eraserhead komentáře u knih

Možná trochu paradox, mám rád cimrmanovský humor (byť mi občas místy přijde lehce infantilní), mám rád filmový humor Svěráka i Smoljaka (Svěrák dokáže vymyslet skvělý vtip, Smojlak ho zahrát) ale lidsky mi oba moc neseděli a nesedí (Svěráka v podstatě nemůžu skoro vystát). DJC je v podstatě úkaz, nikdy jsem je neviděl naživo, znám jen z gramofonových a televizních záznamů, jsem hodně rád, že je mám teď souborně i v knize. Co k tomu napsat? Po kokot citování hodných a již vlastním životem žijících hlášek (Kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat!), skvělý slovní, popkulturní a ze života humor. Lidský, živý, úsměvný, nejednou sdílený. Má nejoblíbenější pětice her: Záskok, Dobytí severního pólu, Dlouhý široký a krátkozraký, Akt a Švestka.

2 14.09.2023

Svým způsobem výsledek jednoho kurzu tvůrčího psaní, na němž se sešli žánrově stejně postižený autor a autorky, nedopadl úplně špatně. No, na originalitu se tady vždycky tak úplně nehraje, ale i tak dokáží nápady a pointami (ale i stylem a napětím) některé povídky velmi mile překvapit (HOUPACÍ KŘESLO, JEN PŘES JEHO MRTVOLU, MÁRNICE, STATEK, VÝZKUMNÁ ČINNOST). Temnější, napínavé, dramatické příběhy pro ty, kteří upřednostňují mystérium, nadpřirozeno, neobyčejnost, znepokojivost, náznaky a atmosféru před přímou explicitností. A to v širokém věkovém rozhraní, což je taky fajn. Vlastně jako pozitivum a potěšující fakt vnímám, že bych nedokázal autora a autorky nějak seřadit podle oblíbenosti nebo toho, jak mě svou tvorbou zaujali. Každý/á z nich napsal nějakou zajímavou i slabší povídku. Líbily se mi tmavě laděné ilustrace, z nichž detaily vystupují až po delším sledování. Má to skvělou atmosféru.

5 10.09.2023

Nemíním to nijak negativně a průřez celou dosavadní edicí Zrnek to některými pozicemi popírá, ale v rámci žánru nabízí tato edice nejednou ryze oddechové čtení. V tom nejpozitivnějším smyslu slova. A Billy Silver je čisté oddychové extrémně horrorové čtení. Zápletka je v podstatě banální, ale o ni vůbec nejde a tohle je zrovna případ, kdy to nijak nevadí a není na škodu. Bude to znít jako brutální klišé, ale extrémní/hardcore horror není pro každého, ne každý ho zvládne a dokáže si ho užít, ne každému sedne. Billy Silver by mohl být jakýmsi lakmusovým papírkem tohoto vztahu. Abych to tedy shrnul svižná žánrová jednohubka, která se neohlíží na nic a nikoho, včetně čtenáře. Potěší toho, komu tyhle ingredience chutnají, odpudí toho, komu ne. Chápete? Když vám nechutná kafe, můžou ho udělat sebelepší jak chtějí, ale neoceníte to. Mě kafe nechutná, extrémní hardcore horror si dávám s nášupem. Četl jsem lepší extrémní horrory, ale i spousty horších. 3,5*

3 09.09.2023

Tři sestry po japonsku. Ony jsou vlastně čtyři, ale jedna je dost v ústraní a ústřední jsou dvě nejmladší dosud neprovdané. V podstatě je obecným rámcem celého monumentálního příběhu snaha provdat druhou nejmladší. Román hodně zvláštní svým stylem. Tanizaki jako by se nesnažil napsat příběh, ale zachytit, vykreslit, zakonzervovat dobu předválečného Japonska. Tradice, zvyky, sociální i lidské pochody. Popisně rozmáchlé dílo zachycující myšlenkové pochody, pohledy hned z několika stran, fungování určitých věcí (opravdu nádhera, živě vidím, jak by dnešní redaktoři škrtali jak najatí). Tohle mě až uchvátilo. Tím vším se však prolíná v podstatě hned několik dějových linií charakterově různých a odlišných čtyř sester. Ač se děj odehrává v době jistých zvyků a tradicí, v době kdy zřejmě to nejdůležitější bylo co na to řeknou lidi a jak před nimi budeme vypadat, v zemi, kde ještě dnes obecně ženy nemají na první pohled úplně tak svobodné postavení, příběh skvěle vykresluje, že i v těchto mantinelech se dalo poměrně obstojně kličkovat a ženy si dokázaly vydobýt jakýsi vlastní manévrovací prostor. Nejkrásnější na díle je fakt, že dokáže čtenáře přenést do místa dění, vtáhnout ho do popisovaných věcí, učinit ho jejich součástí.

6 07.09.2023

Hodně dobře zvolený výběr z díla, zobracující celou autorovu básnickou šíři a schopnost naplňovat slova obrazy.

2 31.08.2023

V úvodu knihy editor S. T. Joshi píše o tom, že jsme vystaveni nebývalé záplavě tvorby, která nese označení lovecraftovská, že už se ozývají hlasy, jež se dotazují, zda jsme svědky jakési bubliny, která jednoho dne praskne a že jako v každé jiné sféře i v současné lovecraftovské fikci existuje spousta tuctových věcí. A já za potvrzení těchto slov považuji od třetího dílu právě tuto sérii antologií. Poslední dobou mě u komentářů k posledním dílům této série baví komentáře typu tohle ocení každý, kdo má rád HPL apod. Právě proto, že mám tvorbu HPL hodně rád mě tohle fakt nebaví. Ze zdejších dvaceti příspěvků mě zaujala jen ŽENA V PODKROVÍ a částečně DENÍK PŘÍČETNÉHO ČLOVĚKA. Jinak je to prostě nezáživná a nudná šmíra bez špetky invence, napětí a mrazení. O hrůze nemluvě. Spíše než zajímavý příběh se autoři a autorky snaží napsat lovecraftovský příběh a jde to prostě vidět. Proti gustu žádný dišputát, ale než tohle, to raději samotného mistra. Do šestky už nejdu.

2 22.08.2023

A já si říkal, odkud některé ty verše znám. A ono z Majora Zemana. Občas krásná hra se slovy, schopnost prásknutím bičem vyjádřit hromadu věcí. Občas úsměvné.
Četlo se to fajn,
ale jsem hned připraven jít o dům dál,
tam, kde vítr mě lehce vál.
A další verše prohrábnout hráběmi očí,
slova se totiž do strany bočí,
protože sejde-li z nich,
do mysli jako by kdosi pích.
A frrr, z mozku proudem pryč si fičí,
byly tu, ale už jsou v

1 18.08.2023

Na této knize byl odveden fakt kus hodně dobré práce. Nejen, co se týče (žánrového) výběru jsou tu klasické krimi, akčnější krimi, až dojemně smutné příběhy, drsnější thrillery a v několika případech příběhy zabíhají až k pomezí mrazivého/temného horroru. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že krimi může být tak pestré. Kniha je však opravdu nádherná už svým provedením barevné ilustrace, sazba, úvody k povídkám, autorské medailonky. V tom úplně nejlepším provedení nabízí komplexní box, v němž kromě klasické knihy najdete 3CD a flash audio zpracování s originálním hudebním podkresem. Slovenský výběr uzavírají povídkou dvou českých autorů. Tohle je kniha dělaná fakt s nadšením a radostí.

3 18.08.2023

Samozřejmě jsem, počátkem devadesátek, viděl jako první sedmdesátkovou filmovou adaptaci, hezky v kině, na velkém plátně a (coby náctiletý satanistickým black metalem ovlivněný smrad) náležitě si ji užil, byť jsem u hřbitovní scény s rottwailery kvůli mé tehdejší fóbii ze psů z kina málem utekl. Ke svému překvapení a štěstí jsem jen o pár dnů později v knihovně narazil na literární předlohu a ač mám ten film hodně moc rád a řadím ho ke svým nejoblíbenějším horrorům, jsem si knihu užil ještě více. Protože je o něco temnější a atmosféričtější. A já jsem prostě knihomol, který má raději písmenkově-slovní formu ve spojení s vlastní představivostí. A tak se zrodila má obliba satanských a démonických horrorů. A bylo to dobré. Tohle je prostě ve své lehkosti, přímosti, údernosti, působivé strohosti a temnotě pecka, kterou si užívám pokaždé, když se k ní vracím. Zatím nejlepší a nejpůsobivější horrorové zapojení biblických prvků, co znám.

3 09.08.2023

Jen mi zvolna docházelo, že jednou z nejdůležitějších svobod je svoboda prožít svůj život, jak sám chci. Už žádní Oni, žádné výmluvy, žádné kdyby, žádný ažpak.

Mňága & Žďorp byla pro mě dlouho přesně ta kapela, kterou jsem si nikdy záměrně nepouštěl ani ji nevyhledával, ale tak nějak jsem o ní stejně věděl. Poprvé jsem ji pořádně slyšel až před dvěma lety, kdy jsem navštívil jejich koncert (protože když dojeli z té jejich prdele do té naší prdele, to se cení a člověk má chuť podpořit). Ke svému milému překvapení jsem zjistil, že navzdory výše zmíněnému, jsem si s nimi stejně tak třetinu setu broukal, protože jsem to znal. A na tom koncertě jsem si také koupil tuhle knihu, protože Protože jsem měl hrozně rád pořad Ladí neladí, který Petr spolumoderoval a přišel mi tam hrozně sympatický, obecně i jeho názory. A hrozně sympatický mi přišel i na tom koncertě, stejně jako kapela, kterou jsem od té doby začal poslouchat záměrně. No a když jsem letos navštívil Mňágu podruhé, tak jsem se na tu knihu konečně vrhl. A Fiala je mi sympatický zase o něco více. Líbí se mi jeho rychlost trefného postřehu a smysluplné reakce, líbí se mi jeho smysl pro humor a krásnou hru se slovy. Líbí se mi jeho nadšení. Je to přesně ten muzikant, který se blíží mé idealistické představě. Tohle všechno mi kniha odhalila a dala. Kdybych měl její obsah shrnout jednou větou, zněla by asi takhle nějak: Ukáže, co dělá muzikant v době, když vy si pouštíte jeho písně. Mnohovrstevnatý náhled do chodu a fungování kapely, do soukromí a zázemí muzikanta, do jeho myšlenek, života a ohlížení se (tyhle vzpomínkové pasáže mě bavily nejvíce, u jeho vzpomínání ohledně Rytmuse jsem se málem pochcal smíchy). Možná jsem si k Petrovi a Mňáze hledal cestu dlouho, ale jak zpívá klasik, i cesta může být cíl Takže? Takže dobrý!

Svět je samozřejmě jen jeden, všechno ostatní jsou povídačky pro hloupé děti, kterými bohužel všichni tak trochu jsme. Vzduch ani slunce nikomu nepatří, že?

5 08.08.2023

Spíše rodinné drama než duchařský horror. Spíše pro konzervativní tradicionalisty.

1 05.08.2023

A taktéž z Lille, z Gentu a z Brug přicházely jsou k němu najkrásnější hofarty lehké a panečnice helmbrechtné, ježto mají na pažích cejch svůj hanbivý vypálený, a frejovaly a nešlechetně a hovadsky se spojovaly s ním i jeho kumpány (). Spolu s řečenými merhyněmi, hurvami a harpannami hejrali a trejrali pánové svrchu jmenovaní bez přetrží a loupilo všeckno hubencům svým poddaným, obilí, sejry, slepice, kokoty, krávy, telata a selata.

Jako já chápu, že to dneska dá málokdo, ale ten jazyk, ta archaická čeština Flanderských legend, je prostě úchvatná a okouzlující. Čtyři příběhy na pomezí legend a mysteriózních příběhů a jedna realistická novela o fakt obr svini. První zaujme svým podáním, druhé vykreslením postav.

Kterýž, vletěv do vody hlavou před se, prorazil břich psa zcepenělého juž dávno a unášeného proudem, jakož mají mrchy ten zvyk a obyčej. A vrazil sobě řečeného psa na hlavu tak znamenitě, že ho nemohl zbýti, an měl obě ruce zaměstnány plaváním, a tvář měl všecknu zmazánu od smradlavého slizu a hňusu.

2 31.07.2023

Obrazy z ruského venkova druhé půle 19. století.

1 27.07.2023

Hodně povedená sbírka drsných, zábavných a atmosférických thriller, horror a jedné sci-fi povídky. Obsahově, (sub)žánrově i formálně hodně velký rozsah, od klasických (dobrých) horrorů (včetně gore agitky KOŽEŠINY, která se dostala i do seriálu Masters of Horror), přes jednu z mých nejoblíbenějších lovecraftovských povídek (titulní PUSTINY), příběh Jokera až po příběhy o autorově zjevně oblíbeném rock and rollu. F. Paul Wilson mi zatím sedl mnohem více jako povídkář, než romanopisec (jeho PEVNOST i volné pokračování mě lehce zklamaly). Tahle sbírka se mi díky jeho zajímavému stylu moc líbí celkově, i ty nehorrorové věci. Jen mě mrzí, že v ní není má Wilsonova nejoblíbenější povídka Ménage Á Trois. 4,5*

3 23.07.2023

Jednou vás opustím, modré hladiny vod,
vás, kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod,
vás, noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí,
vás, lípy s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí,
divizny, proti nimž chudnou plápoly svic,
jednou vás opustím navždy, nebude nic.
(František Hrubín)

Hrozně jsem se těšil na výběr básníků a básní tří dekád, jenže pak jsem knihu otevřel a zjistil, že je věnována 30letému výročí osvobození republiky. A to mi trochu zablikala kontrolka a úvodní část výběru tomu taky odpovídala. Jako nic proti poezii jako takové a tvorbě S. K. Neumanna (mám rád jeho anarchistické období), ale z některých jeho příspěvků zde by člověk až blil. Naštěstí se mé očekávání naplnilo a po oslavně osvoboditelských ódách (některé jsou hezké) došlo na výběr. A výběr místy opravdu hezký. Rád jsem se seznámil s novými jmény a vybraná tvorba např. Jarmily Otradovicové, Miloslava Bureše či Kamila Bednáře mě zaujala takřka vším. Tematicky nakonec záběr opravdu široký (kdo by to byl řekl, že může být tak zajímavá báseň o kopání studny). Takže jsem nakonec vlastně spokojen.

Piš o tom, že nevíš nic.

Řeknou, že víš všechno.
(Kamil Bednář)

2 19.07.2023

Svižné, akční cyberpunkové sci-fi s mezidruhovými vztahy, draky, sympaticky nesympatickým hlavním hrdinou a úžo růžovou obálkou. 3,5*

6 15.07.2023

Kdybych chtěl být nekorektně ošklivý, napsal bych, že jde o encyklopedii lidské hlouposti. Ale jako soubor zvláštních a zajímavých informací to jde. Jen ten název je trochu zavádějící, sexualitě se věnuje sotva první třetina.

2 13.07.2023

Osmdesátková postapa mají své kouzlo. Obzvláště ta horrorová, byť silně líznutá fantasy duhou (jo, asi přesně takhle bych to označil). Masky apokalypsy jsou dost monumentálně rozjetý příběh s hodně sympatickými záporáky (ten největší je fakt zábavný řízek, z něhož krásně mrazí), zajímavými scénami (nejednou krásně horrorovými) a zápletkou zajímavou a strhující natolik, že mi nevadily ani četné biblické odkazy, až vtíravě očekávané a předvídatelné scény či snad povinná předurčenost a osudovost některých postav a vztahů (což mi většinou docela vadí a dojem z příběhů kazí). Co mi naopak trochu vadilo a dojem trochu pokazilo je několikaletý skok uprostřed knihy. To mi nesedlo. 3,5*

4 10.07.2023

Tak málo slov, o psech, o bolesti, o životě, a tolik toho řeknou.

Měsíc se zatměl
mimo naše zraky.
Na co to čekám?
Až naučím se nečekat.

2 03.07.2023

Láska a smrt za časů Pařížské komuny. To propojení dramatu lásky, života i historického osudu je fakt poutavé, zároveň však žádná z těchto částí nevystupuje do popředí a neupozaďuje ty ostatní. Není to jen drama Francouzské komuny, tedy historicko-politická črta, je to opravdu plnohodnotný příběh jednoho města, jedné lásky a několika životů v určitém historickém období. S poměrně syrovým závěrem.

2 02.07.2023