Feferka komentáře u knih
Velmi poutavý román o vůli žít, síle myšlení a neotřesitelném duchu člověka, který žije, ať už jeho fyzické stránce způsobíme cokoliv.
"Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."
"Všeobecně řečeno, v podstatě kterákoli žena má kouzlo pro kteréhokoli muže. Stane-li se z něho kouzlo zvláštní, říkáme mu láska."
Docela mě mrzí, že jsem až těsně po přečtení zjistila, že se jedná o skutečný příběh. Doslova mi tohle zjištění na chvíli vzalo dech.
Bohužel se mi ve většině příběhů velmi špatně hledalo "nad čím se mám zamyslet" a "o čem to vlastně má být". Dočetla jsem pouze proto, že nerada nechávám knihy nedočtené.
K této knize mě přivědlo skvělé divadelní zpracování Čtyř dohod Jaroslavem Duškem. Bylo vtipné a v mnoha směrech inspirující. Samotnou knihu bych však hodnotila o něco hůře.
První polovina mi přišla dosti nezáživná, ve druhé už byl děj poutavější, ale nejsilnější pocit, který si z díla odnáším, je ponurá nálada.
Jsem na vážkách... v knize je spousta zajímavých myšlenek, ale bylo pro mě velmi těžké udržet pozornost a nejspíše jsem jich mnoho přehlédla.
Dynamické satirické dílo. I přes komičnost podání mě mrazí, představím-li si, že bych se ocitla v Havlíčkově kůži.
Autenticitu příbehu a vlastní představy mi narušovaly poznámky rádoby psané rukou, provázející celou knihu. Do příběhu jsem se včetla a zase z něj odplula. Žádný nepředpokládaný vývoj či lyrické pasáže snad nelze ani očekávat. Ale právě to posiluje skutečnost, že narkomanie a prostituce jsou dlouhou a úmornou cestou.
Strašně těžko se mi to četlo. Dlouhá souvětí, cizí výrazy, je též nutné mít přehled o umění, zejména výtvarném. Několik zajímavých myšlenek jsem si však vypsala.
V značné části díla jsem notně postrádala jakýkoliv záchytný bod, podle kterého bych mohla odhadovat, co se opravdu děje. I přesto mě unášely dál představy téměř idylického žití na farmě, jazyk mě bavil a troufám si tvrdit, že jde o velmi podařený záznam života se schizofrenií.
Skvělé!
Každý pohled do listů melounového cukru pro mě znamenal únik do snového, surreálního světa. Světa barevných sluncí, skleněných hrobek na dně řeky, hor zapomenutých věcí, mluvících tygrů, smutné krásy a dětské hravosti.
Velmi mě potěšilo i zjištění, že mám v rukou česko-anglické vydání.
Gabra a Málinka byly mé nejoblíbenější dětské hrdinky. Jsem vděčná babičce, která jejich příběhy kdysi zařadila do své knihovny, abych je o pár let později mohla ve svých čtenářských začátcích objevit. Dobrodružství, strasti a radosti dvou sester a jejich v lecčem rozdílné povahy mě bavily, baví a snad budou bavit i další generace.
Na mě až moc silné kafe. Knihu jsem odložila v třetině, proto ji ani nebudu hodnotit. Třeba se k ní časem vrátím, ale teď na ni nahlížím jako jednostranné dílo, spíše nezáživné než šokující.
Nečekala jsem, že to budu tvrdit, ale Bukowski hold není pro každého.
Patřím k té menšině čtenářů, kterým čtení Mundstocka činilo potíže. Nevím, zda je to závažností tématu nebo složitým jazykem, některé pasáže jsem musela číst opakovaně a přesto jsem knihu "přelouskala" jen stěží. Napříč tomu nemůžu Fuksovi upřít pisatelský um.
Skvělé absurdní drama s příchutí havlovského humanismu. Doporučuji též jako audiozáznam. Jako bych slyšela samotného autora ve světě nespravedlivé byrokracie.
Dějová výstavba téměř nulová, ale právě to nejspíš přispívá k zamýšlenému cíli - zprostředkovat záznam z "feťákova" života. "Feťák" je totiž, jak se v knize píše, stereotypní, nudný a jediným světlem ve tmě se pro něj stává překupník a další dávka.
Po informační stránce je dílo poměrně obsáhlé, škoda jen těch nevysvělených slangových výrazů.
Příběh o nejen o lidské fantazii a dětském pohledu na svět, který by neměli postrádat děti ani dospělí. Psáno s laskavou lehkostí (pro čtenáře světem ještě nezkušené) a přitom neuvěřitelnou hloubkou (pro čtenáře hloubavé a filosofující).
Malý poznatek při srovnání Camusova a Sartrova existencialismu: Camusova netečnost hlavního hrdiny je možná mnohem zapeklitější, než Sartrova rozdrásanost a znechucení.