evickakyticka komentáře u knih
Nejsem moc na básničky a sladké řečičky, ale některé básničky stojí za přečtení a hlubší úvahu. Západ romantického slunce, Lahvička, Fontána krve a samozřejmě Mršina. Bohužel jsem ve svém vydání nenašla Litanii k Satanovi nebo Ten, který straší. Proto jsem mrkla na net. A to je fakt síla.
Nemůžu si pomoct, ale kniha mi připomínala Dlouhý pochod. Soutěž, běh... Závěr supr, ale dějově nic moc...
O poznání výpravnější příběh než u Hobita, kde jsem si přála, aby kniha měla o 300 stran více. Tady jsem se toho dočkala. Ale teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Popisování krajiny bylo někdy až nudné (pořád dokola bylo buď vše krásné nebo naopak temné), některé pasáže jsem přelétala očima, aby se už něco dělo. Hlavně ty písničky. Nuda. Ani jsem je nečetla!
Určitě nebudu fandou Pána prstenů, ale celou trilogii dočtu. Tak uvidíme, co nabídne další díl.
Takhle to dopadá, když si člověk vezme za ženu fúrii. Zaručeně váš pošle do hrobu...
Nedočteno. Tento styl mi nesedí. Přečetla jsem snad tři kapitoly, tudíž jsem knize dala určitou šanci. Podobné pocity jsem měla, když jsem kdysi zkoušela číst Bukowského. Prostě ne, tohle mě neoslovilo.
Pro dustinmind: nemusíš urážet čtenáře, který se Palahniukovi vyhne, neb to není jeho šálek kávy. Inteligence mi rozhodně nechybí, ale proč bych se měla nutit ho znovu zkoušet číst? Šanci jsem mu dala a IQ mi rozhodně neubylo.
Nedočteno. První kapitola o koních byla smutně krásná, autor vše hezky popsal. Těšila jsem se na slibnou četbu. Ale odradilo mě spousta nic neříkajících názvů, bez kterých bych se určitě obešla. A že jich na každé stránce bylo! A taky sposta rumunských, ruských, anglických a německých slov, podle mě úplně zbytečné. Snad kdyby ji někdo těchto nešvarů zbavil, dalo by se to přečíst celé. Pro mě bohužel nic...
Opět oddechové čtení, u kterého se dozvíte řadu zajímavých informací ze života zvířat. Mohu jen tiše závidět samotnému autorovi, který scestoval svět a neváhal se s námi, se čtenáři, podělit o své zážitky. Poslední kapitola a doslov se věnuje ochraně přírody. Ta je v naší době pro každého (doufám!) samozřejmostí. A je také hezké srovnat, jak se posunula od dob, kdy o ní Durrell pouze snil.
Dovolím si citovat ze závěru knihy, jelikož je to přesně to, co z této knihy cítím.
I díky takovým nemilosrdným pozorovatelům postmoderního Japonska, jako je Murakami, se můžeme dozvědět, že Japonsko není jen zemí čajového obřadu, kaligrafie, bonsají a kvetoucích sakur, ale také zemí bujícího pornografického průmyslu, deziluze mladé generace, kriminality a kulturní a morální korupce. Jen nesmíme po přečtení jeho knih podlehnout klamnému dojmu, že je pouze a právě takové!
Možná někomu bude připadat divné, že mě od začátku neuchvátilo šílenství kolem Pána prstenů. Ale věděla jsem, že čas uzraje. Jednou jsem už Společenstvo prstenu odložila, dokonce jsem nikdy neviděla pohromadě všechny zfilmované díly. Nevím proč. Ale k hobitovi jsem se nakonec dostala a přečetla jej. Vyprávění bylo hezké, čtivé a dokonce si dokážu představit, že by kniha měla klidně o 300 stran víc. Ale že bych z toho padla na zadek, to zas ne.
Nebudu hodnotit postavení šlechty v tomto příběhu, ale chci vyzdvihnout sílu příběhu rodiny Lopatovy. V dnešní době snad nerozlišujeme utrpení Romů, Židů či jiných příslušníků. A to je dobře. V jedné chvíli mi i málem ukáply slzy a to pochopí každý, kdo má rodinu a malé děti. Jen chci ještě připojit, že příběh je na pomezí reality a fikce, tudíž lze srovnávat, ale ne věřit všemu, co autor napsal.
Tuto knížku jsem měla jako malá hodně ráda. Po narození mého syna jsem ji přečetla i jemu. Nádherné vyprávění o srnečkovi, ze kterého se dítě dozví, jak se žije zvířátkům v lese. Moc hezké. Doporučuji všem dětem.
Druhá kniha Reného Vaňka nezklamala. Opět jsem se ponořila do toho snového světa, který vyjadřuje všechny možné noční můry. Nejoblíbenějším místem pro strach je jednoznačně obchod. Brrr...
O trochu víc sympatičtější druhý díl... Marjane byla opět příjemnou průvodkyní svého vlastního příběhu.PS: Pořád se nestačím divit, co se ve světě děje a jak velké jsou mezi námi kulturní a také náboženské rozdíly.
Mě se tyhle starší hororové sbírky prostě líbí. I když se některé povídky opakují v Tiché hrůze a Stráž u mrtvého. Oceňuji kratičké předmluvy k autorovi a jeho dílu. Rozhodně doporučuji.
Svět očima dítěte, které žije v úplně jiných podmánkách, než jsme zvyklí. Kdo chce nakouknout pod roušku Íránu, nechť vstoupí...
Originální dílko, která je doplněno stylovými ilustracemi, které jen umocnily můj zážitek ze čtení. Myslíte, že jste už mohli přečíst lecjaké podivnosti, ale tolik podivností v jedné knize? Ale ano, ano. Co třeba ten dědek!... a co ty panenky všude...a restarty...ale hlavně celá tahleta zahrada i se svou pustinou... tolik bizarností ... tohle je LAHUDKA!.( Podobný pocit jsem měla po dočtení knihy Vurt od Noona )Mohu doporučit všem, nejen zhradníkům:)
První díl příběh o Sadako, která se teprve zahřívá, aby mohla v dalších dílech napáchat daleko více zla.
Druhý díl balzamovače už měl pro mě docela jiný náboj. Určitě je živější a temnější. Povídka s chlapcem jako panenkou mě chytla za srdce. Super!
Jako první díl série na úvod nebyl špatný. Chce si trochu zvyknout na nezvyklé uspořádání komiksu. Ale něco tomu chybělo..