávu, nebo je to horror se silnou fantasy příměsí ve vyprávěcí formě? Je to obojí, můžete si vybrat. Upřednostňujete-li horror (jako já) zklamáni určitě nebudete a ta fantasy linie nebude na škodu. Máte-li radši fantasy, budete potěšení a ten horrorový nádech jen zhustí atmosféru. Při čtení mě napadla jedna věc, tuhle knihu určitě četl King před tím, než začal psát To.


Tohle je prostě manifest všech volnomyšlenkářů, kosmopolitů a rozumně uvažujících lidí. Myšlenkový útok na vše zkostnatělé, zpátečnické, nehybné, zatuchlostí zapáchající a rozumem stagnující, co lidského jedince obklopuje, svazuje a omezuje. Ranní ledová sprška volnomyšlenkářství, jež se snaží probrat, rozhýbat a uvést v aktivitu lidskou touhu po svobodě, rovnosti a bratrství/sesterství. Má to pár much na kráse, ale to jsou jen kosmetické maličkosti vyplývající z filosofických disputací, jež bych s autorem vedl.

Jsem nádražák, bydlím hodně blízko Šumavy a mám pošumaví hrozně rád. Tohle všechno dokázal Kozák (jakožto zřejmě ve všech případech stejně postižený autor) naprosto skvělým, sympatickým a strhujícím způsobem zakomponovat do svých lahodných pohádek nejen o Šumavě, ale i o železnici. Originální, dojímavé, poutavé, strhující, poetické, jedním slovem prostě nádhera. Všechno doplněno krásnými ilustracemi. Škoda, že je v knize těch pohádek tak málo a škoda, že z toho nevznikl např. večerníček, strašně rád bych se na něj díval.

"Je mi hrozně líto lidí, kteří nemají kde bydlet," řekla jsem Anně. "A mně je líto těch, kteří nebydlí v Bullerbynu," řekla Anna. Annina věta zcela trefně vystihuje celkový dojem z celé knihy. Ano, kdo by nechtěl bydlet v tomto idealistickém (nejen pro dětskou, ale i pro dospěláckou duši) bydlišti, na zřejmě nejlepší a nejlukrativnější adrese na světě, kde se odehrává tolik skvělých dobrodružství a kde všechno nakonec dobře dopadne. Kde dívky jsou dostatečně průbojné s lehkou dávkou feministického vzdoru a myšlení, kde padají všechna mediální moudra ohledně výchovy dětí, kde se i sebestarší dospělý opět stává dítětem. Výborná kniha z níž zcela zřejmě a evidentně čerpala i Stephenie Meyer, neboť již v této klasice A. Lindgren se na straně 132 se hovoří o "Belle, nejkrásnější panně". :-)


Ono podobné příběhy vždycky mají jakousi svoji sílu, ale vezmu-li to z čistě literárního hlediska a nebudu-li se nějak moc pouštět do podrobnějšího rozboru zápletky a děje, tak mě osobně ta kniha dost zklamala. Je to napsáno jaksi nezáživným, nezajímavým, suchým a hlavně dost předvídatelným stylem. Možná, kdybych to četl jako hodně mladý, tak by mě to obsahově zaujalo, překvapilo a možná i šokovalo, můj problém asi je, že jsem jistou dobu materiály o tomto tématu dost intenzivně studoval, čímž jsem se připravil o jakékoliv (a v jakémkoliv směru) překvapení při četbě Lustigovy knihy.


Osudy zaměstnance pražského krematoria Karla Koprfkingla, jehož vnitřní pud poddávat se vyšší moci a autoritě a pro zachování jakéhosi buržoazního dekorum jít kam vítr tam plášť, je dokonalou studií prohnilosti, tragičnosti až apokalyptických rozměrů jednoho lidského ducha. Koprfkingl, milec četby knihy o Tibetu, vášnivý propagátor pohřbu žehem, milovník sexuálních hrátek s prostitutkami, se ve své touze po vnějškovité dokonalosti lidského života rozhodne spolupracovat s nacistickými okupanty a odklidit ze svého okolí vše, co by mohlo překážet jeho poklidnému a čistému životu, včetně jeho rasově nečisté rodiny. Spalovač mrtvol je záznam lidského hyenismu, jakési dobrovolné slepoty, jistého stupně odlištění či odcizení a vítězného tažení ideje nad člověkem. Hypnoticky psychologická erupce toho, čeho všeho je ve své nevinnosti a nevědoucnosti schopen člověk, vám rozseká mozek na kaši, neboť „Nic není v životě lidském jisté... Jedině smrt!“ Tu jednu hvězdičku ubírám z jednoho jediného důvodu. Příběh Spalovače mrtvol je jeden z mála, u nějž filmová verze poráží a válcuje literární předlohu.


Toto je mé historicky úplně první setkání s horrorovým žánrem. Obecně vzato totiž Kytice není ničím jiným, než přebásněnými lidovými strašidelnými, krvavými a brutálními příběhy.


Natolik podivuhodné dílo, že po prvním přetčení nejsem schopen jakéhokoliv závěru a v podstatě nejsem ani nijak schopen obhájit mé hodnocení. Jedno vím však jistě. Stojím si za ním. Snad jen náhodný shluk jednoslovných dojmů: prazvláštní, bizarní, neobyčejné, kouzelné, magické, pokřivené, démonické, snové, originální, balancující na hranici geniality. Možná budu moudřejší po druhém přečtení. Každopádně, neznám žádnou jinou knihu, která by se této alespoň trochu podobala.


Je s podivem, že se podobná kniha, mapující život, dílo a historická data jednoho z komerčně nejúspěšnějších, nejčtenějších, nejznámějších a nejoblíbenějších horrorových spisovatelů, jehož takřka kompletní románové dílo bylo zfilmováno, dostává na český trh až teď. Otázkou je, zda byl tento titul pro daný záměr nejvhodnější.
Stejně jako se tvrdívá (a v knize to parafrázuje i samotná Rogak), že kdyby Stephen King napsal oblastní telefonní seznam, zcela jistě by se našel někdo, kdo by to vydal nebo zfilmoval, je nad slunce jasné, že o vydavatele nebude mít nouze ani kniha věnující se Kingovu životu.
Stephen King totiž dokázal něco, co se podaří málokteré/mu žánrově vymezenější/mu autorovi/autorce. Překročil hranice horrorového žánru a s jeho dílem jsou obeznámeni i lidé, kterým horror jako takový takřka nic neříká. V knize to trochu komicky popisuje a vystihuje scéna z Kingova života, kdy se samotný Stephen King hádá v obchodě s jednou ženou, která ho přesvědčuje, že nenapsal Vykoupení z věznice Shawshank. Proto i jeho životopisná (neautorizovaná - je paradoxní, že se Rogak kvůli své knize s Kingem nikdy nesetkala, pouze s jeho asistentkou) kniha evidentně najde svůj odbyt.
Stephen King nikdy nezastíral svůj obdiv k tzv. populární (mainstreamové) kultuře, jako by navzdory faktu, že horror sám byl (a stále ještě je) považován za pokleslou, brakovou kulturu. Což opět výstižně vystihuje scéna z Kingova života, kdy jedno jeho prestižní ocenění vyvolalo v části kulturních a intelektuálních kruhů bouři nevole.
Stephen King je sám o sobě zajímavou postavou. Ovšem ne už tak v podání Lisy Rogak.
Nejen jeho fanouškům a fanynkám sice Rogak svým dílem poskytne nepřebernou zásobu různých faktů, zajímavostí, pikantností a zákulisních praktik z Kingova života - mysleli jste si, že Carrieje první román, co King napsal? Chyba! Věděli jste, že Řbitov zvířátekKing nikdy nehodlal vydat a nakonec vyšel jen dalo by se říci náhodou jako jakási z nouze ctnost poté, co dlouho ležel v šuplíku, kde ho chtěl King i nechat? - ovšem všechno to podává jaksi nezáživně. Celých těch 400 stran nejvíce působí jen jako faktografické nahromadění suchých fakt a konstatování. Lehce zkratkovitá chronologická encyklopedie jednoho života a díla, ke které se po jednom přečtení vrátíte již právě jen a pouze k encyklopedii, v níž rychle vyhledáte danou informaci a zase ji zavřete, ale už se k ní nevrátíte jako k zajímavé četbě. Vše podstatné i nepodstatné zde sice je - dozvíme se o Kingově mládí a počátcích (aneb jak pornografie pomáhala vytvořit jeden horrorový kult); o tolikrát zmiňovaném náhlém a nečekaném odchodu Kingova otce od rodiny; o jeho sociálním původu (aneb o klasickém americkém snu jak chudák ke jmění přišel), kterého se King nehodlal zbavit ani nabytým majetkem, nebo o jeho neutuchajícím smyslu pro princip, který mu občas, zdá se, že neprávem, přilepuje nálepku mamonáře; o Kingově názoru na Kubrickovo Osvícení i o tom, jak tento střet byl jednou pro vždy vyřešen a proč už King svůj názor na tento film neventiluje; i o tom, co si King myslí o filmových verzích svého díla či sequelech k filmům dle jeho předlohy - odhaluje se to však před čtenářem a čtenářkou bez známky jakéhokoliv ducha či životnosti.
Rogak se ve své knize snažila obsáhnout vše podstatné, vše, co by mohlo být zajímavé, občas se nevyhnula ani jisté pachuti bulvárnosti a povedlo se jí to i chronologicky posloupně poskládat. Nedokázala však, a kniha jako celek odhaluje fakt, že se o to zřejmě ani nepokoušela, dodat tomu něco životodárného, něco, co její souhrn suchých dat učiní svébytným, životem pulsujícím tvorem, jehož společnost vás bude těšit a obohacovat. Rogak si neuvědomila, že píše životopis, že píše o životě zajímavého člověka, jehož život sám o sobě mnohdy aspiruje na velký životní příběh, který by si zasloužil trochu vřelejšího citu, souznění, pochopení a životodárné krve pulsující stránkami, které jej hodlají předat ostatním.
Místo oživlé historie jednoho slavného, zcela jistě zajímavého a plodného života, stvořila Rogak pouhou suchou statistiku, neživý technický souhrn dat, který teprve by měl být bytelným kamenem, z něhož se vytesá zajímavý, poutavý a obohacující životopis. To Rogak neudělala. Slepila kostru, kterou zapomněla obalit tepající živou hmotou.
Jednotlivé části samy o sobě přínosné často jsou. Já sám jsem se z knihy o Kingovi dozvěděl spoustu zajímavých věcí a s Kingovým životem málo obeznámenému čtenářstvu jistě poskytne spoustu zajímavých a mnohdy zákulisních informací, např. o vzniku a pozadí jednotlivých románů, povídek či filmů podle nich natočených. Nebo i Kingovy negativní stránky, jako problémy s alkoholem a drogami, nebo fakt, že King několikrát vědomě ukradl námět pro své dílo někomu jinému. Jako celek však kniha nepůsobí moc dobrým dojmem. Je jaksi neosobní. Je jedním z nejslabších a nejhůře čitelných životopisů, které jsem kdy četl.


Asi se nesluší nějak hodnotit knihu, v níž mám povídku, tedy jen krátce – subžánrově i obsahově poměrně velmi pestrá antologie československého horroru.

Záhrobní trilogie završena nejlepším dílem. Svižný, strhující, místopisně, charakterově, mytologicky a akčně natolik dobře propracovaný děj, že i ten závan kýče v závěru je jen mžitkovitý záblesk nepříjemného světla na jinak potemnělé knize. Jsem rád, že se domácí horror dopracoval k takovéto podobě, zde není prakticky co vytknout a srovnání se zahraniční produkcí (jsou-li někomu třeba) jsou zcela na místě.


Nádhera, radost,
ta slovní hravost.
Nelly se nezdá,
rodí se hvězda.
Bez studu, s přehledem,
sází slovo za slovem.
S nimi si hraje,
až z toho čtenář taje.
No, kdo mě zná trochu lépe ví, že mám erotiku v umění hodně rád. A Nelly Černohorská k ní má velmi sympatický přístup, který se mi okamžitě zalíbil. Na tuto sbírku (nalákán skvělými ilustracemi a autorčinými předešlými knihami) jsem se hodně těšil. A má očekávání byla překonána mílovými kroky. Ta hravost, odvaha a provokace (báseň Tajné přání mě fakt rozsekala, v tom dobrém smyslu), syrovost, přímost, realističnost hrátky se slovy, rýmy a významy. Tohle bych někdy hrozně rád uměl. Přesně jak se píše v anotaci, slovo pokleslé bych klidně vynechal, ale to lidové řemeslo, ten lidový přístup bez příkras, ta přímost zaobalená do hezkých i jasných slov, to má autorka fakt v malíčku. Někdy to jsou opravdu úderné, zábavné a až vlhce lechtivé bonmoty ze záchodových kabinek (a to myslím v tom nejlepším a nejpochvalnějším smyslu). Mám hrozně rád edici knih o kundě, čuráku, mrdání apod., kdyby se dělaly pokračování těchto knih, tato sbírka by byla studnice k citování. Tohle je prostě krása a radost. Chci další, třeba teď více orientovanou na ženy (z pohledu žen/y). Loňskou produkci nakladatelství Golden Dog jsem ještě nestihl přečíst celou, ale tu nejlepší knihu roku už bezpochyby mám.
Trapas
V posteli večer při dobrém mrdu
ozval se sonorní zvuk mého prdu.
Bambus mi vyšplouchla ta dírka malá,
smíchy mě celého počurala.
