EvaHrky komentáře u knih
To byla jízda! Napínavé od první stránky, vyústění nečekané. Moc by se mi líbil film, v knize byla spousta postav, někdy jsem se trochu přestávala orientovat.
(SPOILER) Knížka mile vyprávěná psem Bobíkem. Začátek byl hezký, ale dvě úmrtí na jednu dětskou knížku mi přijdou moc... I když všechno dobře dopadlo, neměla jsem z toho dobrý pocit a přestože jsem některé pasáže lehce zkrátila (popis sražení psího bráchy autem), dceru to trochu rozhodilo.
Takové obyčejné vyprávění o rodinách z předměstí a tak zvláštně znepokojivé, že musíte otáčet stránky dál a dál.
Zajímavý příběh, skoro do konce jsem netušila a vyústění bylo překvapení. Autorka se inspirovala skutečným místem, moc zajímavý byl i epilog.
Skvělá a originální zápletka! Napínavé, uvěřitelné, přečteno za jeden den.
Fajn čtení na pláž. Začátek super, dění na ostrově a návrat zpět přitažené za vlasy, konec příjemně pohodový. Dalo se to, ale Erika mě oslovuje více.
Příběhy strašné, k tomu není co dodávat.
Nelíbila se mi linka s Ošetřovatelkou, popis "důchoďáku" s paliativní péčí (???), když si autorka dala tolik práce s jednotlivými příběhy, mohla se alespoň podívat, co paliativní péče znamená.
A že by to Muži takhle snadno procházelo? Pochybuju.
Škoda, ty příběhy si zaslouží víc...
Hezká oddechovka, žádný krvák nebo psycho. Příjemné čtení s popisy krajiny, napínavé tak akorát. Příběh uvěřitelný, bez přestřeleného konce. Doporučuji :)
Moje první kniha autora a jedno velké aaach! Miluju, když se u knihy bojím a jde mi mráz po zádech a tady se mi to splnilo. Jen ten hype konec... (proč?). Ale odpouštím a těším se na další knihu.
Protože jsem v dětském domově a kojeneckém ústavu kdysi dobrovolničila, nekonalo se žádné překvapení, bohužel. Jsem ráda, že autor přiblížil dobrou praxi a poukázal na tu nedobrou. Všechna čest těm, kdo traumatizovaným dětem ukáží bezpodmínečnou lásku.
Přečteno za jeden den, nemohla jsem se odtrhnout. Konec, jak už to tak bývá, trochu přitažen za vlasy, ale zážitku z knihy to neubírá.
Několikrát jsem si při četbě říkala, že to musel vymyslet chorý mozek, protože "normálního" člověka by to nemohlo napadnout. Námět je skvělý, ale zpracování bídné. Zbytečně dlouhé pasáže popisující zoo, nelogičnosti, někdy jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví. Škoda.
Rozporuplné pocity. Vůbec jsem nepochopila, proč byla kniha napsána. Mám ráda temné knihy s těžkou tématikou, ale toto byl jen popis odporných dospělých a zničeného děcka, žádný přesah jsem nenašla. Konec, který mě třeba v Listopádu dostal do kolen, mi tady přišel prvoplánový a tak nějak rychle odbytý.
Navíc hlášky typu "zlo plodí zlo" nebo text na potahu knihu mi nepřijdou adekvátní k příběhu v knize. Hrdinka mi naopak na konci kniha přišla jako silná osobnost, která na úkor svého života upřednostnila záchranu někoho jiného.
Na knihu jsem se moc těšila, škoda.
To byla bomba! Přečteno za jeden den, nešlo to odložit. Napětí roste od počátku až do poslední stránky. Skvělá zápletka rozplétající dva zdánlivě odlišné případy. Vše uvěřitelné, nic přitažené za vlasy.
Už se těším na další knihu ze série a určitě přečtu i ty předchozí.
Bože, jak mě štvala ta dokola omílaná klišé táhnoucí se celou knihou. Od začátku jsem měla pocit, že to nemůžu dočíst. Modrý koník hadr.
Nakonec jsem moc ráda, že jsem knihu dočetla. Konec byl překvapivý a epilog autorky dal všemu smysl.
Po přečtení knihy mám smíšené pocity.
Popisy zahrady se střídají s popisy Jaroslavových myšlenek. Na jednu stranu mi ho bylo hrozně líto, na druhou se mi z toho zvedal žaludek.
Kniha pomalu plyne, není v ní nic, co by nutilo rychle otáčet stránky a netrpělivě čekat na rozuzlení.
Neurazilo, nenadchlo.
Všemi známá, často zmiňovaná.
Hltala jsem ji slovo po slovu.
Kroutila jsem hlavou i měla pochopení.
Temnota z té knihy byla hmatatelná kolem mě.
Zanechala ve mě kus sebe.
Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že by ji měl číst každý. Nebo že by to měla být povinná četba (povinná četba sama o sobě je peklo). K takovým knihám musí člověk (dítě) uzrát. Někoho ve třinácti letech od drog dokonale odradí, někomu v šestnácti to může přijít jako dokonalý návod na řešení problémů.
Četla jsem ji jako náctiletá a i po 20 letech si pamatuju úryvky z knihy. Kniha mi byla bližší než třeba My děti ze stanice ZOO tím, že se děj odehrává v Čechách.
"Někdo z venku zkoušel kliku. Bylo zamčeno. Ruce se neklepou a srdce je klidný..."
Tuhle knihu jsem četla 2 roky. Vždy jsem skončila před polovinou, dočítala, četla od začátku, nakonec jsem ji konečně dočetla. Příběh je utahaný, na začátku vražda, pak se celá kniha točí kolem toho samého a na pár posledních stranách rozřešení, které bylo dobré a nečekané, ale celkový dojem z knihy nevytáhlo. Nuda s povedeným koncem.
Uf. Silný příběh neuvěřitelné odvahy. Na téma útěk z islámských zemí jsem už četla více knih, ale vždy se jednalo o útěk "nepůvodní" ženy, provdané za islámského muže. Tento příběh o Rahaf, o jejím vnímání světa jako holčičky, dospívající mladé ženy, završený oprávněným strachem o život při útěku, se mi vryl pod kůži. Ve světle zákazu interupcí, který nyní hýbe USA a celkovou náladou ve společnosti, je to takové čtení s vykřičníkem...