Forsaken komentáře u knih

Pokrevní bratry jsem pochválil, z Posledního hradu jsem byl ale silně rozpačitý. Je možné, že mi mnohem více vyhovovalo dění v paralelním světě a Nathanův pobyt v našich zeměpisných délkách a šířkách mě tedy nenaplnil nadšením. Kvalita pro mě začala znovu sklouzávat k té, kterou končila pentalogie, a já z takového vývoje nemám radost.

7 11.12.2024

Poslední dva díly předchozí pentalogie u mě už příliš nefungovaly, takže jsem šel do šestého pokračování (respektive do úvodního svazku nové trilogie) se silnými obavami. A ono to pro mě nakonec nedopadlo až tak špatně. Mě osobně tedy dění v paralelním světě až nečekaně bavilo a znovu u mě probudilo zájem o celou značku.

6 11.12.2024

Z páté návštěvy v narušeném světě / světech Briana Lumleyho mám hodně rozporuplné pocity, protože mě zaujala pasáž s Penny a sériovým vrahem / nekromantem, ale silně mě zklamalo dění v paralelním světě. Mrzí mě to o to víc, že mi dalo fakt práci tuto knihu sehnat; podařilo se mi to až v době, kdy jsem měl za sebou osmý svazek: Války o krev. No a tenhle návrat v ději mě za mé úsilí tak úplně neodměnil.

7 11.12.2024

Ještě i dnes si až moc dobře vzpomínám, jaké jsem během četby pociťoval zklamání. Bylo to poprvé, co jsem se u některého z dílů cyklu místy nudil. A to tak, že dost. Julian Bodescu z druhé knihy a János Ferenczy, který se stal místním nejvyšším zlounem, patří jednoznačně ke slabším Lumleyho antihrdinům, ale za mým zklamáním nestojí jen János; v tomto případě si mě nezískal hlavně nijaký děj. Tady se mé očekávání s autorovou vizí prostě nepotkalo.

8 11.12.2024

Třetí kniha tohoto univerza se u mě kvalitou příběhu vklínila mezi první a druhý díl. Nepřekonala sice "pacienta 0", ale projekt Perčorsk a hlavně úplně nový svět v paralelním vesmíru mě mocně zaujaly, takže u mě jasně upozadily místy poněkud nezáživný děj Vampýrů. Brian Lumley se mi tímto směrováním příběhu trefil do chuti.

9 10.12.2024

Vampýři se Brianu Lumleymu sice vydařili, ale mé hodnocení nemohlo být pětihvězdičkové, protože jsem se u úvodního svazku bavil přece jen o poznání více. Julian Bodescu pro mě prostě nebyl tím správným antihrdinou a patřičným protivníkem Harrymu Keoghovi. Mnohem víc mě zaujal Tiborův a Faethorův příběh, který byl velmi důležitý pro další pokračování. Každopádně platí, že jsem si i přes své připomínky četbu užil.

9 10.12.2024

Závěrečná část trilogie ve čtenářích úsměv věru nevyvolá. Násilí tu dosahuje vrcholu, kdyby znal středověk pojem válečné zločiny, bylo by jich tu požehnaně, ale protože válečníci obou stran konfliktu byli v zásadě bohabojnými křesťany, muselo se jistě vše odehrávat v souladu s božím plánem. Takže bylo vlastně všechno v pořádku. Brutální a syrový závěr vydařeného příběhu.

Boží bojovníci zdárně dále rozvíjejí děj, který začal v předchozím svazku trilogie. Obě strany konfliktu se bijí za svou pravdu; husité organizují spanilé jízdy, katolíci kruciátu, a jak už to tak ve válkách bývá, nejvíc si to odnáší civilní obyvatelstvo. Jinými slovy- válka je svinstvo, to je fakt, který platil v minulosti, platí v současnosti a nepozbude platnosti ani v budoucnu. A pan Sapkowski si to plně uvědomuje. To ostatně ukázal už v knihách o Geraltovi.

Když jsem svého času zjistil, že autor mého oblíbeného Zaklínače napsal trilogii ze Slezska z období husitských válek, bylo rozhodnuto. Musel jsem ji mít. A úvodní Věž bláznů mě velmi rychle přesvědčila o tom, že jsem se rozhodl správně. Reynevan si mě rychle získal, ale pan Sapkowski zalidnil své Slezsko mnohými dalšími zajímavými postavami, příběh se mu také vydařil a mně se tato exkurze do středověku mocně líbila.

14 09.12.2024

Teprve Jiří Kovařík mi udělal jasno v událostech, které dávaly v souhrnu to, co je nazýváno bitvou u Jutska (či u Skagerraku, jak kdo chce). Četl jsem už na toto téma více knih, ale žádná nebyla tak podrobná a popisná jako toto dílo. Na stránkách knihy pro mě bitva přímo ožila, ale já tím nejsem překvapen, protože pan Kovařík takto poutavě, a přitom historicky přesně, pracuje pokaždé. Pokud se o tuto tématiku zajímáte, jde o knihu pro vás.

7 09.12.2024

Pana Jiřího Kovaříka si hluboce vážím. Přestože je naším předním odborníkem na napoleonské války, má tento autor nesmírně široký záběr, a já mám tak v knihovně jeho knihy zachycující války a bitvy od starého Říma až po bitvu u Jutska. Rusko- japonská válka mě vždy velmi zajímala a pan Kovařík mi v této knize přiblížil katastrofální osud 2. Tichooceánské eskadry. Jde, jako vždy u tohoto autora, o propracovanou záležitost plnou historických i technických detailů, která je navíc velmi čtivá.

8 09.12.2024

Vyhozené peníze. Intenzivně se zajímám o námořní boje od roku 1904 do konce druhé světové války a od této encyklopedie jsem si sliboval jen ty autentické fotografie, přesné barevné kresby a technická schémata, jak mi bylo slíbeno v popisu, doprovodný text mi nic nového přinést nemohl. Mé zklamání a dokonce vztek byly obrovské. Použité fotografie mi byly notoricky známé, barevné kresby nebyly špatné ale z období, o něž se zajímám jich bylo pramálo. "Třešničkou" na dortu pak byly chybné popisky u kreseb i fotografií. Jediné, co mělo na této knize cenu, byl křídový papír, na němž byla vytištěna. A právě tisk výrazně snížil i cenu této jediné hodnotné záležitosti.

Závěrečný díl Hlídky je zároveň dílem pro Hlídku krajně netypickým. Považte- Sam Elánius na venkově! Tedy tam, kde nelze díky těm pravým podrážkám číst dlažbu, tam, kde jste povětšinou naopak rádi, když nevíte, do čeho zrovna šlapete. Vím, o čem mluvím; taková kravská pastvina snese srovnání s minovým polem. Terry Pratchett znovu s přehledem ukázal, že umí, Jan Kantůrek potvrdil, že setkání této dvojice bylo pro čtenáře výhrou srovnatelnou se zázrakem, a mohu jen litovat toho, že mě pánové už ničím novým nepotěší. Ale mám se alespoň k čemu vracet.

10 09.12.2024

Když jsem se poprvé dostal k Nekroskopovi (a už je to nějaký pátek), byl jsem zpočátku dost rozhozený. Kombinace upírské tématiky a studené války na mě působila zprvu dost zvláštně a musel jsem si chvilku zvykat. Podobně jsem to měl se střídáním dějových linií hrdiny a antihrdiny. Postupně jsem si ale na všechny autorovy postupy stále více zvykal a Nekroskop se nakonec stal mou velmi oblíbenou knihou. Dokonce jsem si z tohoto důvodu pořídil kompletní sérii. Tohle se za mě panu Lumleymu opravdu povedlo.

7 08.12.2024

Karin Lednická holt na ty humoristické romány asi nebude. Její Šikmý kostel je dokonalý (a nemálo depresivní) a od životické tragédie se příliš jasu do života taky nedalo očekávat. Pro mě se v případě autorčiných knih jedná o povinnou četbu, protože Životice mám za lesem na jihu naší obce a do někdejší (staré) Karviné se dostanu přes les na severu. O zde popisovaných událostech jsem toho slyšel už velmi mnoho, v životickém muzeu jsem byl už třikrát, a přesto jsem se díky paní Lednické dostal k množství nových informací, za což jsem jí vděčný. Ale vděčnost jsem zatím cítil u každého jejího titulu.

20 08.12.2024

Půlhvězdičku v hodnocení jsem ubral jen z toho důvodu, že se jedná přece jen o knihu pro mládež, takže by mě už dnes (při vší úctě ke knize i k jejímu autorovi) příliš nebavila. Protože se zrovna časy měnily, dostal jsem možnost postupně porovnávat. Timur a jeho parta byli sice obětaví, ale taky příliš stranicky orientovaní; Rychlé šípy mi nepřirostly k srdci kvůli svému až příliš dokonalému vedoucímu (já prostě nemusím lidi, kteří jsou absolutně zlí, ale ani takové, kteří jsou za všech okolností čestní a spravedliví). Trojice chlapců z této knihy byla pro mě tím pravým ořechovým. Nebyli vnitřně špatní, zároveň ale měli své chyby, takže jsem se s nimi mohl snadněji ztotožnit. Nevím, jestli by to dnešní kluci dokázali ocenit, ale E. T. Seton napsal krásný příběh o dětském kamarádství a já na něj rád vzpomínám.

14 08.12.2024

Juraj Červenák si už dávno zajistil pevné a prostorově náročné místo v mé knihovně. Rogan, Bivoj, Ilja, kapitán Báthory i trojice detektivů z Rudolfových časů pevně drží pozice ve svých policích. Nedávno se k nim připojil i Šarkan, ale já nemám ze Zakletého kláštera úplně dobrý pocit. Zatím je to pro mě nejslabší kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Ani nevím, čím to vlastně je. Postavy jsou zajímavé, prostředí je taky v pohodě, příběh má potenciál zaujmout mě, ale jako celek to na mě jaksi nefunguje. Jsem zvyklý na to, že mě příběhy Juraje Červenáka vždycky zcela pohltí, ale tady se to nestalo. Několikrát jsem se dokonce přistihl při tom, že mě kniha v určitých pasážích přímo nudí, a s tím jsem se u J. Č. ještě nesetkal. Do pokračování určitě půjdu, ale zatím se musím při hodnocení držet zpátky.

9 08.12.2024

Jakožto ateista si mohu dovolit tvrdit, že je pro mě Bible příšerně nestravitelnou literaturou (otestováno a navždy odloženo). Silmarillion je vlastně takovou Biblí, knihou mýtů a pověstí, kronikou i historickým průvodcem v jednom po nádherném (a strašlivém) světě, který se zrodil v mozku jednoho britského profesora a který je dnes široce známý. J. R. R. Tolkien je tak vlastně pro tento svět bohem nejvyšším a jen jeho vrozená skromnost může asi za to, že sám sebe v tomto díle nezmínil. Když jsem kdysi dočetl Silmarillion poprvé, vůbec mi nešlo do hlavy, jak může jeden člověk vymyslet tak úžasný svět se všemi fantastickými detaily. Tuto knihu a jejího autora nepřestanu obdivovat.

17 08.12.2024

Hmm, předpokládám, že Alois Jirásek napsal Staré pověsti české aby tak nějak pozvedl národní hrdost, než aby se snažil alespoň náznakem o literaturu faktu :-) Pokud tedy z jeho fikce vychází někdo jiný, těžko mu to budu zazlívat. Pravda, mohl bych uraženě vykřikovat, že nám do našich mýtů nemá co kecat nějaký Slovák, jenže já mám Slováky rád a Ďura Červenáka obzvlášť. Tím chci říct, že mi vůbec nevadilo, když nám z našeho nejslavnějšího kancobijce udělal českého Conana, protože jsem si tuto slušnou bichli pěkně užil.

8 08.12.2024

Na to, že tuto apokalyptickou záležitost napsal John Wyndham už v roce 1951, mohu říct jen: "Klobouk dolů." Nejeden současný autor by mu jeho nápad i samotné provedení mohl jen závidět. Když jsem četl tento příběh poprvé, nedokázal jsem se od něj odtrhnout. Jednotlivé postavy, děj i atmosféra jsou dokonalé a samotní trifidi jsou ještě o úroveň výš. Opravdu jsem si knihu užil (a nejednou) a stále musím obdivovat autorovu fantazii a způsob, jakým mě dokázal vtáhnout do děje.

24 07.12.2024