eva3992
komentáře u knih
Paví hody
Jan Štifter
Kronika jedné rodiny, jedné vesnice. Dostáváme se do východních Čech, do vesnice Horní Jelení a sledujeme zdejší obyvatele, jejich tajemství, démony i to, jak se oddávají pavím hodům. Příběh nás zavede i do Trutnova a Trenčína a budeme netrpělivě čekat na vyvrcholení jednotlivých částí příběhu.
Miluji knihy z edice Tvář od Vyšehradu, i knihy Jana Štiftera. Když je navíc situována do východních Čech, poblíž mého bydliště, tak je jasné, že si mě kniha Paví hody získá. A je to tak, čtení jsem si neskutečně užila.
Od prvních stránek mě příběh zaujal. Ač je začátek tajemný, nevíme, kdo jsou hlavní postavy, ani proč jsou tam, kde se právě nacházejí. Ale právě proto, jsem potřebovala zjistit a odhalit více, jsem se okamžitě ponořila do příběhu. Střídají se tu různí vypravěči, na různých místech, v různou dobu, ale vše je jasné a přehledné.
Při čtení se ve mně střídaly pocity radosti i smutku. Chvíli jsem se usmívala, chvíli se mi chtělo brečet. Kolikrát autor dokázal šokovat a v poklidném příběhu bylo najednou tolik smutku. Tajemství nám odkrývá postupně. Při čtení jsem byla napnutá a autor vždy ve správnou chvíli odhalil zase další kousek, další střípek skládačky.
Moc mě bavily barvitě popsaná místa (a to doslova). Vše mi vyskakovalo před očima, vše jsem viděla a prožila a rozhodně mě to nenechalo chladnou, nejedna slzička ukápla. Konec byl pro mě nečekaný, avšak nebyl překvapivý.
To, jak autor píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání, to je taková nádhera. V jeho knížkách si užívám každé napsané písmenko, vždy mě to pohladí po duši. Miluji jeho styl.
Název knížky a obal ve mně vyvolal určité představy, ale po dočtení se na celou knížku budu koukat jinak.
Nádhera.
Šepot v bouři
Aleš Novotný
Hlavním hrdinou knihy je Michal, mladý muž, ke kterému dokázal být život dost krutý. Jednoho dne se rozhodne vrátit na pár dní do rodné vesnice. To však ještě netuší, jaké tajemství ho tam může dohnat a co všechno se dostane po letech na povrch.
Tak tato kniha si mě získala. Hned od prvních řádků mě zaujala, od dvacáté strany mě šokovala a potom už jsem nemohla přestat číst. Potřebovala jsem vědět všechno! Michalovu minulost i to, co ho čeká v rodné vesnici. Nešla jsem spát dřív, než jsem to všechno zjistila.
Už od autorovi prvotiny Pamatuj na smrt, miluji autorův styl psaní. To, jak má krásně poskládané věty, jeho přirovnání, metafory. Celkový text mi neskutečně sedí a při čtení si ho moc užívám. Knížky se mi čtou dobře, jazyk mi připadá přirozený. Jednotlivé postavy si dokážete skvěle představit a vžít se do jejich pocitů a myšlenek.
Celý příběh je zajímavý a hodně silný. Jsou tam věci, které Vás zasáhnou, některé Vás donutí zamyslet se, třeba i sami nad sebou. Postupné odkrývání různých tajemství a odhalování minulosti Vás rozhodně udrží v napětí a získá si Vaši pozornost.
Musím však říct, že mi tu „něco“ vadilo. Nedokáži to přesně specifikovat. Možná až moc rychlé vyřešení, možná až moc rychlé „napravení“. Nevím. Ale to nic nemění na tom, že jako celek je to skvělá kniha a já Vám ji mohu jen doporučit.
Moc se těším na další autorovi knihy, které budu netrpělivě vyhlížet.
4,5*/5*
Ptačí domek
Eva Meijer
Tato kniha je románovou biografií Len Howardové. Původně úspěšná houslistka, která se rozhodla pro život na venkově a téměř bez lidí. Svůj život zasvětila zkoumání ptáků, se kterými žila v neskutečné harmonii. Sepsala mnoho článků i dvě úspěšné knihy. Co ji vedlo k takovému životu a jak dokázala zpracovat ptačí výzkum se dozvíme v knize, která je napsána poutavě a citlivě.
Hned v úvodu knihy, kdy čtete o tak běžné věci, jako je stříhání živého plotu, jsem byla napnutá, plná emocí a ani jsem nedutala. Nikdy bych nevěřila, že by se mi mohla líbit kniha o ptácích. Ale to, že poznáváme Len od jejího dětství, její život, kariéru a lásky, tak mě to celé strhlo, Len jsem si zamilovala a prožívala vše společně s ní.
Kniha je napsána tak krásným jazykem, že jsem si čtení neskutečně užívala. Tolik nádherných vět a přirovnání. Původně jsem si chtěla vypsat některé myšlenky, ale pak jsem zjistila, že bych musela vypsat skoro veškerý text. Opravdu co věta, to perla.
Knížka je sice útlá, ale čtení jsem si vychutnávala, žádný spěch, celé jsem to vnímala klidně a měla jsem potřebu to klidně číst a celé si to užívat.
Rozhodně nečekejte žádnou velkou akci, ale poklidný život jedné neobyčejné ženy. Příběh plný emocí a krásného souznění s přírodou.
Děti Volhy
Guzel Jachina
Příběh, jak nám název napovídá, se odehrává na dolním toku Volhy, kde dlouhá léta žili němečtí emigranti, a to až do roku 1941.
V příběhu sledujeme učitele němčiny Jakoba Bacha, který není ničím zajímavý, žije si svůj obyčejný život až do doby, než má dávat soukromé lekce mladé Kláře. V tu chvíli se jeho život nečekaně změní. Máme možnost se seznámit s náturou povolžských Němců, s krajinou, ve které žijí. Je nám zde i nabídnut pohled na vůdce, kteří v těch dobách byli v Rusku.
Tak tahle knížka byla neskutečně nádherná a já si ji opravdu moc užila. Slyšela jsem na ni spoustu chvály, ale že mě až takhle dostane, to jsem vůbec nečekala.
Jazyk, kterým je kniha napsána, je kouzelný a dokonalý. To, co dokáže autorka se slovy, je dechberoucí. Užívala jsem si čtení od prvních slov. Vůbec mi nevadilo, že je kniha popisnější a pomalejší. Právě díky tomu, jsem se dokázala vcítit do příběhu a do místa a zamilovala jsem si jak hlavní postavy, tak přírodu a Volhu. Za hrdiny bych chvílemi i dýchala. Kolikrát jsem se začetla tak, že jsem vůbec nevnímala okolí a absolutně jsem splynula s knihou.
V knížce je spoustu věcí tajemných, magických, nadpřirozených a pohádkových, které tam přesně patří. Jako kontrast jsou tu však i hodně naturalistické popisy, které Vás vrátí z pohádky zpět na zem a budete prožívat někdy hodně krutou realitu povolžských Němců.
Podle anotace jsem se bála, že to bude hodně politické, ale opak byl pravdou. Ač v tom hrála svou roli, bylo to hlavně o lidech, o jejich nelehkých životech a o jejich duši. Úplně mi neseděly kapitoly o ruských vůdcích, ale chápu, že to tam patřilo. Naštěstí to bylo vždy jen pár stránek a já se zase vrátila za Bachem a jeho magickým životem.
Už dlouho jsem nečetla něco tak krásně napsaného. V knížce nesmíte na nic pospíchat, mějte pro knížku dost času, abyste si ji mohli maximálně užít. Nechte slova volně plynout, jako Volhu….
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Kniha rozhovorů se šesti ženami, které to v životě neměly vůbec jednoduché. Každá je jiná, a přesto je něco spojuje. Jsou to rozhovory o nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, a přesto se všechny zvedly a jdou dál. Jsou o síle a o naději.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila a nezklamala. Musím říct, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem. Hned v úvodním slovu autora mi bylo smutno a úzko a ani jsem si nechtěla představit, co všechno mě v rozhovorech čeká.
Všech šest příběhů je neskutečně silných a pokud si člověk neprojde něčím podobným, tak až nepředstavitelných. Myslím, že jsem chvílemi četla s otevřenou pusou a hlava mi to nechtěla pobírat. Rozhovory jsou vedeny naprosto přirozeně a nenuceně. Moc jsem si čtení užívala.
Ráda čtu knihy podle skutečných událostí, ale je jasné, že si autor příběh vždy trošku přibarví a upraví. Tady to jsou rozhovory, žádná fantazie, žádné přikrašlování, o to víc je to horší – kruté, smutné a padá na Vás z toho úzkost.
Kniha je navíc doplněna spoustou fotografií Alžběty Jungrové, které Vám jednotlivé ženy přiblíží.
Je to moje první kniha Aleše Palána, ale rozhodně si pořídím i jeho předchozí knihy.
Jediná věc, co mi vadila, bylo množství překlepů. Není to zrovna levná kniha, tak bych čekala kvalitu všude. Takže přimhouřím oko a dávám plný počet hvězdiček, neboť si to kniha opravdu zaslouží.
Na smrt
Jozef Karika
(SPOILER) Příběh této knihy začíná roku 1928 v Ružomberku, kdy dva kamarádi – Žid Viktor a Němec Karel, neúmyslně zastřelí svého vrstevníka. Viktor utíká do New Yorku a přidá se k mafii. Karel studuje medicínu v Mnichově a mění se v oddaného stoupence nacistické ideologie.
Tato kniha je velice propracovaná co se týče vážných témat. Když se ocitáme v Německu, jsme na úplném začátku Hitlera a Heydricha. Je zde ukázáno, jak lehce jde ovlivnit lidskou mysl a pohrávat si s ní a v podstatě změnit člověka na stvůru.
Dozvídáme se o začátku války, o vzniku koncentračních táborů, plynových komor a co tomu předcházelo. Navíc méně známý pohled na druhou světovou válku na Ukrajině a v Litvě.
Co se týče mafie v New Yorku, tak to pro mě bylo absolutně nové téma. Autor zde vylíčil situaci 30. let minulého století, jak to prostě v Americe chodilo. Pro mě to nebylo úplně zajímavé a tato část mě nebavila. Bylo tam na mě moc jmen a v podstatě jen samá brutální vražda.
Celkově moc oceňuji autora, jakou neskutečnou práci si musel dát s tím, než vyhledal všechna fakta k této knize a poskytl tak historicky přesný popis události. Opravdu, klobouk dolů. Kniha je napsána čtivě, jednoduchým jazykem, takže se nemusíte bát počtu stránek.
V knize je opravdu velké množství brutality, nechutné popisy vražd a týrání. Rozhodně nic pro slabší povahy.
S knihou jsem měla problém s tím, že mi ani jeden z hrdinů nebyl sympatický a tím se mě to emočně nedotklo. Zajímavější pro mě byla např. část v Osvětimi, kdy se děj netýkal pouze Viktora, ale jeho známých, tak to bylo pro mě citově náročnější. Navíc vraždy a mučení tam bylo opravdu tak často, že jsem to po chvilce už přestala vnímat, že to je vlastně něco drsného.
Na Slovensku je tato kniha rozdělena do dvou knih a upřímně si myslím, že bych po přečtení první části už do druhé nešla. Historicky a fakticky výborná kniha, nicméně po citové stránce, pro mě bohužel ne.
Každopádně, pokud máte rádi toto historické období a pokud Vám nevadí opravdu brutální popisy, tak rozhodně doporučuji k přečtení.
Porodní bábou proti své vůli
Patricia Harman
Zdravotní sestra Becky se po několika letech vrací zpět do apalačských hor a veze s sebou doktora Bluma, který utrpěl otřes a není schopen se o sebe postarat. Becky neví, co bude dělat, jsou bez peněz a nemají kde bydlet. Nakonec jim pomůže Patience, porodní bába, která je sama těhotná.
Volné pokračování knihy Porodní bába od řeky Hope. Opět jsme v Americe v době hospodářské krize, těsně před tím, než se rozpoutá druhá světová válka. Lidé se snaží přežít jak to jde, peníze nejsou nikde, ale většina lidí si pomáhá navzájem a podporují se.
Kniha je úžasně čtivě napsaná, okamžitě Vás vtáhne do děje. Veškeré porody, úrazy a nemoci jsou zde dokonale popsané. První díl se mi líbil moc. Tento mi přišel zhruba do poloviny stejný, po půlce se opravdu „rozjel“ a byla tam spousta akce. Poslední třetinu knihy jsem probrečela dojetím.
Na jednu stranu je to oddechová knížka, u které nemusíte moc přemýšlet, na druhou stranu silná i dojemná, která Vám zahraje na city. Budete prožívat každodenní starosti a radosti obyčejných lidí.
Rozhodně doporučuji.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Příběh Liny, patnáctileté slečny, která je v roce 1941 odvedena spolu s rodinou ze své rodné Litvy a je umístěna v pracovních táborech a dostane se až na Sibiř.
Odvedení lidé se musí naučit bojovat o život, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit a udržet si vlastní lidství.
Velice silný příběh a pohled na druhou světovou válku zase trošku z jiného úhlu. Od autorky jsem nedávno četla knihu Sůl moře, která se mi moc líbila. Obě knihy jsou psané velice podobným způsobem, který Vás chytne u první stránky a nemůžete knihu odložit dřív, než ji dočtete.
Ač jsou v knize popsány různé hrůzy a utrpení, není to tu tak děsivě vylíčeno jako v jiných knihách o válce (alespoň mně to tak připadalo) a můžou si knihu přečíst i trošku slabší povahy, ale samozřejmě nečekejte pohodový a oddechový román.
Určitě všem doporučuji k přečtení.
Vděk
Delphine de Vigan
Příběh o tom, jak je důležité vnímat skutečný význam slova děkuji, jak je důležité být vděčný a dostatečně to říkat nahlas.
Hlavní hrdinkou knížky je Miška, svérázná stařenka, která se ocitá v pečovatelském domě. Trpí postupnou ztrátou řeči, paradoxem k tomu, že kdysi pracovala jako korektorka v novinách. Oporou jí je její chráněnkyně Maria i logoped Jérom. Kniha nám postupně odhaluje jejich osudy.
V knize se střídá dojetí i úsměvné části. Je to tak pěkně vyvážené, ale připravte se na to, že Vás kniha prostě dostane. Donutí Vás se zamyslet sami nad sebou.
Knihu jsem vzala do ruky v době, kdy mi odvezli babičku (93 let) do nemocnice. Nejdřív jsem si říkala, že to skutečně nebyl dobrý nápad, kniha mě úplně emočně rozložila. Ale až když jsem ji dočetla (což Vám zabere jedno odpoledne), pochopila jsem, že kniha přišla v pravou chvíli. Člověk se zamyslí nad životem svým i svých blízkých. Dokud není pozdě, běžte a buďte vděční a buďte tu pro své maminky, tatínky, babičky a dědečky. Jednou se Vám to vrátí přes Vaše děti.
Tuhle knížku jsem určitě nečetla naposledy. A dala bych ji do povinné četby všude, kam se dá.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Příběh Quinn a Grahama, které osud svede dohromady za podivných okolností. V knize sledujeme dvě časové roviny - v minulosti ten nejvíc romantický vztah a v současnosti, kdy se jejich manželství ocitá v krizi.
No a co k tomu víc napsat? Prostě Colleen umí. Původně jsem si myslela, že dám nižší hodnocení, protože mě kniha v první části nenadchla, ale po přečtení celého příběhu to do sebe všechno tak zapadlo a nechalo ve mě spoustu pocitů a emocí, že je jasné, že pět hvězdiček si zaslouží.
Moc mě baví styl, jak autorka píše. Knížka je čtivá, že vás vtáhne do děje a nepustí. Její konce, kdy prostě potřebujete hromadu kapesníků, miluji.
Tím, že už mi dávno není dvacet, mě možná příběh dostal o něco víc, protože spoustu věcí, které byly v knize, jsem si zažila. Knížku bych doporučila pro věk 20+, aby se člověk dokázal lépe vcítit do hlavní hrdinky.
Colleen je prostě jen jedna a musím dohnat resty a dočíst si od ní všechny knížky.
Dědina
Petra Dvořáková
Dědina - současná vesnice. Čtyři příběhy vzájemně propletené.
S každou poustavou budete mít pocit, že právě ji znáte od Vás z vesnice. Zavzpomínáte, jaké to bylo s Vaší babičkou a s dědou.
Najdete zde právě Vašeho souseda.
Všechno je Vám tak blízké...
Drby na vesnici (hlavně v prodejně), vztahy v rodině, peníze a závist, láska i nevěra, humor i smutek.
Žádné velké dějové zvraty zde nečekejte. Ale je zde příjemné čtení, ve kterém se prostě najdete.
Kniha nikoho nesoudí, je to jen na Vás, jak se s tím "poperete"
A použitý jazyk, kdy spisovnou češtinu nehledejte, je už jen třešnička na dortu.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Poválečné Beskydy a hrdinové, kteří ne vždy byli hrdiny. Doba, ve které obyvatelé nevěděli, komu věřit. Partyzáni, Němci a posléze komunisté. Nelehká doba, která se dotkla všech, bez výjimky….
Od Scarlett Wilkové mám přečtené všechny její romány a musím říct, že se knížku od knížky neskutečně zlepšuje. Tento příběh je naprosto skvělý, nejen svým obsahem, ale i tím, jak ho autorka sepsala.
Je to psáno tak poutavě, že vás hned první řádky vtáhnou a nepustí. Knihu nebudete moci odložit, já ji přečetla za jeden večer. Emoce pracovaly na plno. Rodinné tajemství, které je od začátku naznačováno, vás bude udržovat v napětí, ale i jednotlivé lidské osudy vás neskutečně zasáhnou. A když ke konci přišla jedna nečekaná situace, já nestíhala utírat slzy.
Ač tu jsou postavy vykresleny hodně černobíle, a to mě v některých knihách vadí, tady jsem to nevnímala a jednotlivé osoby buď milovala, obdivovala, litovala nebo nenáviděla. Přesně tak, jak to autorka zamýšlela.
Je tu skvěle ukázána doba, kdy se lidé radovali, že skončila válka, ale dlouho jim to nevydrželo, když přišli k moci komunisté. Takovéto příběhy mám moc ráda, i když jsou tak smutné a bolavé.
Myslím, že není třeba více slov. Toto je rozhodně kniha o naší historii, která si zaslouží vaši pozornost.
Kolik barev má štěstí
Phyllida Shrimpton
Algernonovi je devadesát let a žije sám svůj vcelku spokojený život. Ale jen do té doby, než se k němu přistěhuje jeho dcera Helena s vnučkou Annou. S Helenou se navíc před lety rozhádal a svou vnučku vidí poprvé v životě. Jak dopadne soužití tří generací pod jednou střechou? Najdou společnou řeč?
Toto byl tak milý příběh! Upřímně, knihu jsem si vybrala jen díky krásné obálce, ale samotný příběh uvnitř byl doslova kouzelný.
Díky anotaci vám hned naskočí knihy jako Muž jménem Ove nebo Příběh Arthura Truluva. Ano, jsou si určitě podobné a podobný příběh tu byl vyprávěn již stokrát, ale přesto je tento jiný a krásný a já se od něj nemohla odtrhnout. Okamžitě jsem si zamilovala vnučku Annu. Tím, jaká byla, mi připomínala mou dceru a díky tomu jsem měla k příběhu hned blíž.
Příběh je to milý, úsměvný, smutný i dojemný. Je ze života a spousta radostí i starostí vám tak budou blízké. Čeká vás spousta tajemství z dědečkova života a nebude chybět ani dobrodružný výlet za minulostí.
Je to kniha, která vás rozhodně pohladí po duši. Pokud chcete něco milého, krásného a odpočinkového, rozhodně potřebujete barvy, které vám přinesou štěstí.
Pianista
Władysław Szpilman
Autor, úspěšný pianista, přišel v roce 1939 úplně o vše – o rodinu, o práci i o domov. Co mu však naštěstí zůstalo, byl jeho život a on se tak hned v roce 1945 rozhodl sepsat své zážitky z války o tom, jak se mu podařilo přežít.
Tato kniha přináší autentické vzpomínky autora, je psána jednoduše, ale tím, jak je psána brzy po skončení války, je hodně osobní, o pocitech, o tom, co prožil, co se mu honilo hlavou,…
Ač to jsou stále stejné hrůzy, tím, že se na ně podíváme očima někoho jiného a navíc někoho, kdo si jimi skutečně prošel, přináší nám nový pohled, třeba na varšavské ghetto.
V knize najdeme i fotografie, jak ze života pan Szpilmana, tak i ze stejnojmenného filmu. Na konci knihy najdete i úryvky z deníku německého vojáka, který byl výjimkou mezi nacisti a snažil se pomáhat, pokud mohl.
Určitě další zajímavá životopisná kniha z nelehkého období naší historie.
Osud jednoho Čecha
Ilona Borská
Životopisný příběh Františka Hodíka, muže, který prožil nelehký život. Na osudu jednoho člověka je tu ukázaná historie naší země. První i druhá světová válka, život v pohraničí, vlastenectví.
Jelikož jsem četla knihu Doktorka z domu Trubačů, která se mi moc líbila, a postava Františka Hodíka byla její důležitou součástí, rozhodla jsem se, že si přečtu i tuto knihu a udělala jsem dobře.
Životopisné knihy mám moc ráda, ač mohla autorka připravit pouhá fakta, zpracovala je do beletristického příběhu. Tím to bylo opravdu zajímavé, poutavé a kniha je tak dostupnější pro širší okruh čtenářů. I když je tato kniha již z roku 1984, je skvěle napsána a dobře se čte i v dnešní době.
Hned ze začátku to bylo velice silné čtení, neboť jsme se podívali na první světovou válku pohledem vojáka, který se jí přímo účastnil. Nevinní lidé umírali a jejich kamarádi s tím nemohli nic udělat. I další Františkovi kroky byly zajímavé.
Je znát, jakou si dala autorka práci s hledáním podkladů, jak musela pátrat, aby poskládala celý život Františka Hodíka. Je to hodně podrobné a díky jeho deníkům se dozvíme i některé jeho konkrétní myšlenky. Ač jsem díky knize Doktorka z domu Trubačů věděla, jak končí život pana Hodíka, i tak to na mě velmi zapůsobilo a nejedna slzička ukápla.
Více knih o odvážných českých hrdinech!
Jednoho krásného dne
Šemi Zarhin
Hlavní hrdina Šlomi nás zavede do města Tiberias na severu Izraele. Sledujeme jeho lásku k poněkud zvláštní dívce Elle. Poznáváme jeho rodinu, v níž je každý osobitý. A čeká nás tu i spousta skvělého jídla, které se prolíná celým příběhem.
Hned od první strany jsem věděla, že se mi tato kniha bude líbit. Autorův styl je úžasný a smekám před Alžbětou Glancovou, která knihu přeložila. Krásný až poetický text, i když popisuje běžné věci. Některá přirovnání jsou až kouzelná. Ač je kniha hlavně o vážných tématech a osobních dramatech, je napsána tak, že jsem se musela nejednou smát.
Tato kniha je plná vztahů ať už to jsou vztahy v rodině, mezi milenci, sourozenci, ale také vztahy se sousedy a mezi národnostmi, které se v Izraeli potkávají. Právě historii Izraele tu v pozadí příběhu můžeme odhalovat. Ať už války nebo politiku, ale i nádherná místa, na která nás kniha zavede. Při čtení jsem hledala i na mapě, abych věděla, kde se zrovna nacházíme.
V hlavní roli tu jsou však lidé a jejich tajnosti, které postupně odhalujeme a některé z nich jsou až šokující. Jsou tu skvěle vylíčeny těžkosti dospívání, ale i mateřská láska a potřeba ochránit své děti za každou cenu.
I přesto, že byla kniha místy pomalejší tím, že se tam některé věci dost opakovaly, jsem nadšená. Autorův jazyk a celkově příběh jsem si moc užívala a čas, který jsem s knihou strávila, byl úžasný.
Skutečné zločiny v Praze a okolí
Vilém Žák
Vydejte se do Pražských ulic tak, jak je neznáte a připravte se, že prožijete nejednu noční můru. Autoři nám přiblíží zločince, kteří nemají obdoby. Brutální vrahy, organizované gangy, podvodníky i násilníky. Dobře zamkněte a pusťte se do čtení.
True crime příběhy jsou velice oblíbené, sama je mám moc ráda, proto jsem neváhala a pustila se i do jejich české verze. Autoři nám tu přiblíží případy starší, např. z devadesátých let, ale najdete tu i spoustu, které se odehrály relativně nedávno. Tím, že se zločiny odehrávají v naší republice, přijde mi to o to horší a více mě to dokáže zasáhnout. Čtení před spaním rozhodně nebyl dobrý nápad, neboť jsem zbystřila při každém neobvyklém zvuku.
Pokaždé, když čtu podobné knihy, nepřestávám žasnout, čeho všeho jsou lidé schopni. Při představě, že se třeba denně potkávám s někým, kdo přemýšlí podobně jako zločinci v knize, tak je mi z toho opravdu úzko.
Knihu doprovázejí ilustrace i fotografie vrahů a násilníků a vůbec mi nedělalo dobře se jim dívat do očí. Navíc, pokud jste slabší povahy, připravte se, že je v knize hodně krve a kolikrát hodně detailně popsané brutální násilí.
Po dočtení mám pocit, že bych si měla teď přečíst něco milého (ideálně pohádku ), ale zároveň mám pocit, že bych si klidně ještě pár otřesných případů přečetla :-D
Pro všechny milovníky true crime velké doporučení.
Rty s příchutí vína
Aleš Novotný
Romantický příběh, v němž se musí hlavní hrdinka Elena vypořádat s nejedním problémem. Nedávno se rozešla s přítelem, doma se nepohodne ani s tátou, ani s bratrem, prázdniny musí trávit na brigádě na vinici. Tam však potká Nikolase, sexy dlouhána. Jiskra přeskočí, ale aby jejich vztah mohl fungovat, musí odhalit jeho tajemství.
Tak toto byla příjemná romantika. Kniha pro mladé a o mladých. O jejich životech a problémech, ale i radostech. Řeší se tu spousta aktuálních témat, a i když už jsem věkem trošku někde jinde, moc mě to bavilo a užívala jsem si čtení, třeba i z pohledu rodiče.
Přišlo mi zajímavé, že si autor vybral za hlavní postavu mladou dívku, bála jsem se, jak se do ní dokáže vžít a popsat příběh ženskýma očima, ale bála jsem se zbytečně. Bylo to skvělé. Kolikrát jsem se v příběhu našla, že bych se třeba chovala, nebo cítila stejně, jako Elena.
Ač ze začátku pomalejší, knížku jsem nemohla odložit a přečetla ji za jeden večer. Nakonec mě příběh pohltil. Romantická linka byla moc příjemná. V knížce mi bylo moc dobře a prožívala jsem s hlavními hrdiny jejich životy.
Rozhodně pro mě příjemné překvapení, jakým směrem se autor ubírá a musím jen chválit. Těším se na další knihu autora, ať už to bude jakýkoliv žánr.
Zatmění
Jo Nesbø
Již třináctý případ Harryho Holea. Tentokrát se Harry vrací domů z Los Angeles, postaví vyšetřovací tým ze samých odpadlíků a do deseti dnů má odhalit vraha a tím zachránit hned několik lidí.
Toto bylo moje první setkání jak s touto sérii, tak i se samotným autorem. Trochu jsem se bála, přeci jenom dvanáct dílů Harryho již bylo, ale kniha se dala číst i bez znalosti předchozích příběhů, ale
Samozřejmě knihu více ocení fanoušci, kteří sérii čtou od začátku. Neznám Harryho minulost, takže jsem nějaké narážky a vzpomínky na minulost nepochopila nebo nedokázala ocenit. Nemám k postavám žádný vztah, tak jsem ten příběh nemohla tolik prožít. Ale naprosto chápu, že si čtenář Harryho zamiluje a kdybych četla knihy hezky popořadě, tak věřím, že budu jásat nadšením.
Celá kniha je čtivá, svižná, i když chvíli trvalo, než jsme se dostali k samotnému vyšetřování. To tu je ukázáno hezky po dnech a na tom skvěle můžeme sledovat pokroky v pátrání. Je to chytrý příběh, dobře promyšlený, i když něco bylo až dost odborné. Bavilo mě, jak si autor hraje se čtenářem a dokáže ho skvěle zmást.
Já osobně mám raději kratší thrillery, kolem 350 stran je to ideální. Zatmění má více jak 500 stran, a i když to bylo zajímavé, klidně bych to zkrátila.
Celkově za mě rozhodně jedna z lepších kriminálních sérií.
Dvě slova jako klíč
Josef Formánek
Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D.
Najdeme zde několik příběhů, které se vzájemně proplétají a ovlivňují. Je to kniha o lásce, o životě i o smrti.
Knihy Josefa Formánka mám moc ráda. Objevila jsem je náhodou. Toto je moje čtvrtá přečtená kniha od autora a opět jsem nadšená a nemám slov, abych vyjádřila, co konkrétně se mi na ní líbilo. Ale pokusím se o to.
Je to krásné, ale smutné čtení o nelehkých životních momentech, je to o životě a smrti, najdeme tu i věci mezi nebem a zemí, a to já mám ráda. Kniha je plná nádherných a pravdivých myšlenek o lidském žití. Při čtení jsem měla několikrát husí kůži a slzy na krajíčku.
Je to kniha o hledání smyslu života, možná, že si čtenář uvědomí i něco z toho svého, co by třeba mohl změnit nebo jak by se mohl někam posunout.
U autorových knih mě baví, že vůbec nevím, co čekat, ale to, co dostanu je něco neočekávaného a nádherného.
V červenci jde do kin stejnojmenný film. Po přečtení knihy se na něj moc těším. Mám velká očekávání a věřím, že se naplní.
