Eva88 komentáře u knih
Letos jsem při výběru letního čtiva šáhla trochu vedle. Ne že by kniha byla špatná, to vůbec. Naopak. Příběh je velmi krásný a čtivý, ale náročný na zpracování.
Za mě trochu slabší Lincolnovka. Nemohla jsem se začíst a příběh mě ne a ne vtáhnout do děje. Určitě znám lepší díla od pana Deavera.
Kdyby to byl "obyčejný" román, chválím. Ale na Hartla slabší kousek. Nevadí, i tak se četl dobře, jednoduchá oddechovka.
Na Přátelích jsem vyrostla a dospěla. Kdykoliv je mi smutno nebo se chci odreagovat, pustím si je. Chandler byl jedna z nejoblíbenějších postav. I přesto, že jsem věděla, že se Matthew Perry potýkal se svými démony, netušila jsem, jak zlé to bylo. Obdivuju, jak hluboce, pravdivě a surově dokázal sepsat své životní přešlapy. Vyprávění smutné, ale zároveň cynicky komické, jak je/bylo Matthewovi vlastní. Svatý Petr určitě jeho boj o své místo v životě ocenil.
Opět příjemné čtení, člověk příběh přelouská rychle, ani neví. Francie od autorky podruhé a pro mě podruhé malé zklamání. Ale nevadí, velký obdiv, že i přesto, že zažívala autorka těžké životní období, byla schopna sepsat tak milý příběh.
Za mě slabší čtení, ale jako oddechovka proč ne... Další knihy ze série ale určitě vyhledávat nebudu.
Velice čtivě sepsaný silný příběh účastníků operace Anthropoid. Moc se mi kniha líbila a jako vždy po dočtení knihy s touto tématikou jsem v úžasu, kolik odvahy v období krize v sobě lidé naleznou.
Moje první kniha s takovou tématikou. Odstíny jsem nečetla ani neviděla, tak nemohu srovnávat. Ať je příběh jakkoliv kýčovitý, děj se opakující a hrdinové iritující, tak i přesto se to četlo dobře a stránky ubíhaly. Konec špičkový. I když jsem se těšila, až knihu dočtu, tak přeci jen závěrečná kapitola mě nalákala na další díl.
Když se dívám zpětně, nechápu, jak je možné, že mě Harrymánie v dospívání minula. Nečetla jsem knížky a neviděla ani jeden díl. Až teď jsem byla dcerkou donucena Harryho předčítat. Společně jsme si užily vtipné chvíle stejně jako ty napínavé a děsivé. Těšíme se na film a na pokračování četby této série.
Vtipný a napínavý příběh pro děti. Krátké kapitoly, které lákají číst dál a dál. Pětiletou dcerku knížka velice bavila. :-)
Nevím, jestli jsem z Deavera už "vyrostla" nebo jestli už jede spíše na kvantitu než na kvalitu. Za mě od něj jedna z nejslabších knih.
Sdílená bolest je poloviční bolest; sdílená radost je dvojnásobná radost. Svatá pravda. Klobouk dolů před všemi, kteří si zachovají v krizových situacích a nelidských podmínkách čest, dobrý úsudek a naději.
Opět nádherný počin. Husí kůži jsem měla i já. Dětem se příběh, hudba, obrázky moc líbí.
Z edice Příběhů ukrytých v notách je tahle má nejoblíbenější. Krásně vykreslená roční období prolínající se nádhernou Vivaldiho hudbou. Moc milý příběh Elišky a její jablůňky.
Příběh o síle a naději tří sester. Knihy zabývající se zážitky z koncentračních táborů mě vždy a znova chytnou za srdce. A vždy a znova se divím a obdivuji, kolik síly v sobě člověk může mít. Nejenom, aby přežil takové hrůzy, ale aby mohl také jít dál. Všechna čest sestrám Mellerovým.
Moje první seznámení s Jo Nesbøem. A teda bylo to něco. Příběh čtivý od začátku do konce. Napínavá, ponurá atmosféra. Za mě sympatický a empatický hlavní "hrdina". Jestli ho tak lze v jeho případě označit. :-) Rozhodně se těším na další knihy tohoto autora. Království bylo pecka.
Zajímavé a poučné čtení. Co by bylo, kdyby se revoluce nevyvedla. Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet. V tomto směru perfektní a čtivé umělecké dílo. Ale ze všech knih paní Mornštajnové bych řekla, že Listopád mě oslovil nejméně.
Milá, příjemná a velice čtivá romantika. Do Alexe jsem se zamilovala, Lucy sympatická hrdinka, islandská parta, na kterou se dá spolehnout. V příběhu bylo všechno - romantika, napětí, vtip, ale i nějaké zajímavosti o nádherné zemi.
Opět příjemné, povzbudivé a trochu děsivé počtení. Děkuji.
Pana Hartla ráda čtu i poslouchám. Tato kniha byla ale opravdu slabší. Rozjezd super a posledních pár stran skvělých (otázka, jestli byl závěr děje povedený, nebo už jsem se tak těšila na konec...?). Ale to fňukání. A pořád dokola. A přehnané popisy a detaily ze života zoufalého rodiče. Mám děti a přesto to pro mě bylo chvilkami utrpení. Co teprve bezdětní jedinci, kteří se tím textem museli prokousat? Možná chyba, že se šlo na kvantitu, kdyby byla kniha o cosi kratší, vůbec by jí to neuškodilo. Nevadí, neházím flintu do žita a budu se těšit na další knihu, která bude zase určitě neodložitelná Hartlovka, se kterou se těžko loučí. :-)