f.enjoy6 komentáře u knih

Nikdy jsem nebyl člověk, který by si jen tak otevřel knížku s poezií. Poezie a smysl pro estetično z dalekého Japonska mi nicméně stále dokazují, že to byla chyba a já se teď snažím dohnat ztracený čas... :-))

Je až s podivem, kdy toto dílo vzniklo, v jakém rozsahu a jak moc jsou věci kolem nás neměnné - jakési krásno, které člověk potřebuje vnímat...

6 23.06.2016

Moje první kniha od Mitchella. Očekával jsem něco úplně jiného. Místo očekávání mi ale autor naservíroval úžasný humor, kde jsem se nad všelijakými pohnutkami nebo výbornými dialogy musel minimálně pousmát, spíše knihu na chvíli knihu zavřít, představit si situaci ještě jednou a pořádně se zasmát. Druh humoru, který mi sedl (a to se zase tak často nestává).

Dalšími silnými stránkami Třinácti měsíců je samozřejmě čtivost a opravdovost vyprávění. Mnohdy jsem si říkal, jak daný moment či "vejšplecht" pasuje na něco dávného i z mého života...

Trošku mě možná mrzí, že jsem si nejprve nepřečetl Atlas mraků, dle komentářů je mezi knihami nejspíše jakási spojitost. Tak či onak se budu moc těšit na další setkání s paní Crommelynckovou, její prupovídky, "rž" a nadšení pro literaturu a trochu jiný svět...

Hudba, Falklandy, britské reálie - to už je jen dodatečné vylepšení již tak podařeného příběhu :-)) Kdo chce poznat správného "zelenáče" Taylora, a tím i svět kluků ve všech jeho složitostech, nechť sáhne po Třinácti měsících.

5 19.06.2016

Pěkný výběr čtyř osobností tvořících haiku. Čtení na dvě odpoledne, vnímání na celý život... :-))

3 18.06.2016

Jak se má točit
slunečnice
uprostřed
té
lijavice?!

Droboulinká knížka plná života... Až se člověku zachce taky někam vyrazit a pozorovat :-))

Nekonvenční autobiografie "té poblázněné Amelie-san" ze Strachu a chvění. Ačkoliv takové knihy nevyhledávám, tak tohle je čtivé, krátké a rychle to odsejpá ;-) Amélie, Julinka a jejich zážitky, to bylo něco pro mě - bláznivé, ale stálo to za to! ;)

4 29.05.2016

Já se tě přece nezříkám,
uznej však sama, že nejlepší je,
když zamilovaní od sebe odejdou bůhvíkam,
a bolestné sbohem řeknou si,
pak jistě s láskou na sebe vzpomenou si.

Netřeba nic dodávat :-) A výbor se mi líbí čím dál tím více.

8 07.05.2016

:-))) krása, krása, krása... Jen by toho mohlo být více... :-)

Jak rosa nestálý
je nás pomíjivý svět
a přece a přece...

3 07.05.2016

V českém prostředí jedinečná a výborná věc. Drtivá většina se týká jednotlivých spisovatelů, jejich životů a vydaných knih (kdyby k těm v češtině bylo řečeno více nebo byly graficky odlišeny, tak by to moc fajn). Zbytek je rychlý nástin dějin japonské literatury, nějaké to povídání o literárních skupinách, časopisech a cenách... Moc dobré na dodatečné vyhledávání :-) Teď jen doufat, že toho postupně vyjde v češtině více (i když dle mých občasných návštěv knihovny a nakupování vyřazených japonských knížek po pěti korunách si tím nejsem moc jistý)...

Kniha byla vydána nějaký ten rok zpátky, kdy spousta knížek Haruki Murakamiho nebyla vydána, takže "Kronika ptáka utahujícího šroub" mi vyvolala úsměv na tváři :-))

6 04.05.2016

Láska, osamění, neporozumění, pomíjivost a mnoho dalšího nám Šiga překládá v tomto reprezentativním výběru své prózy. Jedná se o příběhy kraťounké, ze všedního života - o to blíže jsou čtenáři, zároveň znázorňují jiný pohled na svět, vztahy k lidem a životu jako takovému. Drobnůstky o obyčejných lidech, jejich osudech. Některé povídky mi daly zabrat, abych je dočetl, nad jinými jsem si říkal, jak jsme my, lidé, proti všemu bezbranní...

2 22.04.2016

Krásná knížka plná nádherných ilustrací, které navodí tu pravou atmosféru k textu. Problém nastává až se samotným obsahem. Po přečtení extrémně čtivě a zajímavě napsaného Vějíře a meče jsem zklamaný - obsah na rozdíl od grafické stránky není nic moc, chce to nějaké to přemáhání knihu vůbec dočíst (to trápení jsem neprodlužoval)... Abych nebyl jen kritický, dobrou věcí je druhá polovina knihy - slovník pojmů/ autorů atd., což je fajn věc na dodatečné vyhledávání v budoucnu. :-))

5 12.04.2016

Ačkoliv je název knihy svým způsobem tajemný a "nicneříkající", jedná se o přehled všeho možného z Japonska a jeho kultury. Prosvištíte si dějiny, literaturu, myšlení, umění a další zákoutí všeho, co tvoří život každého Japonce.

Ohromnou výhodou knihy je její čtivost a množství informací, vskutku úžasná věc! :-))

5 06.04.2016

Poprvé jsem se s tímto autorem setkal ještě jako dítě (a nemohl jsem rozlouskat jeho jméno), kdy měl tu a tam nějaký článek v novinách... Ale nějak mi utkvěl v hlavě. Před poměrně nedávnou dobou s ním byl moc fajn rozhovor na DVTV a došlo mi, že si od "toho sympaťáka mluvícího česky, přestože je Polák" musím přečíst...

Po přečtení prvních příběhů Bati či Lídy Baarové jsem žasl. Neuvěřitelně čtivá a zajímavá záležitost - pohled zvenčí. Jízda pokračovala přes pražský památník až ke Kafkovi. Bohužel, v polovině knihy došlo ke zvratu, příběhy mi mnohdy nepřišly ani tolik čtivé ani tolik zajímavé (absurdita systému či utrpení lidí, kteří chtěli něco dokázat, ale nemohli... to ano). Částečně je to určitě dáno i tím, že jsem si tuto dobu nezažil a ani mi není zvlášť sympatická... 3,5* a těším se na Udělej si ráj...

8 09.03.2016

Vydat knihu povídek, oddělených příběhů nese vždy jedno riziko - celkové vyznění. Románem, novelou a jinými jednotnými útvary se autor docela dobře vyhne porovnávání jednotlivých částí, u povídek nás toto nemine, jedna kraťoulinká nás může zasáhnout mnohdy více než i celá kniha, další může být z toho "slabšího soudku", hodnocení a dojem ale zanechávají jako celek, všech sedm příběhů.

Yesterday, příběh obyčejného mladíka, jdoucí si svojí cestou, schopnost "být svůj", naučit se kansajský dialekt, utvořit si vlastní verzi Beatles. Nejít tisíckrát prošlapanou cestou, ale zachovat si svoji jedinečnost... Blízkost tak blízká, že již není cesty zpět... Vzájemné neporozumění dvou, tak strašně si blízkých a zároveň vzdálených lidí... Na tuhle povídku nedám dopustit. To samé platí i na poutavou vypravěčku Šeherezádu nebo "milovníka" Samsu...

PS: v povídce Řehoř Samsa mě doslova utkvěla v hlavě jedna drobnost, kterou si nejsem moc schopen vyložit. Když Samsa otevírá dveře, bere "za kouli u dveří, kterou otáčí doprava". Moc mi to do kontextu ani doby nesedí, nevím, jestli jde o úmysl nebo jen chybu. Dle všeho se i v Japonsku užívá stejný systém jako dnes u nás... Netuším... :)

PS2: tu a tam se zde objevuje kritika překladu. Z češtiny jsme zvyklí na vysoko nasazenou laťku a neotřelost T. Jurkoviče, který se jako komorní překladatel svého úkolu zhostil více než výborně, zde se "interpretace" ujal někdo jiný, proto můžeme pociťovat změnu... Dle mého by to tak i mělo zůstat nadále, jeden autor = kompletní překlad od jednoho překladatele, minimálně co se Murakamiho týče :-)

PS3: Kafka by byl na novodobého japonského ptáčka Samsu pyšný ;)

"Nakonec jsem tam nic nenechala... Stala se ze mě obyčejná primitivní zlodějka." str.145

9 21.02.2016

Příjemná oddychovka, Dahl a jeho povedený strýček nezklamali a zaperlili. Pro mě jednoznačně nejpovedenější byla druhá povídka, super nápad! :)

3 12.02.2016

McEwanovo spisovatelské řemeslo mě nepřestává fascinovat. Jak on dokáže vykreslit protagonisty, jejich životy, vnitřní pochody... Jediný problém, spíš můj, jak příběh odvíjí a objevuje plno popisů, tak je náročné udržet pozornost a tu pomyslnou nit příběhu. Všechno má svůj smysl a význam, pomalu si to plyne, zdánlivě monotónně bez náhlých zvratů, to však trochu ubralo na jinak velmi dobrém dojmu z knihy. Chybí mi jistá dynamika...
Ale za ten závěr, poselství, to si zaslouží minimálně ještě o půl hvězdičky navíc...

"Jednat znamená žít." - Anatole France

10 07.02.2016

Dahl je pro mě člověk, který ve mně vzbudil lásku k povídkám. Proto jsem si nemohl nechat ujít ta jeho alotria a zážitky z dětství... Konečně vím, proč je takový "drsoň" ke svým postavám i čtenářům.

Milá sonda a super "klukoviny", ale jeho povídky nepřekonány... ;)

4 03.02.2016

Kniha mě ani nešokovala ani jsem necítil zhnusení, kontroverzní knihy mě přitahují, rád si dávám "věci dohromady"... Moc často se mi to nestává, ale bylo mi z toho docela smutno ("povedený" tatíček; nemocná matka; prostředí, kde není co dělat a kde neštěkne ani pes; vypravěč;...). Určitě bych nemluvil o magickém realismu, jak se v komentářích objevuje, nesedí mi to sem. Situace byla taková, že to snad ani nikam jinam vést nemohlo, nevyvolává to ve mně znechucení.

Drsné, poměrně depresivní (říkám si, proč by se částečně něco podobného nemohlo někde stát, z toho důvodu mi to v hlavě teď "šrotuje"). Po Pokání svižné a thought-provoking čtení... Těším se na další knihy od Iana :)

13 31.01.2016

Občas si říkám, kolik je kolem nás schopných a zajímavých lidí, kteří prožili během jediného života tolik věcí a mohou vyprávět nesčetně příběhů... Ale nemluví se moc o nich... A tento člověk je toho příkladem, opravdu klobou dolů.

Možná jen, že bych něco rozšířil, zkrátil, případně by se hodilo nějaké tématické členění. Občas mi úplně neseděly otázky, ale v zásadě jsem spokojený :-))

7 31.01.2016

Hodně se o Pokání mluví, McEwan se stal poměrně známou literární postavou i u nás, tak jsem přijal výzvu... ;)
Pokání je epopej, téměř doslova! Přišlo mi úžasné, že i dnes jsou autoři, kteří si umějí takhle pohrát s jazykem, umění vytvořit něco tak precizního. Druhou stranou mince je samoúčelnost tohoto díla, člověk čte, čte a ono se skoro nic nového, dalšího neděje... Je to psáno ale takovou formou, že mi to ani nevadilo, miluji tu "relativnost" všeho, co se děje, pohlížení na skutečnost tolika pohledy... A každý má něco do sebe.

Za mě trochu kritika za málo dialogů... Určitě by to děj oživilo, mám rád, když postavy mluví a tím se vyjádří jejich postoj nejen vnitřní, ale i vnější... ;)

Nejzajímavější mi přišla druhá část, syrovost a realismus války, utrpení, strádání, popisy... Docela to s člověkem hne, když si uvědomí, za co se bojovalo a není to formou jen čísel a tabulek, za nimiž se skrývají osudy obyčejných lidí a jejich příběhy... A zázrak u Dunkerque to završuje...
Spolu s posledními, nečekanými stránkami knihy...

4 23.01.2016

Pro mě jeden z nejkrásnějších českých filmů, kniha je jen lehce pozadu za úžasnou prací K. Kachyni... Nádhera, takové příběhy stojí za přečtení! :))

5 29.12.2015