faba komentáře u knih
Audiokniha. Čte Miloš Vavruška.
Trochu slabší oproti minulým dílům, ale stále dobré a šablona chování Kara ben Nemsího a Halefa se nemění. Na jednu stranu je to dobře, na druhou mě chvilkami Halefovo chování „štvalo“ :-) Ale i tak se ti hrdinové ze všeho v klidu a bez násilí dostali. Jak to bude dál? Uvidíme v Zemi Škipetarů. Už si to nepamatuji, jak se tam hrdinové pohybovali...
FG se s tím nemazlí a vyjádří se v několika verších naplno a bez příkras.
Je smutný, ironický, vysmívá se, ale je i citlivý, aby nakonec vše vyznělo krutě a bezútěšně. Jako v životě.
Asi nej pro mě; Puberta, Vzduchoplavec, Smuteční, Perspektiva, Na sofa zeleném... vlastně asi všechny, když je na to doba.
Zde se KB vypsal, a musím říct, že skvěle, z minulosti, dětství, války, lásek - prvních a současných, cest, světa... a to vše v krásném jazyce a úžasným spojením slov.
Např.:
- ty veliké brouky všech barev jako vonící toaletní mýdla
- od těch dob nemůže bez slz pohlédnouti na svoje žilnaté ruce
tolik se podobají těm podivným řekám z prokletých map
- Šeptati šeptá v polích zelené obilí
býti němým říká zkamenělá ryba
- umřela v mojí náruči tiše vzlykajíc
opřena zády o mapu Asie
Bylo to poprvé co jsem četl toto dílo a vím, že ne naposled...
Druhá kniha od tohoto autora a poprvé jsem použil půl hvězdu.
Ze začátku jsem byl nadšen, ale jak se to přehouplo na ostrov a na Sibiř, začalo to zavánět politikou.
Níže „Kopretina“ píše o knězi, což jsem nevěděl a hned jsem si jej vylustroval. Co si asi tak myslí jeho Šéf o této knize a některých částech :-) Ale pár otčenášů to vyřeší.
Audiokniha. Čte Jiří Škoda.
Opět neohrožený Kara ben Nemsí, vše vyřeší a nikomu neublíží, s každým se spřátelí a má kolem sebe plno lidí, kteří mu pomůžou v nesnázích.
Ano, to jsou dobrodružné příběhy, které jsme hltali, protože nebylo jiných knih, ale to nic nemění na tom, že se k nim rádi vracíme. Nebo aspoň já, při poslechu a oživení vzpomínek na dětství.
Dobrá kniha.
Ale... Při čtení jsem si vzpomněl na knihu od MG Děvčátko. Jako by sám sebe vykrádal? MŮJ názor.
A je opravdu možné, že by se tak chovaly učitelky z MŠ. To mi připadalo trochu přitažené za vlasy. V tom případě nedávejte dítě do školky, když má nějakou modřinu. Třeba ze sportu. Nevěřím, že v Příbrami, v Třebíči a nebo v Kadani by to hned řešily takovým způsobem a nevolaly by nejdřív rodiče? Ale možná ano. Jsem asi na i v ní.
Ale četlo se to opravdu dobře, jen už tam ta pachuť zůstala. Ovšem to neznamená, že se v budoucnu opět na Mika nevrhnu a neprožiju s ním jeho z(a)tracený život.
Dobrá kniha! Proto za ***.
MG a jeho šablona knih. Už si na to pomalu začínám zvykat. Vše jede jako na drátku, zločin, vyšetřování a nakonec nic. To že se nic „nedořešilo“ mně ani tak nevadí, ale mám neblahý pocit (a už se k tomu nebudu vracet a hledat to), že ten odsouzený, který zločin poprvé popsal a viděl na videu, byl právě ten co potom spáchali jiní? A nebo ho opravdu nespáchali... A nebo jsem to nepochopil. Jo tady je pravda!
Ale zhltnul jsem to rychle a pouštím se do další MG knihy.
p.s.: A navíc mám pocit, že jsem ten nápad s videi někde zaregistroval, četl, viděl, slyšel o tom... No nic. Co už.
Audiokniha. Čte Jiří Zavřel.
Srovnatelné s prvním dílem, ale je tu trošilinku více humoru.
Kara ben Nemsí vše vyřeší a všechny spory urovná. Škoda, že nežije v dnešní době a je to jen v románech, jak píše miriam.w.
Ale přeci jen se mu tolik nedaří, jako v prvním díle a je vícekrát na zemi a svázán, než by se na takového hrdinu slušelo a patřilo. Možná, že se tím trochu polidšťuje...
Když jsem to četl v mládí, tak jsem ale takové věci nevnímal. Byla to pro mě dobrodružná a napínavá literatura. :-)
Ale to už je dávno...
Tak pro mě skončil další příběh Oty Finka. Příběh plný vražd, ale těch našich... Nejsou to žádné brutální, rozsekané, zmasakrované a všelijak zohavené těla. Jen obyčejně uškrcené oběti, které patří do našich obyčejných životů a do našeho malého světa. A Ota? Ten to všechno bez mrknutí oka (no mrkal na křivky :-) ) vyřeší.
Proč? Protože mu to samozřejmě nedá spát a musí se do toho zapojit.
Proč? Protože bychom neměli co skvělého číst. A o to jde především.
Časy, kdy lidé nebyli zhýčkaný a život nebyl vůbec jednoduchý, a přesto se vydali na cesty, aniž by věděli co je za horizontem.
Skvěle odvyprávěná kniha, se vsuvkami ze současnosti, které ukazují jak je to dnes „jednoduché“, když máme tu naši techniku.
Ten kdo má rád J. Verna a jeho příběhy si zde bude lebedit.
A jako vždy je dobré si přečíst i dodatky, závěr a poděkování (jen ten překlad - místy trochu kostrbatý).
Určitě se k této knize ještě vrátím.
Kniha není jen pro běžné čtení. Dá se číst všelijakým způsobem. Na přeskáčku, od konce, správně od začátku a nebo jen tak jak se kniha otevře při vyndání z knihovny.
Pana Cílka můžu. Je to chytrý pán a jeho programy v tv sleduji a obdivuji jeho rozsah a šířku.
Když knihu vezmeme vážně, tak bychom se měli už včera připravit a začít nakupovat, co bude a je potřeba. Nikdo, a tím myslím, nikdo se o nás nepostará. Spíše naopak! Bůhví, nebo příroda, co bude zítra!
Dnes zakoupeno. Dnes přečteno. Dnes hodnoceno.
Bitva s Kurem dobojována. Nový člen posádky naloděn. Vpřed za novým dobrodružstvím. A co teď... ?
Čekat. Není nad to, když se můžeme na něco těšit.
Smutné básně, o smrti, nemoci, válce... Nic pro podzimní dny v jakékoli podobě. Jako tyto verše:
Po smrti ve svaté se proměníme:
staneme se květinami.
Ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budem sami.
Hned od začátku jsem se smál, a i nahlas, ale postupem ke konci knihy mě smích přešel. Bylo to čím dál víc, jak píše „kneslova“, nelehké čtení.
Nejhorší je, že s tím člověk nemůže nic dělat a nijak to ovlivnit, a už vůbec se tomu nějak přizpůsobit (tak to je úplně blbost, jak se přizpůsobit něčemu, co nejde ovlivnit).
Chvilkami jsem přemýšlel jak a co kdyby mě to postihlo. Co nás to jen čeká?
p.s.: Ať neskončím smutně.
Nevím co je lepší jestli Dr. Alz nebo Dr. Par. Ale můj bratranec říkal: „Je lepší na pivo zapomenout, než ho vylít.“
Jo a obálka je super.
Audiokniha. Čte Jiří Kadlec.
Kdysi jsem to jako dítě školou povinné četl. Teď jsem se k tomu vrátil a nechal si to číst. A budu pokračovat k dalším dobrodružstvím Kara ben Nemsího, který stejně jako Old Shatterhand, je neohroženým zastáncem všech utiskovaných a pomáhá kde může.
Dobrodružství nečeká na nikoho a je tam, kde je tento „syn pouště“ a jeho přátelé.
Škoda, že kniha nebyla delší... Přidávám se k některým komentářům níže.
Rozhodl jsem se, že si dám pauzu od všelijakých detektivek a krváků, a budu teď číst něco obyčejného a klidného. A jelikož jsem zjistil, že vyšla nová kniha od Jiřího Hájíčka, ihned jsem ji zakoupil a začal číst.
Že jsem raději nečetl Kinga :-)
Skvělá kniha, jak jinak, ale moc klidu mi nepřidala. Takový je život. Peníze nesmrdí a nějaké vztahy k minulosti a k předkům. Sere pes, jak se hezky říká. Krásně popsán život a vztahy, když nastoupí „krvelačný“ a všehoschopný byznys. Když kvůli třiceti stříbrným prodáme střechu nad hlavou rodičům, vnukům a zbytku rodině. Když hledíme jen na ten dnešní den, maximálně do příští středy...
Pěkně to autor podal...
Citace:
Mladiství s kšiltovkami na hlavách se nudili, koukali do mobilů, popíjeli energetické drinky a čekali na konec dětství. Důchodcům se třásly ruce, pohledy měli upřené do neurčita, někam nad hlavy teenagerů. A mezi nimi bylo sotva pár metrů, a přitom celý lidský život.
Podzemní město, které zde Poláček vykreslil, ukazuje bezútěšnost, stres, vztahy známých to postav z předešlých dílů a čekání na střet s nepřítelem. Padne tu jen pár výstřelů, a zemře jen jeden člověk, ale i tak je tu popsána beznaděj v strašných podmínkách a s lidmi, kterým válka dala moc, kterou využívají proti svým bývalým spoluobčanům z okresního města.
Hlad, únava, zima, mokro, vši; úžasný svět podzemního města. A to vše teprve začíná.
Při čtení se mi vybavil dokument od Petera Jacksona Nikdy nezestárnou!
Mít všechno pohromadě, taky není k zahození... Snad ano.
Myslím, že znám většinu písní KK a tak mě kniha tak nepřekvapila, a asi ani neměla. Byl to dárek. Měla potěšit. A to potěšila!
Některé jsem ale neznal, protože neznám všechny jeho alba. Jen ty samozřejmě profláklé, a ty které se neustále omílají v éteru různých radií, které jsou vlastně taky profláklé. Ale díky tomu jsem objevil pár jeho skvělých, pro mě „nových“ písní.
Musím si doplnit obzory.
Pan Niedl psát umí, to nikdo asi nepopře...
Příběh, který se nám pomalu rozvine, se po pár stránkách stane návykový a není tak lehké se od něj odtrhnout.
Zvláštní život hrdina prožívá a nepřestane dokud s ním není spokojen. Na konci zřejmě je...
Byl jsem i já s touto knihou.
p.s.: Jen obálka s autem neodpovídá době. O takových se nám skoro nezdálo ani na začátku 21.století :-)
Tak nám oddělení Q skončilo.
Kdybych to hodnotil jako seriál na ČSFD, tak dám ***. Některé díly ano, hlavně ty první ; žena, složka, zabijáci, vzkaz... i oběť. A ostatní, tak to už se moc nepovedlo.
Tento poslední byl zase ze začátku skvělý a už jsem v duchu hodnotil na pět, ale postupně jsem laťku snižoval. Konec to byla taková „Commedia dell'arte“. Nemůžu si pomoc, ale čekal jsem od toho víc. Nebyl jsem zklamán, ale nenaplnilo se mé očekávání. Jako bych otevíral bonboniéru (když to podám podle Gumpa) a místo nugátů, které mám rád, tak tam polovička byla s rozinkami - ty nesnáším! Teď jsem to na sebe vyzradil :-)
Byla to dobrá kniha, ale už si ji asi nepřečtu...
p.s.:souhlas s soukroma