eraserhead komentáře u knih

Ech, tohle je hodně slabý, tendenční a neoriginální příběh. Hlavně jaksi nevyrovnaný, autor jako by nevěděl, co chce psát - zombie horror nebo gansterskou romanci? V každém případě, ani jedno z toho neoplývá originalitou ani zájmem. Je to jednoduché, prosté a moc všední. Tři hlavní dějové linie (zombíci, vyloupnuvší se z trosek paneláků a prahnoucí po pomstě, skupinka Mansonových následovníků, která vraždí bohaté a prostý gangster, který píchá kočku svého bosse) se slijou v jeden tím nejhloupějším, nejvědnějším a nejvyčpělejším způsobem. Horror? Takřka ani náhodou. Asi jako kdyby se v Pravidvé romanci Tonyho Scotta na pár minut zčista jasna objevilo pár zombíků, někoho sežrali a pak zase stejně rychle zmizeli. Tady se objeví snad jen proto, aby to mělo horrorový nádech. Gangsterka ať už akční nebo romantická, Asi jo, ovšem ta nejvšednější, jaká vás napadne. Všechno je strašně uhlazené, předvídatelné a přesně takojé, jak by jste od podobného příběhu čekali. A to evidentně není dobře.
V jednom jediném případě by na této knize mohlo být něco vysoce kladného. Pokud by jste jeli vlakem dejme tomu z Chebu do Ostravy a na nádraží v Chebu by jste zjistili, že jste si nevzali nic na čtení, ale ve stánku narazili a koupili tuhle knihu. Těch přes deset hodin cesty by vám kniha docela zpříjemnila, Čte se totiž rychle, lehce a nemusíte u ní moc namáhat mozek. Tak je jednoduchá. To je jeden jediný případ, kdy bych byl ochoten ji nějak vysoce ocenit.

3 25.09.2012

Až mě skoro mrzí, že musím hodnotit knihu jako celek. Těch 11 věcí, co obsahuje, totiž kvalitativně kolísá od takřka nudného skoro odpadu, po výborné, stoprocentní věci. Potěšujícím faktem trochu je, že se vydavatelé rozhodli jedním výtiskem zabít hned několik much najednou. Kniha totiž obsahuje práce, které by vydaly na samostatné knihy. LEZE, LEZE PO OBLOZE (Frederick Brown) je docela úsměvná sci-fi komedie o jednom podnikateli, který se rozhodne pro dosud nevídanou reklamní kampaň. (****) HOMO DIVISUS (Konrad Fiałkowski) je takřka schizofrenním sci-fi psycholigkcým dramatem, jehož přeskakování z jedné postavy do druhé je dost zmatečné. Povídka je poměrně rozvláčná a dost nudná. Trvá strašně dlouho, než se trochu zorientujete. Po dlouhé době věc, u níž jsem přemýšlel, že to nedočtu a přeskočím. Nakonec jsem dočetl, ale možná to byla špatná volba. (*) MLHA NA GLYDER-FACHU (Oyvind Myhre) koliduje na pomezí sci-fi, patriotického dobrodružství a silné fantasy. Nic pro mě. (*) EXPERIMENT ŹENA (Gilda Musová) se konečně trochu dotýká tématického zadání antologie, respektive jejího názvu. Nekompromisní pohled na člověka jako takového v mocenské pozici, respektive pozici uzurpátora, kolonisty, bytosti, která se nedokáže (a ani nechce) srovnat a vyrovnat s naprosto odlišnou kulturou a hodlá ji vypudit a nahradit svou vlastní. První kriticky nastavené zrcadlo, v němž se člověk jakožto rozumná a inteligentní bytost nezrcadlí ve zrovna příjemném a přívětivém odraze. (***) AUTOSEN (Gaku Kosuki) Krátká sonda do temnýh zákoutí vědeckého pokroku a systému fungování jeho původců. Vzhledem k roku vydání by se to dalo pojímat i jako kritika kapitalistického způsobu fungování společnosti. (***) POKUS O ÚTĚK (Arkadij a Boris Strugačtí) Takové průměrné, až se mi chce napsat nic. Tato povídka mi trochu symbolizuje občas klasické a tradiční scifistické: Mnoho povyku pro nic. Spousta formy, obsah nic moc. (**) MALÝ ČERNÝ KUFŘÍK (C. M. Kornbluth) je další z mnoha parafrází časoprostorového přesunování, chtělo se mi napsat cestování, ale tady vlastně čas a prostor změní jen pouhopouhý lékařský kufřík. Kolik toho tento čin dokáže, je podáno docela čtivě a zajímavě. (***) COPAK NOHY SE KRADOU? KRIMINÁLNÍ PŘÍBĚHY Z 21. STOLETÍ (Gert Prokop) Pominu-li první povídku, tak mě kniha začala pořádně bavit až tady. Několik povídek na sebe nějak moc nenavazujících ale přesto vytvářejících jedn komplexní a ucelený svět, jejichž hlavním hrdinou je trpasličí soukromý detektiv (samozřejmě nejlepší z nejlepších) v blízké vzdálené budoucnosti velmi povedeně kombinuje kriminální žánr s tím vědecko-fantastickým. Celé to zabírá skoro tři sta stran, stejěn tak dobře by to mohlo vyjít jako samostatná kniha. Výtku bych měl jen k posledním dvěma povídkám, které na můj vkus zbytečně staví hlavního hrdinu do role protisystémového bojovníka, tyto dvě povídky se nevěnují ničemu jinému, i proto, a navíc pro až nechutný hrdinský kult, jsou nejslabší. (****) RŮŽE PRO KAZATELE (Roger Zelazny). Tohle je až poezie sci-fi žánru, plná humanity, lidství a toho dobra, které se snad v těchto pojmech ještě pořád vyskytuje. (***) SVĚT JE LES, LES JE SVĚT (Ursula K. Le Guin) Tvorbu Le Guin miluju, již pro její přístup k člověku, jeho temným i světlým stránkám, nekritický a otevřený přístup k jeho sexualitě a mnohým jejím příběh o mutaci podobám. Tohle mi trochu asociovalo Star Wars: Návrat Jediho. Zdejší chlupaté mimozemšťany jsem si představoval jako ty malé, tuším, že Ewoky. Le Guin si nebrala servítky a lidstvo, člověk, to u ní schytává bez jakýchkoliv skrupulí. Ano, člověk je občas sobecká, egoistická svině. Trochu mě pobavilo to, že by se dalo říci, že tahle novela inspirovala Camerona k Avataru. (*****). VZPOURA GENŮ (Brian Aldiss) je skoro klasický sci-fi/horrorový příběh o genové monstermutaci, které se, hlavně ve filmu, vedlo na přelomu osmdesátých a sedmdesátých let. Na obrazovkách jste podobnou věc viděli snad stokrát. Na papíře je to však i posté první snesitelné a čitelné. (****)

6 20.09.2012

Čtvrtá nejlepší kniha Stephena Kinga, co jsem četl a jeho jediná, která mě rozbrečela.

5 19.09.2012

Opravdu krásně a lehce napsaný příběh doplněný krásnými a trefnými ilustracemi. Psané slovo se s kresbami vzájemně doplňuje. Nevím, co víc bych k tomu napsal. Vybavuji si,že jsem se jako dítě ke knize často a rád vracel a stejně tak jsem se k ní rád vrátil i teď po mnoha letech. Jen abych se ujistil v tom, že je to výborná práce. A to lehké, nenápadné a nenásilné poselství o kráse, výhodách a pozitivech čtení....

2 16.09.2012

Ano, je lehké kritizovat něco co již proběhlo nebo probíhá, přesto to Wallerstein dělá poměrně trefně, výstižně a citováníhodně. Autor má přehled, nesnaží se psát ideologicky tendenčně, občas se i zdá, že se drží hesla padni komu padni. Upozorňuje na dobré i špatné věci daných ideologií, systémů a skutečností. Těžší už je načrtávat nějakou alternativu, jinou podobu stávajícího, protože je to vždy těžké a takřka nikdy se to nakonec nespojuje s budoucí realitou. Tahle stránka knihy, naštěstí je jí věnována jen poslední třetina knihy, je trošku slabší, respektive snad až moc obecná, autor mohl být trochukonkrétnější. Povaze knihy a námětu by to určitě neuškodilo. Z podobných knih se mi často zvedá žaludek, Tahkle byla docela snesitelná, neboť se nevěnuje jednotlivým událostem a náležitostem je spíše obecnější.

01.09.2012

Biografický a bibliografický úvod mě trošku zmátl. Čekal jsem totiž obsahově vyprázdněné verše plné přehnané bombastičnosti, nadýchanosti a falešně pokrateckého bonvivánství. K mé potěše jsem se trochu přepočítal. Ono ne, že by tak toho od každého trošku i nebylo, ale nakonec jsem v Marinových verších objevil spoustu krásného, pozoruhodného a zapamatováníhodného. Výběr se skládá z kratších veršů, delšími výběry z jeho rozsáhlých prací a nakonec několika dopisy z jeho korespondence. Kratší verše jsou tím nejlepším z výběru. Najdou se mezi nimi slabší kousky, ale i takřka perly, jako např. Na ňadra své paní, Žárlivost či Alchymista. V doslovu k jedné z básní se píše: "Fabule je dějově chudá, průběh ústředního děje a jeho zápletka neudrží čtenáře v pozornosti, tím spíše, že jsou co chvíli zasuty přemírou epizodních odboček." To přesně sedí na delší básnické kusy otištěné v knize. Básně Na smrt své matky a Hra v šachy mají naprosto úchvatné začátky, které pohlcují a oblaží nejen mysl, ale i srdce, naneštěstí každá z nich se někde půlce zlomí v bezduché skládání slov, v němž se čtenář/ka rychle ztratí a ta pozornost se rozplyne jako prásknutím biče. Možná to je úděl podobných výborů, možná je Marino natolik rozporuplný básník, že vedle výtečných kousků seká kousky prostoduché, jednoduché a nezáživné.

1 30.08.2012

Tato kniha je krásná ve své prostotě a jednoduchosti. Jednoduché pohádky, kromě snad již tradiční Červené karkulky, hlavně neotřelé tzv. výstražné pohádky (které dělají bububu: nechoď k vodě, na tenký led, nebo si tě vezme vodník U VODNÍKA, nechoď nikam daleko ať se neztratíš NA JAHODÁCH nebo neplýtvej jídlem DROBILKA), ale i velmi zajímavé a zábavné, hned úvodní HLOUPÝ KUBA, ŠEDIVÝ KOHOUTEK, MALÍČEK nebo závěrečná CESTA DO PRAHY, tu mám rád již od útlého mládí. Jak jsem již řekl, pohádky jsou jednoduché a prosté, pro ty (nej)menší čtenáře, doplněné stejně jednoduchými, přesto velmi poutavými ilustracemi (utkvěly mi v paměti dodnes a když jsem knihu po několika desetiletích objevil u rodičů ve sklepě, srdce mé zajásalo, právě i díky nim). Mám k ní hodně nostalgický vztah a těší mě, že i přes své velké stáří (kniha se u nás snad i dědí a je již notně omšelá) se zamlouvá i mému synovi.

27.08.2012

Já tomu Fuksovi prostě na chuť asi nepřijdu. Příběh ne že by byl špatný, ale ten Fuksův styl a forma vyprávění je pro mě nestravitelná, plus hodně slabý a do ztracena vyšumělý závěr. Celou dobu to vypadá, že ten konec bude jedno velké odhalení, obrovská pointa, objasňující celou zápletku a nakonec pověstné hov.... Zde musím sám sebe pochválit, že jsem to bez v ětší újmy byl schopen přečíst už podruhé. Potřetí nikolivěk.

1 24.08.2012

„Já jsem Cthulhu. Chtěl jsem zavolat, ale pokaždé se ozval jenom ten tvůj pitomý záznamník.“ Osmnáct povídek inspirovaných či přímo vycházejících z mytologie Cthulhu Howarda Phillipse Lovecrafta. Jako každá jiná antologie, i tato sdružuje povídky slabé (Šachta číslo 247, Poslední slavnost s harlekýnem - což je trochu zvláštní, protože když jsem jí četl před těmi 12-ti lety porpvé, tak se mi celkem líbila -, Stín na prahu), průměrné („Bezmyšlenkovitě jsem to strčil do kapsy... Pane Bože, Eliote, on fotografoval skutečnost!“, HPL, Nemyslitelný, Na mramorové desce, Pickmanův modem), výborné (Pustiny, Jeho ústa budou chutnat po pelyňku, Tlusťoch) až po ty vynikající (stoprocentní Černý muž s rohem, Velká ryba). Zajímavá je ryze komediální Lovyho tajná ichor (z níž pochází má úvodní citace) nebo poslední povídka 24 pohledů na horu Fudži od Hokusaie, která má neksutečné kouzlo, byť do celé antologie jako by vůbec nepatřila. Je přinejmenším podivná, což vůbec neznamená špatná, je totiž kouzelná sama o sobě, slabší už jako to, co by jste od povídky v této antologii očekávali. Ta kniha obecně nemůže být špatná, máte-li alespoň trochu ponětí o Cthulhu, ztraceném R'lyehu či stínech v Innsmouthu a velmistrovi jménem Lovecraft. Pokud ne, i přesto může být milým překvapením. Iä! Iä! Cthulhu fhtagn!

6 17.08.2012

Když jsme do třetího čísla časopisu Howard kompletovali dvacet nejlepších horrorových povídek, Ptáci Daphne du Maurier, tam samozřejmě nechyběli. Jaké bylo mé překvapení, že zrovna tato povídka patří v této knize k těm slabším (slabší je snad jen ta první). Du Maurier je mistryně tzv. plíživé hrůzy, zdejší povídky nejsou explicitně a prvoplánovitě jasně strašidelné, jejich úzkost a strašidelnost se do vás jakoby vkrádají pomalu a potichu zadními vrátky. Stejně tak je mistryní dokonalé atmosféry a zajímavých konců. Naprosto grandiózní povídka "Jabloň" mě naprosto rozsekala na malilinkaté kousíčky a pak po nich ještě radostně dupala. V té povídce v podstatě není zmíněno vůbec nic strašidelného, přesto mi běhal mráz po zádech a byl jsem napjatý jako struna. Modré čočky jsou lehce úsměvné, a pointa (nebo dvě tři její varianty) je trošku předvídatelná, ale i přesto je skvěle napsaná. Du Maurier si nádherně hraje s postavami, jejich charaktery a okolím. Nebojí se pohádku trošku roztáhnout a věnovat se pro krátkou povídku zdánlivě zbytečným věcem. Nádherná kniha. Atmosférická, poutavá, chytlavá.

8 01.08.2012

Že Hašek rád a často cestoval, tulačil a vandroval, je všeobecně známo, že mu to pomohlo k vytvoření mnoha zajímavých, humorných, poetických, satirických, komediálních a lidově folklorních příběhů, je také všeobecně známo. Pokud náhodou ne, právě tato kniha to změní. Ani ne tak výběr, jako spíše pokus o sdružení všech Haškových povídek pojednávajících o cestování, nebo odehrávajících se na různých místech, která Hašek za svého života navštívil, seřazených pěkně chronologicky někde od samého počátku 20. století až do dvacátých let. Toto řazení výborně odhaluje Haškovu tvorbu, jeho vypisování se, poznávání a hloubání. Povídky jsou to tradičně klasicky haškovsky úsměvné, ale najdou se zde i poetické, smutné a tak nějak tragikomické. Hašek zde odhaluje svou doboru paměť a lásku k obyčejným lidem i přírodě. Prostě krása číst. Jediným negativem je asi rozsáhlost knihy, během těch 600 stran některé krátké povídky zcela vyšumí nebo se ztratí mezi ostatními. Je tam toho zkrátka moc a ke konci už může své dělat jistá otupělost. Potěšily mě naopak závěrečné poznámky k jednotlivým povídkám i s různými zajímavými informacemi.

1 25.07.2012

Velmi povedené zkloubení tradičního válečného románu o osudech dobývaného města (z toho vojenského hlediska) a osudů jednotlivých obyvatel toho města. Obzvláště linie otec-dcera-její milenec-jeho otec byla velmi zajímavá a umožňovala nahlížet do všemožných charakterů lidského života. Líbilo se mi na ní, že žádný z těchto představených charakterů nebyl černobílý, měl své světlé i tmavé stránky. Jediné, co mi na knize vadilo byly až nechutné vlastenecké proslovy některých postav, které však samozřejmě odráží danou realitu, ale já podobné věci prostě nejsem schopen strávit.

2 17.07.2012

Jak již napsala Viviana, hodně pozitiviní je už fakt, že vůbec něco takového spatřilo světlo světa. Začínající autoři a autorky něco podobného občas potřebují, potřebují cítit, že to co dělají má trochu smysl, nějaké opodstatnění. A je na nas čtenářích, aby jsme k tomu přistupovali s tímto vědomím. Povídky této sbírky mají mnohé společného, ve valné většině jsou jejich hrdiny děti a náctiletí, autoři mužského pohlaví hrdinkami svých příběhů často činí osoby ženského pohlaví a opačně. Takřka bez výjimky ve větší či menší míře jde z povídek cítit začátečnickou nerozhodonost, nevypsanost a nezkušenost (jmenovitě např z poslední povídky "Něco"). Společně však sdílí i negativní věci - velká část povídek je vyprávěna v první osobě (ich forma) a to i když jejich vypravěč/ka nakonec (pravděpodobně?) zemře. Což by se dalo ještě dobře ukočírovat, když je to dobře napsané (a pár takových povídek jsem už četl), jinak to ale docela tahá nejen za oči, ale hlavně za mysl a logiku. Tím tuplem, pokud je tato "ich forma" prokládána úryvky ve třetí osobě "er formě", to je podle mě neodpustitelná školácká chyba a nechápu, jak to mohlo přes někoho, kdo tu knihu dával dohromady vůbec projít, podráží to nohy veškeré logice, formě a smyslu. Kvalitativně jsou tady povídky rozloženy velice souměrně a ze všech možností, od těch velmi slabých (již zmiňované Něco, podle mě "nedokončené" Peklo), přes povídky, které mají hodně dobrý začátek, ale v závěru se naprosto "zblázní" a klesnou až na dno (Rozinky, Slibné rande), od těch neškodlivě průměrných (Cop, Zuby za plotem, Kočičí postrach, Šílený sochař) až po ty povedené, zajímavé a výborné (Po mně potopa, Krásná, krásnější, nejkrásnější, Želivan, Pozor, za tebou nebo úplně nejlepší povídka antologie Duchna). Za pozornost jistě stojí doprovodné ilustrace. Obecně vzato, kniha jako celek, svou podstatou, formou i obsahem, je mnohem lepší a "kvalitnější", než její jednotlivé povídky samostatně. Prostě příjemný, chvályhodný a potěšující počin, byť ne celkově zrovna moc kvalitní.

5 15.07.2012

Brouka Pytlíka jsem měl vždycky radši, než Ferdu Mravence, protože na rozdíl od něj má přirozenější osobnost a je celkově sympatičtější. Už jako dítě jsem měl mnohem radši "Malířské kousky Brouka Pytlíka", protože jsou zábavnější, ucelenější a mnohem lépe ilustrované, ty ilustrace žijí vlastním životem a mě vždycky poskytovali jakousi třetí část knihy. Častokrát jsem trávil čas jen s nimi, aniž bych četl "doprovodný" text. Kolik času jsem strávil jejich obkreslováním.... První část "Trampoty Brouka Pytlíka" mi přijde trošku křečovitá, čisí z ní snaha být za každou cenu srandovní a je to celkově jaksi neurovnané. Ale čte se to dobře, to jo. I po těch letech synovi a potěšilo mě, že jsme se zase oba sekli u těch ilustrací. Až mě mrzí, že musím dát jen tři hvězdičky, ale ta první část mi fakt nic neříká.

3 15.07.2012

Začátek se čte trochu špatně, je takový nezajímavý, spíše hlavně faktografický, ale ono podobně zaměřená práce asi nejde začít jinak. Pak už se to hodně lepší a mezi klasicky (až vědecky-studijními) informativními částmi probleskávají velmi zajímavé až překvapivé odstavce či celé části kapitol. Ano, počátek padesátých let byl, řekl bych, že nejen u nás, v jistém smyslu opravdu šílený. A to i v kultuře. Člověk až žasne, co všechno je člověk schopen vypustit z huby, co všechno je schopen považovat za normální a ještě k tomu uměnotvorné měřítko, z jakých všech prkotin je možné vybudovat takřka (proti)státní aféru. Ona ta podstat knihy je v podstatě velmi smutná, ale hodněkrát jsem se musel smát. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací, např. ohledně Vítezslava Nezvala, po tomhle bych si velmi rád přečetl nějaký jeho životopis. Po dočtení jsem došel vlastně jen k jednomu negativu, nebo ono to negativum svým způsobem ani není, ale tak nějak mi trošku v knize chybělo něco pozitivního z té doby. Nevěřím totiž tomu, že všechno, co se tu v letech 1948-1989 bylo jen špatné a zlé, byť to bylo konáno ze špatných, hloupých či doslova idiotských pohnutek. Autor se pokoušel vyhnout tomu primárně odsuzujícímu tónu (někdy mu to ale nevyšlo) a to si velmi cením, ale ze tčení mezi řádky by se něco takového najít určitě dalo. Ale není to tam.

1 09.07.2012

Spojení lovecraftovy mytologie a holmesovkého detektivního umu nedopadlo vůbec tak špatně, jak by se (po mé zkušenosti s holmesovskými "duchařinami" v "Duchové na Baker Street) mohlo zdát. Holmes je ryzí realista. Přesto vyznává základní myšlenku: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to cokoliv a jakkoli nepravděpodobné, musí to být pravda.“ A to mu umožňuje setkat se v této antologii s případy, které zachází mimo oblast současné/tehdejší lidské zkušenosti. Neboť Holmes nastalé situace nepřijímá jako nadpřirozené nebo nerealistické. Nepopírá že existují a bere je takové jaké jsou. Prostě existují, protože je vnímá a nedokáže je vysvětlit žádným jiným způsobem než samotnou jejich existencí. A právě to tuto antologii od již zmíněných Duchů na Baker Street odlišuje a svým způsobem jí to nad ní nadřazuje. 18 povídek různých autorů a autorek se se zadaným tématem (kolize holmesovského a lovecraftovského světa) vypořádalo tu ne moc povedeně (Královská krev, Případ nespavosti), tu značně rozpačitě (Masky v slzách, Podivný případ slečny Violet Stoneové), tu velmi výtečně (Zvlněné ostří, Dobrodružství starožitníkovy neteře, Oběšencův hlavolam, Dobrodružství v Exhamském převorství). Pro holmeso i lovecrafto-fily snad povinnost.

4 27.06.2012

Podobné knihy prostě miluji. No řekněte sami, jak často se vám podaří číst básně (no, spíše rýmované příběhy) francouzské autorky z konce 12. století? Právě v této knize. Ty příběhy jsou sice mnohdy až pohádkově laděné a některé z nich trošku stereotypní, psané prostým jednoduchým veršem, ale snad proto je to tak úchvatné. A jako bonus k tomu, s největší pravděpodobností to nejstarší, k jakému se dostanete, literární ztvárnění vlkodlačí legendy. Možná bych měl jednu * ubrat za tu stereotypnost, ale nakonec to napálím doplna, protože jsem z té knihy fakt nadšený.

2 07.06.2012

Tahle knížka mě fakt zklamala. Chápu, že autor není zrovna spisovatel a přesto se pokusil nějak zachytit své putování mezi původními obyvateli amerického kontinentu, ale tak nezáživný, nudný, nezajímavý a těžce čitelný cestopis jsem snad ještě nečetl. O Indiánech a jejich životě se nedozvíte skoro nic, autor pořád jen někde pluje na loďce, chodí a nebo s Indiány chlastá. O kulturních zvycích, obyčejném životě a chodu vesnického života, tu toho fakt moc není. Kniha je rozdělena na tři části, první je naprosto o ničem, druhá poodhalí alespoň trochu a nejvíc se to rozjelo až v té třetí. Oceňuji autorovu chuť a schopnost odkrýt pokrytecké chování civilizovaných bělochů k Indiánům a přístup, jaký k nim mají křesťanští misionáři (těch pád odstavců, popisujících jak misionáři přišli za Indiány, zakázali jim spívat jejich písně, tančit jejich tance a k smrti je vyděsili tím, že pokud nebudou velebit křesťanského Boha tak všichni zemřou je fakt hustá - tohle fakt není o miluj ližního svého,ale buď s námi nebo zdechneš). Celkem promrhaná šance odhalit život indiánů počátkem druhé poloviny 20. století. Velká škoda. Ke knize se s největší pravděpodobností již nikdy nevrátím a asi ji nikomu nedoporučím.

1 03.06.2012

Tak koupě tohoto třísvazkového sešitového vydání dějin sexuality za pár kaček v antikvariátu opravdu nikdy litovat nebudu. Naprosto úchvatná práce, jak pro obrazovou část (objevil jsem spoustu nádherných obrazů, kompozic a fotografií) tak i pro tu psanou část, která mě strašně bavila (hlavně první sešit), ale přinesla i spoustu zajímavých, překvapivých a poučných informací nejen o proměnlivém stavu lidstva k vlastní sexualitě, ale i o jednotlivých osobnostech (Rousseau, de Sade apod.). Spousta citace hodných pasáží. Prostě skvělá, výborná, takřka bezchybná práce, přesně, jasně a příjemně splňující svůj účel, u níž jsem rád, že ji vlastním a že jsem ji četl. Nemůžu vynachválit. Asi to nejlepší co jsem letos četl. Naplnilo mě to takovým zvláštním pocitem a nevím proč ale i zvláštní radostí. Možná jsem úchyl :-).

8 28.05.2012

Pro ty nejmenší zájemce o akvaristiku a akvaryjní rybičky je kniha jak dělaná. Kromě toho má silný potenciál z případných čtenářů tyto zájemce udělat. Hodně povedené fotografie těch nejzákladnějších chovaných druhů s krátkými popisky. Kniha z vás neudělá akvaristu po té technické stránce, v ničem moc neporadí, ukáže jen jak některé rybičky vypadají a jen zběžně jak a kde žijí (ve volné přírodě), může ho z vás však udělat srdcem, protože se pro to po prohlídnutí fotografií nadchnete. V tom grafickém ohledu velmi krásná kniha, do níž jsem se ponořil i těď, zhruba po dvaceti letech od doby, kdy jsem jí listoval naposled. Jsem rád, že jsem jí ve sklepě ještě objevil.

1 27.05.2012